17 C 375/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČ IČO žalované se sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce se sídlem Adresa Zástupce o zaplacení 429 240 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 429 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a., a to z částky 417 920 Kč od 3. 6. 2023 do 30. 11. 2023 a z částky 429 240 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobce se svým žalobním návrhem původně domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu celkem 479 240 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že vykonával trest odnětí svobody ve Věznici , adresa, . Zde byl od 12. 6. 2017 pracovně zařazen ve vězeňské kuchyni (kuchyně pro odsouzené), naposledy od 1. 2. 2020 jako brigadýr dietní směny. Dne 2. 6. 2020 byl žalobce bez vyrozumění o důvodu a bez projednání vyřazovací komisí rozhodnutím Věznice , adresa, z pracoviště vyřazen a od této doby až dosud mu nebylo umožněno tuto ani jinou práci vykonávat, ačkoli měl a má o práci zájem. Navíc měl i v rámci stanovených mu cílů programů zacházení stanovenou podmínku výkonu pracovní činnosti. Popsané vyřazení z pracoviště žalobce považoval za nesprávné a nezákonné rozhodnutí, resp. za nezákonný postup, v jehož důsledku mu vznikla majetková újma spočívající v ušlé pracovní odměně za práci za dobu od 2. 6. 2020, resp. od 3. 6. 2020 do současné doby, když nebyl zaměstnán nejen ve Věznici , adresa, ale ani v jiných následujících věznicích. Pokud vyvstala nutnost přeřazení žalobce do jiné věznice, měl být přemístěn do takové, kde mohl být pracovně zařazen. Pracovní návyky jsou totiž jedním z nástrojů nápravy odsouzeného a dosažená mzda může sloužit k náhradě škody, kterou odsouzený event. způsobil. Žalovaná navíc nejen neprokázala, ale ani netvrdila, jaký výchovný vliv trestu měl být přeřazením žalobce do jiné věznice prohlouben. Důvodem pro přeřazení žalobce z Věznice , adresa, do Věznice , adresa, nemohlo být ani běžící trestní stíhání žalobce (žádost Krajského státního zastupitelství , adresa, ), když v této věci byl žalobce vyslechnut ještě před jeho přeřazením do Věznice , adresa, (dne 2. 6. 2020). Před vyřazením z pracoviště kuchyně dosahoval žalobce odměny ve výši 10 220 Kč/1 měsíc, tudíž mu za období od 3. 6. 2020 do data podání žaloby (1. 12. 2023) ušla částka 429 240 Kč ( 42 měsíců x 10 220 Kč). Dalších požadovaných 50 000 Kč pak představovalo nemajetkovou újmu, jejíž důvody byly konkretizovány v rámci žalobního návrhu.V rámci své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že ve vězeňské kuchyni Věznice , adresa, byl zaměstnán do 3. 6. 2020, když dne 2. 6. 2020 byl umístěn na izolaci. Dne 4. 6. 2020 byl převezen do Věznice , adresa, , kde již zaměstnán nebyl, a to stejně jako v dalších následující věznicích (tedy doposud). Ve Věznici , adresa, patřilo zaměstnávání v kuchyni do jeho programu zacházení. Tento byl ve Valdicích změněn tak, že žalobce měl docházet na ,,dluhové poradenství“, udržovat pořádek na cele, provádět úklid. Žalobce potvrdil, že od 4. 6. 2020 je stíhán pro maření výkonu úředního rozhodnutí (distribuce drog v rámci věznice) spolu s bratrem , jméno FO, , Anonymizováno, , který též vykonával trest v , adresa, .

