15 C 278/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o zaplacení 120 622,57 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku</b> <b>částku 120 622,57 Kč,</b> <b>úrok z prodlení v částce 7 652,59 Kč,</b> <b>úrok 13,9 % ročně z částky 105 901,57 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení,</b> <b>úrok 13,9 % ročně z částky 12 348 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení,</b> <b>úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 622,57 Kč za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení v částce 54 085,10 Kč</b> 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 118 249,57 Kč představující neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 105 901,57 Kč a částky 12 348 Kč jakožto neuhrazených úroků, které dle smlouvy k zůstatku přirostly (dále v odůvodnění v souhrnu i jen„ jistina“), b) úroku z prodlení v zákonné výši (za dobu k 1. 2. 2020 kapitalizovaného částkou 557,06 Kč), c) úroku ve výši sjednané ve smlouvě (13,9 % ročně) z jistiny popsané pod písm. a) tohoto bodu odůvodnění, a to za dobu od 2. 3. 2019 do zaplacení, d) poplatků ve výši 2 373 Kč. 2 Tvrdil, že [právnická osoba] (dále i jen„ banka“) poskytla jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy z 4. 12. 2017 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr k 3. 5. 2018 zesplatnil. Úvěruschopnost žalovaného byla úvěrujícím řádně zkoumána. Žalovaný měl totiž v bance sjednán běžný účet, na nějž mu přicházel příjem ze zaměstnání. 3 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od úvěrujícího smlouvou o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020. 4 Žalovaný je neznámého pobytu, byl mu tedy dle § 29 občanského soudního řádu ustanoven opatrovník. 5 Opatrovník žalovaného namítal místního nepříslušnost soudu. Dále tvrdil, že původním věřitelem nebyla řádně posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. 6 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 7 Co se týče otázky pravomoci soudů České republiky a místní příslušnosti soudu podepsaného, tato je dána charakterem sporu. Na věc totiž dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Souzená věc je bez jakékoli pochyby věcí občanskou. Dle článku 7 citovaného nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V dané věci šlo o závazkový právní vztah, založený smlouvou o účtu, u něhož měl žalovaný povinnosti plnit a splnit na území České republiky. Je tedy zřejmé, že pravomoc soudů České republiky je v dané věci dána a z tohoto důvodu, přitom jde o příslušnost mezinárodní i místní (arg.„ ...u soudu místa...“), v důsledku čehož se pro stanovení místní příslušnosti v těchto případech již neužijí pravidla občanského soudního řádu týkající se určení místní příslušnosti. 8 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. 9 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. 15 Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16 Poskytovatel úvěru je totiž povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 17 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem. 18 Nad rámec výše uvedeného závěru soud považuje za potřebné uvést, že žalobní žádání je založeno na požadavku na vrácení čerpané, ale nesplacené jistiny, úroku z prodlení jakožto následku porušení této povinnosti (sic!), kdy tyto nároky by žalobci náležely i při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti. Dále pak na žádání úroku ve výši 13,9 % ročně, jakožto ceny peněz. Výše úroku není nikterak vybočující, kdy navíc šlo o úvěr nezajištěný. Navíc je třeba respektovat zásady, na nichž je vystavěno soukromé právo, tedy že smlouvy mají být plněny. 19 Smlouvu o úvěru tedy soud posoudil jako platnou. 20 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 21 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 22 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 23 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 24 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá. 25 Pokud jde o to, že úrok z prodlení požadoval žalobce vedle jistiny a poplatků i z úroků, nutno vyjít z textu úvěrové smlouvy (článek 3. 1.), dle něhož se úroky z úvěru stávají mimo jiné při zesplatnění součástí jistiny. Takový postup je přitom v souladu s § 1806 občanského zákoníku. 26 Přiznaná plnění pak náleží žalobci, jako aktuálnímu věřiteli (§ [číslo] a násl.), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky. 27 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených 28 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: a) zaplacený soudní poplatek 4 826 Kč, b) odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 6x 5 940 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření opatrovníka žalovaného a za podání z 21. 5. 2020 a 20. 11. 2020, c) odměnu ve výši 2 970 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, d) paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, za výše specifikované úkony, čili 7x po 300 Kč. 29 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. 30 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 31 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 32 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.