15 C 236/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Turečkem ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený jméno FO , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno o vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se spoluvlastnictví , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalobce A, , a , Jméno žalované A, , narozené , Datum narození žalované A, , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a spoluvlastnickému podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , zapsáno na listech vlastnictví č. , hodnota, a č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, v budově č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , zapsaných na listech vlastnictví č. , hodnota, a č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, se stává žalobce , Jméno žalobce A, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalobce A, , trvale bytem , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 2 172 375,08 Kč.

IV. Žalobce je povinen z titulu širšího vypořádání zaplatit žalované do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 182 758,98 Kč.

V. Žalovaná je povinna z titulu širšího vypořádání zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 198 278,50 Kč.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 19-625561/0710 pod variabilním symbolem: , var. symbol, náklady v částce 2 065 Kč.

VIII. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 19-625561/0710 pod variabilním symbolem: , var. symbol, náklady v částce 2 065 Kč. 1 Žalobce se domáhal proti žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k bytové jednotce č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, v budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a spoluvlastnickému podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, a na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , zapsáno na listech vlastnictví č. , hodnota, a č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále i jen jako byt či nemovitost) ve stejnopodílovém spoluvlastnictví. Původně žádal prodej ve veřejné dražbě, následně své stanovisko změnil a usiloval o přikázání do výlučného spoluvlastnictví. Tvrdil, že nemovitosti byly pořízeny za účelem rodinného soužití a vedení společné domácnosti se dvěma dětmi, přičemž v dubnu 2020 došlo k ukončení soužití a byl z bytu fakticky vyhozen, zatímco žalovaná v bytě nadále bydlí. Při pořízení bytu účastníci uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru s , Anonymizováno, dne 3. 3. 2009, reg. č. , Anonymizováno, následně došlo od února 2019 k refinancování u , právnická osoba, .2 Žalobce uplatnil i požadavek na tzv. širší vypořádání, kdy tvrdil, že na splátkách hypotečního úvěru od dubna 2009 do ledna 2019 uhradil celkem 476 000 Kč (dále je tento požadavek označován i jen jako N1), dále tvrdil, že má nárok na část splátek hypotéky za období duben 2019 až březen 2020 ve výši 23 478 Kč (dále je tento požadavek označován i jen jako N2), že v období od dubna 2020 do října 2020 hradil plně náklady za služby spojené s vlastnictvím a užíváním bytu, měsíčně cca 4 050 Kč (dále je tento požadavek označován i jen jako N3). Tvrdil rovněž, že při koupi nemovitostí zaplatil z vlastních prostředků částku 300 000 Kč jako první část kupní ceny hrazenou v realitní kanceláři (N4), a že z výlučných prostředků uhradil 200 000 Kč na materiál pro opravu bytu (N5) a 60 000 Kč za kuchyň (N6).3 Žalovaná odmítala návrh žalobce na přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví a po celou dobu řízení navrhovala, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví za náhradu. Tvrdila, že od roku 2009 do současnosti uhradila v