17 C 177/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa státního zastupitelství o náhradu nemajetkové újmy <b>I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobce se svým žalobním návrhem soudu doručeným dne 24. 6. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené mu při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím. Uvedl, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací] bylo zahájeno jeho trestní stíhání jako obviněného ze spáchání přečinu krádeže formou spolupachatelství, kterého se měl dopustit tím, že se dne 8. 10. 2018 spolu se spoluobviněným [jméno] [příjmení] měli vloupat do garáže v obci [obec] a odcizit nářadí v hodnotě 18 991 Kč. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, v rámci které tvrzené obvinění popřel. Dozorující státní zástupce však stížnost zamítl. Následně, dne 18. 11. 2019, podal žalobce návrh na zastavení trestního stíhání, když po výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se v místě krádeže nacházet nemohl, když pobýval v [obec]. Po provedení dalšího dokazování bylo nakonec trestní stíhání žalobce usnesením Okresního státní zastupitelství v Pardubicích ze dne 22. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Vzhledem k uvedenému je nepochybné, že usnesení PČR Pardubického kraje ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání, představuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu z.č. 82/1998 Sb. Ke způsobené nemajetkové újmě žalobce uvedl, že v době zahájení trestního stíhání byl ve výkonu trestu ve Věznici Odolov. Kvůli nově zahájenému trestnímu stíhání však byl v přísnějším režimu, podroben zvýšené osobní kontrole a omezení pohybu v souvislosti s vyšším stupněm zabezpečení. V neposlední řadě pak byl po dobu delší jednoho roku ve značné nejistotě, zda mu bude zachován termín výstupu z výkonu trestu nebo mu bude uložen další trest, což negativně ovlivnilo nejen jeho situaci, ale i jeho rodinu a blízké. Navíc již i na samotné trestní řízení může být nahlíženo jako na určitý druh trestu. Za této situace se pouhé konstatování porušení práv či omluva, coby morální satisfakce, jeví jako nedostačující a proto žalobce požadoval za vzniklou nemajetkovou újmu finanční kompenzaci ve výši 100 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Potvrdila, že dne 21. 12. 2021 jí byla doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. V rámci mimosoudního projednání věci, ve svém stanovisku ze dne 9. 9. 2021, čj. [spisová značka], nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítla s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení. Uvedla, že toto trvalo krátce přes 14 měsíců, což je délka přiměřená, orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Při posouzení žádosti bylo též nutno přihlédnout k trestní minulosti žalobce, kdy z opisu z evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že žalobce má v rejstříku 11 záznamů, přičemž 8x byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu nemohou být u žalobce předpokládány natolik závažné dopady trestního stíhání jako u osoby dosud netrestané. Nejistota, zda žalobci bude zachován termín výstupu z výkonu trestu u tohoto primárně nastala v příčinné souvislosti s předchozí trestnou činností a uloženým výkonem trestu odnětí svobody, nikoli v příčinné souvislosti s novým trestním stíháním. Vzhledem k těmto skutečnostem považuje žalovaná konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou za dostatečnou satisfakci a požadavek na přiznání zadostiučinění v peněžní formě za nedůvodný.

3. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, Oddělení obecné kriminality SKPV, ze dne 30. 5. 2019, [číslo jednací] soud zjistil, že tímto bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a [jméno] [příjmení] jako obviněných ze spáchání přečinu krádeže formou spolupachatelství, kterého se měli dopustit tím, že se dne 8. 10. 2018 vloupali do garáže v obci [obec] a odcizili nářadí v celkové hodnotě 18 991 Kč. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne 22. 7. 2020, č.j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání vedené proti žalobci zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.

