15 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobců: A) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A B) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupení Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného C , advokátem sídlem Anonymizováno o zákaz neoprávněného rušení vlastníka

I. Žalovaný je povinen zdržet se jízdy přes pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se přechodu přes pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, k. ú. , adresa, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobci se domáhali, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobců k pozemku parcelní číslo (dále v odůvodnění i jen p. č.) , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to zdržet se přechodu a přejezdu přes tento pozemek. Tvrdili, že jsou mimo jiné spoluvlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, (v katastrálním území , adresa, , kde jsou i další v odůvodnění označované pozemky) o výměře 790 m², druhu pozemku orná půda. Dále byli spoluvlastníky sousedního pozemku parcela č. St. , Anonymizováno, a , Jméno žalobce B, byla vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, Tvrdili, že pozemek p. č. , Anonymizováno, , dříve o výměře 960 m², nabyli do spoluvlastnictví od , jméno FO, , otce , jméno FO, . Ten byl původně spoluvlastníkem pozemku, tehdy označeného jako p. č. , Anonymizováno, o výměře 2457 m². Na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se v roce 2006 stal výlučným vlastníkem odděleného pozemku p. č. , Anonymizováno, výměře 960 m² (který následně převedl celý na , jméno FO, , ta následně polovinu převedla na svého manžela , Jméno žalobce A, ). Žalovaný a Ing. , jméno FO, se stali spoluvlastníky pozemku p. č. , Anonymizováno, o nové výměře 1497 m², později 1411 m². V současnosti je žalovaný výlučným vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, (dále jen „pozemek žalovaného“). Tvrdili dále, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla uzavřena proto, že otec , jméno FO, zamýšlel pozemek darovat žalobcům pro účely výstavby rodinného domu. Dohoda neobsahovala žádná ujednání o možnosti chůze či jízdy přes pozemek, který tehdy patřil panu , jméno FO, , na pozemek ve spoluvlastnictví , jméno FO, a , Jméno žalovaného A, . Pozemek žalovaného byl vždy fakticky využíván pouze žalovaným za účelem chovu krav. Žalovaný měl ke svému pozemku přístup z veřejné komunikace nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, (komunikace , Anonymizováno, , ulice , Jméno žalovaného B, ) a dále ze svých pozemků p. č. , Anonymizováno, , přičemž jej fakticky obhospodařoval příjezdem z ulice , Jméno žalovaného B, . Na leteckých snímcích byly na části pozemku žalovaného patrné koleje směřující západním směrem, nikoli směrem k neoplocenému pozemku. Spor s žalovaným započal v roce 2021, kdy na hranici svého pozemku p. č. , Anonymizováno, s pozemkem žalovaného postavili oplocení vedle stávajícího oplocení žalovaného. Na určitou dobu existovala dvě oplocení vedle sebe, tento krok učinili zejména z důvodu ochrany svého majetku před skotem chovaným žalovaným na sousedním pozemku, neboť stávající plot se již rozpadal. Na základě návrhu žalovaného na ochranu pokojné držby soudní rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 18 C 173/2021-32 ze dne 2. 7. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. 27 Co 221/2021-90 ze dne 26. 10. 