127 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 68 159,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu , částka, , úrok ve výši 20 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky , částka, .

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, náklady řízení ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, původně po žalované domáhala zaplacení jistiny , částka, , smluvní pokuty , částka, a příslušenství. Tvrdila, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, ; k jeho vyplacení došlo téhož dne. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 14. dni v měsíci. Současně bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet za pojistné , částka, měsíčně; tato částka byla součástí měsíční splátky shora. Žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila jednu splátku v celkové výši , částka, ; tuto první a poslední splátku uhradila dne , datum, . V důsledku prodlení žalované došlo podle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k , datum, a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalované podle smlouvy o úvěru dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 3x , částka, , celkem , částka, (tvoří součást nové jistiny vyčíslené shora). Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od , datum, do úplného zaplacení (vyčísleno částkou , částka, ), a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Žalobkyně vzala dne , datum, žalobu částečně zpět a napříště se domáhala zaplacení jistiny , částka, , smluvní pokuty , částka, a příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena z dokladů získaných od klienta, na základě scoringu klienta a vyžádáním úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, ověřením centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně zjistila pravidelný měsíční čistý příjem žalované ve výši , částka, a vyhodnotila, že její výdaje a způsob dosavadního plnění dluhů jsou v takové výši, aby byla schopna předmětný úvěr splácet. Ke sjednanému úroku žalobkyně uvedla, že sazbu již považuje za mravnou, neboť její výši modifikovala zpětvzetím části žaloby. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, do dne podání žaloby již ničeho více neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. Taktéž se nedostavila k nařízenému jednání, k němuž byla předvolána.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádala a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, sazba RPSN (předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr) činila 132,72 % ročně (prokázáno listinami „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “, „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “, „Příloha č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“, „Přihláška do pojištění“, „Technický popis uzavření smlouvy na dálku a jejího podpisu“, „Oznámení o schválení úvěru“ a „Předsmluvní formulář“). Žalovaná žalobkyni zaslala fotokopii svého občanského průkazu a svoji totožnost potvrdila SMS zprávou (prokázáno uvedenými fotokopiemi a záznamem o SMS komunikaci). V den žádosti byla žalované částka úvěru vyplacena bezhotovostním převodem (prokázáno listinou „Doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaná na úvěr uhradila , částka, před jeho splatností, dále již ničeho (prokázáno listinou „Karta Klienta“). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované oznámení, že došlo k automatickému zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě nesplacené části úvěru (prokázáno uvedenou listinou). K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si od ní žalobkyně vyžádala potvrzení banky o mzdě připsané na účet žalované dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, (prokázáno uvedenými listinami). Dále žalobkyně opatřila zprávu z registru SOLUS, kde ohledně žalované nebyl žádný záznam a výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého bylo u žalované evidováno 10 finančních institucí s žádostí o úvěr, byla evidována částka expozice , částka, (dle komentáře žalobkyně se jedná o celkovou výši nesplacených závazků), byla evidována částka „limit“ , částka, (dle připojené legendy se jedná o souhrn úvěrových rámců revolvingových produktů a kreditních karet) a byl evidován dluh po splatnosti , částka, (prokázáno uvedenými listinami). V hodnocení klienta (žalované) uvedl blíže neoznačený zaměstnanec poskytovatele úvěru, resp. zprostředkovatel úvěru, že finanční potřeba činila , částka, , poskytnut byl úvěr , částka, , příjem žalované byl vyhodnocen částkou , částka, měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly určeny částkou , částka, měsíčně (běžné výdaje – určeno částkou životního minima) a , částka, měsíčně (bydlení – nájemné, inkaso, dle sdělení žalované), na splátky jiných úvěrů měla žalovaná hradit , částka, , dále byla stanovena částka , částka, měsíčně jako rezerva na výdaje. Poskytovatel úvěr tak vyhodnotil, že žalovaná má k dispozici částku , částka, měsíčně na splátky úvěru (prokázáno uvedenou listinou). Obvyklá úroková míra v měsíci červnu 2024 u úvěrů na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) činila 8,9 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou, nechť do 7 dnů od odeslání výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, především údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

8. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Soud má za to, že poskytovatel úvěru obstaral dostatečné podklady ohledně příjmů žalované, když z listin bylo ověřeno, že žalovaná disponovala příjmem nejméně , částka, měsíčně (poskytovatel úvěru vyhodnotil jako průměrnou částku , částka, ).