souvislosti s nemovitostí a hypotečním úvěrem celkem 888 487 Kč, složených z těchto položek: splátky hypotečního úvěru ve výši 626 408 Kč (od dubna 2009 do září 2025, dále je tento požadavek označován i jen jako O1), pojištění nemovitosti „, právnická osoba, “ ve výši 5 503 Kč (od září 2021 do září 2025, dále jen O2), daň z nemovitosti ve výši 3 944 Kč (od ledna 2021 do září 2025, dále jen O3), inkaso – SIPO ve výši 61 404 Kč (od prosince 2020 do září 2025, dále jen O4) a poplatky za správu nemovitosti společnosti , právnická osoba, . ve výši celkem 191 228 Kč (2021–9/2025, dále jen O5). Zdůraznila, že nemovitost byla pořízena společně, na její financování a provoz vynaložila výlučné prostředky a přikázání bytu do jejího vlastnictví je jediným způsobem, jak zachovat jeho hospodářský význam a řádné užívání.4 Soud učinil následující pro věc podstatná zjištění:5 Mezi stranami nebylo sporu a ostatně z výpisů z katastru nemovitostí plyne, že žalobce a žalovaná jsou stejnopodílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to bytu č. , Anonymizováno, ve 3. nadzemním podlaží, domu č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. st. , Anonymizováno, a podílu , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Nemovitost byla pořízena v roce 2009 za účelem rodinného soužití a vedení společné domácnosti se dvěma dětmi. Vlastnické právo účastníci nabyli na základě kupní smlouvy a současně uzavřeli za účelem financování koupě dne 3. 3. 2009 smlouvu o hypotečním úvěru s , Anonymizováno, ., reg. č. , Anonymizováno, Následně byl úvěr od února 2019 refinancován u , právnická osoba, . úvěrem číslo , hodnota, .6 Z kupní smlouvy datované 11. 3. 2009 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná nabyli do podílového spoluvlastnictví předmětný byt od manželů , Anonymizováno, a , jméno FO, , přičemž prodej zprostředkovával , jméno FO, . Kupní cena činila 1 390 000 Kč a byla uhrazena tak, že částka 300 000 Kč byla složena na účet schovatele č. , č. účtu, jako rezervační záloha se splatností dne , datum, . Zbývající část kupní ceny ve výši 1 090 000 Kč měli kupující uhradit na tentýž účet schovatele z úvěru poskytnutého , Anonymizováno, , a to nejpozději do 31. 3. 2009.7 Z výpisu z účtu , č. účtu, na jméno , jméno FO, plyne, že z něj dne 18. 2. 2009 odešla částka 280 000 Kč na , č. účtu, a že z něj byla dne 3. 2. 2009 vybrána prostřednictvím bankomatu částka 15 000 Kč.8 Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem znalkyně a následnou písemnou aktualizací bylo zjištěno, že obvyklá cena bytu činí 4 953 000 Kč.9 Mezi účastníky není sporu, že aktuální výše úvěru u , právnická osoba, činila 728 249,85 Kč, kdy na tomto se účastníci shodli 9. 3. 2026 na základě nahlédnutí do internetového bankovnictví.10 Ze smlouvy o úvěru, z výpisů , Anonymizováno, a výpisů z účtu žalobce a výpisů z úvěrového účtu vyplynulo, že v období od dubna 2009 do února 2014 činila pravidelná měsíční splátka úvěru 6 046,10 Kč a za vedení úvěrového účtu a pojištění bylo bankou inkasováno 361 Kč měsíčně. Tyto platby byly inkasovány z účtu žalobce číslo , č. účtu, ; žalovaná poskytovala žalobci částku 3 000 Kč měsíčně. Od března 2014 činila měsíční splátka úvěru 5 281,14 Kč a od dubna 2014 pak 5 242 Kč, přičemž za vedení účtu a pojištění bylo inkasováno 334 Kč měsíčně; stále bylo inkasováno z účtu žalobce a žalovaná poskytovala částku 3 000 Kč měsíčně. Takto bylo hrazeno pravidelně až do ledna 2019.11 Ze smlouvy o úvěru, výpisů , právnická osoba, a výpisů z účtu žalobce (účet číslo , č. účtu, ) a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že v období od února 2019 do června 2025 činila pravidelná měsíční splátka úvěru 3 354 Kč. Od července 2025 činila výše měsíční splátky 4 350 Kč, úvěrové platby byly inkasovány z účtu žalobce, kdy současně na daný účet od žalované přicházela z jejího účtu tomu odpovídající částka, tedy fakticky úvěr platila žalovaná ze svých prostředků.12 Z faktur vystavených , jméno FO, (živnostník s IČ , IČO, ) bylo zjištěno, že žalobci vyúčtoval dne 8. 