15 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený jméno FO , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 83 433,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalobci se ukládá, aby doplatil do 15 dnů od právní moci tohoto výroku České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 3703-625561/0710 pod variabilním symbolem , var. symbol, soudní poplatek v částce 834 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 45 970,86 Kč.

III. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 37 463,07 Kč a úroku z prodlení z částky 83 433,93 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 21. 11. 2025 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobci k rukám , jméno FO, , advokátky, jako zástupkyně žalobce, náklady řízení v částce 945,55 Kč. 1 Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 83 433,93 Kč spolu se úrokem z prodlení za dobu od 21. 11. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 8. 8. 2024 uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr, který žalovaný čerpal v konečné výši 83 433,93 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 11. 2025, žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do dne splatnosti ani následně neuhradil. Pohledávku vůči žalovanému žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 s původním věřitelem. Tvrdil, že před uzavřením smlouvy byla ze strany původního věřitele posuzována úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě údajů o příjmech a výdajích žalovaného, přičemž byla zohledněna minimální rezerva odpovídající alespoň částce životního minima. Současně byl žalovaný prověřen v dostupných registrech dlužníků ISIR, CEE, CRKI a EUCB, aniž by byly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho neschopnosti úvěr splácet. Na základě těchto zjištění byla žádost žalovaného o úvěr schválena a peněžní prostředky mu byly vyplaceny na jeho bankovní účet.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Žalobce sice tvrdil, že úvěrující prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet způsobem uvedeným v bodě 1), nicméně žádná z listin předložených žalobcem toto neprokazuje. Proto soud nařídil jednání, při kterém hodlal žalobce v tomto směru poučit dle § 118a o. s. ř. Žalobce se neúčastí na jednání, byť omluvenou, možnosti být poučen neúčastí na jednání zbavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).5 Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 8. 8. 2024 mezi společností , Anonymizováno, jako věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Z dodatků plyne, že úvěr byl následně navýšen na částku 52 000 Kč a následně na 55 000 Kč.6 Z přehledu výběrů a plateb (soubor „payments and withdrawal report“) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal finanční prostředky (položky withdrawals) následovně: dne 14. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 14. 8. 2024 částku 2 500 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 1 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 1 000 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 6 000 Kč, dne 22. 8. 2024 částku 10 000 Kč, dne 29. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 29. 8. 2024 částku 6 000 Kč, dne 5. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 6. 9. 2024 částku 6 000 Kč, dne 11. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 12. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 2 000 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 16. 9. 2024 částku 30 000 Kč, dne 16. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 17. 9. 2024 částku 2 000 Kč, dne 18. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 2 000 Kč, dne 20. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 17. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 0,38 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 45 000 Kč, dne 19. 11. 2024 částku 45 000 Kč, dne 13. 12. 2024 částku 10 000 Kč, dne 16. 12. 2024 částku 22 000 Kč, dne 18. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 20. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 23. 12. 2024 částku 3 000 Kč, dne 24. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 2 000 Kč, dne 30. 12. 2024 částku 1 999 Kč, dne 2. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 3. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 7. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 20. 1. 2025 částku 44 624 Kč, dne 11. 2. 2025 částku 24 000 Kč, dne 12. 3. 2025 částku 4 300 Kč, dne 15. 4. 2025 částku 1 677 Kč, dne 15. 5. 2025 částku 1 400 Kč, dne 6. 8. 2025 částku 2 000 Kč a dne 7. 8. 2025 částku 1 000 Kč, tedy celkem 315 000,38 Kč. Dále bylo z dokumentu zjištěno, že žalovaný tyto prostředky splatil (položky payments) následovně: dne 14. 8. 2024 částku 7 500 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 41 999,98 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 0,02 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 1 240,54 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 28 461 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 17 298,84 Kč, dne 15. 11. 2024 částku 25 825,84 Kč, dne 19. 11. 2024 částku 19 174,60 Kč, dne 13. 12. 2024 částku 37 916,66 Kč, dne 15. 12. 2024 částku 7 082,48 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 8 488,24 Kč, dne 26. 1. 2025 částku 33 679,12 Kč, dne 15. 2. 2025 částku 23 996,06 Kč, dne 14. 3. 2025 částku 4 297,21 Kč, dne 15. 4. 2025 částku 1 640,40 Kč, dne 15. 5. 2025 částku 1 411,19 Kč, dne 6. 8. 2025 částku 9 017,34 Kč, tedy celkem 269 029,52 Kč. Poslední částka 45 970,86 Kč je evidentně jen účetním vypořádáním výpisu, nikoli reálnou platbou žalovaného, tedy právě taková částka zůstala ze strany žalovaného nesplacena.7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.10 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru též tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, a zda výsledky takového posouzení v době uzavření smlouvy vylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.14 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na neúplná. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by byly doloženy či jinak ověřeny.15 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, však bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, a nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.16 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti nedostál, neboť nezískal, a tedy ani neověřil všechny informace potřebné pro zhodnocení situace žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Nejde jen o formální pochybení při procesu prověřování úvěruschopnosti, nýbrž o situaci, kdy by při řádném a odborně pečlivém posouzení musely důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet vyjít najevo. Ostatně sám žalobce v návrhu uvádí, že propočet provádí z doložených příjmů, přičemž ze žádné z listin ve spise neplyne, že by žalovaný příjem dokládal; ostatně není ani uveden jeho zaměstnavatel či zda jde o živnost apod. Ostatně právě toto bylo důvodem nařízení jednání, při němž hodlal soud žalobce poučit dle § 118a o.s.ř.17 Soud proto uzavírá, že poskytovatel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť úvěr poskytl za situace, kdy zde musely být důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tento úvěr splácet. Smlouva o úvěru je proto neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o. z.; k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru je však třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.19 Žalobce dle soudu neprokázal, že by dluh na jistině činil 83 433,93 Kč, jde evidentně o částku včetně neplatně sjednaného příslušenství, neboť úvěr mohl činit maximálně 55 000 Kč. Žalovanému tedy byly podle neplatné smlouvy poskytnuty částky uvedené v bodě 6, které částečně vrátil způsobem uvedeným tamtéž, přičemž zůstal dlužen 45 970,86 Kč a je povinen plnění v této výši vrátit.20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení, a tedy nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu.21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.22 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.23 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u převážně úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 172 Kč. Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 2 úkonů po 4 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky v rozsahu 1 úkonu po 2 230 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč) a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu i náhrada DPH z odměny a náhrad. Vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 52,45 % má tento účastník právo na poměrnou část nákladů odpovídající jeho čistému úspěchu 4,90 % (odečtení míry neúspěchu od úspěchu). Při stanovování míry úspěchu přihlížel soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti vztahující se k posouzení samotného nároku i k příslušenství – viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017.