15 C 293/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 139,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 16 139,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 552,09 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 139,08 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 14 995,33 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , tituly za jménem, , advokáta, jako zástupce žalobce, náklady řízení ve výši 7 273,50 Kč. 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 16 139,08 Kč představující neuhrazený zůstatek kreditní karty (dále v odůvodnění i jen „jistina“), kapitalizovaného úroku ve výši 1 552,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 14 995,33 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení. Tvrdil, že společnost , právnická osoba, . poskytla jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy z 19. 7. 2022 kreditní kartu , Anonymizováno, číslo , hodnota, s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr k 18. 12. 2022 zesplatnil.2 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od úvěrujícího smlouvou o postoupení pohledávek.3 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.4 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu.5 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, poplatcích a vrácení úvěru ve splátkách.6 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.9 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.11 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující se před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem.12 Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou.13 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalované se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku.14 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku).15 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy.16 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17 Přiznaná plnění pak náleží žalobci jako aktuálnímu věřiteli (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky.18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených.19 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 2x 1 780 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odměnu ve výši 890 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, za výše specifikované úkony, čili 3x po 300 Kč (přiznána nebyla odměna za podání, v němž se žalobce na základě výzvy soudu vyjadřoval k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neb ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru měly být skutečnosti v podání obsažené již součástí žaloby, posouzení úvěruschopnosti je zákonnou povinnosti úvěrujícího).20 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně.21 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).22 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku).23 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.