5. 2008 částku 46 000 Kč za bourání, škrábání, odvoz suti a úklid, dne 9. 6. 2009 částku 71 000 Kč za zednické a obkladačské práce, dne 28. 6. 2009 částku 29 000 Kč za odvedenou práci a dne 11. 8. 2009 částku 35 000 Kč za štěrkování, vylití a penetrování podlahy.13 Z předpisu plateb správce objektu a z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že od března 2020 byly předepsány a také uhrazeny tyto částky: za březen 2020 částka 2 812 Kč, za duben 2020 částka 133 Kč, za květen 2020 částka 2 812 Kč, za červen 2020 částka 2 960 Kč, za červenec 2020 částka 2 960 Kč, za srpen 2020 částka 2 960 Kč, za září 2020 částka 2 960 Kč a za říjen 2020 částka 2 960 Kč.14 Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že originály dokladů, které předložil žalobce, již nemá. S žalobcem se zná přibližně dvacet let jako kamarád ze sportu, žalovanou nezná a nikdy ji neviděl. Byl žalobcem požádán o rekonstrukci bytu, což realizoval i spolu s žalobcem. S žalobcem měli ústní dohodu, vystavené doklady dával do svého účetnictví, avšak již je nemá k dispozici, neboť se několikrát stěhoval a jeho tehdejší účetní zemřel. Prováděl obkladačské práce, penetrování a rovnání spár, odměnu mu vyplácela matka žalobce. Na hrubé práce měl brigádníky, které platil sám. Společně s žalobcem prováděli například štukování, odborné práce dělal sám. V bytě se škrábaly zdi, šlo o běžný panelový byt s tapetami, pamatuje si pouze zelenkavou barvu koupelny. Žalobce mu tehdy říkal, že žalovaná je těhotná, svědek ji v bytě neviděl.15 Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobce, bylo zjištěno, že s žalovanou má dobré vztahy i po rozchodu účastníků. Když účastníci koupili byt, byl v původním stavu, sama to viděla. Byt prošel rekonstrukcí zahrnující kuchyň, koupelnu, podlahy, omítky a odstranění tapet. Žalobci půjčila peníze na rekonstrukci, které jí později vrátil z prostředků od své předchozí partnerky. V prodejně , Anonymizováno, uhradila částku 60 či 70 tisíc za domácí spotřebiče. Na rekonstrukci poskytla přibližně 200 000 Kč ze společných prostředků s manželem, byly jí vráceny v hotovosti. Rekonstrukční práce prováděl žalobce s dělníky, v rámci možností se podílela i žalovaná, přestože byla ve vysokém stupni těhotenství. Pokud má odlišit půjčku a dar, darem byly pouze peníze zaplacené za nákup spotřebičů v prodejně , Anonymizováno, .16 Z dohody uzavřené dne 20. 3. 2009 mezi , jméno FO, , , jméno FO, a žalobcem bylo zjištěno, že žalobce se zavázal převést darovací smlouvou svůj padesátiprocentní vlastnický podíl na bytě na adrese , adresa, na , jméno FO, , přičemž za tento převod požaduje částku 500 000 Kč, která mu má být postupně splacena do jednoho roku, s první splátkou 200 000 Kč splatnou nejpozději do tří měsíců od podpisu dohody; , jméno FO, se zavázal garantovat společné vyplacení této částky.17 Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že vlastnil byt s předchozí partnerkou , jméno FO, , s níž se dohodl, že mu poskytne finanční částku 500 000 Kč za převod jeho podílu, aby on na ni převedl polovinu bytu, aby mohla zůstat v , adresa, . S žalovanou původně bydlel u rodičů, což nedělalo dobrotu, proto společně hledali bydlení. Prostřednictvím makléře našli byt v , adresa, . Aby byt získali, půjčil si od rodičů a následně si s žalovanou vzali hypotéku. Poté