15 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 147 Kč s příslušenstvím

I. Žalobci se ukládá, aby doplatil do 15 dnů od právní moci tohoto výroku České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 3703-625561/0710 pod variabilním symbolem: 1511031725 soudní poplatek v částce 200 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 7 000 Kč.

III. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 3 147 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 147 Kč za dobu od 26. 9. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobci k rukám , Jméno žalobce B, , advokátky, jako zástupkyně žalobce, náklady řízení v částce 391,50 Kč. 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 15 269,26 Kč jakožto dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 10. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 29. 4. 2025 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se společností , Anonymizováno, ) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal úvěr v konečné výši 15 269,26 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 9. 2025, žalovaný do uvedeného data ničeho neuhradil. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobce uvedl, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného postupem popsaným v obchodních podmínkách. Úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž klientům je ponechávána rezerva ve výši 10 % tohoto rozdílu, která se musí rovnat alespoň částce životního minima, jež činí 4 860 Kč. Úvěr je poskytován tak, aby částka splatná v době splatnosti nepřevyšovala 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován v dostupných registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o jeho neschopnosti úvěr splatit. Na základě uvedeného nebyly dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného a původní věřitel jeho žádosti vyhověl. Pohledávku za žalovaným žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Žalobce sice tvrdil, že úvěrující prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet způsobem uvedeným v bodě 1 odůvodnění, nicméně žádná z listin předložených žalobcem toto neprokazuje. Proto soud nařídil jednání, při kterém hodlal žalobce v tomto směru poučit dle § 118a o. s. ř. Žalobce se neúčastí na jednání, byť omluvenou, možnosti být poučen neúčastí na jednání zbavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).5 Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 26. 8. 2024 mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovaným soud zjistil, že věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 25. 9. 2024.6 Z dokumentu nadepsaného „úvěruschopnost klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány 7 700 Kč, 2 700 Kč představovaly splátky nebankovních úvěrů, 3 000 Kč náklady na bydlení a 2 000 Kč ostatní výdaje.7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.10 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru též tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, a zda výsledky takového posouzení v době uzavření smlouvy vylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.14 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na neúplná. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by byly doloženy či jinak ověřeny.15 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, a nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.16 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet nedostál, neboť neověřil všechny informace potřebné pro zhodnocení situace žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Nejde jen o formální pochybení při procesu prověřování úvěruschopnosti, nýbrž o situaci, kdy by při řádném a odborně pečlivém posouzení musely důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet vyjít najevo. Ze žádné z listin ve spise neplyne, že by žalovaný příjem dokládal; ostatně není ani uveden jeho zaměstnavatel či zda jde o příjem ze živnosti apod. Navíc žalovaný nesplatil naprosto ničeho, tedy je zřejmé, že nebyl schopen úvěr splácet.17 Soud proto uzavírá, že poskytovatel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěr poskytl za situace, kdy zde musely být důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tento úvěr splácet. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o. z.; k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je však třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.19 Žalovanému byla podle neplatné smlouvy poskytnuta částka 7 000 Kč a z této částky nezaplatil ničeho, je tedy povinen poskytnuté plnění vrátit.20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení, a tedy nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu.21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.22 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u převážně úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč (výše po doměření). Dále odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 3 úkonů po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění nikoli jednoduchá). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 57,83 % má tento účastník právo na poměrnou část nákladů odpovídající jeho čistému úspěchu 15,66 % (odečtení míry neúspěchu od úspěchu), tedy na částku 360,18 Kč. Při stanovování míry úspěchu přihlížel soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti vztahující se k posouzení samotného nároku i k příslušenství – viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017.23 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.