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu. Potvrdila, že dne 2. 6. 2023 jí byla prostřednictvím , Jméno advokátky, doručena žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkové újmy v částce 417 920 Kč. K žádosti bylo připojeno usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , které nebylo ani k výzvě žalované doplněno plnou mocí udělenou žalobcem dané advokátce pro projednání jeho nároku a ani jinými důkazy k prokázání existence tvrzeného nároku. Mimosoudní projednání nároku tak bylo ukončeno s tím, že tento nebyl řádně uplatněn k tomu oprávněnou osobou.K žalobcem tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu žalovaná uvedla, že za tento je praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž jde zpravidla o postup, který souvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem tedy dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnosti, nebo sice v jejím rámci, však za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví.Žalovaná potvrdila, že žalobce byl pracovně zařazen od 12. 6. 2017 na pracovišti kuchyně pro odsouzené. Jeho pracovní zařazení bylo ukončeno dne 4. 6. 2020, kdy byl přímou eskortou přemístěn do Věznice , adresa, , které bylo realizováno v souladu s § 10 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů; žalobce tedy nebyl z pracoviště kuchyně vyřazen, ale jeho pracovní zařazení bylo ukončeno v souvislosti s přemístěním žalobce do jiné věznice. Následná stížnost žalobce ze dne 19. 9. 2020 (datovaná dnem 14. 9. 2020) podaná na Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, v rámci které poukazoval mimo jiné na své vyřazení z pracoviště kuchyně, byla vyhodnocena jako nedůvodná. Ze strany Věznice , adresa, tedy nedošlo v tomto směru k pochybení a není dán odpovědností titul v podobě nesprávného úředního postupu věznice či vydání nezákonného rozhodnutí.Ohledně nároku na náhradu škody za ušlou mzdu v důsledku vyřazení žalobce z pracoviště kuchyně žalovaná uvedla, že na pracovní zařazení ve věznici nemá odsouzený nárok, a tedy nemůže vzniknout ani nárok na náhradu škody, pokud pracovně zařazen není. Navíc byl z daného titulu u žalované uplatněn nárok ohledně částky 367 920 Kč, namísto žalobou uplatněných 429 240 Kč. Ohledně částky 61 320 Kč tak u žalované nárok vůbec uplatněn nebyl, tedy nebyla splněna obligatorní podmínka pro podání žaloby.

3. Při jednání konaném dne 21. 10. 2024 vzal žalobce žalobním návrh ohledně částky 50 000 Kč s příslušenstvím (uplatněná nemajetková újma) zpět. Soud proto ohledně této částky řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil.

4. Usnesením Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 18. 5. 2022 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a pro sepis žaloby a následující řízení ustanovena zástupkyně, advokátka , Jméno advokátky, .

5. Dopisem ze dne 2. 6. 2023 , Jméno advokátky, jménem žalobce uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč a majetkové újmy ve výši 367 920 Kč (jako náhradu mzdy za dobu od 3. 6. 2020 do 2. 6. 2023, tj. 36 měsíců po 10 220 Kč). Celkem se jednalo o částku 417 920 Kč.Přijetí žádosti o odškodnění dne 2. 6. 2023 bylo žalovanou potvrzeno dopisem ze dne 5. 6 2023 adresovaným , Jméno advokátky, .Přípisem ze dne 4. 9. 2023 byla , tituly před jménem, , jméno FO, vyzvána k předložení důkazů k posouzení existence nemajetkové újmy.Dopisem ze dne 13. 3. 2024 bylo , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou sděleno, že s ohledem na nepředložení plné moci pro zastupování žalobce a nedoložení odpovídajících důkazů nebyl nárok považován za řádně uplatněný k tomu oprávněnou osobou, v důsledku čehož nemohlo být přistoupeno k jeho věcnému projednání.

6. Dle výplatních lístků představovala základní mzda žalobce v dubnu 2020 částku 10 220 Kč a v květnu 2020 částku 10 220 Kč (při počtu dnů absence 0).

7. Z vyřízení stížnosti ze dne 5. 2. 2021 (podepsán Vrchní státní rada plk. , tituly před jménem, , jméno FO, ) soud zjistil, že tímto bylo (kromě jiného) reagováno na stížnost žalobce ohledně postupu Věznice , adresa, ve věci jeho pracovního vyřazení, kdy nebyl přítomen jednání u Odborné komise Věznice , adresa, . Bylo konstatováno, že žalobce byl pracovně zařazen v kuchyni pro odsouzené v období od 8. 6. 2017 do 4. 6. 2020, kdy bylo v souladu s § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb. realizováno jeho přemístění s tím, že odsouzenému nesvědčí žádný právní nárok na to , aby byl fyzicky přítomen pracovnímu vyřazení, které probíhá u odborné komise. Nebylo tak zjištěno pochybení či nedodržení příslušných právních norem a interních aktů řízení Vězeňské služby ČR ze strany zaměstnanců věznice a nedošlo k porušení nebo omezení práv a právem chráněných zájmů žalobce. Stížnost žalobce byla vyhodnocena jako nedůvodná.

8. Ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , ze dne 22. 10. 2024 a připojeného programu zacházení soud zjistil, že ve Věznici , adresa, žalobce vykonával trest od 6. 4. 2017 do 4. 6. 2020, kdy byl přemístěn do Věznice , adresa, na základě kladně vyřízené žádosti o přemístění po vzájemné dohodě ředitelů věznic za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu dle § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb. Dne 19. 4. 2017 byl žalobci stanoven výchozí program standardního zacházení s cíli: striktním dodržováním právních norem upravujících VTOS se učit respektovat systém právních norem majoritní společnosti a tím si vytvořit podmínky pro pozitivní změnu v rámci skupiny PSVD, vhodným způsobem posilovat v rámci individuální činnosti na oddíle sebekázeň a vnitřní disciplinovanost, důsledná abstinence v užívání všech psychotropních a návykových látek po dobu výkonu restu, pravidelným prováděním prací potřebných pro věznici posilovat již dříve získané pracovní návyky, zapojením se do vzdělávací aktivity získat nové vědomosti a znalosti, udržovat pravidelný kontakt se sociálním zázemím. Odsouzený byl zprvu nezaměstnaný, měl stanovenou vzdělávací aktivitu „, právnická osoba, “ pod vedením vychovatele. Speciální výchovné ani zájmové aktivity stanoveny neměl. Dne 27. 4. 2017 byl žalobci program zacházení aktualizován v souvislosti se zařazením do prací bez odměny na pracovišti kuchyně pro odsouzené. Dne 8. 6. 2017 byl program opětovně aktualizován v souvislosti se zařazením na placenou pozici na pracovišti kuchyně pro odsouzené. Dne 23. 4. 2018 došlo k aktualizaci programu zacházení v souvislosti s přeřazením žalobce do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace.Dle Údajů k přemístění odsouzeného bylo vedoucí oddělení výkonu trestu npor. , tituly před jménem, , jméno FO, doporučeno přemístění žalobce do Věznice , adresa, po vzájemné dohodě ředitelů věznic.

9. Ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , ze dne 22. 10. 2024 soud zjistil, že ve Věznici , adresa, žalobce vykonával trest od 4. 6. 2020 (převezen byl na základě dohody ředitelů věznic – omezení ve výkonu trestu) do 9. 6. 2020, kdy byl přemístěn do Vazební věznice , adresa, na základě usnesení KSZ , adresa, č.j. , spisová značka, . Po zrušení omezení byl žalobce do Věznice , adresa, přemístěn zpět dne 25. 8. 2020. Dne 3. 8 2021 byl pak na vlastní žádost přemístěn do Věznice , adresa, a zpět do Věznice , adresa, přemístěn dne 25. 7. 2023. Na základě vlastní žádosti byl dále přemístěn do Věznice , adresa, . Cílem programu zacházení, který byl vytvořen dne dne 28. 8. 2020 bylo důsledně dodržovat zákonné normy upravující VTOS, posilovat volní vlastnosti a právní vědomí a vytvářet si tak respekt ke společenským normám a zákonům, vytvářet si podmínky pro přeřazení do oddělení se středním stupněm zabezpečení, vytváření adekvátního náhledu na svou trestnou činnost, uvědomění si a přijetí konkrétních důsledků své trestné činnosti, naučit se dovednosti účelně hospodařit se svými finančními prostředky a respektovat majetek druhých lidí, volit přiměřené prostředky k uspokojování svých potřeb, získáním pracovního zařazení, vzorným přístupem k práci a zapojením do brigádnických činnosti si upevňovat pracovní návyky, zdržováním sociálních kontaktů s rodinou omezit možnost ztráty sociálních vazeb. Dne 29. 4. 2021 byl pak program zacházení aktualizován tak, že jeho cílem bylo i vytvářet si podmínky pro přeřazení do výhodnější PSVD. Aktualizací programu ze dne 4. 8. 2023 byl stanoven cíl: dodržovat podmínky pro zařazení do nejvýhodnější prostupné skupiny vnitřní diferenciace.

10. Ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , ze dne 21. 10. 2024 a připojeného programu zacházení soud zjistil, že ve Věznici , adresa, žalobce vykonával trest odnětí svobody od 3. 8. 2021 do 25. 7. 2023. Do této věznice byl přemístěn z Věznice , adresa, na základě vlastní žádosti studovat učební obor obráběč kovů na zdejším školském vzdělávacím středisku. Cíli programu zacházení bylo: studiem učebního oboru získat výuční list, plněním stanovených norem a povinností posilovat smysl pro zodpovědné jednání, získat odpovídající pohled na páchanou trestnou činnosti, účastí na zvolených zájmových aktivitách se naučit účelně využívat trávit volný čas, udržet kontakt se sociálním zázemím – omezit možnost ztráty sociálních vazeb. Jako pracovní aktivity byly určeny brigádnické a úklidové činnosti ve prospěch oddílu a věznice bez nároku na odměnu a udržování velmi dobrého pořádku na ložnici i v osobních věcech.

11. Ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , ze dne 25. 10. 2024 a připojených programů zacházení soud zjistil, že v této žalobce vykonává trest odnětí svobody od 18. 1. 2024 doposud. K přemístění do této věznice došlo na žádost odsouzeného. Cílem programu zacházení bylo kromě jiného pracovní zařazení v rámci věznice, zapojením se do pracovních činností si upevňovat pracovní návyky. Jako pracovní aktivity bylo zaznamenáno pracovní zařazení v rámci věznice a v případě pracovního nezařazení pracovní činnosti, dobrovolně a pravidelně se zapojovat do činností potřebných k zajištění pořádku ve prospěch věznice. V rámci „Údajů k žádosti o přemístění odsouzeného“ bylo konstatováno, že ve Věznici , adresa, byl žalobce zařazen v kategorii nezaměstnaný s tím, že o pracovní zařazení projevil zájem.

12. Dle zprávy Vězeňské služby ČR ze dne 26. 11. 2024 byl žalobce dne 14. 11. 2024 přeřazen do Věznice , adresa, , a to z bezpečnostních důvodů.

13. Podáním ze dne 8. 6. 2020 č.j. , spisová značka, požádal , tituly před jménem, , jméno FO, , státní zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, , o přemístění žalobce do Vazební Věznice , adresa, (s odkazem na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. 6. 2020 č.j. , spisová značka, , resp. , spisová značka, – 4, kterým byli obv. , Jméno žalobce, a obv. , jméno FO, omezeni ve výkonu trestu odnětí svobody a s odkazem na vyrozumění Věznice , adresa, ze dne 5. 6. 2020, podle kterého bylo možnost zajistit uložená omezení toliko ve vazební věznici) s tím, že ve Vazební Věznici v , adresa, vykonával vazbu jeho otec a současně spoluobviněný , jméno FO, a nebylo vhodné umístnění obou osob v jedné vazební věznici.

14. Dle úředního záznamu o podání vysvětlení byl žalobce ve Věznici , adresa, vyslýchán dne 2. 6. 2020; vypovídat odmítl.

15. Podle z. č. 82/1998 Sb.:- § 1 odst. 1 odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci;- § 3 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní zprávy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona;- § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávním úředním postupem;- § 6 odst. 1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad");- § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce;- § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě;- § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tohoto ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu;- § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tohoto ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle z. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ve znění do 30. 9. 2020:- § 2 odst. 1 trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti. Dle odst. 2 tohoto ustanovení s odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem;- § 27 odst. 4 o omezeních, jež budou uplatněna vůči odsouzenému ve výkonu trestu, proti němuž je vedeno trestní stíhání, a jsou-li splněny důvody vazby, rozhoduje soud podle zvláštního zákona;- § 29 odst. 1 odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý. Dle odst. 2 při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje a) zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem včetně způsobilosti poskytovat zdravotní služby, b) odměňování odsouzených za práci, c) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost.

17. Podle vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění do 30. 9. 2020:- § 9 odst. 1 písm. b) se odsouzený přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který potřebuje odsouzeného vyslechnout, písm. c) není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 27 odst. 4 zákona,- § 10 odst. 1 písm. b) se odsouzený přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob.

18. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný.V dané věci žalovaná namítla, že uplatnění nároku u soudu nepředcházelo řádné uplatnění nároku u příslušného orgánu (§ 6 a § 14 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb.). Soud však má zato, že uplatnění nároku soudem ustanoveným zástupcem bylo jménem žalobce provedeno řádně.Za nesprávný úřední postup (vyřazení z pracoviště kuchyně a následné nepřidělování práce), z jehož titulu je žalobcem plnění - náhrada škody ve výši 429 240 Kč - požadováno, je praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pro založení odpovědnosti státu je třeba kumulativně splnit tři předpoklady, kterými jsou nesprávný úřední postup, vzniklá újma a příčinná souvislost mezi těmito dvěma atributy.V dané věci nebylo sporu o tom, že žalobce byl z pracoviště kuchyně vyřazen od 4. 6. 2020, kdy byl na základě vzájemné dohody ředitelů věznic realizované v souladu s § 10 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 345/1999 Sb. přímou eskortou přemístěn do Věznice , adresa, . Dne 9. 6. 2020 byl pak žalobce přemístěn do Vazební věznice , adresa, . Nelze však pominout, že již dne 4. 6. 2020 byl žalobce rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, omezen ve výkonu trestu odnětí svobody a do Vazební Věznice , adresa, přemístěn na základě žádosti ze dne 8. 6. 2020 vydané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, (s odkazem na vyrozumění Věznice , adresa, ze dne 5. 6. 2020, podle kterého bylo možno zajistit uložená omezení toliko ve vazební věznici s tím, že ve Vazební Věznici v , adresa, vykonával vazbu otec žalobce a současně spoluobviněný , jméno FO, a nebylo vhodné umístnění obou osob v jedné vazební věznici). Je tak zjevné, že prvotním důvodem pro přeřazení žalobce z Věznice , adresa, bylo trestní řízení vedené proti žalobci a s tím související uložená omezení. Není tedy rozhodné, že ve Věznici , adresa, či ve Vazební věznici , adresa, nebyl žalobce vůbec vyslýchán, když nezbytnými omezeními (odpovídajícími příslušnému důvodu vazby) ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 345/1999 Sb. mohou být např. zákaz volného pohybu mimo věznici, zákaz styku s určitými osobami z řad spoluodsouzených, nezařazování do práce, omezení návštěv, kontrola korespondence. Přemístění žalobce do Věznice , adresa, a následně do Vazební Věznice , adresa, tak soud nepovažuje za nesprávný úřední postup ve smyslu § 5 z.č. 82/1998 Sb.Ze shora uvedených zákonných ustanovení (např. § 29 odst. 1 z. č. 169/1999 Sb.) sice vyplývá, že odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, že při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje jejich zařazování do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem, že má vytvářet podmínky pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost. Dle názoru soudu však nelze dovodit nárok odsouzeného na pracovní zařazení, a to ani za situace, kdy již pracovně zařazen byl, a z pracoviště byl po nějakou dobu důvodně vyřazen. Obecně na věznici nelze požadovat, aby odsouzeného zařadila do zaměstnání za situace, kdy pro něho zaměstnání k dispozici nemá, či za situace, kdy byl, jako např. v tomto konkrétním případě, původně zaměstnán a na základě dohody ředitelů věznic (v souladu s právním předpisem) přemístěn do jiné věznice, kde již zaměstnán být nemohl, či pominula překážka, pro kterou byl ze zaměstnání vyřazen. Po vyřazení žalobce z pracoviště musel být nahrazen jiným odsouzeným a pro jeho případné další zaměstnávání by tak musel být z pracoviště vyřazen odsouzený, který jej nahradil a který by se svému vyřazení mohl též bránit. Z tohoto pohledu pak není rozhodné ani to, že žalobce byl následně přeřazen do jiných věznic, kde též nemohl být pracovně zařazen. Vyřazení žalobce z pracoviště kuchyně, resp. jeho následné nezařazení do zaměstnání, tak soud neshledal nesprávným úředním postupem a žalobní návrh v celém rozsahu zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány paušální náhradou za šest úkonů, tj. 2x písemné vyjádření ve věci, 3x účast při jednání soudu, 1x příprava na jednání po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.