2021) žalobcům mimo jiné uložilo, aby se zdrželi umisťování překážek bránících průchodu a průjezdu na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, p. č. , Anonymizováno, a aby se zdrželi umisťování překážek bránících průchodu části jejich pozemku p. č. , Anonymizováno, na pozemek p. č. , Anonymizováno, . Dále jim bylo uloženo odstranit prefabrikované oplocení na hranicích pozemků , Anonymizováno, . Odstranění tohoto oplocení proběhlo exekučně. Argumentovali, že uvedená rozhodnutí byla určena pouze k prozatímní ochraně držby. Poukázali na to, že žalovaný neoplocený pozemek k chůzi a jízdě prakticky nikdy nevyužíval. Na hranici pozemku žalovaného a neoploceného pozemku byl dlouhodobě umístěn drátěný plot. Ten žalovaný postavil již v roce 2006, tedy předtím, než měli žalobci začít stavět svůj rodinný dům. V té době byl pozemek žalovaného celý oplocen – část ohradníkem a část drátěným plotem, který žalovaný později nahradil elektrickým ohradníkem. Plot neměl branku ani bránu, a tudíž jejich pozemek nemohl žalovaný užívat za účelem přístupu ke svému pozemku. Neoplocený pozemek užívali nerušeně až do léta 2023, parkovali na něm od roku 2007 denně vozidla. Žalovaný v rámci žaloby o ochranu držby nikdy neprokázal, že by právo průchodu a průjezdu přes neoplocený pozemek skutečně vykonával, bylo toliko prokázáno, že neexistoval plot postavený žalobci. Soud v řízení o prozatímní ochraně držby vycházel z předpokladu, že část jejich pozemku na hranici s veřejnou komunikací – konkrétně s pozemkem p. č. , Anonymizováno, – byla přístupná komukoliv a tvořila veřejnou komunikaci, což sporovali. Soud v předchozím řízení vycházel z nesprávného závěru, že na jejich pozemku byla umístěna veřejná komunikace a že konec jejich zpevněné plochy sousedil s pozemkem žalovaného. Žalovaný poprvé učinil přístup přes jejich pozemek dne , datum, , kdy traktorem vozil balíky slámy. Přitom poškodil jejich asfaltovou plochu, do které vyjel koleje. Jejich pozemek představoval toliko zpevněnou asfaltovou plochu, nikoli technicky specifikovanou veřejnou komunikaci. Žalovaný neměl žádný soukromoprávní titul k užívání neoploceného pozemku ani celého pozemku p. č. , Anonymizováno, , neboť mu ho neudělil ani jejich právní předchůdce , jméno FO, , ani nikdo z žalobců. Žalovaný ani nemohl vydržet právo stezky a cesty (či právo chůze a jízdy), protože nikdy nedisponoval žádným právním důvodem k užívání pozemku a neuplynula lhůta pro mimořádné vydržení. V rámci žalobní argumentace odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2887/2004, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, sp. zn. 22 Cdo 1472/2020 a 22 Cdo 2378/2016 a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 21/02.2 Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že od roku 2001 byl spoluvlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, . Ten využívá, avšak nikoliv výhradně, k pastvě dobytka a drobné zemědělské činnosti. K přístupu na něj využívá veřejnou pozemní komunikaci, jež se nachází na pozemcích obce , adresa, , konkrétně na parcelách č. , Anonymizováno, , přičemž tato komunikace se napojuje na krajskou komunikaci č. , Anonymizováno, Pro přístup rovněž využívá část pozemku žalobců p. č. , Anonymizováno, , která tvoří přirozené vyústění obecní komunikace a z pohledu žalovaného představuje veřejné prostranství, tedy prostor přístupný každému bez omezení. Byl přesvědčen, že část pozemku p. č. , Anonymizováno, s asfaltovým povrchem tvoří přirozeně navazující součást veřejné účelové komunikace. Toto bylo ze strany silničního správního orgánu vyvráceno. Rozhodnutí však nevylučuje možnost, že předmětná část pozemku naplňuje znaky veřejného prostranství. Důležitým argumentem je skutečnost, že aktivní přístup na pozemek p. č. , Anonymizováno, prostřednictvím vymezených komunikací byl prokázán nejméně od roku 2011, a to na základě leteckých snímků. Žalobci více než deset let neučinili žádné kroky omezující přístup na pozemek, což naznačuje, že konkludentním chováním dali souhlas s volným užíváním prostoru p. č. , Anonymizováno, . První zásah ze strany žalobců se objevil až v roce 2021, což jen posiluje závěr o dlouhodobě ustálené praxi volného užívání této části pozemku. Právní kvalifikace veřejného prostranství není vázána pouze na rozhodnutí silničního správního orgánu, nýbrž vychází z obecně platné definice obsažené v zákoně o obcích. Soudní rozhodovací praxe jasně uvádí, že klíčovým znakem veřejného prostranství je existence prostoru, který je volně přístupný komukoli. Skutečnost, že je prostor vlastněn soukromou osobou, neznamená jeho vyloučení z této kategorie. Důkazem pro takový přístup je také nově pořizovaná změna č. 2 Územního plánu obce , adresa, , která nabyla účinnosti dne 7. 