4. Dopisem zástupce žalobce ze dne 21. 12. 2020 měl soud prokázáno, že tímto žalobce žalovanou požádal o náhradu předmětné nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Přijetí žádosti žalovaná potvrdila přípisem ze dne 22. 12. 2020. O způsobu vyřízení žádosti o odškodnění žalovaná žalobce informovala podáním ze dne 9. 9. 2021. V tomto uvedla, že předmětné trestní stíhání trvalo 14 měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Při vyřízení žádosti bylo též nutno přihlédnout k trestní minulosti žalobce, který má v rejstříku trestů 11 záznamů, přičemž 8x byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Již proto nemohou být u žadatele předpokládány natolik závažné dopady trestního stíhání jako u osoby dosud netrestané. Nejistota, zda žalobci bude zachován termín výstupu z výkonu trestu u tohoto primárně nastala v příčinné souvislosti s předchozí trestnou činností a uloženým výkonem trestu odnětí svobody, nikoli v příčinné souvislosti s novým trestním stíháním. Usnesení o zahájení trestního stíhání je možno považovat za rozhodnutí nezákonné, avšak žalovaná dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě a konstatování nezákonnosti rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou tak považuje za satisfakci dostatečnou. Konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluvu dané vyjádření žalované výslovně obsahovalo.

5. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob soud zjistil, že žalobce byl v minulosti 11x soudně trestán, z toho 8x byl ve výkonu trestu odnětí svobody.

6. Dle § 1 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 cit. ustanovení hradí stát za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

7. Dle § 3 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen,,úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen,,územní celky v přenesené působnosti“).

8. Dle § 7 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Dle § 8 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Dle § 14 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 2 cit. ustanovení, byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Dle § 15 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 cit. ustanovení se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Dle § 31a odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobnímu návrhu nelze vyhovět. Mezi účastníky bylo nesporné, že usnesením Policie ČR ze dne 30. 5. 2019 bylo ve vztahu k žalobci zahájeno trestní stíhání, že usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 22. 7. 2020 bylo toto trestní stíhání zastaveno, že žalobce uplatnil svůj nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč žádostí ze dne 21. 12. 2020 a že žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9. 9. 2021 konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce s tím, že se za nezákonné trestní stíhání žalobci omlouvá. Spornou tak zůstala otázka, zda byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu způsobenou při výkonu státní moci rozhodnutím vydaným v trestním řízení. Pro vznik odpovědnosti státu musí být splněny 3 kumulativní podmínky: nezákonné rozhodnutí (či nesprávný úřední postup), vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí (či nesprávným úředním postupem) a vznikem škody či nemajetkové újmy. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nezákonného rozhodnutí (či nesprávným úředním postupem), tedy je-li nezákonné rozhodnutí (či nesprávný úřední postup) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí (či nesprávného úředního postupu), ke škodě by nedošlo. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobností závěr o splnění některé z nich. U odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je další nevyhnutelnou podmínkou, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Soudům rozhodujícím o náhradě škody nepřísluší přezkoumávat nesprávnost dříve vydaných rozhodnutí, a proto nemohou ani uplatnit vlastní úvahu ohledně důvodu, pro který bylo příslušné rozhodnutí zrušeno. Důkazní břemeno i břemeno tvrzení ve výše uvedeném směru leží na žalobci. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, byl proto při jednání soudu dne 13. 12. 2021 vyzván k doplnění tvrzení a odpovídajících důkazů. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, vycházejí soudy zejména z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Žalobcem nebyla v řízení namítána délka trestního stíhání ani povaha trestní věci a poukazoval zejména na zásah do jeho osobnostních práv. Žalobce však přes poučení soudu nejen neprokázal, ale ani řádně netvrdil vzniklou újmu a to, že tato újma je v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Bylo na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší, než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce neprokázal tvrzená omezení v rámci již probíhajícího výkonu trestu odnětí svobody či negativní působení předmětného trestního stíhání na jeho rodinu a blízké (trestním stíháním ovlivněné osoby ani nikterak nekonkretizoval). Soud tak uzavřel, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou lze považovat za dostatečnou satisfakci a požadavek na přiznání zadostiučinění v peněžní formě jako nedůvodný zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, které byly představovány paušální náhradou po 300 Kč, a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 10. 9. 2021 a účast při jednání soudu ve dnech 13. 12. 2021 a 24. 1. 2022.