15 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu titul Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 63 781,04 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku</b> <b>částku 62 860,81 Kč,</b> <b>úrok 4 086,21 Kč,</b> <b>úrok z prodlení v částce 23,01 Kč,</b> <b>úrok 13 % ročně z částky 61 310,81 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do zaplacení,</b> <b>úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 61 310,81 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do zaplacení,</b> <b>částku 920,23 Kč,</b> <b>úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 920,23 Kč za dobu od 10. 6. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení v částce 16 926,80 Kč.</b> 1 Žalobce se proti žalované domáhal dále následujícího plnění: a) částky 61 310,81 Kč jako jistiny, b) úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny (za dobu do 21. 8. 2020 vyčísleného částkou 23,01 Kč), c) úroku ve výši sjednané ve smlouvě (13 % ročně) rovněž z jistiny (za dobu do 21. 8. 2020 vyčísleného částkou 4 086,21 Kč), d) poplatků ve výši 1 550 Kč. 2 Ohledně žádání v předchozím bodě tvrdil, že poskytl jako úvěrující žalované jako úvěrované na základě smlouvy [číslo] z 19. 10. 2017 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Dluh však splnila toliko částečně, proto žalobce úvěr k 12. 8. 2020 zesplatnil. Žalovaná i přes upomínky zůstal dlužna na jistině, úroku a poplatcích částky uvedené v předchozím bodě odůvodnění. 3 Žalobce se dále po žalované domáhal zaplacení částky 920,23 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 10. 6. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že uzavřel dne 7. 9. 2017 s žalovanou smlouvu, na základě níž pro ni vedl běžný účet. Žalovaná čerpala finanční prostředky do nepovoleného debetu, ten ve stanovené době nevyrovnala. 4 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 5 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 6 Co se týče otázky pravomoci soudů České republiky a místní příslušnosti soudu podepsaného, tato je dána charakterem sporu. Na věc totiž dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) Souzená věc je bez jakékoli pochyby věcí občanskou. Dle článku 7 citovaného nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení apokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V dané věci šlo o závazkový právní vztah, založený smlouvou o úvěru a smlouvou o běžném účtu, které měla žalovaná plnit a splnit na území České republiky. Je tedy zřejmé, že pravomoc soudů České republiky je v dané věci dána a z tohoto důvodu, přitom jde o příslušnost mezinárodní i místní (arg.„ ...u soudu místa...“), v důsledku čehož se pro stanovení místní příslušnosti v těchto případech již neužijí pravidla občanského soudního řádu týkající se určení místní příslušnosti. Navíc žalovaná byla poučena o možnosti namítnout mezinárodní příslušnost soudů České republiky a přes řádně doručenou žalobu a výzvu tak neučinila. 7 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. 8 Smlouvu soud posoudil jako platnou. Soud se přitom při posuzování platnosti zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy tím, zda úvěrující s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Soud má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od ní nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž její schopnost splácet posoudil. 9 Po provedeném dokazování soud žalobnímu žádání ohledně úvěru vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku), § 2991 občanského zákoníku (povinnost vrátit částku představující nepovolený debet) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 10 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 11 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 12 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 122 a násl. zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13 Shora specifikovanou smlouvou o běžném účtu uzavřenou mezi bankou a žalovanou žalobce prokázal, že banka vedla pro žalovanou běžný účet podle § 2662 a násl. občanského zákoníku. Tuto smlouvu posoudil soud rovněž jako platnou. 14 Výpisy z účtu žalobce prokázal, že předmětný účet vykazuje záporný zůstatek-debet ve shora uvedené výši. 15 Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ve výroku uvedenou částku a to v souladu s § 2991 občanského zákoníku (dluh na nepovoleném debetu, kdy žalované, která se bez právního důvodu na úkor banky obohatila, vznikla povinnost vydat žalobci jako současnému věřiteli bezdůvodné obohacení spočívající ve vzniklém nepovoleném debetu, který na účtu vznikl a nebyl ve stanovené době přes výzvu vyrovnán). Pokud jde o nepovolený debet a jeho vznik, třeba uvést, že debet vzniká nejen výběry z účtu, na němž není dostatek prostředků, ale i tím, že nejsou placeny smluvně sjednané poplatky za poskytované služby. 16 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených 17 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: a) zaplacený soudní poplatek 2 552 Kč, b) odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 3 x 3 660 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, c) paušální náhradu hotových výdajů dle vyhlášky za výše uvedené úkony, tj. v rozsahu 3 x 300 Kč. 18 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. 19 Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 20 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 21 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.