15 C 105/2018

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů <b>I. Žalobce je vůči [právnická osoba] jako věřiteli z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru z 18. 2. 2010 [číslo] ([bankovní účet]) povinen splnit dluh na jistině úvěru a úroku v celkové částce 1 437 421,73 Kč. Účastníci společně jako dlužníci jsou povinni rovným dílem splnit zbývající povinnosti vůči [právnická osoba] jako věřiteli z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru z 18. 2. 2010 [číslo] ([bankovní účet]), zejména zaplatit úroky z úvěru a poplatky.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 718 710,87 Kč s tím, že tyto své povinnosti je oprávněna splnit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok nabude právní moci s tím, že nesplněním byť jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh dle tohoto výroku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 288 023,01 Kč s tím, že tyto své povinnosti je oprávněna splnit ve splátkách po 50 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok nabude právní moci s tím, že nesplněním byť jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh dle tohoto výroku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení v částce 4 015 Kč, přičemž je oprávněna tuto svou povinnost splnit ve 12 rovnoměrných splátkách, splatných vždy nejpozději do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci s tím, že nesplněním byť jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh dle tohoto výroku.</b> 1 Žalobce se proti žalované domáhal žalobou doručenou soudu 16. 4. 2018 vypořádání společného jmění účastníků jako manželů. Jejich manželství zaniklo rozvodem k 16. 4. 2015 (tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná a nadto byla zjištěna z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích z 31. 3. 2015). 2 K vypořádání žalobce navrhl a v okamžiku rozhodnutí byly předmětem vypořádání následující jmění a práva: společný závazek účastníků vůči [právnická osoba] jako věřiteli z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru z 18. 2. 2010 [číslo] ([bankovní účet]). 3 Původně v samostatném řízení (vedeno pod sp. zn. 117 C 22/2017), následně pak v řízení spojeném do řízení vedeného pod nadepsanou spisovou značkou, se pak žalobce domáhal i toho, aby bylo rozhodnuto o tom, že po rozvodu manželství platil sám jednotlivé splátky úvěru, aniž by mu na tyto žalovaná do listopadu 2019 přispívala. 4 Žalovaná nesporovala to, že do října 2019 včetně plnil platby na společný úvěr výhradně žalobce. V průběhu trvání řízení, které bylo přerušeno a dále byl účastníkům poskytován prostor k mimosoudnímu vyřešení věci, započala od listopadu 2019 poskytovat žalobci na společný úvěr částku 5 000 Kč měsíčně. 5 Už na tomto místě soud považuje za nezbytné uvést, že s ohledem na okamžik zániku jmění posuzoval věc po hmotněprávní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K tomuto závěru i viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. 4. 2015, spisová značka 22 Cdo 3779/2014. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku bez dalšího bližšího značení, jest míněn právě tento předpis. 6 Mezi účastníky bylo nesporné, že od listopadu 2019 žalovaná poskytuje každý měsíc žalobci částku 5 000 Kč na společný úvěr popsaný v bodě 3 odůvodnění. 7 Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: 8 Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru z 18. 2. 2010 [číslo] ([bankovní účet]) mezi [právnická osoba] jako věřitelem (dále i jen„ banka“) a účastníky jako dlužníky bylo zjištěno, že věřitel poskytl oběma účastníkům jako spoludlužníkům úvěr ve výši 2 182 000 Kč za účelem refinancování úvěrů u [anonymizováno] a konsolidace půjčky od fyzické osoby určené na investici do novostavby RD a dokončení výstavby RD. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že úvěr má být splacen do 15. 1. 2036, prvotně byla úroková sazba sjednána ve výši 5,09 % ročně s tím, že doba platnosti této úrokové sazby je do 14. 2. 2013. 9 Z výpisů z účtu a zpráv banky vyplývá, že zůstatek úvěru k 20. 2. 2021 činil 1 437 421,73 Kč. 10 Ze zprávy banky a výpisů z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce učinil v době od 17. 4. 2015 do 15. 2. 2021 na úvěr platby v částce 714 708,52 Kč (při zohlednění shodných tvrzení účastníků, že žalovaná od listopadu 2019 poskytuje žalobci na splnění společného závazku částku 5 000 Kč každý měsíc, pak činí saldo plateb žalobce 576 046,02 Kč). 11 Z ostatních listin založených stranami do spisu soud neučinil žádná zjištění potřebná pro rozhodnutí či byly skutečnosti z nich vyplývající zjištěny jinými důkazy výše popsanými. 12 Závěr soudu je následující. 13 Na základě tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud učinil v prvé řadě dílčí závěr, že úvěrový závazek tvoří součást společného jmění (§ 710 občanského zákoníku), neboť byl uzavřen za trvání jejich manželství a účastníky úvěrové smlouvy byli oba bývalí manželé. 14 Jde slovy judikatury Nejvyššího soudu (například rozhodnutí ze 17. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4799/2015) o dluh zatížený vyšším příslušenstvím, kdy toto plyne jak z úvěrové smlouvy, tak ze zprávy banky (úroková sazba byla totiž sjednána jen na část úvěrového období, v minulosti se měnila a bude tomu tak i v budoucnu). 