15 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 147 Kč s příslušenstvím

I. Žalobci se ukládá, aby doplatil do 15 dnů od právní moci tohoto výroku České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 3703-625561/0710 pod variabilním symbolem: 1511031725 soudní poplatek v částce 200 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 7 000 Kč.

III. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 3 147 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 147 Kč za dobu od 26. 9. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobci k rukám Jméno žalobce B, advokátky, jako zástupkyně žalobce, náklady řízení v částce 391,50 Kč. 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 15 269,26 Kč jakožto dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 10. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 29. 4. 2025 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se společností Anonymizováno) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal úvěr v konečné výši 15 269,26 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 9. 2025, žalovaný do uvedeného data ničeho neuhradil. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobce uvedl, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného postupem popsaným v obchodních podmínkách. Úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž klientům je ponechávána rezerva ve výši 10 % tohoto rozdílu, která se musí rovnat alespoň částce životního minima, jež činí 4 860 Kč. Úvěr je poskytován tak, aby částka splatná v době splatnosti nepřevyšovala 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován v dostupných registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o jeho neschopnosti úvěr splatit. Na základě uvedeného nebyly dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného a původní věřitel jeho žádosti vyhověl. Pohledávku za žalovaným žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán. 4 Žalobce sice tvrdil, že úvěrující prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet způsobem uvedeným v bodě 1 odůvodnění, nicméně žádná z listin předložených žalobcem toto neprokazuje. Proto soud nařídil jednání, při kterém hodlal žalobce v tomto směru poučit dle § 118a o. s. ř. Žalobce se neúčastí na jednání, byť omluvenou, možnosti být poučen neúčastí na jednání zbavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 5 Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 8. 2024 mezi původním věřitelem právnická osoba. a žalovaným soud zjistil, že věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 25. 9. 2024. 6 Z dokumentu nadepsaného „úvěruschopnost klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány 7 700 Kč, 2 700 Kč představovaly splátky nebankovních úvěrů, 3 000 Kč náklady na bydlení a 2 000 Kč ostatní výdaje. 7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 10 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru též tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, a zda výsledky takového posouzení v době uzavření smlouvy vylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. 14 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na neúplná. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by byly doloženy či jinak ověřeny. 15 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, a nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025. 16 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet nedostál, neboť neověřil všechny informace potřebné pro zhodnocení situace žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Nejde jen o formální pochybení při procesu prověřování úvěruschopnosti, nýbrž o situaci, kdy by při řádném a odborně pečlivém posouzení musely důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet vyjít najevo. Ze žádné z listin ve spise neplyne, že by žalovaný příjem dokládal; ostatně není ani uveden jeho zaměstnavatel či zda jde o příjem ze živnosti apod. Navíc žalovaný nesplatil naprosto ničeho, tedy je zřejmé, že nebyl schopen úvěr splácet. 17 Soud proto uzavírá, že poskytovatel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěr poskytl za situace, kdy zde musely být důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tento úvěr splácet. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o. z.; k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. 18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je však třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat. 19 Žalovanému byla podle neplatné smlouvy poskytnuta částka 7 000 Kč a z této částky nezaplatil ničeho, je tedy povinen poskytnuté plnění vrátit. 20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení, a tedy nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu. 21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 22 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u převážně úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč (výše po doměření). Dále odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění nikoli jednoduchá). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 57,83 % má tento účastník právo na poměrnou část nákladů odpovídající jeho čistému úspěchu 15,66 % (odečtení míry neúspěchu od úspěchu), tedy na částku 360,18 Kč. Při stanovování míry úspěchu přihlížel soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti vztahující se k posouzení samotného nároku i k příslušenství – viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017. 23 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (tj. u Okresního soudu v Pardubicích), a to písemně ve dvojím vyhotovení (pakliže není odvolání podáno prostřednictvím systému datových schránek či se zaručeným elektronickým podpisem). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Pokud nebude peněžité plnění (doplatek soudního poplatku) uhrazeno do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.