127 C 11/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 104 782 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu , částka, , úrok ve výši 23,01 % p.a. z částky , částka, za období od , datum, do , datum, a úrok ve výši 11,75 % p.a. z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala (po částečném zpětvzetí učiněném dne , datum, , opraveném dne , datum, , k němuž soud usnesením ze dne , datum, řízení částečně zastavil) po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, ; k jeho vyplacení došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 64,64 % p.a. splácet v 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil 7 splátek v celkové výši , částka, ; poslední splátku uhradil dne , datum, ; po zesplatnění úvěru pak ve dvou splátkách uhradil celkem , částka, , naposledy , datum, . V důsledku prodlení žalovaného došlo podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k , datum, a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši , částka, (tvoří součást nové jistiny vyčíslené shora). Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od , datum, do úplného zaplacení (vyčísleno částkou , částka, ), a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z dokladů získaných od klienta, na základě scoringu klienta a vyžádáním úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, ověřením centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně zjistila pravidelný měsíční čistý příjem a vyhodnotila, že jeho výdaje a způsob dosavadního plnění dluhů jsou v takové výši, aby žalovaný byl schopen předmětný úvěr splácet. K přiměřenosti sjednaného úroku žalobkyně uvedla, že nejvyšší úrokové sazby poskytované bankami v uvedeném období činily 17,48 % ročně, tedy úrok 64,64 ročně je 3,69 násobkem, což žalobkyně považuje za přiměřené. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, do dne podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena do vlastních rukou.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, s rozdílem, že jako zápůjční úroková sazba je uvedeno 64,65 % ročně (prokázáno listinami „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, „Oznámení o schválení úvěru“ a „Předsmluvní formulář“). Téhož dne mu byla částka úvěru vyplacena bezhotovostním převodem (prokázáno listinou „Doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaný žalobkyni zaslal fotokopie svého občanského průkazu (prokázáno uvedenými fotokopiemi). Žalovaný na úvěr uhradil , částka, před splatností a , částka, po splatnosti (prokázáno listinou „Karta Klienta“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od , datum, do , datum, , ze kterého vyplývá, že žalovaný pobíral měsíčně mzdu , částka, , , částka, , částka, a , částka, , dále jsou na účtu zaznamenány četné odchozí i příchozí platby s blíže neidentifikovatelným určením (Playstation Network, , právnická osoba, a Google Payment IE) v součtu v řádech desetitisíců korun. Pokud jde o identifikovatelné výdaje, žalovaný hradil úvěrové splátky společnosti , právnická osoba, (14. 4. – , částka, , 12. 5. - , částka, ) a další neidentifikované společnosti (14. 5. – , částka, , 14. 6. – , částka, , 14. 6. – , částka, ), dále byly zjištěny běžné výdaje na spotřební zboží a služby (prokázáno výpisem z účtu). Dále žalobkyně opatřila zprávu z registru SOLUS, kde ohledně žalovaného nebyl žádný záznam výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), kde měl žalovaný bez dalších podrobností přiděleno skóre 359, tedy kategorie II. – menší riziko, lepší segment klientů, možnost lepší nabídky tenoru a částky k vyplacení (prokázáno uvedenými listinami). Obvyklá úroková míra v měsíci srpnu 2021 u spotřebitelských úvěrů bez kontokorentů a kreditních karet, činila 7,67 % (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období).). Dne , datum, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, oddlužení bylo dne , datum, schváleno a dne , datum, zrušeno a řízení bylo zastaveno (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku sp. zn. KSPA , spisová značka, ). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovaného, nechť do 15 dnů od odeslání výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru, ve znění účinném do , datum, , ve spojení se shora citovaným rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

