15 C 391/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: ; nemocnice územní celek , anonymizováno , IČO sídlem adresa , obec zastoupená anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem sídlem adresa , obec a číslo vedlejší účastník na straně žalovaného: právnická osoba , anonymizována tři slova , IČ číslo , sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 7 118 428,74 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 118 428,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. [pozn. Vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu nabyl právní moci pouze výrok I.] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [částka].</b> <b>III. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [částka].</b> 1 Žalobce se žalobou doručenou soudu 20. 12. 2019 domáhal po žalovaném částky 7 118 428,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 12. 2019 do zaplacení, jakožto náhrady ušlého zisku, kterého by dosáhl v období od 1. 1. 2017 do 20. 12. 2019 a nedosáhl ho v důsledku poškození zdraví, jež utrpěl při poskytování zdravotních služeb právním předchůdcem žalované započatého hospitalizací 3. 10. 2011 v [anonymizováno] nemocnici, kde se podrobil plánovanému lékařskému zákroku, v průběhu anestezie však došlo k chybnému zajištění jeho dýchacích cest (intubace do jícnu, přičemž reintubace do průdušnice byla provedena až po několika minutách), což vedlo k nedostatečnému okysličování jeho organismu, a následně vyústilo v zástavu srdce a poškození mozkové tkáně. 2 Žalovaná částka vycházela z toho, že žalobce byl výjimečným a mimořádným jedincem prospěšným pro společnost. Aktivně se zapojoval do společenského dění. V důsledku poškození zdraví mu bylo znemožněno pokračovat v umělecké činnosti. Důsledkem toho je škoda na jeho majetku ve formě potenciálního ušlého zisku. Výše této újmy za období specifikované v předchozím bodě vychází z posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který učinil odborný závěr, že v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ušel žalobci zisk v částce 2 550 776,06 Kč, v době od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 pak v částce 2 550 776,05 Kč a za dobu od 1. 1. 2019 do 20. 12. 2019 pak v částce 2 473 903,35 Kč, přičemž od souhrnu těchto hodnot odečetl žalobce vyplacený invalidní důchod (v roce 2017 vyplacený v souhrnu v částce 144 108 Kč, v roce následujícím 150 192 Kč a za období od 1. 1. 2019 do 20. 12. 2019 pak 146 426,71 Kč). 3 V návaznosti na stanovisko protistrany žalobce argumentoval v podání datovaném 23. 11. 2020 (ve spise na č.l. 112-116), že mu již byl za období předcházející žalovanému přiznán na základě rozsudků citovaných v bodech 9 a 11 nárok na ušlý zisk podnikatele ve smyslu § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Tehdy šlo o požadavek na uplatnění reálného ušlého zisku, v tomto řízení jde o ušlý zisk hypotetický. Uvedl výslovně, že své žalobní žádání nepožaduje jako peněžitý důchod, tedy opětující se plnění, ale jako ušlý zisk. 4 Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Předně uvedl, že nárok uplatněný žalobcem není po právu. Nejde totiž o požadavek vystavěný jako žádání opětujícího se plnění při zohlednění průměrného výdělku před poškozením a výdělkem (či důchodem) po poškození, úprava nároků v případě škody na zdraví je komplexní, ustanovení § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, není možno v dané věci aplikovat. Vznesl dále námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. 5 Na straně žalovaného vystupoval vedlejší účastník. Ten v prvé řadě poukázal na to, že v případě újmy na zdraví se ušlý zisk (výdělek) hradí formou peněžitého důchodu. Vznesl námitku promlčení, kterou odůvodnil tak, že žalobce nikdy předtím neuplatnil ve smyslu § 445 resp. § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nárok na ušlý výdělek ve formě peněžitého důchodu. 6 Sporné bylo, zda je důvodná námitka promlčení vznesená žalovaným, zda není v rozporu s dobrými mravy a pokud důvodná není, zda má žalobce nárok na ušlý zisk a pokud ano, v jaké výši. 7 Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že základ protiprávnosti (vycházející z operace žalobce u žalovaného započaté 3. 10. 2011) je dán. Toto má tedy soud za zjištěné. 8 Soud pro rozhodnutí věci z provedených důkazů učinil vedle zjištění navazujících na nesporná tvrzení účastníků následující zjištění: 9 Z žaloby podané 2. 10. 2013 a z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 5. 6. 2018 č.j. 7 C 195/2013-605 bylo zjištěno, že žalobce se po připuštění změn žaloby domáhal po žalovaném v souvislosti s lékařským zákrokem z 4. 10. 