127 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 133 656 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka.

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku částka, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, smluvní pokutu částka, úrok ve výši 20 % ročně z částky částka za období od datum do datum a úrok ve výši 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně Jméno advokátky do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku náklady ve výši částka.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum původně po žalované domáhala zaplacení - částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, - smluvní pokuty částka - úroku ve výši 78,08 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. .7 2025 dosáhne částky částka.

2. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, kterou žalovaná podepsala dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka; k jeho vyplacení došlo téhož dne. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 17. dni v měsíci. Současně bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet, kdy pojistné činilo částka měsíčně; tato částka byla součástí měsíční splátky shora. Schopnost žalované splácet byla ověřena na základě jí poskytnutých informací a dokladů, úvěrové historie SOLUS a NRKI, lustrací v insolvenčním rejstříku a scoringu klienta. Žalobkyně tvrdila, že byly zjištěny volné zdroje dostatečné ke splácení. Žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila jednu splátku v celkové výši částka dne datum. V důsledku prodlení žalované došlo podle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru k datum a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalované podle smlouvy o úvěru dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 3x částka, celkem částka (tvoří součást nové jistiny vyčíslené shora). Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od datum do úplného zaplacení (vyčísleno částkou částka k datu podání žaloby s tím, že žalobkyně se spokojí s touto částkou), a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Žalobkyně vzala dne datum žalobu částečně zpět a napříště se domáhala zaplacení jistiny částka, smluvní pokuty částka a příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. K výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena z dokladů získaných od klienta, na základě scoringu klienta a vyžádáním úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS, ověřením insolvenčního rejstříku. Žalobkyně zjistila pravidelný měsíční čistý příjem žalované ve výši částka, náklady částka a volné zdroje částka, tedy vyhodnotila, že její výdaje a způsob dosavadního plnění dluhů jsou v takové výši, aby byla schopna předmětný úvěr splácet. K otázce souladu sjednaných úroků s dobrými mravy se žalobkyně nevyjádřila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, do dne podání žaloby již ničeho více neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel. Taktéž se nedostavila k nařízenému jednání, k němuž byla předvolána.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne datum žalobkyni požádala a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, sazba RPSN (předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr) činila 113,05 % ročně (prokázáno listinami „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. hodnota“, „Dodatek č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. hodnota“, „Příloha č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“, „Oznámení o schválení úvěru“, „Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. hodnota“ „Přihláška do pojištění“, „Technický popis uzavření smlouvy na dálku a jejího podpisu“, „Oznámení o schválení úvěru“ a „Předsmluvní formulář“). Žalovaná žalobkyni zaslala fotokopii svého občanského průkazu (prokázáno uvedenými fotokopiemi). V den žádosti byla žalované částka úvěru vyplacena bezhotovostním převodem (prokázáno listinou „Doklad o vyplacení úvěru“). Žalovaná na úvěr uhradila dne datum částku částka, dále již ničeho (prokázáno listinou „Karta Klienta“). Ve dnech datum, datum a datum zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno uvedenými listinami). Dne datum žalobkyně zaslala žalované oznámení, že došlo k automatickému zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě nesplacené části úvěru (prokázáno uvedenou listinou a dodejkou). K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si od ní žalobkyně vyžádala potvrzení banky o mzdě připsané na účet žalované dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka (prokázáno uvedenými listinami). Dále žalobkyně opatřila zprávu z registru SOLUS, kde ohledně žalované nebyl žádný záznam a výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), dle kterého bylo u žalované evidováno 7 finančních institucí s žádostí o úvěr, byla evidována částka expozice částka, byla evidována částka „limit“ částka a byl evidován dluh po splatnosti částka (prokázáno uvedenými listinami). V hodnocení klienta (žalované) uvedl zprostředkovatel úvěru, že finanční potřeba činila částka, poskytnut byl úvěr částka, příjem žalované byl vyhodnocen částkou částka měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly určeny částkou částka měsíčně (běžné výdaje – určeno částkou životního minima) a částka měsíčně (bydlení – nájemné, inkaso, dle sdělení žalované), na splátky jiných úvěrů měla žalovaná hradit částka, dále byla stanovena částka částka měsíčně jako rezerva na výdaje. Poskytovatel úvěr tak vyhodnotil, že žalovaná má k dispozici částku částka měsíčně na splátky úvěru (prokázáno uvedenou listinou). Obvyklá úroková míra v měsíci březnu 2025 u úvěrů na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) činila 8,16 % ročně (prokázáno statistickou sestavou jméno FO národní banky pro dané období). Žalobkyně vyzvala dne datum žalovanou, nechť do 7 dnů od odeslání výzvy uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, především údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne datum). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

9. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Soud má za to, že poskytovatel úvěru obstaral dostatečné podklady ohledně příjmů žalované, když z listin bylo ověřeno, že žalovaná disponovala příjmem nejméně částka měsíčně (poskytovatel úvěru vyhodnotil jako průměrnou částku částka).

10. Soud taktéž považuje za akceptovatelnou částku výdajů, kterou žalobkyně stanovila celkem na částka (životní minimum částka, náklady na bydlení částka a rezerva částka) s ohledem na to, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. Z takového údaje lze předpokládat, že žalovaná v produktivním věku se o náklady na bydlení s rodiči dělila, přičemž v rámci rodiny by ani nebylo obvyklé, aby bylo takové uspořádání bylo upraveno písemnou smlouvou (např. nájemní smlouvou s rodiči). Obecně soud za vhodnou referenční hodnotu považuje zákonem stanovené normativní částky, kdy v době uzavření smlouvy částka životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. činila částka pro jednu posuzovanou osobu a částka normativních nákladů na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, pro byty vlastníků činila částka pro jednu osobu v domácnosti. V daném případě však lze nižší než státem normovanou částku výdajů na bydlení považovat za věrohodnou s ohledem na to, že žalovaná bydlela u rodičů a poskytovatel úvěru neměl důvod takovému údaji uvěřit.

