17 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: Robin platí services, s.r.o., IČ 21893624 se sídlem Praha 1, Dlouhá 730/35 zastoupená advokátem doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D. se sídlem Praha 1, Železná 490/14 proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, IČ 45534306 se sídlem Pardubice, Masarykovo náměstí 1458 zastoupená advokátkou Mgr. Evou Novákovou se sídlem Praha, Ovocný trh 573/12 o zaplacení 25 6337 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 633 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 633 Kč ve výši 14,75 % p.a. od 4. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 19 800,44 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně , jméno FO, , se svým žalobním návrhem soudu doručeným dne 23. 7. 2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 25 633 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že dne 5. 12. 2011 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu FORTE č. , hodnota, , v níž strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití; pojistné činilo 700 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 1. 5. 2016. Žalobkyně na základě dané pojistné smlouvy uhradila žalované pojistné ve výši 35 700 Kč. Žalovaná pak žalobkyni vyplatila celkem 10 067 Kč (přeplatek ve výši 1 600 Kč, pojistné ve výši 600 Kč a odkupné ve výši 7 867 Kč). Žalobkyně se tak žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající zaplacenému pojistnému, od něhož byla odečtena žalovanou vyplacená částka 10 067 Kč, a to z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu se zákonem a evropským právem. Neplatnost smlouvy spatřovala v nepřiměřených smluvních ujednáních dle § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., a ve zneužívajících ujednáních ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Pojištění sjednané smlouvou bylo dle žalobkyně investičním životním pojištěním. Rozsah pojistného plnění byl konstruován částečně pomocí hodnoty pojištění, která byla formována prostřednictvím alokace pojistného do programů investování. V souladu se Zvláštními pojistnými podmínkami docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky, v důsledku čehož nebyly umístěny do investičních programů, tj. do hodnoty pojištění. Pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Z pojistného byly provedeny rovněž odečty na rizika. Pojistná smlouva odkazuje na dokument Sazebník administrativních poplatků a limitů, s nímž však žalobkyně nebyla prokazatelně seznámena. Na Sazebník odkazovaly Všeobecné pojistné podmínky s tím, že je k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. Žalobkyně tvrdila, že Sazebník neobdržela, nebyla s ním seznámena, nestal se tak součástí pojistné smlouvy. Pasáže pojistné smlouvy, jež jsou na sazebníku závislé, byly pro neurčitost neplatné. Ustanovení části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek byla dle tvrzení žalobkyně pro neurčitost neplatná, zároveň šlo o zneužívající ujednání dle Směrnice. Ujednání smlouvy jsou pro žalobkyni nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobkyni neznámé, jedná se tak o zneužívající ujednání. Spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, jak bylo judikováno rozsudky Soudního dvora Evropské unie. Pojistná smlouva je tak nepatná.K žalovanou vznesené námitce promlčení žalobkyně uvedla, že žalovaná netvrdí a neprokazuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby. S ohledem na judikaturu evropského soudu nelze aplikovat ani základní objektivní promlčení dobu, která by prakticky začala plynout a skončila dříve, než se žalobkyně jako spotřebitel vůbec dozvěděla o možné neplatnosti uzavřené smlouvy a tedy i o vzniku bezdůvodného obohacení. Taková objektivní promlčecí doba je zcela nepřiměřená. Uplatnění námitky promlčení pak žalobkyně považovala za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na tu skutečnost, že neplatnost pojistné smlouvy způsobila výlučně žalovaná, že akceptováním námitky promlčení by žalovaná byla nezákonné zvýhodněna (těžila by ze svého nepoctivého jednání, resp. z protiprávního stavu, který vyvolala - § 6 o.z.) a došlo by tak k porušení principu spravedlnosti.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s ní dne 5. 12. 2011 uzavřela pojistnou smlouvu č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1. 2. 2012, kterou bylo sjednáno životní pojištění Forte. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, který před sjednáním pojistné smlouvy vyhodnotil potřeby žalobkyně, seznámil žalobkyni s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi pro zájemce o pojištění. Žalobkyně hradila pravidelně pojistné ve výši 700 Kč měsíčně po dobu pěti let. Celkem na pojistném uhradila 35 700 Kč, přičemž jí bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 600 Kč. Žalovaná zasílala žalobkyni pravidelně informace o stavu pojistné smlouvy, takzvané rekapitulace, obsahující mimo jiné i informace o aktuálním stavu hodnoty pojištění. Pojištění bylo ukončeno na základě výpovědi žalobkyně ze dne 18. 3. 2016 bez udání důvodu a zaniklo tak ke dni 1. 5. 2016. Následně bylo žalobkyni vyplaceno odkupné ve výši 7 867 Kč.Uzavřenou pojistnou smlouvu považovala žalovaná za platnou, když smluvní strany se touto po dobu pěti let řídily a řádně podle ní plnily. Žalobkyni byly poskytnuty veškeré informace ohledně sjednávaného produktu, žalobkyně stvrdila, že se seznámila s pojistnými podmínkami i informace pro zájemce. Ujednání ve smlouvě obsažená pak nezakládají žádnou, natož pak významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran pojistné smlouvy v neprospěch žalobkyně jako spotřebitele a postrádají tedy základní znak nepřiměřených, resp. zneužívajících ujednání. K argumentu žalobkyně týkajícího se neplatnosti smlouvy z důvodu, že žalobkyně nevěděla, jaké částky z hrazeného pojistného budou strženy na úhradu rizikového pojistného a na úhradu poplatků, a tedy nevěděla jaká část pojistného bude tvořit hodnotu pojištění, jeho investiční složku, ze kterého je v případě předčasného ukončení smlouvy vypočteno odkupné, žalovaná tvrdila, že neexistuje zákonný podklad, který by žalované jako pojistiteli uložil povinnost rozklíčovat jednotlivé položky pojistného (tj. jaká část pojistného jde na úhradu rizik a jaká tvoří hodnotu pojištění).K tvrzenému nároku vznesla žalovaná námitku promlčení s odkazem na § 107 obč. zák. s tím, že k datu podání žaloby uplynula objektivní tříletá promlčí lhůta.

3. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, a pojistky k pojistné smlouvě investičního životního pojištění FORTE soud zjistil, že dne 5. 12. 2011 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako pojistník se žalovanou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od 1. 2. 2012, a to na dobu do 1. 2. 2034. Hlavní pojištěnou byla , jméno FO, . Smlouva zahrnovala pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojištění pro případy smrti následkem úrazu, pojištění plné invalidity následkem nemoci nebo úrazu, pojištění pro případ trvalých následků úrazu a pojištění pro případ hospitalizace, a to vždy s uvedením konkrétního pojistného krytí. Pojistné činilo 700 Kč měsíčně. U alokačního poměru byl uveden garantovaný program investování pro běžné a dodatečné běžné pojistné ve výši 100%. Přílohou pojistné smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění ze dne 1. 12. 2009, Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění FORTE ze dne 1. 12. 2009 a Doplňkové pojistné podmínky.Podle Zvláštních pojistných podmínek pro životní pojištění FORTE ze dne 1. 12. 2009, čl. 6 bod 1. je běžné pojistné sníženo o alokační a inkasní poplatek. Zbývající část běžného pojistného po odpočtu alokačního a inkasního poplatku dle jejich aktuálních hodnot uvedených v sazebníku vytváří v souladu s ujednáním níže uvedených odstavců tohoto článku hodnotu pojištění vytvořenou na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 4 téhož článku je převedena do programů investování pouze kladná hodnota zbývající části běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 6 pojistitel z hodnoty pojištění odečte pravidelně každý měsíc až do zániku pojištění částky potřebné na úhradu pojistného rizika dle pojistně technických zásad a poplatek za správu pojištění. Dále jsou dle čl. 7 strhávány částky na administrativní náklady pojistitele.

4. Z přehledu plateb na pojistnou smlouvu č. , hodnota, soud zjistil, že od 23. 1. 2012 do 25. 4. 2016 (poslední platba pojistného) žalobkyně zaplatila na běžném pojistném celkem částku 35 700 Kč, přičemž jí dne 25. 4. 2016 byla vrácena částka 1 600 Kč.

5. Výsledkem šetření pojistné události ze dne 6. 4. 2016 vzal soud za prokázané, že pojištěné , Anonymizováno, , jméno FO, bylo poskytnuto pojistné plnění v částce 600 Kč.