2011 částky 10 871 000 Kč s příslušenstvím, z čehož částka 8 006 745 Kč představovala ušlý zisk. Ušlý zisk žalobce požadoval z titulu náhrady za zmařené zakázky a další činnosti, z nichž mu plynul zisk, celkem šlo o 15 zakázek (obrazy a sochy pro [anonymizováno].. [příjmení], [anonymizováno 5 slov]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. [jméno], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizována tři slova]. [příjmení], [příjmení] [příjmení] [jméno]). Dále šlo o ušlý zisk od Střední školy uměleckoprůmyslové v [obec], kde byl žalobce předběžně dohodnut, že zde bude působit jako učitel. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou, ušel mu zisk za dobu od září 2012 do října 2013 v částce 301 800 Kč a za listopad 2014 2016 ve výši 365 500 Kč Okresní soud ohledně ušlého výdělku vyhověl co do částky 2 609 546 Kč (zcela či z části zakázky pro [anonymizováno].. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) a zamítl ji co do částky 5 397 199 Kč (obrazy a sochy pro [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] [jméno]) a ušlá mzda od Střední školy uměleckoprůmyslové. 10 Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ve věci vedené pod spisovou značkou 17 C 195/2013 dne 17. 2. 2016 vyplývá, že žalobce při jednání prostřednictvím zástupce výslovně uvedl, že ušlý výdělek není žalobou uplatňován. 11 Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 14. 3. 2019, č.j. 23 Co 375/2018-700 bylo ohledně nároků na ušlý výdělek zjištěno, že odvolací řízení ohledně požadavku na zaplacení ušlého výdělku ve výši 1 044 399 Kč bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání. Ohledně ušlého výdělku v další částce 4 352 800 Kč byl rozsudek prvostupňového soudu potvrzen. 12 Z posudku o invaliditě žalobce bylo zjištěno, že jeho invalidita vznikla 4. 10. 2011; k 5. 3. 2012 nebyl schopen výdělečné činnosti. 13 Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 27. 3. 2012 bylo zjištěno, že od 4. 10. 2011 byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. 14 Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení z 4. 5. 2018 pak plyne, že žalobci je vyplácen od 12. 5. 2012 invalidní důchod. 15 Další důkazy neuvedené v části skutkových zjištění soud nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění (k tomu viz například nález Ústavního soudu z 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05 a rozhodnutí v tomto nálezu citovaná), neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí byl zjištěn v dostatečném rozsahu právě důkazy v rozsudku uvedenými a zjištěními z nich učiněnými. <i>16 Prvně třeba uvést, že dle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> <i>17 Dle § 3079 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>18 Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.</i> <i>19 Podle § 445 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.</i> <i>20 Podle § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.</i> <i>21 Podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.</i> 22 Na základě shora učiněných zjištění učinil soud následující závěr. 23 Ve vztahu mezi účastníky se jedná o spor o náhradu škody na zdraví. 24 Na věc třeba s ohledem na okamžik, kdy ke škodě na zdraví došlo, uplatnit zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (s ohledem na dikci přechodných ustanovení citovaných v bodech 16 a 17). 25 Konkrétně v rozhodované věci jde o jednu z dílčích složek, tedy o náhradu ztráty na výdělku v důsledku škody na zdraví. 26 Souhrn veškerých právem aprobovaných dílčích nároků poškozeného při škodě na zdraví je pro nároky vzniklé do 31. 12. 2013 upraven v ustanoveních § 444-449a zákona číslo 40/1964 Sb. 27 Tato komplexní úprava je ve vztahu k nároku na ušlý zisk (§ 442 zákona číslo 40/1964 Sb.) úpravou zvláštní. 28 To znamená, že to, co poškozenému uchází oproti obvyklému běhu věcí, nebýt poškození zdraví, se odškodňuje smluvně, či případně soudně, ale v režimu dle ustanovení § 445 či § 447 zákona č. 40/1964 Sb., případně též může být odškodněno smluvně postupem dle § 449a téhož předpisu. 29 Závěry uvedené v bodech 26-28 vyplývají nejen z respektované literatury - Fiala, J. a kol., Občanský zákoník: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009, dále Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1–459 Praha: C. H. Beck, 2008, v obou případech v pasáži komentující ustanovení § 444. 30 Vycházejí ale i z judikatury (viz bod 12. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 1. 2018, sp. zn. 31 Cdo 1278/2015, uveřejněné dokonce jako R 87/2017 ve Sbírce Nejvyššího soudu) a dále i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014, rovněž publikovaného ve Sbírce Nejvyššího soudu, a to jako R 37/2017, vedle toho i rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 656/2017. 31 Nárok uplatněný žalobcem tedy není vůbec po právu. 