11. Žalobkyně vyhověla písemné výzvě soudu, popsala, že zjistila příjmy žalovaného výpisem z účtu, provedla lustrace registrů (SOLUS, NRKI), tyto lustrace doložila. Z listin bylo dostatečně ověřeno, že žalovaný disponoval příjmem nejméně , částka, měsíčně, neměl žádný závazek v registru SOLUS (tedy závazky po splatnosti) a dle výpisu Nebankovního registru klientských informací (NRKI) byl žalovaný dle skóringu na škále I. až III. zařazen do kategorie II. (menší riziko, lepší segment klientů, možnost lepší nabídky tenoru a částky k vyplacení). Žalobkyně ohledně způsobu plnění dosavadních dluhů tedy vycházela čistě z automatizovaného skóringu. Zařazení žalovaného do prostřední kategorie II. svědčí o tom, že způsob plnění dosavadních dluhů nebyl vždy řádný, proto bylo na místě, aby žalobkyně postupovala s větší obezřetností, aby zjistila, jaké závazky nebyly spláceny, v jaké výši, po jakou dobu nebyly spláceny a zda se jednalo o stav trvající i v době uzavření smlouvy. Využívání automatizovaného modelu považuje soud za žádoucí podpůrný prostředek, nicméně nemůže se jednat o jediný způsob, jakým se úvěruschopnost ověřuje, tím spíše zjistí-li důvody pro zvýšenou obezřetnost. Částku výdajů (životních nákladů) žalovaného žalobkyně nestanovila, přičemž za minimální možnou výši nákladů soud považuje částku normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s nařízením vlády č. 580/2020 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, měsíčně), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 61/2020 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, ). Pokud jde o další dluhy žalovaného, ve výpisu z účtu lze poukázat na splátku poukázanou společnosti , právnická osoba, (14. 4. – , částka, , 12. 5. - , částka, ), splátky neidentifikované společnosti (14. 5. – , částka, , 14. 6. – , částka, , 14. 6. – , částka, ). Žalovanému byly na účtu připisovány četné platby přes platební bránu , právnická osoba, , které byť nominálně jsou kladnou (příjmovou) hodnotou na účtu žalovaného, ve skutečnosti mohly představovat výnos ze sázkových her či mikroúvěry, což by taktéž mělo značný význam při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Tyto skutečnosti žalovaná nezohlednila, přestože jak uvedeno výše, vzhledem k dostupným informacím bylo na místě, aby postupovala s větší obezřetností. Pouze takový postup, při kterém by si žalobkyně vyžádala od žalovaného více podkladů ke skutečnému rozsahu jeho výdajů a dosavadních dluhů, by bylo možné považovat za postup s odbornou péčí. Je proto na místě závěr, že žalobkyně k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupila pouze povrchně a formálně. Nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když ze zjištěných skutečností nevyvodila patřičné závěry, přestože vzbuzovaly pochybnosti, zda žalovaný bude schopen dostát své povinnosti splatit poskytnutý úvěr řádně a včas. Lze tak učinit závěr, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, poskytovatel úvěru si před uzavřením smlouvy neobstaral nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr mu v žádané výši poskytla. O špatné ekonomické situaci žalovaného ostatně svědčí i úpadek žalovaného, který byl zjištěn jeden rok od uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Z uvedeného vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně, neboť žalobkyně nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalovaného.

12. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18.

13. Vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 64,65 % ročně, předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 87,69 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, za měsíc srpen 2021 průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry pro domácnost, bez kontokorentů a kreditních karet, činila 7,67 %. Úroková sazba tedy neměla být porovnávána se sazbou evidovanou pro kreditní karty a kontokorenty, jak ve svém doplnění žaloby činila žalobkyně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), přičemž tato neplatnost stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 zákona o spotř. úvěru, tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný uhradil , částka, , proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši , částka, .

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, v důsledku které nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotř. úvěru. Proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tedy může nastat až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží náklady na vymáhání , částka, , smluvní pokuta , částka, (uplatněné žalobkyní v rámci jistiny), smluvní pokuta , částka, ani smluvní úrok ve výši 23,01 % ročně z jistiny, resp. následně požadovaných 11,75 % ročně.

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšný byl žalovaný, žádné náklady mu však v řízení nevznikly. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 21,8 %, žalovaný v rozsahu 78,2 %.

17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.