9. Soud se nemůže ztotožnit s částkou výdajů (životních nákladů), kterou poskytovatel úvěru vyhodnotil na celkovou částku , částka, (životní minimum , částka, , náklady na bydlení , částka, a rezerva , částka, ). Soud přitom za vhodnou referenční hodnotu považuje zákonem stanovené normativní částky, kdy v době uzavření smlouvy částka životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. činila , částka, pro jednu posuzovanou osobu a částka normativních nákladů na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, pro byty vlastníků činila , částka, pro jednu osobu v domácnosti. Zatímco u částky životního minima poskytovatel vycházel přímo ze zákonné částky a lze ji považovat za přiměřenou, ohledně nákladů na bydlení soud považuje za nepřiměřeně nízkou, přičemž poskytovatel úvěru nezjistil žádné skutečnosti, pro které by měl důvod domnívat se, že náklady na bydlení žalované jsou skutečně takto nízké. Shora uvedené normativní náklady je přitom třeba považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za běžnou výši nákladů. Nicméně i bez doložení skutečných výdajů, nižších než jsou zákonné normativní náklady, by poskytovatel úvěru při porovnání příjmů a dosavadních závazků měl být schopen situaci spotřebitele dostatečně vyhodnotit. Tento nedostatek by proto soud považoval pouze za dílčí pochybení, které by samo o sobě nezpůsobovalo neplatnost úvěrové smlouvy, pokud by byly dostatečné informace o dosavadních závazcích žalované opatřeny.

10. Ohledně předchozích závazků žalované a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil zprávy obsahující informace dalších poskytovatelů úvěrových registrů (databáze věřitelů ve smyslu § 88 zákona o spotř. úvěru). Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že ohledně žalované nebyl veden žádný záznam, tedy v době uzavření smlouvy neměla závazek po splatnosti u žádného věřitele, který informace do registru SOLUS poskytuje. Dále poskytovatel úvěru vyžádal výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), jehož obsah však soud nepovažuje za dostatečný zdroj informací o dosavadním dluhovém zatížení spotřebitele. Z výpisu je sice patrná celková výše závazků žalované (, částka, ), a skutečnost, že žalovaná neměla žádný dluh po splatnosti, chybí však naprosto zásadní informace, jakou částku měsíčně žalovaná hradila na umoření svých dosavadních závazků. Pouze při znalosti této částky, která, jak je soudu z úřední činnosti známo, bývá běžnou součástí obdobných úvěrových zpráv, by poskytovatel úvěru mohl objektivně vyhodnotit ekonomickou situaci žalované. V této souvislosti je potřeba upozornit na nekonzistentní úvahu poskytovatele úvěru, který přes obsah výpisu z NRKI (celková výše závazků , částka, ) do hodnocení klienta zaznamenal, že žalovaná hradí na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky) částku , částka, , a s touto částkou nadále pracoval, čímž dospěl k závěru o volných prostředcích žalované ve výši , částka, měsíčně. Navíc je z výpisu NRKI patrné, že žalovaná podala žádost o úvěr u 10 finančních institucí, což mělo poskytovatele úvěru vést k tomu, aby postupoval se zvýšenou obezřetností a vyžádal alespoň podklady týkající se skutečné výše výdajů žalované a jejího dosavadního splátkového zatížení. S ohledem na výše uvedené soud považuje za vyloučené, aby proces schválení úvěru mohl být považován za postup s odbornou péčí, neboť výše splátkového zatížení je zásadní pro objektivní posouzení schopnosti spotřebitele splácet požadovaný úvěr.

11. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, přičemž považuje za vhodné poukázat na rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru.

12. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal příjmy žalované a nedostatky při stanovení jejích životních nákladů by dle názoru soudu byly překlenutelné, avšak zcela nedostatečně zjišťoval dosavadní splátkové zatížení žalované v době uzavření úvěrové smlouvy. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná.

13. Vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 87,51 % ročně, předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 132,72 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytovaná bankami domácnostem na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) za měsíc červen 2024 činila 8,9 % ročně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě a systematicky uzavírá smlouvy se smluvním úrokem, který je v rozporu s dobrými mravy, je na místě závěr, že neplatnost ujednání stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , či Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , jakož i v uvedeném rozhodnutí obsáhle citovaná judikatura městského soudu – dostupné v právní databázi Beck-online). Jelikož nelze dovodit, že by se neplatnost týkala pouze ujednání o smluvním úroku, které by mohlo být oddělitelné, částečně zpětvzetí žalobního návrhu na závěrech soudu ničeho změnit nemohlo.

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši , částka, .

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalované, v důsledku které nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 z.s.ú. Proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalované tedy může nastat až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaná jistina , částka, , včetně nákladů na vymáhání , částka, a smluvní pokuty , částka, , smluvní pokuta , částka, ani smluvní úrok ve výši 20 % ročně z jistiny, resp. následně požadovaných 12,75 % ročně.

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od , datum, . Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 59 %, žalovaná v rozsahu 41 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání dne , datum, ) po , částka, , celkem , částka, , 4x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. Úkon spočívající v doplnění žaloby nelze považovat za účelný, neboť žalobkyně jím odstraňovala vady neúplné žaloby, ač byla již při jejím podání zastoupena advokátkou a nadto povinnost prověřit úvěruschopnost jako podmínka platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jí je z její činnosti známa. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované náleží náhrada nákladů v poměrné výši 18 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

17. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.