17 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 17 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 500 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 24. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 zaplacení celkem částky 17 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 5. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, celkem tedy 26 100 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž úvěr měl být splacen do 16. 12. 2018. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 28. 12. 2018, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila toliko 8 500 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky úvěru ve výši 13 554,06 Kč dlužné částky poplatků ve výši 4 045,94 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 107,86 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 155,48 Kč, úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 13 554,06 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 554,06 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr dle § 84 - § 89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, což je uvedeno v zákaznické kartě ze dne 5. 11. 2017, právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované do vlastních rukou doručeny dne 17. 5. 2022).

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 11. 2019.

4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 5. 11. 2017, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 5. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 26 100 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 11 100 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatku ve výši 3 000 Kč.

8. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána u právnická osoba anonymizována tři slova, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky; čistá mzda činila částka. Jako další příjem byla uvedena částka částka bez bližší specifikace. Výdaje žalované byly uvedeny takto: bydlení částka, osobní výdaje částka. Dále bylo uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu bez spolubydlícího a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádná z listin dokládající příjmy a výdaje žalované nebyla žalobkyní předložena.

9. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze její pracovní smlouvu, která nezahrnovala údaj o výši mzdy. Žádné další důkazy prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované nedoložila, pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy a zejména výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované částku 15 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 8 500 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. od 24. 12. 2018, tj. ode dne následujícího po stanovené poslední splátce úvěru (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 17 600 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 6 500 Kč, tj. jen do 37 %, proto soud za situace, kdy žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.