127 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 111 741,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku , částka, , úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu , částka, , úrok ve výši 20 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, původně po žalovaném domáhala zaplacení jistiny , částka, , smluvní pokuty , částka, a příslušenství (zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku 68,35 % ročně, resp. následně 12,75 % ročně). Tvrdila, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, ; k jeho vyplacení došlo následujícího dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 22. dni v měsíci. Současně bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet za pojistné , částka, měsíčně; tato částka byla součástí měsíční splátky shora. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil tři splátky v celkové výši , částka, (10. 9., 21. 10. a , datum, ). V důsledku prodlení žalovaného došlo podle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k , datum, a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru již ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 4x , částka, , celkem , částka, (tvoří součást nové jistiny vyčíslené shora). Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, tento závazek žalovanému vznikl od , datum, do úplného zaplacení jistiny (vyčísleno částkou , částka, ), a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Žalobkyně vzala dne , datum, žalobu částečně zpět a napříště se domáhala zaplacení jistiny , částka, , smluvní pokuty , částka, a příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z dokladů získaných od klienta, na základě scoringu klienta a vyžádáním úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, ověřením centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně zjistila pravidelný měsíční čistý příjem žalovaného ve výši , částka, a vyhodnotila, že jeho výdaje a způsob dosavadního plnění dluhů jsou v takové výši, aby byla schopna předmětný úvěr splácet. K dosavadním závazkům žalobkyně uvedla, že z položky „Limit“ ve výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl být schopen splácet úvěr ve výši , částka, . Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, do dne podání žaloby již ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. Taktéž se nedostavil k nařízenému jednání, k němuž byl předvolán.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, sazba RPSN (předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr) činila 94,39 % ročně (prokázáno listinami „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “, „Příloha č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“, „Přihláška do pojištění“, „Technický popis uzavření smlouvy na dálku a jejího podpisu“, „Oznámení o schválení úvěru“ a „Předsmluvní formulář“). Žalovaný žalobkyni zaslal fotokopii svého občanského průkazu a svoji totožnost potvrdil SMS zprávou (prokázáno uvedenými fotokopiemi a záznamem o SMS komunikaci). Dne , datum, byla žalovanému částka úvěru , částka, vyplacena bezhotovostním převodem (prokázáno listinou „Doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaný na úvěr uhradil , částka, před jeho splatností, a dále ničeho po zesplatnění (prokázáno listinou „Karta Klienta“). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému oznámení, že došlo k automatickému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě nesplacené části úvěru (prokázáno uvedenou listinou). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy si od něj žalobkyně vyžádala potvrzení banky o mzdě připsané měsíčně na účet žalovaného ve dnech 8. 3., 9. 4. a , datum, ve výši , částka, , , částka, a , částka, (prokázáno výpisem , právnická osoba, ). Dále žalobkyně opatřila zprávu z registru SOLUS, kde ohledně žalovaného nebyl žádný záznam a výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého bylo u žalovaného evidováno 6 finančních institucí s žádostí o úvěr, byla evidována částka expozice , částka, (dle připojené legendy se jedná o celkovou výši nesplacených závazků – zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací), byla evidována částka „limit“ , částka, (dle připojené legendy se jedná o souhrn úvěrových rámců revolvingových produktů a kreditních karet již agregovaných v NRKI) a byl evidován dluh po splatnosti , částka, (prokázáno uvedenými listinami). V hodnocení klienta (žalovaného) uvedl blíže neoznačený zaměstnanec poskytovatele úvěru, resp. zprostředkovatel úvěru, že finanční potřeba činila , částka, , poskytnut byl úvěr , částka, , příjem žalovaného byl vyhodnocen částkou , částka, měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly určeny částkou , částka, měsíčně (běžné výdaje – určeno částkou životního minima), , částka, (výdaje 2 dětí ve společné domácnosti - určeno částkou životního minima , právnická osoba, ve věku 15 až 26 let) a , částka, měsíčně (bydlení – nájemné, inkaso, dle sdělení žalovaného), na splátky jiných úvěrů měl žalovaný hradit , částka, , dále byla stanovena částka , částka, měsíčně jako rezerva na výdaje. Poskytovatel úvěr tak vyhodnotil, že žalovaný má k dispozici částku , částka, měsíčně na splátky úvěru (prokázáno uvedenou listinou). Obvyklá úroková míra v měsíci červenci 2024 u úvěrů na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) činila 9,02 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovaného, nechť do 15 dnů od odeslání výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, především údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

8. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud má za to, že poskytovatel úvěru obstaral dostatečné podklady ohledně příjmů žalovaného, když z listin bylo ověřeno, že žalovaný disponoval příjmem nejméně , částka, měsíčně (poskytovatel úvěru vyhodnotil jako průměrnou částku , částka, ).