15 Soud svým rozhodnutím vypořádává nejen splatnou část dluhu ke dni rozhodnutí (aktuálně částka uvedená ve výroku, platby učiněné žalobcem po rozvodu manželství jsou v rozhodnutí zohledněny), ale i příslušenství, které k němu přiroste v budoucnu (zde ovšem závěr formuluje toliko obecně, neboť budoucí úroky jsou objektivně neurčitelné - viz zpráva banky). 16 Tyto závěry vycházejí z rozsudku Nejvyššího soudu z 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006 a rozhodnutí téhož soudu na něj navazujících. 17 Soud se zamýšlel nad tím, zda se odklonit od zásady obecně přijímané Nejvyšším soudem, dle níž společné dluhy mají být zpravidla přikázány oběma účastníkům k zaplacení rovným dílem a jen výjimečně jen jednomu z manželů. Shledal však, že přikázání dlužné jistiny z úvěru jen žalobci je jediným možným řešením. 18 Přikázání úvěru oběma účastníkům (rovným dílem) nedává smysl z toho důvodu, jak žalovaná přistoupila k plnění svého závazku z úvěru po zániku společného jmění, kdy ponechala od dubna 2015 až do listopadu 2019 (sic!) jen a pouze na žalobci, aby úvěr splácel. V této souvislosti třeba totiž uvést, že vypořádání společného dluhu mezi bývalými manželi nemá na banku vliv. Při déle než čtyřletém přístupu žalované k plnění povinností vycházejících z úvěrové smlouvy by takový postup jen generoval potenciální nutnost toho, aby žalobce v budoucnu vyvolával další soudní řízení, v nichž se bude domáhat poměrné výše zaplacených splátek (jakkoliv nyní se účastníci v zásadě rovným dílem na svých povinnostech ve vztahu k bance podílejí – viz bod 6 odůvodnění). 19 Předmětem řízení jsou i platby učiněné žalobcem na úvěr v době po rozvodu (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2405/2018). Proto se soudu jako nanejvýš vhodné jeví přikázat žalobci v rámci vypořádání dluh na jistině úvěru. Ten se může změnit (jen snížit) v důsledku úhrad. Dle soudu toto rozhodnutí nastolí situaci, že to bude žalobce, kdo bude úvěr do budoucna obsluhovat a v případě vzniku dalšího bezdůvodného obohacení uplatní se režim popsaný v citovaném judikátu (stejně jako to již učinil). 20 Nicméně soud stanovil, že žalovaná splní povinnost stanovenou ve výroku II. ve splátkách. Pokud by soud uložil splnění této povinnosti jednorázově či ji rozložil na šest či dvanáct měsíčních splátek, nebylo by ospravedlnitelné, aby bývalá manželka, která bezprostředně po právní moci rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů splní svou povinnost a poskytne bývalému manželovi polovinu aktuálního zůstatku úvěru před jeho splatností, nadále participovala po dobu mnoha let na placení budoucích úroků (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice z 27. 1. 2021, č.j. 18 Co 274/2020-243). 21 Důvody pro uplatnění disparity soud neshledal. Pro uplatnění nerovnosti podílů by musely být prokázány naprosto zjevné a mimořádné zásluhy některého z účastníků na získání společného majetku či naopak naprosto z normy vybočující chování některého z nich ve vztahu ke společnému majetku, naplňování rodinného rozpočtu a péči o společnou domácnost. Z provedeného dokazování nic takového nevyplývá. Tedy podíly účastníků na jmění jsou stejné. 22 V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č. C 45 je vyloženo, že v řízení o vypořádání společného jmění musí být z odůvodnění rozsudku jednoznačně zřejmé, jak soud dospěl k částce, kterou je povinen jeden z účastníků zaplatit na vypořádání druhému. Výpočet této částky má být natolik přehledný, aby se kdokoli mohl přesvědčit o jeho správnosti. 23 Nejprve tedy soud vyčíslil saldo plateb žalobce na společný dluh (svou povahou vnos na společný závazek). Předmětem vypořádání byla ještě pasiva. Ta byla přikázána výhradně žalobci. Z dílčích výpočtů pak rezultuje částka, kterou musí žalobce obdržet jako vypořádací podíl od žalované na vypořádání zaniklého společného jmění manželů. 24 S ohledem na rozdílný charakter částky zohledňující vypořádání společného závazku - úvěru a částky představující svého druhu bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na společný závazek bylo přistoupeno k tomu, že bylo rozhodnuto dvěma samostatnými výroky. 25 Soud žalované v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu umožnil splnit povinnosti v prodloužené lhůtě, která respektuje stanovisko stran vyjádřené v závěru řízení. 26 O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. 27 Řízení je dle své povahy tzv. iudiciem duplex, nicméně i v takovém řízení je základní zásadou při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky zásada úspěchu ve věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11). 28 Žalobce byl úspěšný nejen pokud jde o prokazování svých tvrzení ohledně rozsahu a hodnoty společného jmění, ale rovněž i ohledně plateb na úvěr po rozvodu. 29 Žalobce však žádal nahradit toliko částku 4 015 Kč, ve zbytku se práva na náhradu nákladů vzdal. V souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu soud umožnil žalované splnit tuto povinnost ve splátkách, v návaznosti na to, že bude muset zejména vyplácet vypořádací podíl a skutečnost, že soud při vyhlášení rozsudku neměl povědomost o tom, že bude žádána jen takováto část nákladů. Jen řádným plněním splátek si žalovaná toto dobrodiní uchová a objektivně jí ani nic nebrání případně zaplatit celou částku jednorázově (viz dikce„ povinnost… je oprávněna splnit“).