3. 2025. Tato změna vymezuje předmětnou část pozemku p. č. , Anonymizováno, jako funkční plochu veřejného prostranství a dokládá, že samospráva a dotčené orgány již delší dobu považují tento prostor za vyhovující znakům veřejného prostranství. Vyhovění žalobě by vedlo k absurdním důsledkům, kdy by uživatelé museli sledovat stav katastru a formální deklaraci veřejné komunikace, což by bylo v rozporu s obvyklým vnímáním a chápáním užívání prostoru. Výklad právních norem by měl vycházet z toho, jak se prostor subjektivně jeví obyčejnému člověku, nikoliv pouze z jeho formálního zápisu v katastru nemovitostí. Námitky žalobců týkající se neudělení výslovného souhlasu s veřejným užíváním pozemku p. č. , Anonymizováno, nemají oporu ve skutkovém stavu. Judikatura správních soudů opakovaně konstatovala, že souhlas s užíváním prostoru může být udělen i konkludentně tím, že vlastníci tohoto prostoru užívání strpí, což je v souladu s dlouhodobou praxí u daného pozemku. Veškeré uvedené skutečnosti – dlouhodobé nezasahování žalobců, potvrzení ze strany územního plánování a soulad s právní definicí veřejného prostranství – vedou k závěru, že jak pozemek p. č. , Anonymizováno, , tak i část pozemku p. č. , Anonymizováno, volně přístupné a naplňují všechny zákonné znaky veřejného prostranství.3 Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem mimo jiné pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Žalobci jsou mimo jiné stejnopodílovými spoluvlastníky pozemku č. , Anonymizováno, katastrálním území , adresa, .4 Z fotografií a snímků z mapových aplikací (google mapy, mapy.cz) je zřejmá situace v místě v průběhu času. Na hranici pozemku p. č. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, se v minulosti nacházelo i nyní nachází staré a zchátralé oplocení s ohradníkem. Na pozemku žalovaného je za tímto oplocením hospodářské stavení a zemědělská technika. Na pozemku , Anonymizováno, je v místě navazujícím na pozemní komunikaci na sousedním pozemku zachycováno zaparkované vozidlo – dodávka. Dále je z fotografií a snímků zřejmé, že se na části pozemku , Anonymizováno, při hranici s pozemkem , Anonymizováno, nachází asfaltový povrch, pokračující z parcely číslo , Anonymizováno, (parcela je ve vlastnictví obce , adresa, , pozn. soudu).5 Z vyjádření obce , adresa, z 31. 8. 2006 bylo zjištěno, že obec se vyjadřovala ke stavbě rodinného domu na parcele číslo , Anonymizováno, a mj. bylo stanoveno, že je nepřípustné budovat oplocení z plného zdiva, podezdívka nesmí být vyšší jak 60 cm, celková výška plotu nesmí přesahovat 170 cm. Výsadba živých plotů je povolena, avšak s výškou nepřesahující 200 cm. Oplocení celého pozemku je povinné.6 Ze souhlasu Obce , adresa, ze 17. 5. 2006 k přístupu na pozemek č. , Anonymizováno, adresovaného , jméno FO, bylo zjištěno, že obec souhlasí, aby využíval pozemkové parcely č. , Anonymizováno, jako přístupovou cestu na svůj pozemek p. č. , Anonymizováno, , a to po dobu stavby rodinného domu.7 Z vyjádření Obce , adresa, z 27. 5. 2021 bylo zjištěno, že v týdnu od 10. do 16. 5. 2021 starostku obce kontaktoval , Jméno žalobce A, s požadavkem na posunutí sloupu veřejného osvětlení z důvodu budoucího vybudování brány. Dne 15. 5. 2021 došlo k vybudování betonového plotu, s tím však obec nesouhlasila, neboť jde o plochu veřejného prostranství a není možné ji oplotit a bránit veřejnosti volnému přístupu na tyto plochy, resp. využití majitelům přilehlých pozemků k přístupu na své pozemky přes tento pozemek. Souhlas na stavbu plotu nebyl vydán stavebním úřadem a stavba plotu není v souladu s územním plánem obce ani se stavebním zákonem. Z tohoto důvodu obec adresovala žádost Městskému úřadu v , Anonymizováno, s požadavkem o prošetření a zjednání nápravy.8 Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 10. 