9. Soud se ztotožnil i s částkou nákladů na živobytí, kterou poskytovatel úvěru bral v úvahu. Poskytovatel úvěru zohlednil částky životního minima na osobu žalovaného a dvou dětí ve věku 15 až 26 let podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (, částka, na žalovaného a , částka, na každé dítě), kterou soud považuje za vhodnou referenční hodnotu. Taktéž náklady na bydlení odhadnuté částkou , částka, se výrazně neodlišují od částky normativních nákladů na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která v době uzavření smlouvy pro 3 osoby v domácnosti činila , částka, . Náklady na živobytí žalovaného tedy soud považuje za přiměřeně odhadnuté.

10. Ohledně předchozích závazků žalovaného a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil zprávy obsahující informace dalších poskytovatelů úvěrových registrů (databáze věřitelů ve smyslu § 88 zákona o spotř. úvěru). Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že ohledně žalovaného nebyl veden žádný záznam, tedy v době uzavření smlouvy neměl závazek po splatnosti u žádného věřitele, který informace do registru SOLUS poskytuje. Dále poskytovatel úvěru vyžádal výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), jehož obsah však soud nepovažuje za dostatečný zdroj informací o dosavadním dluhovém zatížení spotřebitele. Z výpisu je sice patrná celková výše závazků žalovaného (, částka, ), a skutečnost, že žalovaný neměl žádný dluh po splatnosti, chybí však naprosto zásadní informace, jakou částku měsíčně žalovaný hradil na umoření svých dosavadních závazků. Pouze při znalosti této částky, která, jak je soudu z úřední činnosti známo, bývá běžnou součástí obdobných úvěrových zpráv, by poskytovatel úvěru mohl objektivně vyhodnotit ekonomickou situaci žalovaného. V této souvislosti je potřeba upozornit na nekonzistentní úvahu poskytovatele úvěru, který přes obsah výpisu z NRKI (celková výše závazků , částka, ) do hodnocení klienta zaznamenal, že žalovaný hradí na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky) částku , částka, , a s touto částkou nadále pracoval, čímž dospěl k závěru o volných prostředcích žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Navíc je z výpisu NRKI patrné, že žalovaný podal žádost o úvěr u 6 finančních institucí, což mělo poskytovatele úvěru vést k tomu, aby postupoval se zvýšenou obezřetností a vyžádal alespoň podklady týkající se skutečné výše výdajů žalovaného a jeho dosavadního splátkového zatížení. Soud se neztotožnil s tvrzením žalované, že z částky „Limit“ uvedené ve výpisu z NRKI vyplývá, že žalovanému mohl být poskytnut úvěr ještě ve výši , částka, . Jak vyplývá z legendy, jedná se o souhrn úvěrových rámců revolvingových produktů a kreditních karet již zaznamenaných v NRKI, tedy již poskytnutých. K tomu je na místě dodat, že podle listiny „Hodnocení klienta“ žalovaný uvedl potřebu úvěru ve výši , částka, . Pakliže by dle úvahy poskytovatele úvěru byl pro poskytnutí úvěru , částka, , bylo by nepochopitelné, proč by ve výsledku byl žalovanému poskytnut úvěr pouze ve výši , částka, . S ohledem na výše uvedené soud považuje za vyloučené, aby proces schválení úvěru mohl být považován za postup s odbornou péčí, neboť výše splátkového zatížení je zásadní pro objektivní posouzení schopnosti spotřebitele splácet požadovaný úvěr.

11. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, přičemž považuje za vhodné poukázat na rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru.

12. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal příjmy žalovaného a přiměřeně odhadl výši jeho výdajů, avšak zcela nedostatečně zjišťoval dosavadní splátkové zatížení žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná.

13. Vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 68,35 % ročně, předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 94,39 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytovaná bankami domácnostem na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) za měsíc červenec 2024 činila 9,02 % ročně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě a systematicky uzavírá smlouvy se smluvním úrokem, který je v rozporu s dobrými mravy, je na místě závěr, že neplatnost ujednání stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , či Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , jakož i v uvedeném rozhodnutí obsáhle citovaná judikatura městského soudu – dostupné v právní databázi Beck-online). Jelikož nelze dovodit, že by se neplatnost týkala pouze ujednání o smluvním úroku, které by mohlo být oddělitelné, částečně zpětvzetí žalobního návrhu na závěrech soudu ničeho změnit nemohlo.

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný uhradil , částka, , proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši , částka, .

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaná jistina , částka, , včetně nákladů na vymáhání , částka, a smluvní pokuty , částka, , smluvní pokuta , částka, ani smluvní úrok ve výši 20 % ročně z jistiny, resp. následně požadovaných 12,75 % ročně.

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství. O celém předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 49 %, žalovaný v rozsahu 51 %. V převážném (byť nepatrném) rozsahu byl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalovaného v průběhu řízení nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalovaného však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.