15 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Turečkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované oba zastoupení advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o určení dědického práva <b>I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalobce], je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], naposledy bytem [adresa žalovaného a žalobce].</b> <b>II. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 16 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 16 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1 Žalobce se domáhal určení, že je dědicem po [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum] (dále také jen„ zůstavitelka“). Tvrdil, že k podání žaloby byl vyzván usnesením soudní komisařky č.j. 32 D 490/2020-32 ze dne 10. března 2021. 2 Tvrdil, že je dědicem zůstavitelky spolu se sourozenci zůstavitelky (žalovanými), neboť byl osobou, která se zůstavitelkou žila nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti, a o společnou domácnost pečoval. Dále tvrdil, že měl k zůstavitelce blízký vztah. Zůstavitelka byla v minulosti přítelkyní žalobcovy babičky a žalobce ji považoval za člena rodiny, když zůstavitelka neměla žádných osob, které by se s ní pravidelně stýkaly, navštěvovaly ji a později jí poskytly péči v nemoci. S žalovanými se zůstavitelka nestýkala od roku 2001, kdy zemřela jejich matka a ani předtím s nimi neměla pravidelný kontakt. On za ní pravidelně docházel a s ohledem na potřebu každodenní pomoci se na podzim 2016 dohodli, že se přestěhuje k ní do bytu na adrese [adresa žalovaného a žalobce]. Po přestěhování se plnohodnotně podílel na péči o domácnost a na nákladech na bydlení. Zůstavitelka byla pohybově omezena, proto zajišťoval základní péči o domácnost, společné nákupy, dopravu zůstavitelky k lékaři či pobyt v nemocnici. S postupující nemocí zůstavitelky a jejím odkázáním na pomoc se podílel na rekonstrukci obývaného bytu a jeho přizpůsobení omezenému pohybu zůstavitelky; za dobu společného soužití pořídil do společné domácnosti televizi a ledničku. Žalovaní o zůstavitelku neprojevovali žádný zájem, dlouhodobě se s ní nestýkali, nijak jí nepomáhali a finančně nepodporovali. Zůstavitelka byla postupem času plně odkázána na jeho pomoc jako blízké osoby; byla pro něj v podstatě babičkou. Při hospitalizaci zůstavitelky byl uveden jako kontaktní osoba, po úmrtí přebíral z nemocnice její osobní věci, vypravoval a hradil pohřeb. Žalovaní se nezajímali ani o zaopatření zůstavitelky po smrti, nepodíleli se na vypravení pohřbu, ani se jej nezúčastnili. Po úmrtí zůstavitelky opustil byt, nadále však hradí náklady s bytem spojené, byt průběžně kontroluje a udržuje, avšak již v něm nebydlí. K námitkám žalovaných uvedl, že hypotézy žalovaných neměly reálný základ, neboť inzerovaný byt byl bytem zcela jiné osoby. Pracoval jako realitní makléř a inzeroval zprostředkovávané nemovitosti. Sám žalobce v předmětném domě žádný byt nevlastnil ani nevlastní. Dříve bydlel ve stejném domě v bytě svých rodičů, na podzim roku 2016 se odstěhoval k zůstavitelce a jeho rodiče svůj byt v následujícím roce prodali. Až do smrti zůstavitelky bydlel výhradně v jejím bytě a podílel se na společném vedení domácnosti. K žalovanému 1) jako obmyšlené osobě z penzijního spoření žalobce uvedl, že toto spoření bylo uzavřeno před delší dobou, kdy vztahy mezi sourozenci nebyly narušené a zůstavitelka žalobce ještě ani neznala. 3 Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Uvedli, že na sociální síti Facebook žalobce od 19. 3. 2019 nabízel k pronájmu blíže nespecifikovaný byt v ulici [ulice]. Vyslovili závěr, že se jedná o byt, ve kterém bydlela zůstavitelka, zatímco žalobce bydlel ve svém původním bytě také v [anonymizováno] ulici. Žalobci by dědické právo tak nemohlo svědčit, neboť by nesplňoval podmínku existence společné domácnosti se zůstavitelkou po dobu jednoho roku před její smrtí. Společná domácnost musí zahrnovat společné bydlení. Nedostačuje, že se žalobce o zůstavitelku staral, příležitostně ji navštěvoval či jí vypomáhal. Jestliže pobýval ve svém druhém bytě v ulici [ulice], nemohl vést společnou domácnost se zůstavitelkou, neboť společnou domácnost dle judikatury může mít jen jednu. Žalobcova tvrzení označili za účelová, mající za cíl profitovat z pozůstalosti. Poukázali na skutečnost, že žalovaný 1) byl osobou určenou zůstavitelkou ve věcech jejího penzijního spoření. Poukázali i na neexistenci naléhavého právního zájmu žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2027/2008. 