2021, č. j. 27 Co 221/2021-90, plyne, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích jako soudu prvého stupně z 2. 7. 2021, č. j. 18 C 173/2021-32 v tom směru, že žalobci (v citovaném řízení v postavení žalovaných) jsou povinni zdržet se umisťování překážek bránících průchodu a průjezdu na hranici pozemků p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v místě vyústění pozemní komunikace nacházející se na pozemcích p. č. , Anonymizováno, části pozemku p. č. , Anonymizováno, na pozemek p. č. , Anonymizováno, obnovit původní stav a společně a nerozdílně odstranit prefabrikované betonové oplocení o rozměrech 1,5 x 21 m z hranice pozemků p. č. , Anonymizováno, .9 Z pravomocného rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , Odbor dopravy – Oddělení silniční dopravy a silničního hospodářství, č. j. MmP 101413/2024, ze dne 22. 7. 2024, bylo zjištěno, že na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dle žadatelem vymezeného předmětu žádosti – příloha č. 1 rozhodnutí; jde právě o část s asfaltovým povrchem tak jak je popsána v bodě 4) se nenachází veřejně přístupná pozemní komunikace.10 Ze změny č. 1 Územního plánu , adresa, a ze změny č. 2 Územního plánu , adresa, shodně plyne, že dotčená část pozemku p. č. , Anonymizováno, náleží do plochy veřejného prostranství.11 Z ostatních čtených listinných důkazů neplynou skutečnosti, které by měly význam pro posouzení věci. Skutkový stav potřebný pro rozhodnutí byl úplně zjištěn a argumentace účastníků vypořádána na základě výše popsaných důkazů a zjištění z nich učiněných.12 Dle § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.13 Závěr soudu je následující.14 Negatorní žalobou se vlastník domáhá ochrany proti zásahům do jeho práva, které spočívají v jiném rušení než v neoprávněném zadržování jeho věci. Typicky to bývá přechod nebo přejezd přes pozemek.15 Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je splněn znak trvalosti zásahu ze strany žalovaného a shledal, že ten naplněn je, neboť žalovaný po celou dobu řízení vystupoval s obranou, že právo vstupovat na předmětný pozemek a jezdit přes něj mu náleží. Zásah je třeba považovat za trvající, k jeho oprávněnosti pak soud činí závěr dále. Ostatně neoprávněný zásah, proti kterému žaloba směřuje, nemusí trvat stále. Negatorní žalobou je možné se domáhat i ochrany proti již vykonaným zásahům, které trvají, anebo jejichž opakování hrozí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2530/2019).16 Žalobci neoprávněný zásah (rušení) konkretizovali dostatečně.17 Dále prokázali skutečnosti, na které právo váže nabytí vlastnického práva a jeho výkon a tvrdili existenci rušebních zásahů.18 Žalovaný naopak tvrdil, že jsou zde omezení vlastníka, podle nichž jsou žalobci povinni trpět zásahy do vlastnického práva.19 V prvé řadě žalovaný argumentoval tím, že část pozemku p. č. , Anonymizováno, s asfaltovým povrchem tvoří přirozeně navazující součást veřejné účelové komunikace (a tedy je dáno jeho právo takovou komunikaci užívat v režimu § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích).20 Sám však v závěrečném návrhu připustil, že možnost takového užívání byla ze strany silničního správního orgánu vyvrácena, neboť tento neshledal existenci všech znaků veřejné účelové komunikace. V tomto ohledu soud pokládá omezení žalobců z titulu obecného užívání jejich pozemku jakožto veřejné účelové komunikace za vypořádané, neboť taková komunikace na jejich parcele č. , Anonymizováno, není (k tomu ostatně i viz zjištění v bodě 9, kdy z tohoto rozhodnutí soud vyšel podle § 135 odst. 2 o.s.