32 Nejde totiž o požadavek vystavěný jako žádání opětujícího se plnění při zohlednění průměrného výdělku před poškozením a výdělkem (či důchodem) po poškození. 33 To, že žalobci byl nějaký ušlý zisk za předchozí období přiznán neznamená, že by podepsaný soud nějak polemizoval se závěry vyslovenými Okresním soudem v Ústí nad Orlicí a Krajským soudem v Hradci Králové. 34 Taková úvaha mu v prvé řadě vůbec nepřísluší, jde navíc o věc pravomocně rozhodnutou. 35 Podepsaný soud jen provedl ve smyslu iura novit curia právní posouzení uplatněného nároku. 36 Třeba dodat, že soud si je vědom všech specifik umělecké činnosti žalobce, která je vysoce individuální a výrazně odlišná od činnosti závislé. 37 Nejblíže má dle soudu k podnikání. Je tedy možno v tomto ohledu odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3947/2008, kde se podává, že i u podnikatele se nárok na náhradu za ztrátu zisku po skončení pracovní neschopnosti řídí občanským zákoníkem (§ 444). Nárok odpovídající ustanovení § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu. 38 Na základě závěrů vyplývajících z tohoto judikátu a na základě argumentace v bodech 25-32 má soud za vypořádánu i argumentaci žalobce uvedenou v bodě 3. 39 Už tento samotný dílčí závěr by postačoval k zamítnutí žaloby. 40 Nicméně žalovaný vznesl i námitku promlčení a soud pokládá za žádoucí vypořádat i ji. 41 Nárok na ztrátu na výdělku je dle soudu co do základu promlčen, neboť žalobce se již v roce 2012 stal invalidním – byl mu stanoven invalidní důchod. Již tehdy mu bylo zcela zřejmé (hodnoceno objektivně), kolik tento důchod činí a jaký je rozdíl mezi výdělkem před poškozením zdraví a příjmem dosahovaným po poškození, při zohlednění invalidního důchodu (přirozeně pak s možností domáhat se změny ve smyslu § 163 občanského soudního řádu). 42 Ostatně žalobce již v říjnu 2013 zahájil u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí řízení o ostatní dílčí nároky z titulu předmětného poškození zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění). 43 Od okamžiku přiznání invalidního důvodu začala běžet promlčecí doba, ta je u nároku ve smyslu právní úpravy citované v bodě 21 dvouletá (subjektivní). 44 V okamžiku přiznání invalidního důchodu již žalobce věděl o tom, že mu vznikla újma a věděl bezpochyby i to, kdo za ni odpovídá. 45 Pokud toto řízení zahájil až v roce 2019, učinil tak po uplynutí promlčecí doby. 46 Námitka promlčení je tedy důvodná. 47 S ohledem na specifika souzené věci, daná zejména základem uplatněného nároku, zabýval se soud tím, zda vznesení námitky promlčení nekoliduje s dobrými mravy. 48 Toto nebylo soudem shledáno. 49 Takto je totiž možno hodnotit námitku promlčení jen v naprosto extrémních situacích a o nic takového v souzené věci nejde. Vznesení námitky promlčení nebylo ze strany žalovaného zneužitím tohoto práva na úkor žalobce. O to by šlo v podstatě jen v situaci, kdy by vznesení námitky bylo ze strany žalovaného realizováno například s přímým úmyslem způsobit žalobci újmu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 211/2016). Nutno přitom vyjít i z toho, co žalobce uvedl 17. 12. 2016 při soudním jednání před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí (viz bod 10). V této souvislosti se jeví jako vhodný i odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 9. 2015 sp. zn. 25 Cdo 3319/2013. Žalovaný žalobci žádný slib vyplatit uplatněný nárok nedal. 50 Na závěru soudu vysloveném v předchozím bodě a ostatně i na závěru o samotném promlčení nic nemění to, že žalobci bylo v jiném řízení přiznáno dílčí plnění ušlého zisku z konkrétně učiněných objednávek a byl uplatněn (ale nikoliv soudem přiznán) nárok na ušlou mzdu od Střední školy uměleckoprůmyslové v [obec], kam měl žalobce nastoupit. 51 Ba naopak. 52 Nárok na ušlý výdělek či důchod konstruovaný formou opětujícího se plnění, jako rozdíl mezi výdělkem před úrazem a po úrazu se zohledněním následného výdělku či důchodu žalobce v promlčecí době opravdu neuplatnil. 53 Je zjevné, že žalobce požadoval toliko ušlý zisk (co mu ušlo z uzavřených smluv), nikoliv opětující se plnění ve formě důchodu (viz body 9 a 10). 54 Nehledě na to, že při jednání u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí v řízení vedeném pod spisovou značkou 17 C 195/2013 dne 17. 2. 2016 výslovně uvedl, že ušlý výdělek není žalobou uplatňován. 55 V této souvislosti možno ostatně odkázat i na bod 69 rozsudku odvolacího soudu v předchozí věci, kde bylo soudem vysvětleno, že„ žalobce zvolil cestu takovou, že ušlý zisk vyčíslil jako to, co mu ušlo na základě konkrétně uzavřených smluv. Uplatnění jednoho nároku však vylučuje druhý. Tedy, pokud žalobce tvrdí, že mu ušel zisk z konkrétně prezentovaných zakázek v daném časovém období, nemůže se jako hypotetického zisku dovolávat paušální výše (například roční) ušlého zisku. Ze stejného titulu by se mu totiž dostalo plnění dvakrát.