17 C 65/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77 587,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 984,94 Kč s úrokem z prodlení z částky 34 984,94 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 6. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 17. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 77 587,74 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 9. 11. 2023 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 48 100 Kč s možností postupného čerpání, který měl být splacen do 1. 5. 2025. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelnou službu Presto za poplatek 2 640,35 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Ačkoli byl úvěr žalovanému poskytnut (postupným čerpáním od 9. 11. 2023 do 19. 4. 2024) v částce 35 165 Kč, tento nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen. Dlužná částka ve výši 77 587,74 Kč sestává z:  dlužné jistiny ve výši 34 984,94 Kč,  poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 634,28 Kč  poplatku za službu Presto ve výši 2 419,92 Kč  smluvní pokuty ve výši 3 972,56 Kč (za období od 5. 5. 2024 do 3. 8. 2024)  smluvního úroku ve výši 35 576,04 Kč. Pro případ, že by soud nepovažoval uplatněný nárok za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně, aby v části požadované jistiny byl tento nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dnem 14. 4. 2025 ve smyslu § 50m o.s.ř.).

3. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřenou mezi účastníky dne 9. 11. 2023 vzal soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním do výše 43 100 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 1,066 % denně do 2. 5. 2025. Dle čl. VIII Smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Dle přehledu bankovních transakcí byla částka 35 165 Kč převedena na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě. Dopisem ze dne 5. 8. 2024 žalobkyně smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalovaného s hrazením závazků ze smlouvy vypověděla.

4. Dle listiny nazvané ,,Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ dosahoval žalovaný čistého měsíčního příjmu 19 211 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily 7 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. S příjmem žalovaného měli ve společné domácnosti hospodařit celkem hodnota osoby (z toho 2 s příjmem). K ověření příjmů žalovaného byly specifikovány pouze příjmové, nikoli výdajové transakce na jeho účtu, a to za období od 8. 11. 2022 do 8. 11. 2023.

5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze formulář s údaji zjištěnými od žalovaného. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalovaného (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO apod.), když z pouhého výčtu příjmů na účet nelze zjistit faktickou finanční situaci žalovaného. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a zejména pak výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 34 984,94 Kč. Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.