ř.).21 Dalším titulem, z něhož žalovaný dovozoval povinnost žalobců trpět zásahy do vlastnictví předmětného pozemku je argumentace, že pozemek je plochou veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). V tomto ohledu soud přitakává argumentaci žalovaného, že silniční správní orgán řešil toliko existenci veřejné účelové komunikace. Přitom pozemní komunikace představují jen podmnožinu kategorie veřejných prostranství (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2005, č. j. 5 As 49/2004-77; případně rozsudek téhož soudu ze dne 26. 11. 2010, č. j. 2 As 49/2010-46).22 Dle soudu je předmětný pozemek p. č. , Anonymizováno, veřejným prostranstvím. Náleží totiž dle Územního plánu obce , adresa, do plochy veřejného prostranství (viz zjištění v bodě 10). Ostatně i kdyby tomu tak nebylo, tak soud s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. 1. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3483/2020 ještě navíc činí závěr, že s ohledem na závěry plynoucí z dokazování v této věci (charakter pozemku a jeho umístění) nese pozemek p. č. , Anonymizováno, podstatné znaky veřejného prostranství. Jde totiž o prostor přístupný každému bez omezení, potenciálně sloužící obecnému užívání, přičemž vlastnictví k tomuto prostoru není relevantní.23 V řízení ve věci rušení držby bylo prokázáno, že žalovaný dlouhodobě, přinejmenším od roku 2011, pozemek p. č. , Anonymizováno, užíval. Žalobci proti tomuto užívání nijak aktivně nezasahovali a nebránili ani užívání pozemku jinými osobami. Tedy lze dovodit, že byl z jejich strany konkludentní souhlas k veřejnému užívání pozemku, který je dostačující (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 As 76/2009-60, konkrétně bod 29).24 Na překážku existence veřejného prostranství není ani reálné užívání jedinou osobou (a to třeba i jen vlastníkem), viz již výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 49/2010-46.25 Ovšem jde o to, jaká je míra takového užívání z titulu veřejného prostranství (mj. i s ohledem na odlišování veřejného prostranství v podobě komunikace a veřejných prostranství jiný, viz rozhodnutí citované v bodě 21).26 Půjde v prvé řadě o užívání takové, které právě s ohledem na možnost obecného užívání nevylučuje z obdobného užívání jiné, byť i jen potenciální uživatele. Musí ale jít současně o takové užívání, které odpovídá povaze pozemku, aby vlastníku pozemku, který veřejné prostranství tvoří, nezůstalo vlastně jen holé vlastnictví. Obsahově odlišné bezpochyby je obecné užívání účelové komunikace, jiný obsah má obecné užívání chodníku, náměstí či třeba parku.27 Zajisté není potíž (myšleno samozřejmě objektivně, nejde o zpochybnění argumentace žalobců) v tom, aby žalovaný a případně samozřejmě kdokoli jiný na pozemek z titulu obecného užívání veřejného prostranství vstoupil. Nemusí se tak nutně stát z důvodu komunikační potřeby (analogie například s náměstím přístupným jediným místem vstupu a výstupu či vstupem do parku s jedním vstupem). Pozemek bezprostředně navazuje na pozemní komunikaci ve vlastnictví obce. Avšak nemůže být takovým užíváním v konkrétním případě jízda přes pozemek, a to s ohledem na výše popsanou neexistenci veřejné účelové komunikace na něm. Není rozhodné ani to, že zpevněné plochy, které se nacházejí na pozemku p. č. , Anonymizováno, nevedou ke hranici s pozemkem žalovaného (to by mělo význam v případě veřejného prostranství – účelové komunikace, která by pak logicky nemohla tvořit komunikační potřebu, ale toto je vyřešeno závěrem v bodě 20).28 Výše uvedené závěry vedly soud k tomu, že žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek žalobců, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se jízdy přes pozemek. Naopak zamítnuta byla žaloba v rozsahu, pokud šlo o průchod přes pozemek.29 Pokud jde o náklady řízení, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků je shodný. Předmětem řízení totiž byly dva okruhy rušení, v jednom bylo žalobě vyhověno, ve druhém byla zamítnuta.