4 S ohledem na shodná tvrzení účastníků považoval soud za nesporné, že probíhá řízení o pozůstalosti, v němž žalobce i žalovaní uplatňují své dědické právo. Žalobce byl soudním komisařem vyzván, aby podal žalobu na určení dědického práva. Mezi stranami bylo sporné, zda je žalobce dědicem po zůstavitelce, tedy zda náleží do třetí třídy dědiců ve smyslu § 1637 občanského zákoníku. 5 Z přípisu notáře (soudního komisaře) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], sp. zn. 32 D 490/2020, byl žalobce usnesením vyzván, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podal žalobu na určení, že je dědicem zůstavitelky. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 3. 2021. 6 Svědkyně [jméno] [příjmení] byla sousedkou zůstavitelky na [anonymizováno] (stejném) patře. Jejím výslechem bylo zjištěno, že žalobce bydlel ve stejném domě nejdříve v bytě rodičů ve [anonymizováno] patře, poté se rodiče odstěhovali a žalobce se staral o zůstavitelku. Poslední 4 roky před smrtí byla zůstavitelka nemocná, měla pohybové obtíže a rakovinu. Žalobce se o zůstavitelku staral nejvíce, nikoho jiného neměla. Obstarával jí nákupy. Svědkyně si nebyla jistá, zda žalobce v bytě zůstavitelky bydlel, vídala ho skoro denně. Připustila, že žalobce v bytě zůstavitelky před její smrtí zřejmě bydlel, jeho rodiče v domě již nebydleli. Žalobce zůstavitelku oslovoval„ teto“. Svědkyně v letech 2018 2019 pomáhala s převazy, dopoledne jí zůstavitelka prozvonila a svědkyně přišla. V té době se s žalobcem míjela, ale věděla, že žalobce chodí do práce. 7 Svědek [jméno] [příjmení] byl sousedem zůstavitelky na [anonymizováno] (stejném) patře. Jeho výslechem bylo zjištěno, že žalobce bydlel v domě i poté, co se odstěhovali jeho rodiče. Vídal žalobce, jak do bytu zůstavitelky nosí plastové láhve s nápoji i jiné nákupy. 8 Svědkyně [jméno] [příjmení] byla kamarádkou zůstavitelky. Jejím výslechem bylo zjištěno, že žalobce u zůstavitelky bydlel, pomáhal jí, nakupoval jí, vařil, vozil k lékaři, poskytoval jí stoprocentní péči. Nakupoval i pro svědkyni. Žalobce u zůstavitelky bydlel asi 5-6 let. Když zůstavitelku navštívila, byl žalobce přítomen. Naposledy zůstavitelku navštívila v říjnu 2019 před její poslední operací. Svědkyně žalobci nabízela pomoc se zaplacením pohřbu zůstavitelky, nakonec to vyřešil splátkami s pohřební službou, nikdo jiný mu nepomohl. 9 Svědkyně [jméno] [příjmení] byla kamarádkou zůstavitelky a její sousedkou ze stejného domu. Jejím výslechem bylo zjištěno, že žalobce původně bydlel se svými rodiči na stejném patře jako svědkyně. Asi 2 nebo 3 roky před smrtí zůstavitelky se rodiče žalobce odstěhovali z domu a žalobce pak bydlel u zůstavitelky, která mu nahrazovala babičku, chodil k ní odmala. Na sklonku života byla zůstavitelka vážně nemocná, takže jí svědkyně pomáhala s nákupy, ale většinu nákupů a dalších potřeb zajišťoval žalobce. Žalobce vařil, dívali se se zůstavitelkou na televizi. Když žalobce jel s rodiči za kulturou či na výlet, brali zůstavitelku s sebou. Žalobce se snažil v bytě zůstavitelky neustále něco dělat, přestavoval nábytek, nakupoval vybavení, přesvědčoval ji, aby používala mobilní telefon. Svědkyně nevěděla, jak to žalobce a zůstavitelka měli s financemi, zažila, že za svůj oběd zaplatila zůstavitelka zvlášť a žalobce s rodiči zvlášť. Svědkyni nebylo známo, zda byt po rodičích žalobce je pronajat či prodán. 