15 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Pavlem Turečkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 56 606,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalobci se ukládá, aby doplatil do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 3703-625561/0710 pod variabilním symbolem 1511007926 soudní poplatek v částce 566 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 25 049 Kč.

III. Zamítá se žaloba, pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení částky 31 557,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 632,42 Kč za dobu od 15. 9. 2025 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: částky 56 606,61 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 25 632,42 Kč za dobu od 15. 9. 2025 do zaplacení. Tvrdil, že dne 17. 4. 2025 uzavřel žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 17. 5. 2025. Žalovaný však své závazky řádně neplnil. Úvěr byl žalovanému poskytnut celkem v částce 25 049 Kč formou postupného čerpání. Žalovaný splatil na jistinu celkem 359,90 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 212,30 Kč, „Presto“ za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 55,70 Kč. Žalobce žádal i zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvního úroku ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od 15. 6. 2025 do 13. 9. 2025. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy toto provedl, od žalovaného získal údaje o počtu osob ve společně hospodařící domácnosti, o jeho pravidelných měsíčních výdajích a příjmech; tyto údaje žalovaný poskytl při podání žádosti o úvěr. Žalobce dále tvrdil, že ověřil čistý měsíční příjem žalovaného, který činil 25 000 Kč, a vyhodnotil jej jako dostatečný pro splácení poskytnutého úvěru. Provedl dále lustrace žalovaného v dostupných registrech, zejména v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registrech bankovních a nebankovních informací a v registru neplatných dokladů, a že z těchto prověření nevyplynuly skutečnosti, které by bránily poskytnutí úvěru.2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.4 Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru datované 17. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému úvěr s revolvingovým rámcem. Z výpisů bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal v částkách 16 000 Kč dne 17. 4. 2025 a 9 049 Kč dne 17. 5. 2025, tedy celkem 25 049 Kč.5 Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 200 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky byly uvedeny částkou 8 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 8 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 2 000 Kč, zbytné výdaje částkou 2 000 Kč, přičemž žalovaný byl posuzován jako osoba žijící sama ve společně hospodařící domácnosti.6 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.8 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.9 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.13 Průběh posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí být takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření jeho tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).14 Při neposouzení úvěruschopnosti je úvěrová smlouva stižena absolutní neplatností (kdy platnost soud zkoumá z úřední povinnosti bez ohledu na uplatněnou námitku, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C679/18, nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a výslovné znění v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022).15 Ze strany úvěrujícího nedošlo ke splnění povinnosti objektivně získat všechny informace potřebné pro zhodnocení finanční situace dlužníka jako spotřebitele a s odbornou péčí tak posoudit, zda je schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do jeho majetkových poměrů. Úvěrující neprovedl řádné posouzení výdajů žalovaného, neboť sice dokladoval, že vychází z příjmu žalovaného 26 200 Kč (tvrdí, že jde o příjem ověřený, ale netvrdí a nedokládá, jak jej ověřil; navíc není ani zřejmé, za jaké období příjem je, zda jde o jeden měsíc či nějaký dlouhodobější průměr apod.). Dále vycházel z výdajů žalovaného na bydlení v částce 8 000 Kč (aniž by tvrdil a dokládal, z čeho je ověřil; z žádných listin předložených žalobcem nevyplývá, zda jde o nájemné a související náklady, nebo splátku hypotečního úvěru apod.).16 Neúčastí na jednání (byť omluvenou) se žalobce zbavil možnosti být v tomto ohledu poučen, že bude třeba tvrzení doplnit a označit k jejich prokázání důkazy, kdy ostatně právě toto předpokládané poučení žalobce bylo důvodem nařízení jednání.17 Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož poskytovatel úvěru při sjednávání smlouvy řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.18 Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku); na ostatní sjednaná plnění nemá věřitel z neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru však je třeba přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravujícím soukromoprávní sankci v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nelze v tuto chvíli úrok z prodlení přiznat.19 Žalovanému byla (podle neplatné smlouvy) poskytnuta částka 25 049 Kč a nevrátil ničeho, tedy tuto částku je povinen žalobci zaplatit (vrátit).20 Lhůta k plnění byla s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení a nemožnost zkoumat jeho majetkové a osobní poměry stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný dostat do prodlení se zaplacením dluhu.21 Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.22 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Převážně úspěšný byl žalovaný. Soud si je vědom, že neúspěch žalobce je koncentrován zejména do příslušenství, nicméně je potřeba v rozhodované věci i k příslušenství přihlížet (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 a nález Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017).23 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.