15 C 91/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Turečkem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený jméno FO , advokátem sídlem Adresa žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 894,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalobci se ukládá, aby doplatil do 15 dnů od právní moci tohoto výroku České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích číslo 3703-625561/0710 pod variabilním symbolem , var. symbol, soudní poplatek v částce 66 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 820 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 368,99 Kč za dobu od 8. 3. 2026 do zaplacení, úrok ve výši 3 548,99 Kč, částku 74,46 Kč a částku 1 000 Kč a to tak, že tyto své povinnosti je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné splátky.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám , Jméno žalobce B, , advokáta, jako zástupce žalobce náklady řízení ve výši 7 845 Kč, a to tak, že tyto své povinnosti je žalovaný oprávněn splnit ve splátkách po 400 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné splátky. 1 Žalobce (dále i jen úvěrující, věřitel či poskytovatel) se po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 820 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdil, že dne 8. 7. 2025 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázal poskytovat žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy postupně vyčerpal celkovou částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, přičemž minimální splátka činila 1 250 Kč. Žalovaný však neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 11. 2025, proto mu žalobce zaslal první upomínku dne 20. 11. 2025 a následně druhou upomínku dne 5. 12. 2025. Na tyto výzvy žalovaný nereagoval. V souladu se smlouvou o úvěru žalobce úvěr zesplatnil ke dni 21. 2. 2026.2 Žalovaný požádal o možnost povolení splátek.3 Žalobce s rozložením plnění do splátek souhlasil, se splátkou minimálně 1 000 Kč měsíčně.4 Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán.5 Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 3. 2025 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným bylo zjištěno, že úvěrující poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Z článku 5.4 smlouvy plyne, že poskytovatel před zesplatněním úvěru zašle žalovanému písemnou upomínku s lhůtou pěti kalendářních dnů k úhradě, přičemž každá taková upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč a považuje se za doručenou desátým dnem od jejího odeslání.6 Dále bylo zjištěno, že součástí smlouvy byl sjednán mechanismus posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel vycházel z tvrzení spotřebitele o jeho osobních poměrech, právním stavu, příjmech, výdajích a závazcích (čl. 2. 2–2. 9 smlouvy), která porovnal se skutečným stavem zjištěným z předložených dokladů, zejména oboustranné kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a kompletních bankovních výpisů za poslední tři kalendářní měsíce, případně dalších dokladů o příjmech či nákladech (čl. 2. 6 a 2. 10 smlouvy). Současně provedl kontrolu v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, Centrální evidenci exekucí a databázi SOLUS (čl. 2. 9 smlouvy). Z provedeného posouzení vyplynulo, že vůči spotřebiteli nebylo vedeno insolvenční ani exekuční řízení, předložené doklady nebyly evidovány jako ztracené či odcizené, v databázi SOLUS nebyly zjištěny žádné finanční závazky ani negativní záznamy o platební morálce a rovněž interní databáze poskytovatele neobsahovala negativní údaje. Spotřebitel doložil oficiálně příjem ve výši 25 653 Kč měsíčně, náklady na bydlení byly pro účely posouzení stanoveny ve výši 8 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 6 000 Kč, finanční závazky ani povinné výdaje nebyly zjištěny a výdaje na sázení a hazardní hry činily 0 Kč. Po zohlednění všech těchto údajů a započtení rezervní částky poskytovatel stanovil měsíční finanční zůstatek spotřebitele ve výši 9 653 Kč, z něhož bylo dovozováno, že spotřebitel je schopen úvěr řádně splácet.7 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8 Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9 Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.10 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11 Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13 Soud se při posuzování platnosti úvěrové smlouvy zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí smlouvy o úvěru též tím, zda poskytovatel s odbornou péčí posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet, a zda výsledky takového posouzení v době uzavření smlouvy vylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.14 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí odpovídat požadavku odborné péče. Poskytovatel úvěru sice vychází z informací poskytnutých spotřebitelem, nemůže se však spoléhat pouze na jeho ničím neověřená tvrzení či na neúplná. Je naopak povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění a ověření skutečností rozhodných pro závěr, zda bude spotřebitel schopen poskytnutý úvěr v budoucnu splácet. Nestačí tedy toliko formální zaznamenání údajů sdělených spotřebitelem, aniž by byly doloženy či jinak ověřeny.15 Samotné zjištění, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti nepostupoval řádně, však bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí totiž být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Na tento závěr následně navázal i Nejvyšší soud v usneseních ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, nově též v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025.16 V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poskytovatel své povinnosti splnil. Získal od spotřebitele potřebná tvrzení o jeho osobních a finančních poměrech, tato tvrzení ověřil prostřednictvím skutečných údajů z bankovních výpisů a dalších dokladů a porovnal deklarovaný stav s reálnou situací. Na tomto základě vyhodnotil příjem spotřebitele, stanovil přiměřenou úroveň jeho běžných výdajů a zjistil jeho náklady na bydlení. Současně ověřil, že situace spotřebitele nezakládá takové splátkové zatížení, které by mohlo ohrozit jeho schopnost nový úvěr splácet. Po opatření všech informací o ekonomických poměrech spotřebitele poskytovatel neshledal žádný důvod pro závěr, že spotřebitel nebude schopen úvěr splácet.17 Smlouvu o úvěru pak soud vyhodnotil jako platnou a shledal, že žalobní návrh je v plném rozsahu důvodný, a to jak v rozsahu dluhu na jistině, tak dluhu na sjednaném poplatku za upomínky. Po právu je i požadavek na zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se splněním povinností, o něž v řízení jde.18 V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.19 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 245 Kč (výše po doměření). Dále odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) v rozsahu 2 úkonů po 2 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Vedle toho odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky v částce 1 050 Kč (jednoduchá výzva k plnění). Žalobci náleží i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky za výše uvedené úkony v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč).20 Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., kdy žalovanému bylo umožněno plnění ve splátkách, a to zejména s ohledem na souhlas žalobce.