10 Svědkyně [jméno] [příjmení] byla kamarádkou zůstavitelky. Jejím výslechem bylo zjištěno, že při jejích návštěvách u zůstavitelky byl žalobce přítomen v bytě. Častokrát nakoupil a někam odešel, aby nechal zůstavitelku a svědkyni o samotě. Někdy zůstal a s oběma si povídal. Žalobce byl pro zůstavitelku velkou oporou, jeho pomoc zůstavitelce s kamarádkami přály a svým způsobem i záviděly. Svědkyně měla za to, že žalobce se zůstavitelkou bydlel. O samotě zůstavitelka říkala, že má zařízené, že žalobce dostane její byt, že chodí k notáři. Když přišla k zůstavitelce na návštěvu večer, žalobce tam byl. V bytě míval bundu, boty, pantofle; pantofle si svědkyně půjčovala. Na stole i na poličce měl žalobce papíry. Žalobce vždy věděl, co kde v bytě je. Měla za to, že žalobce se zůstavitelkou vařili, v závěru života zůstavitelky už vařil jen žalobce. Byt zůstavitelky se skládal z kuchyně (kde měla křeslo a trávila hodně času), ložnice (kde zůstavitelka spala a měla skříň), koupelny, WC a obývacího pokoje, kde pobýval žalobce. Svědkyně nevěděla o tom, že by žalobce před smrtí zůstavitelky měl svůj byt, po její smrti se odstěhoval ke své matce. 11 Účastnickým výslechem žalobce bylo zjištěno, že měl k zůstavitelce vztah jako k babičce, znal ji odmala. Když byl žalobce na střední škole, zůstavitelka se zmínila, že potřebuje opravit koupelnu, což nakonec žalobce dělal svépomocí. Po nádoru začala mít zůstavitelka potíže, nemohla zvednout ruce, vyprat, pověsit prádlo. Nakonec žalobce sobě i zůstavitelce připravoval snídaně a obědy. Začátkem r. 2016 se dohodli na přestěhování žalobce k zůstavitelce, neboť situace u žalobce doma nebyla dobrá, jeho otec měl problémy s alkoholem. Otec se odstěhoval v r. 2016, v r. 2017 rodiče žalobce byt prodali, žalobce se odstěhoval k zůstavitelce a matka žalobce se také z domu odstěhovala. V určité době byl režim zůstavitelky takový, že museli být v 6 hodin ráno v [obec] na onkologii, kde poté strávili 8 hodin. Zůstavitelka brala větší množství léků, pak jí bývalo špatně, točila se jí hlava, bylo třeba, aby žalobce byl poblíž. V průběhu dne měl žalobce po zajištění snídaně a oběda prostor 2-3 hodiny na zařízení svých pracovních věcí. Náklady spojené s bydlením (SIPO) platil žalobce převodem ze svého účtu a zůstavitelka mu následně část dala v hotovosti. Žalobce se zůstavitelkou spolu nakupovali, zhruba to fungovalo tak, že jednou platil nákup žalobce, příště třeba zase zůstavitelka. Za uspokojivého zdravotního stavu žalobce se svou matkou a zůstavitelkou jezdili na autobusové nemocniční zájezdy do [anonymizováno] divadel, později už jezdili autem. Byt zůstavitelky o velikosti [anonymizováno] je v [anonymizováno] patře. Zůstavitelka spala v ložnici, žalobce spal na přistýlce v obývacím pokoji. Žalobce původně pracoval v realitní kanceláři, v r. 2019 práci změnil. K inzerátu na pronájem bytu na sociální síti Facebook uvedl, že pro svou kamarádku v rámci realitní činnosti hledal nájemce do jejího bytu ve vedlejším vchodě. Tento byt byl po rekonstrukci. K pozastavení své živnosti (od 18. 7. 2018 do 18. 7. 2019) uvedl, že pomáhal matce s prací v [anonymizováno], ale inzerát byl ponechán, protože s realitní kanceláří [anonymizováno] nadále spolupracoval. Zůstavitelka mu za života řekla, že by mu chtěla dát svůj byt, byla domluvená schůzka v notářské kanceláři u [anonymizováno] [příjmení], ale ta se nakonec neuskutečnila, protože zůstavitelka již měla závažné zdravotní problémy. 12 Z listinných důkazů bylo zjištěno, že z účtu vedeného na jméno žalobce byly hrazeny náklady na bydlení (SIPO). Ze soupisu věcí po zemřelém vystaveném [příjmení] nemocnicí dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce převzal osobní věci po zůstavitelce. Z uznání dluhu ze dne 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce uznal dluh vůči [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] za kremaci zůstavitelky ve výši 11 041 Kč a zavázal se jej splatit v měsíčních splátkách po 2 750 Kč. Z přiložených výpisů vyplývá, že dluh ve splátkách uhradil. 13 Z otisku inzerátu na sociální síti Facebook vyplývá, že žalobce nabízel k pronájmu byt [anonymizováno] v [anonymizováno] ulici v [obec], po celkové rekonstrukci, ve [anonymizováno] patře panelového domu. Vyfocen je pouze celkový pohled na dům. <i>14 Podle § 1637 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „občanského zákoníku“) nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> <i>15 Podle § 1672 občanského zákoníku uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.