6. Výpovědí pojištění ze dne 18. 3. 2016 a přípisy žalované ze dne 15. 4. 2016 a ze dne 16. 5. 2016 vzal soud za prokázané, že pojistná smlouva zanikla na základě písemné výpovědi pojištění dne 1. 5. 2016; částka odkupného činila 7 867 Kč.

7. Předmětná pojistná smlouva se dle § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě.

8. Podle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. platného ke dni uzavření pojistné smlouvy pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.Podle § 3 písm. x) zák. č. 37/2004 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

10. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

14. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobnímu návrhu nelze vyhovět.S ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 460/2012 ze dne 28. 8. 2012 se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobou uplatněný nárok je či není promlčen. Je-li totiž v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o.s.ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, a rozsudky ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, a ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006).Protože nárok byl žalobou uplatněn z titulu bezdůvodného obohacení, byla ve smyslu § 107 obč. zák. subjektivní promlčecí doba dvouletá a objektivní promlčecí doba tříletá (když nebylo prokázáno, že by se event. jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení).Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, pak soud toto hodnotil s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/2021 ze dne 10. 5. 2022, ze kterého plyne, že vědomost o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. nelze ztotožňovat s uzavřením pojistné smlouvy a uskutečněním následné platby pojistného. Pro možnost seznat bezdůvodné obohacení musí žalobce smýšlet alespoň laicky o věcech, které mají z pohledu soudu povahu odborné - právní znalosti, jinak by se proti bezdůvodnému obohacení nemohl bránit (viz odst. 28 Nálezu). Podstatné tedy je, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se na její úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tj. kdy přinejmenším tušila, že se smlouvou je něco v nepořádku.V řízení bylo prokázáno, a mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že pojistná smlouva zanikla na základě výpovědi žalobkyně ke dni 1. 5. 2016, žalobkyně se již v květnu 2016 seznámila s výší odkupného. Pokud žalobkyně považovala způsob vypořádání pojistné smlouvy za nesprávný, bylo na ní, aby se zajímala o svá práva, vyhledala právní pomoc a nenechávala dál marně plynout čas. V každém případě však od 1. 5. 2016 začala plynout objektivní tříletá promlčecí lhůta k uplatnění daného nároku, která skončila 1. 5. 2019. Je pak nerozhodné, že žalobkyni event. neuplynula subjektivní promlčecí lhůta, když tato nemůže běžet po uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Protože žaloba byla podána dne 24. 7. 2024, dospěl soud k závěru, že touto uplatněný žalobní návrh byl s ohledem na marné uplynutí objektivní promlčecí lhůty promlčen a soudu nezbylo, než žalobní návrh zamítnout.Pro úplnost soud dodává, že žalovanou vznesenou námitku promlčení nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, , podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Veškerá argumentace žalobkyně však směřovala v tomto směru k okolnostem uzavření předmětné pojistné smlouvy s tím, že žalovaná si od počátku musela být vědoma toho, že existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě vedou nutně k její neplatnosti a tedy k jejímu obohacení. Žalobkyně nepředložila ani v řízení před soudem netvrdila žádné relevantní důkazy, kterými by doložila, že by jí žalovaná jakkoliv bránila v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí doby a tím např. způsobila marné uplynutí promlčecí doby či že by námitka promlčení byla zneužitím práva žalované na úkor žalobkyně. Žalobkyně měla právo od pojistné smlouvy odstoupit a rovněž měla právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení. Je k tíži žalobkyně, že tak neučinila.

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány odměnou advokáta za 6 úkonů právní pomoci (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 11. 9. 2024, 15. 11. 2024, 1. 10. 2025, odvolání do usnesení o záměně účastníků ze dne 19. 3. 2025, účast advokáta při jednání soudu dne 6. 10. 2025) po 2 140 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 300 Kč a 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.); cestovným advokáta k jednáním soudu z , adresa, a zpět vlakem, tj. 185 Kč + 189 Kč; náhradou za ztrátu času cestou advokáta k jednání soudu za 6 započatých půlhodin po 150 Kč; 21 % DPH z částek shora uvedených, tj. 3 436,44 Kč. Celkem tak byly náklady žalované představovány částkou 19 800,44 Kč.