“. 56 Tím pádem nelze přisvědčit tomu, že v tomto řízení uplatněný nárok, je postaven na stejném skutkovém základě jako již včas u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí uplatněný nárok na ušlý zisk, jak argumentuje žalobce. 57 Soud tedy žalobu zamítl. 58 S ohledem na výše uvedené závěry se pak již nezabýval výší nároku jako takového. 59 Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že překážka věci rozhodnuté dána není. Při této úvaze soud vyšel z rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1114/2015, kdy o stejnou věc se dle dovolacího soudu jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn – ze stejného skutku. O takovou situaci zde nejde, neboť v předchozím řízení byl projednáván mimo jiné požadavek žalobce na skutečný ušlý zisk, v tomto řízení pak žalobce žádal hypotetický ušlý zisk. 60 Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Neúspěšný žalobce je povinen nahradit náklady jak úspěšnému žalovanému, tak vedlejšímu účastníku. 61 Soud i přes specifika rozhodované věci, která vyslovil ve svém rozhodnutí (popis poškození žalobcova zdraví v bodě 1 a dále body 36 a 37) neshledal, že by zde byly důvody pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Už v okamžiku podání předchozí žaloby totiž existovaly nejen oba respektované komentáře citované v bodě 29 odůvodnění a judikát citovaný v bodě 37 odůvodnění. Nota bene v době podání této žaloby pak již byly publikovány veškeré judikáty citované v bodě 30. 62 Šlo tedy dle soudu již o právně ustálený mechanismus odškodnění škody na zdraví, nikoliv o situaci, která by nebyla projudikována ani opublikována a okomentována či která by byla předmětem odborných debat. Sluší se dodat, že byť soud ve svém rozhodnutí uvádí judikaturu svědčící ve prospěch závěru o zamítnutí žaloby, pátral samozřejmě i po judikatuře či literatuře, v níž by případně byly obsaženy protiargumenty, aby tyto rozdíly mohl vypořádat. Nicméně žádné takové zdroje nenalezl. Z rozhodnutí citovaných v bodech 9 a 11 pak nevyplývá, že v předchozím řízení by byl vztah § 442 a § 445 resp. § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zevrubně rozebrán. 63 Závěry vyslovenými v předchozím bodě pokládá soud za vypořádánu věc i z pohledu optiky § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který je třeba při rozhodování věci rovněž aplikovat. 64 Účelně vynaložené náklady jsou u úspěšného žalovaného představovány a) odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 7 x 36 780 Kč za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednáních soudu dne 18. 8. 2020 a 1. 12. 2020, poradu s klientem dne 6. 10. 2020 v místě sídla žalovaného, podání z 11. 12. 2020 a sepis závěrečného návrhu, b) paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška), ve znění platném ke dni uskutečnění úkonu, za výše specifikované úkony, tj. 7x po 300 Kč, c) cestovným 3 x 1 029 Kč (ke dvěma výše uvedeným jednáním u soudu jedenkrát v souvislosti s jízdou za žalovaným za účelem porady, vždy trasa [obec] [obec] a zpět, průměrná spotřeba automobilu doložena technickým průkazem vozu, cena pohonných hmot vždy dle vyhlášky 358/2019 Sb., neb cesty byly realizovány vždy v roce 2020), d) náhradou za čas strávený na cestě k jednání soudu dle § 14 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 3x osm půlhodin po 100 Kč, e) dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak náleží k náhradám částka představovaná daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. 65 Účelně vynaložené náklady jsou u úspěšného vedlejšího účastníka představovány a) odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 6 x 36 780 Kč za převzetí zastoupení, sepis podání ve věci samé z 14. 8. 2020, 27. 11. 2010 a 11. 12. 2020, účast na jednáních soudu dne 18. 8. 2020 a 1. 12. 2020, poradu s klientem dne 6. 10. 2020 v místě sídla žalovaného, podání z 11. 12. 2020 a sepis závěrečného návrhu, b) paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška), ve znění platném ke dni uskutečnění úkonu, za výše specifikované úkony, tj. 6x po 300 Kč, c) náhradou za čas strávený na cestě k jednání soudu dle § 14 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. v rozsahu 2x osm půlhodin po 100 Kč, d) cestovným k jednáním ve výši 645 Kč (doloženo jízdenkami), e) dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak náleží k náhradám částka představovaná daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. 66 Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného, resp. zástupkyně vedlejšího účastníka (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 67 S ohledem na výsledek řízení nemohlo ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dojít k přechodu poplatkové povinnosti.