15 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Jméno advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 903,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 20 924,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 388,56 Kč za dobu od 20. 10. 2023 do zaplacení, částku 10 978,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 352,70 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení v částce 9 565,50 Kč. 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 16 498 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , představující dlužnou jistinu 14 333,56 Kč, neuhrazené splátky ve výši 2 055 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 682 Kč jako důsledku prodlení se zaplacením splátek dle čl. 5 odst. 2 smluvních podmínek. Dále žalobce požadoval zaplacení částky 8 309 Kč z druhé úvěrové smlouvy č. , hodnota, , z čehož dlužná jistina činila 6 742,70 Kč a smluvní pokuta 1 818 Kč, rovněž za prodlení se splácením splátek. Dále se žalobce domáhal také zaplacení částky 8 309 Kč na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Tato částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 6 742,70 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 818 Kč. Smluvní pokuta byla rovněž sjednána na základě čl. 5 odst. 2 smluvních podmínek, kde byla stanovena v sazbě 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek. Úvěr ve výši 16 498 Kč byl poskytnut na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne 9. 12. 2021. Tato smlouva byla sjednána na dobu 72 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal splácet měsíčně částku 411 Kč. Žalovaný přestal splácet v květnu 2023, čímž porušil své smluvní povinnosti. V důsledku toho byl úvěr zesplatněn ke dni 16. 9. 2023, kdy dlužná jistina činila 14 333,56 Kč, a žalovaný měl rovněž neuhrazené splátky ve výši 2 055 Kč. K tomu žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 3 682 Kč, která byla sjednána v čl. 5 odst. 2 smlouvy pro případ prodlení. Úvěr ve výši 8 309 Kč byl poskytnut žalovanému na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne 18. 11. 2022. Tento úvěr byl sjednán na 42 měsíčních splátek po 322 Kč. Žalovaný přestal splácet v květnu 2023. Ke dni zesplatnění dlužil žalovaný jistinu ve výši 6 742,70 Kč. Žalobce v tomto případě požadoval smluvní pokutu ve výši 1 818 Kč, která byla sjednána dle čl. 5 odst. 2 smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení.2 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu.3 Žalobce prokázal smlouvami shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání dvou úvěrových smluv, ujednání o úrocích a vrácení úvěrů ve splátkách.4 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.7 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrových smluv. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem úvěrových smluv dostatečně zkoumal schopnost žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům.9 Smlouvy o úvěru soud posoudil jako platné.10 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny a poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smluv a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.11 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.12 Po právu je i požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný totiž porušil povinnost popsanou v bodě 2. odůvodnění, která byla smluvní pokutou zajištěna.13 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 123 a násl. zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených.15 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 1 277 Kč, odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 2 x 2 380 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odměnu ve výši 1 190 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, čili 3 x 300 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).16 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.