</i> <i>16 Při hodnocení otázky, zda žalobce se zůstavitelkou vedl společnou domácnost, je třeba zohlednit kritéria vyslovená Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 3958/2019 ze dne 2. dubna 2020. Společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.</i> 17 Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný. Dospěl totiž k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Naléhavý právní zájem k podání žaloby je bezpochyby dán, neboť žalobce byl v rámci pozůstalostního řízení vyzván soudním komisařem k podání žaloby v souladu s § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 940/2004 ze dne 28. dubna 2005, uveřejněný pod č. 12/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud dospěl k závěru, že provedenými důkazy, především svědeckými výpověďmi, byla jednoznačně prokázána skutková verze žalobce. Žalobce nejenže vypomáhal zůstavitelce a navštěvoval ji, ale vzhledem k vlastní rodinné situaci a zdravotnímu stavu zůstavitelky se k ní později natrvalo nastěhoval a vedl s ní společnou domácnost. Nakupovali společně, vařili společně a trávili společně čas. Mezi žalobcem a zůstavitelkou se jednalo o skutečné a trvalé soužití, kdy žalobce zůstavitelku bral jako svoji babičku. Soud nepřehlédl, že svědkyně [příjmení] vypověděla, že žalobce a zůstavitelka platili každý za sebe při obědě, avšak toto nepovažoval za rozporné s výše uvedeným, když společnou domácnost nelze chápat tak, že členové domácnosti za každé situace platí společně. Podstatné je, že se dělí o životní náklady. Za významné tak v projednávané věci soud považuje, že žalobce a zůstavitelka v domácnosti sdružovali příjmy za účelem úhrady a obstarávání společných potřeb (nákupy, náklady na bydlení), připravovali jídlo pro oba. Je třeba také dodat, že svědkyně neuvedla, ve které době se placení oběda odehrálo, tedy zda již po nastěhování žalobce k zůstavitelce. 18 Žalovaní předložili jediný listinný důkaz (otisk inzerátu na sociální síti Facebook), kterým nebylo prokázáno nic podstatného pro věc. Žalobce okolnosti zveřejnění inzerátu k jinému bytu ve stejné ulici přesvědčivě vysvětlil při své výpovědi. Ostatně z inzerátu není zřejmé, v jakém vchodě domu [adresa] [číslo] se inzerovaný byt nachází a zcela zjevně se pak nejedná o patro, v němž se nachází byt zůstavitelky, neboť svědci a žalobce uvedli, že byt zůstavitelky se nacházel v [anonymizováno] patře, zatímco inzerovaný byt se nacházel ve [anonymizováno] patře. 19 Žalobce a zůstavitelka nebydleli vedle sebe, nýbrž trvale ve společné domácnosti a z tohoto důvodu žalobce pečoval o společnou domácnost od podzimu roku 2016, tedy déle než jeden rok před smrtí zůstavitelky dne [datum]. Z tohoto důvodu žalobce je dědicem zůstavitelky v souladu s § 1637 občanského zákoníku (třetí třída dědiců). 20 Soud proto žalobě vyhověl. 21 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby do podání žaloby 2 500 Kč. Žalobci náleží odměna advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání ve dnech 26. 10. 2021 (přesahovalo 2 hodiny - 2 úkony), 7. 12. 2021 a 17. 1. 2022, podání vyjádření ze dní 6. 9. 2021 a 15. 11. 2021, závěrečný návrh ze dne 16. 1. 2022) po 2 500 Kč, celkem 22 500 Kč, 9x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 2 700 Kč, a podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 5 292 Kč, když zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. V dané věci jsou žalovaní samostatným společenstvím (§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu), neboť dědické právo je každý z dědiců oprávněn popírat samostatně. Proto soud uložil každému z žalovaných, aby žalobci nahradili jednu polovinu účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou žalovaní povinni náklady uhradit k rukám advokáta. 22 Lhůta k plnění byla žalovaným stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu.