15 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A , advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A vedlejší účastník na straně žalovaného: Jméno žalovaného B . IČ IČO žalovaného B , Anonymizováno zastoupen Jméno Zástupce B , advokátem sídlem Anonymizováno o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Soud připouští změnu žaloby učiněnou při jednání dne 29. 1. 2025, spočívající ve změně žalobního žádání tak, že namísto určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytu č. , Anonymizováno, , spoluvlastnického podílu ve výši 359/111840 na společných částech domu a pozemku se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že byt č. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl ve výši 359/111840 na společných částech domu a pozemku je součástí rozvodem zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného.

II. Zamítá se návrh, aby soud určil, že součástí rozvodem zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného je byt č. , Anonymizováno, v budově , adresa, -, Anonymizováno, stojící na stavební parcele č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu ve výši 359/111840 na společných částech domu a pozemku, vše zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, .

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku náklady řízení v částce 300 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, k rukám , Jméno Zástupce B, , náklady řízení v částce 53 179,50 Kč. 1 Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že je výlučnou vlastnicí bytu specifikovaného ve výroku I. (dále jen „předmětný byt“). Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 3. června 2017 manželství, před i po jeho uzavření spolu žili na adrese , adresa, . Rodiče žalovaného projevili zájem darovat nemovitosti v , adresa, žalovanému. Dne 29. května 2017 uzavřela s žalovaným písemnou dohodu, dle níž měl žalovaný souhlasit, že nemovitost zakoupená žalobkyní za trvání manželství bude jejím výlučným vlastnictvím. Po uzavření manželství vybrala nemovitost (předmětný byt) a uhradila ji ze svých výlučných prostředků nespadajících do společného jmění manželů. Finanční prostředky ve výši 1 500 000 Kč pocházely z péče o pana , jméno FO, , rodičovských příspěvků, mzdy a daru od , jméno FO, . Exekuce vedená pod č. j. 131 EX 1728/23 postihla majetek žalobkyně. Dne 19. 3. 2024 došlo k rozvodu manželství na návrh žalobkyně. Bez určení vlastnictví k bytu jsou práva žalobkyně ohrožena a hrozí exekuční prodej bytu.2 Při jednání dne 29. 1. 2025 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby spočívající ve změně rozsudečného výroku tak, že předmětný byt je součástí rozvodem zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného.3 Soud změnu žaloby připustil, neboť k tomu byly splněny veškeré zákonné předpoklady ve smyslu § 96 odst. 1 občanského soudního řádu.4 Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdil, že od manželky v té době obdržel 1 500 000 Kč na nákup bytu. Uvedl, že podpis smlouvy učinil sám se souhlasem manželky, neboť se v té době starala o rodinu a souseda, a nepovažovali to za nic mimořádného. Vnímal to tak, že nemovitost bude v budoucnu součástí rodinného majetku, přestože byla kupována z jejích prostředků. Vzhledem k tehdejší situaci předpokládal další investici, neboť měli dvě děti, a požádal jako jednatel společnosti , právnická osoba, prostřednictvím , právnická osoba, o poskytnutí bankovního úvěru ve výši 1 500 000 Kč. Tyto prostředky následně použil na koupi bytu, který byl předmětem tohoto řízení. Zároveň připustil, že finanční prostředky ve výši 1 500 000 Kč, které mu bývalá manželka poskytla na koupi bytu, si ponechal pro osobní potřebu.5 Do řízení vstoupil na stranu žalovaného vedlejší účastník. Tvrdil, že má za žalovaným vykonatelnou pohledávku ve výši 17 202 078,34 Kč s příslušenstvím z titulu úmyslně způsobené škody, kterou žalovaný jako bývalý zaměstnanec věřitelky způsobil neoprávněnými převody finančních prostředků z účtu věřitelky. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 7. 2022, č. j. 108 C 2/2021-496, bylo žalovanému uloženo zaplatit tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení a nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2023 a je vykonatelný od 26. 5. 2023. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 3. 2023, č. j. 23 Co 11/2023-579, bylo žalovanému uloženo nahradit i náklady odvolacího řízení ve výši 124 678,40 Kč, přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2023 a je vykonatelný od 16. 5. 2023. Na základě těchto rozhodnutí byla proti žalovanému nařízena exekuce. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 6. 2023, č. j. 34 EXE 741/2023-64, bylo soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 1728/23-30 rozhodnuto o provádění exekuce na majetek žalovaného za účelem vymožení výše uvedených pohledávek. Exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Petra Polanského ze dne 19. 7. 2023, č. j. 131 EX 1728/23-56, bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí žalovaného, včetně předmětné bytové jednotky. Žalobkyně jako bývalá manželka žalovaného v rámci exekuce podala návrh na částečné zastavení exekuce ohledně této nemovitosti, přičemž řízení o částečném zastavení exekuce stále probíhá. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 9. 2024, č. j. 34 EXE 741/2023-197, nebylo návrhu na odklad exekuce vyhověno a byl zamítnut. Žalobkyně účelově zahájila nové nalézací řízení, jehož předmětem je určení jejího vlastnického práva k bytu, a to s cílem zabránit provedení exekuce. Vedlejší účastník poukázal na to, že otázka vlastnictví předmětného bytu je totožná s otázkou řešenou v řízení o částečné zastavení exekuce a že žalobkyně měla možnost uplatnit veškeré důkazy v exekučním řízení. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení již směřovalo k rozhodnutí, zda bude exekuce prodejem předmětného bytu zastavena, má za to, že nalézací řízení je vedeno účelově. Zdůraznil také, že věřitelka je v nalézacím řízení vyloučena z účastenství, což podle něj umožňuje žalobkyni provádět nové důkazní návrhy a tvrdit nové skutečnosti, které mohly být předmětem exekučního řízení. Podle vedlejšího účastníka tedy zahájení tohoto řízení představuje obcházení práva a brání řádnému provedení exekuce. Dále se podrobně vyjádřil k nabytí vlastnického práva žalobkyní, přičemž tato tvrzení nejsou s ohledem na závěr soudu již podstatná pro vyřešení sporu.6 Za sporné a přitom rozhodné soud považoval, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (viz § 80 o.s.ř. jako nezbytný předpoklad úspěšnosti určovací žaloby) a pakliže by byl dán, jaký je vlastnický režim předmětného bytu.7 Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 9. 2024, č. j. 34 EXE 741/2023-197, bylo zjištěno, že byl zamítnut návrh bývalé manželky povinného , jméno FO, na částečný odklad exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 1728/23. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že exekutor postihl mimo jiné nemovitý majetek označený v exekučním příkazu ze dne 6. 2. 2024, č. j. 131 EX 1728/23-153 (tj. i předmětný byt). Při jednání soudu dne 4. 9. 2024 podala bývalá manželka povinného návrh na částečný odklad exekuce s tvrzením, že do doby rozhodnutí soudu o podané žalobě na určení vlastnického práva k tomuto bytu by exekuce neměla probíhat, neboť nemůže být odpovědná za trestnou činnost povinného, svého bývalého manžela. Soud prvého stupně uzavřel, že namítané skutečnosti nemohou naplnit zákonné předpoklady pro částečný odklad exekuce ve smyslu § 54 odst. 11 exekučního řádu, neboť není důvodné očekávat, že exekuce bude částečně zastavena. Po oprávněném tak nelze spravedlivě požadovat, aby bylo s nuceným splněním povinnosti vyčkáváno.8 Usnesení bylo napadeno odvoláním bývalé manželky povinného, přičemž z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. 10. 2024, č. j. 22 Co 245/2024-217, bylo zjištěno, že usnesení okresního soudu se potvrzuje ve správném znění tak, že se zamítá návrh , jméno FO, na částečný odklad exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 6. 2. 2024, č. j. 131 EX 1728/23-153. Krajský soud uzavřel, že provádění exekuce v odvolatelkou namítané části – tj. dle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 6. 2. 2024, č. j. 131 EX 1728/23-153 – již v této věci brání stále probíhající a dosud pravomocně neskončené řízení o zastavení exekuce v této části, vedené na základě návrhu odvolatelky ze dne 8. 2. 2024. Podle uvedeného návrhu bylo již provedení exekuce v této části pravomocně odloženo (usnesením Okresního soudu ze dne 14. 3. 2024, č. j. 34 EXE 741/2023-89). Je zřejmé, že řízení o zastavení exekuce v této části nadále pokračuje, přičemž ústní jednání ze dne 4. 9. 2024 bylo odročeno za účelem závěrečných návrhů účastníků a vydání napadeného usnesení. Bude proto na exekučním soudu, aby se v rámci dosud vedeného řízení o zastavení exekuce v této části vypořádal i s námitkou odvolatelky ohledně podání žaloby na určení jejího vlastnického práva k předmětnému bytu. Návrh odvolatelky ze dne 4. 9. 2024 na odklad exekuce v této části, byť z jiného skutkového důvodu, však krajský soud shledal nedůvodným a neúčelným, resp. jen ryze účelovým.9 Soud žalobu pro neexistenci naléhavého právního zájmu zamítl, a to s následující argumentací.10 Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 2 o.s.ř).11 Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3068/2016, plyne závěr, že pokud ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby.12 Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1865/2002, není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobce k nemovitosti, pokud žalovaný vlastnictví žalobce nepopírá, ačkoli je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník této nemovitosti. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tvrdí takové skutečnosti, které svědčí pro závěr, že nepopírá takový právní stav, jehož určení se žalobkyně domáhá změněnou žalobou (tedy, že je předmětný byt součástí rozvodem zaniklého společného jmění účastníků).13 Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 236/2017, má žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce ještě před tím, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem na určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva je dán zejména tehdy, pokud by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba na určení podle § 80 o. s. ř. zpravidla nemůže být opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V mezích rozhodované věci je dle přesvědčení soudu oním „řízením o splnění povinnosti“ výše specifikovaná exekuce (zejména pak navazující návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, který a je založen na totožných skutkových a právních základech jako předmětná žaloba), kde bude otázka režimu vlastnického práva k předmětnému bytu vyřešena jako otázka předběžná.14 S ohledem na výše uvedený závěr o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který bylo možno dovodit již na základě důkazů popsaných v bodech 7-8 se již není třeba zabývat tím, jaký je vlastnický režim předmětného bytu (zda jde o výlučný majetek žalobkyně, žalovaného, či společné jmění). Tedy z důkazů, které soud při jednání prováděl, není třeba činit žádných závěrů a je možno pro úplnost uvést, že z nich soudem nebyly činěny jakékoli závěry, které by čehokoli měnily na závěrech vyslovených v bodech 9-13.15 Totéž obdobně platí pro důkazy výslechem účastníků, které soud neprováděl, ani ty by nemohly nic změnit na závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na původně i aktuálně požadovaném určení.16 O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Nezastoupenému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a vyhlášky č. 254/2015 Sb. v rozsahu 300 Kč za sepis vyjádření, přičemž toto rozhodnutí vychází ze zásady ex officio, kterou je ovládána povinnost o nákladech řízení rozhodnout, tedy dle obsahu spisu.17 O nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného vedlejšího účastníka na straně žalovaného představovány odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů právní služby po 14 300 Kč (z částky 1 500 000 Kč jako ceny bytu, k takovému postupu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn.

II. ÚS 538/10), zahrnující převzetí věci, sepis vyjádření a účast na jednání. K tomu paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky za výše uvedené úkony, tedy 2 x 300 Kč (úkony v roce 2024) a 1 x 450 Kč (úkon v roce 2025). Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu náleží k těmto částkám i DPH ve výši 21 %, což činí 9 229,50 Kč.