provedli kompletní rekonstrukci, na níž se podílel on, žalovaná i jeho kamarád, přičemž materiál žalobce zajišťoval levněji díky svému zaměstnání. V bytě bydlel do března 2019, kdy po sporech s žalovanou odešel a od září 2024 bydlí u současné partnerky. Rekonstrukci financovali zpočátku jeho rodiče, než obdržel prostředky od své bývalé partnerky. S žalovanou stavěli chatu převážně z jeho prostředků. Pokud by byt získal do výlučného vlastnictví, chtěl by jej opravit a užívat, nikoli prodat.18 Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že v bytě v , adresa, bydlí s mladší dcerou, starší dcera bydlí s žalobcem. Žalobce byt opustil dne 30. 3. 2020. Byt našla společná kamarádka, rodiče žalobce poskytli zálohu na jeho získání, oni dva s žalobcem klíče převzali v březnu či dubnu 2009. Následnou rekonstrukci prováděli spolu s žalobcem a známými, pana , jméno FO, v bytě neviděla. Materiál na rekonstrukci kupovali s žalobcem společně, měla příjem umožňující hradit část těchto nákupů. Náklady na bydlení činí přibližně 10 000 Kč měsíčně, byt chce ponechat pro společné bydlení s mladší dcerou.19 Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.20 Podle § 1144 odst. 1 a 2 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.21 Podle § 1145 o. z. může soud při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.22 Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.23 Po provedeném dokazování soud spoluvlastnictví zrušil, neboť ani jeden z účastníků v něm nechce setrvávat.24 Spoluvlastnictví pak vypořádal následovně.25 Občanský zákoník stanoví jako prioritu vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením, jestliže tomu nebrání závažné okolnosti.26 V rozhodované věci jde o byt, a pakliže účastníci nechtějí ve spoluvlastnictví setrvávat (s ohledem na ukončení partnerského soužití), není reálné rozdělení možné, resp. by to bezpochyby bylo spojeno s neúměrnými náklady a potenciálním rizikem vzniku dalších sporů mezi účastníky.27 Přichází tedy v úvahu přikázání věci za náhradu některému ze spoluvlastníků.28 Kritérií pro přikázání věci některému spoluvlastníku je více. Vzájemně se doplňují, překrývají či jsou mezi sebou v určitém menším či větším rozporu. Tedy je soud jednotlivě vypořádává s tím, že vždy uvádí dílčí závěr, zda konkrétní kritérium svědčí některému z účastníků, a pokud ano, o jak důležité kritérium jde.29 Zájem o přikázání bytu do výlučného vlastnictví měli oba účastníci, jejich podíl je stejný. Tedy kritérium velikosti podílu nevyznívá ve prospěch ani jednoho z účastníků.30 Soud bral v úvahu i účelné využití bytu. Oba účastníci deklarovali snahu v bytě uspokojovat bytovou potřebu, nikoli jej například následně prodat. Zde tedy opět kritérium nesvědčí jen některému z nich či některému alespoň o něco více.31 Dalším hlediskem je významná investice provedená některým ze spoluvlastníků, údržba a opravy, citová vazba (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3222/2018). Z této škály kritérií svědčí mírně ve prospěch žalované kritérium citové vazby, nicméně pokud žalobce z bytu odešel na základě obtíží v soužití mezi účastníky, pak mu to nelze klást k tíži v takové míře, pokud v okamžiku odstěhování v bytě déle než dekádu rovněž bydlel.32 Dalším zohledňujícím faktorem jsou okolnosti pořízení nemovitých věcí a zásluhovost na tomto pořízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019). Pokud jde o tato kritéria, tak ta jsou dle soudu v podstatě určující pro přikázání žalobci. Byl to totiž žalobce, kdo vnesl do pořízení výrazným způsobem své výlučné prostředky.33 Soud bral v úvahu i kritérium stabilního zajištění bydlení jinde (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2293/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2331/2019). To, že v bytě mají obě nezletilé dcery trvalý pobyt, je bez významu, neboť trvalý pobyt je údajem toliko administrativním. Žalovaná v bytě žije s jednou nezletilou dcerou účastníků, žalobce žije u přítelkyně s druhou z dcer. Třeba připustit, že žalobce v minulosti byt opustil po konfliktech mezi účastníky a od té doby je schopen bydlení jinde realizovat, nicméně i žalované přiměřená náhrada za užívání umožní získání bydlení jiného. Je třeba uvést, že toto kritérium (užívání některým z účastníků) nemůže bez dalšího převážit, neboť by se při jeho bezvýhradném uplatnění dostal do nevýhody ten, kdo po dlouhou dobu (a zde o takovou dobu jde) nemá možnost předmět spoluvlastnictví užívat podle svého podílu.34 Ochotu zaplatit přiměřenou náhradu vyšší, než by vycházela z obvyklé ceny, uplatnil žalobce (v částce 60 000 Kč). Jde podle rozhodovací praxe dovolacího soudu o vyjádření vztahu spoluvlastníka k předmětu spoluvlastnictví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 972/2023). Nejde o nijak marginální částku, kdy by šlo o pouhé formální vytvoření lepší pozice při vypořádání bez skutečného ekonomického významu pro druhého spoluvlastníka.35 Po zohlednění všech výše uvedených hledisek přikázal soud byt žalobci, kdy za rozhodující považuje jasně převyšující míru zásluhovosti na získání bytu (nebýt dohody s rodiči a dohody s bývalou partnerkou, účastníci by byt těžko nabyli) a dále vyjádřenou ochotu vyplatit vyšší vypořádací podíl, kterou soud promítl do výše vypořádacího podílu (viz dále).36 Soud se pak zabýval i otázkou bonity, tedy schopnosti vyplatit vypořádací podíl. Spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, musí disponovat finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Jestliže oba podíloví spoluvlastníci prokáží schopnost náhradu zaplatit, svědčí kritérium solventnosti tomu, kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu poskytnuta třetí osobou půjčka. Oba účastníci prokázali schopnost vyplatit vypořádací podíl (byť úvěrem), tedy v tomto ohledu kritérium nevyznívá ani pro jednoho z nich; to soud uvádí pro úplnost, kdy s ohledem na závěr o přikázání bytu žalobci postačí, že schopnost vyplatit vypořádací podíl má on.37 Cena nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechem znalkyně a písemnou aktualizací posudku. Dle soudu je znalecký posudek (představovaný písemným zpracováním materie a výslechem znalkyně) úplný, neboť závěry v něm uvedené jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, znalecký úkol byl v zadaném rozsahu vyčerpán. Znalkyně přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se měla vypořádat, její závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů (viz stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpj 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981, nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).38 Cenu nemovitosti (tedy výši vypořádacího podílu) v projednávané věci ovlivňuje skutečnost, že na ní vázne zástavní právo zajišťující dosud nesplacený hypoteční úvěr použitý na její pořízení (resp. na refinancování takového úvěru). Při přikázání věci jednomu z účastníků za náhradu bude muset ten, komu je věc přikázána (tedy žalobce), ekonomicky nést i tíži úvěru, ať již jeho dalším splácením, nebo jeho refinancováním či jednorázovým doplacením. To se proto promítá do hodnoty věci, resp. do výše přiměřené náhrady, kdy současně platí, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže zasáhnout právní poměry mezi účastníky a bankou jako třetí osobou; jsou-li účastníci z úvěrové smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, zůstávají jí zavázáni i nadále a soud tímto rozhodnutím upravuje pouze jejich vnitřní vztah mezi nimi.39 Na základě výše uvedených úvah došel soud k stanovení výše vlastního vypořádacího podílu 2 172 375,08 Kč (výrok III.) za vypořádání spoluvlastnictví, tedy bez zohlednění požadavků na širší vypořádání, které jsou řešeny samostatnými výroky.40 Dále soud vypořádává požadavky účastníků na širší vypořádání, a to následovně.41 Širším vypořádáním spoluvlastnictví se dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016 z 30. 11. 2016 rozumí vypořádání pohledávek a dluhů, které přímo souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí; jde zejména o náklady na společnou věc nebo dluhy a pohledávky vzniklé při jejím užívání.42 Soud uvádí pro jednotlivé dílčí požadavky N1–O6 následující závěry.43 N1: Tento dílčí požadavek byl dle soudu žalobcem prokázán. Posouzení je pak následující. Předmětný byt byl pořízen na základě dohody účastníků s využitím hypotečního úvěru (smlouvu o úvěru uzavřeli oba a v bytě společně s nezletilými dětmi žili). Byť jsou účastníci z úvěrových smluv zavázáni vůči bance společně a nerozdílně, není mezi nimi jako druhem a družkou utvořeno majetkové společenství, tedy je po právu, aby bylo postupováno následujícím způsobem. Vyrovnání je třeba provést tak, aby zde byla situace taková, že na splátkách hypotečního úvěru se podílí oba účastníci rovným dílem, a to i v situaci, kdy je některý ze spoluvlastníků vyloučen z užívání (nadužívání je jiným nárokem, k náhradě za nadužívání viz dále). Za období od dubna 2009 do ledna 2019 to rezultuje v dílčí plnění 498,98 Kč ve prospěch žalované, což je důsledkem toho, že po celé toto období žalovaná poskytovala žalobci částku 3 000 Kč využívanou na platbu úvěru.44 N2: I tento dílčí požadavek byl dle soudu žalobcem prokázán. Závěr je shodný jako v předchozím bodě s tím, že i v situaci, že jde o období, kdy žalobce v bytě nežil. Výslovný požadavek na zaplacení náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu nebyl žalobcem do okamžiku koncentrace ani později z jeho strany uplatněn. Vyrovnání je tedy třeba provést tak, aby zde situace byla shodná tomu, kdy na splátkách hypotečního úvěru se podílí oba účastníci rovným dílem. Za období od dubna 2009 do září 2025 to rezultuje v dílčí plnění 135 634 Kč ve prospěch žalované (a proč tomu tak je, viz závěr v předchozím bodě), což je důsledkem toho, jak byl úvěr splácen.45 N3: Tento dílčí požadavek byl prokázán. Závěr je následující. Předmětný byt v daném období oba účastníci užívali společně s nezletilými dětmi. Vyrovnání je tedy třeba provést tak, aby zde byla situace taková, že na nákladech spojených s užíváním bytu se podílí oba účastníci rovným dílem. Za období od dubna 2020 do října 2020 to rezultuje v dílčí plnění 10 278,50 Kč ve prospěch žalobce, což je důsledkem toho, že po celé období tyto platby činil žalobce.46 N4: Tento dílčí požadavek byl prokázán. Závěr je následující. Předmětný byt byl pořízen na základě dohody účastníků (smlouvu uzavřeli oba a v bytě společně s nezletilými dětmi žili) na úvěr, přičemž z kupní smlouvy plyne, že při pořízení bylo zaplaceno 300 000 Kč z vlastních prostředků, kdy prokázáno v řízení bylo, že tyto prostředky byly výlučnými prostředky žalobce (v podrobnostech viz dále). Tedy toto je při vypořádání zohledněno. Nutno na tomto místě uvést, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Při peněžité půjčce (nyní zápůjčce) může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006). Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (nyní zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany smlouvy dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C. H. Beck 2008, str. 1690), nevyžaduje fyzické předání předmětu zápůjčky vydlužiteli a umožňuje jeho převod na bankovní účet třetí osoby, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení třetí osoby, která je dle pokynu vydlužitele tím, komu má být předmět zápůjčky předán, pokud se na tom strany smlouvy o zápůjčce dohodnou. Uskutečněným přenecháním předmětu zápůjčky třetí osobě je pak splněna podmínka předání předmětu zápůjčky vydlužiteli podle § 2390 o. z. Stejně tak lze připustit i jinou dohodu, podle níž nedojde k fyzickému předání zápůjčky vydlužiteli. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se svou matkou smlouvu o zápůjčce, kdy prostředky z této zápůjčky byly použity zčásti na úhradu části kupní ceny předmětného bytu, který účastníci hodlali nabýt do spoluvlastnictví, a zčásti na jeho následnou rekonstrukci. Oboje v situaci, kdy se jim vlastních finančních prostředků nedostávalo, s tím, že žalobce poskytnuté prostředky následně uhradí ze svého výlučného majetku, jakmile obdrží plnění (ze smlouvy s , jméno FO, ), kdy takovou smlouvu už měl uzavřenu, ale doba plnění nenastala. Tento závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž má smlouva o zápůjčce reálnou povahu, avšak podmínka odevzdání předmětu zápůjčky je splněna i tehdy, jsou-li peněžní prostředky podle dohody stran poskytnuty přímo třetí osobě nebo použity na úhradu dluhu vydlužitele; takové plnění je plněním ve prospěch vydlužitele a zakládá vznik závazku ze zápůjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, a usnesení Nejvyššího soudu z 13. 12. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2789/2023). Závěr soudu je takový, že z provedeného dokazování plyne, že částka 280 000 Kč odešla z účtu číslo , č. účtu, na účet uvedený v kupní smlouvě, tedy není pochyb, že rodiče žalobce plnili za žalobce, a to na základě smlouvy o půjčce. Pokud jde o výběr peněz z bankomatu, tak i tato částka obsahově a časově zapadá do toho, že účastníci chtěli získat předmětný byt, aniž by v tu chvíli měli k dispozici prostředky, a tedy si na pořízení bytu vedle sjednané hypotéky žalobce půjčil od rodičů s tím, že na základě smlouvy s bývalou partnerkou jim tyto prostředky vrátí.47 N5: Tento požadavek na širší vypořádání byl dle soudu žalobcem prokázán částečně (co do částky 181 000 Kč, jde o součet částek dle faktur popsaných v bodě 12). Závěr soudu je takový, že bylo prokázáno, že byt byl rekonstruován svépomocí i smluvně třetími osobami a v souvislosti s tím byly vynaloženy prostředky na některé z rekonstrukčních prací. Ty sice byly hrazeny přímo matkou žalobce, avšak ta vypověděla, že se jednalo o půjčku žalobci (kdy důvody pro poskytnutí peněz jsou shodné jako u N4 a závěr, že se jedná o platně sjednanou zápůjčku uvedený tam, je plně využitelný i pro tento bod). Soud si je vědom, že žalovaná tvrdila, že o platbách nevěděla a , jméno FO, nebyl schopen předložit originály faktur. Nicméně o realizaci rekonstrukce není pochyb a pochyb není ani o tom, že účastníci na ni neměli v tu chvíli vlastní prostředky a tyto prostředky byly poskytnuty matkou žalobce.48 N6: Pořízení vybavení kuchyně je další dílčí požadavek žalobce na širší vypořádání. Zde však matka žalobce vypověděla, že šlo o dar. Ať už by se tedy jednalo o dar prostředků na nákup či dar samotných spotřebičů, nelze toto ve smyslu § 1148 o. z. zohlednit.49 O1: Tyto požadavky byly vyřešeny komplexně pro všechny platby na hypoteční úvěry v rámci úvah a závěrů u N1 a N2. Tedy je možno odkázat na bod 44 a 45 odůvodnění.50 O2: Pojištění „, právnická osoba, “ zahrnuje jak pojištění bytu jako takového, tak pojištění domácnosti, kdy