11. Ohledně předchozích závazků žalované a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil zprávy obsahující informace dalších poskytovatelů úvěrových registrů (databáze věřitelů ve smyslu § 88 zákona o spotř. úvěru). Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že ohledně žalované nebyl veden žádný záznam, tedy v době uzavření smlouvy neměla závazek po splatnosti u žádného věřitele, který informace do registru SOLUS poskytuje. Dále poskytovatel úvěru vyžádal výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), jehož obsah však soud nepovažuje za dostatečný zdroj informací o dosavadním dluhovém zatížení spotřebitele. Z výpisu je sice patrná celková výše závazků žalované (částka), avšak také skutečnost, že žalovaná měla dluh po splatnosti ve výši částka a zároveň chybí naprosto zásadní informace, jakou částku měsíčně žalovaná hradila na umoření svých dosavadních závazků. Pouze při znalosti této částky, která, jak je soudu z úřední činnosti známo, bývá běžnou součástí obdobných úvěrových zpráv, by poskytovatel úvěru mohl objektivně vyhodnotit ekonomickou situaci žalované. V této souvislosti je potřeba upozornit na nekonzistentní úvahu poskytovatele úvěru, který přes obsah výpisu z NRKI (celková výše závazků částka a dluhu po splatnosti ve výši částka) do hodnocení klienta zaznamenal, že žalovaná hradí na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky) částku částka, a s touto částkou nadále pracoval, čímž dospěl k závěru o volných prostředcích žalované ve výši částka měsíčně. Navíc je z výpisu NRKI patrné, že žalovaná podala žádost o úvěr u 7 finančních institucí, což mělo poskytovatele úvěru vést k tomu, aby postupoval se zvýšenou obezřetností, vyžádal si podklady k dosavadnímu splátkovému zatížení a podrobněji se zabýval zjištěnými závazky po splatnosti. Tvrzení žalobkyně, že u žalované nezjistila žádné varovné signály a žádné zesplatněné úvěry, je v přímém rozporu s obsahem výpisu z NRKI. Přestože byla žalobkyně vyzývána k vysvětlení tohoto rozporu jak písemně, tak při ústním jednání, žádným způsobem v tomto ohledu svá tvrzení nedoplnila. S ohledem na výše uvedené soud považuje za vyloučené, aby proces schválení úvěru mohl být považován za postup s odbornou péčí, neboť výše splátkového zatížení je zásadní pro objektivní posouzení schopnosti spotřebitele splácet požadovaný úvěr.

12. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, přičemž považuje za vhodné poukázat na rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne datum, který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru.

13. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal příjmy žalované a lze akceptovat jeho úvahy o výši jejích životních nákladů, avšak zcela nedostatečně zjišťoval dosavadní splátkové zatížení žalované v době uzavření úvěrové smlouvy. Navíc měl před uzavřením smlouvy k dispozici informaci o závazku žalované po splatnosti ve výši částka, kterou však při uzavření smlouvy žádným způsobem nezohlednil. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná.

14. Vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 78,08 % ročně, předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 113,05 % ročně, přičemž dle databáze jméno FO národní banky jméno FO průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytovaná bankami domácnostem na spotřebu (bez kontokorentů a kreditních karet) za měsíc červen 2024 činila 8,16 % ročně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně (devítinásobně) obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Vzhledem k tomu, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě a systematicky uzavírá smlouvy se smluvním úrokem, který je v rozporu s dobrými mravy, je na místě závěr, že neplatnost ujednání stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum, či Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka ze dne datum, jakož i v uvedeném rozhodnutí obsáhle citovaná judikatura městského soudu – dostupné v právní databázi Beck-online). Jelikož nelze dovodit, že by se neplatnost týkala pouze ujednání o smluvním úroku, které by mohlo být oddělitelné, částečně zpětvzetí žalobního návrhu na závěrech soudu ničeho změnit nemohlo.

15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku částka, žalovaná uhradila částka, proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši částka.

16. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne datum) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalované, v důsledku které nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 z.s.ú. Proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalované tedy může nastat až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaná jistina částka, včetně nákladů na vymáhání částka a smluvní pokuty částka, smluvní pokuta smluvní pokutu částka ani smluvní úrok ve výši 20 % ročně z jistiny, resp. následně požadovaných 12 % ročně.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od datum. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. spisová značka ze dne datum, příp. jméno FO a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka částka, přičemž žalobkyni byla přiznána částka částka. Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 57,5 %, žalovaná v rozsahu 42,5 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání dne datum) po částka, celkem částka, 4x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 vyhlášky po částka, celkem částka, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem částka, když zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. Úkon spočívající v doplnění žaloby nelze považovat za účelný, neboť žalobkyně jím odstraňovala vady neúplné žaloby, ač byla již při jejím podání zastoupena advokátkou a nadto povinnost prověřit úvěruschopnost jako podmínka platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru jí je z její činnosti známa. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši částka. S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované náleží náhrada nákladů v poměrné výši 15 %, tj. částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

18. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., jak bylo odůvodněno shora. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí/exekuci.