nejde o naplnění kritérií § 1148 o. z., pokud se jedná o dobu, kdy byt výlučně užívala žalovaná. Tedy jej soud nezahrnul k vypořádání.51 O3: Daň z nemovitosti je nárokem splňujícím kritéria § 1148 o. z. (povinnost vlastníka nemovitosti, tedy i žalobce jako spoluvlastníka, zde srov. § 13 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů), tedy byly zohledněny platby realizované žalovanou.52 O4: Žalovaná tvrdila, že po odstěhování žalobce sama hradí SIPO, jehož součástí je platba za rozhlasové a televizní poplatky a elektřinu. Zde nejde o platby splňující kritéria § 1148 o. z.; jde o plnění výlučných povinností žalované, souvisejících s jejím bydlením v bytě. Tedy nebyly tyto platby zohledněny.53 O5: Platby správci zahrnují jak pevné platby, které souvisejí se správou společné věci jako takové (příspěvky na správu, správní činnost správce, fond oprav, mimořádný fond oprav, výtah a elektřina společných částí), a tedy naplňují kritéria § 1148 o. z. Platby zálohové pak představují úhrady za plnění spojená s faktickým užíváním bytu (teplo, voda a teplá voda). Vzhledem k tomu, že po odstěhování žalobce byt užívala žalovaná, jde v rozsahu těchto zálohových plateb o plnění související s jejím výlučným užíváním, nikoli se spoluvlastnictvím jako takovým. Soud proto v rámci širšího vypořádání zohlednil pouze pevné platby.54 Judikatura nijak neřeší vlastní vypořádání požadavků spoluvlastníků na širší vypořádání v situaci, kdy takový požadavek vznesl více než jeden spoluvlastník. Soud vyšel z východiska, že v dané věci jde o stejnopodílové spoluvlastníky. Za obvyklého běhu věcí by tyto jednotlivé dílčí nároky splňující kritéria širšího vypořádání spoluvlastníci mezi sebou vyrovnávali (vypořádávali) formou předběžného či následného příspěvku tak, jak by v průběhu běhu času tyto náklady vznikaly (například by jeden účastník platil ze svého celou hypoteční splátku a od druhého by následně z jeho prostředků dostal polovinu této částky, tak jak odpovídá spoluvlastnickému podílu). V rámci širšího vypořádání bylo zjištěno, že ve prospěch žalobce svědčí dílčí nároky v celkové výši 198 278,50 Kč, zatímco ve prospěch žalované byly zjištěny dílčí nároky v celkové výši 182 878,98 Kč. Po vzájemném zápočtu těchto částek činí výsledný rozdíl 15 399,52 Kč ve prospěch žalobce. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na širším vypořádání částku 15 399,52 Kč. Děje se tak samostatnými výroky IV. a V.55 Soud s ohledem na ustanovení § 118b o. s. ř. upozorňuje, že se zabýval toliko konkrétními tvrzeními uplatněnými do okamžiku koncentrace. To platí i pro zmínky žalobce o dokumentech zadržovaných žalovanou v bytě. Do okamžiku koncentrace žalobce nepřišel s takovým tvrzením, které by soud mělo vést k případnému poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., případně k tomu, aby uvažoval a upozornil strany např. na možné řešení situace institutem tzv. informačního deficitu. Ostatně doposud neuplatněné požadavky lze uplatnit i následně, v samostatném řízení (viz již zmíněný požadavek na náhradu za nadužívání spoluvlastnického podílu apod.).56 Ohledně nákladů řízení mezi účastníky soud vyšel ze závěrů nálezů Ústavního soudu České republiky z 5. 4. 2022, sp. zn.

IV. ÚS 404/22, a z 10. 1. 2024, sp. zn.

III. ÚS 2148/23. Jelikož soud neshledal skutečnosti, které by odůvodňovaly odlišný postup, rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.57 Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu soud uložil účastníkům, aby státu nahradili náklady vzniklé státu na znalečném, a to v rozsahu podílu, tedy každý jednou polovinou.58 Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem občanského soudního řádu.