17 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 28 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 720 Kč a s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 9 % p.a. od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do úroku ve výši 4 625,40 Kč a co do úroku z částky 20 000 Kč ve výši 23,72 % p.a. od 30. 11. 2019 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 604 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 zaplacení celkem částky 28 800 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 2. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 14 800 Kč formou 58 týdenních splátek po 600 Kč, ale své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 2. 1. 2018, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila dluh na úvěru 20 000 Kč a na poplatku 8 800 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky úvěru ve výši 20 000 Kč dlužné částky poplatků ve výši 8 800 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 720 Kč kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 4 625,40 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalovaného. Tento v rámci zákaznické karty uvedl, že je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí celkem 22 500 Kč. Výdaje žalovaného byly specifikovány tak, že na bydlení v nájemním bytě bylo měsíčně hrazeno 5 600 Kč, vyživovací povinnost byla 2 000 Kč měsíčně a osobní výdaje 3 800 Kč měsíčně. K dispozici tak žalovanému měsíčně zůstalo po odečtení sjednaných splátek 8 700 Kč.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 21. 1. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 11. 1. 2021).

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Postoupená pohledávka činila 28 800 Kč bez příslušenství.

4. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1897 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka nebo jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 2. 11. 2017 k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku, kterou se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných sedmidenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil, v důsledku čehož se celý úvěr s příslušenstvím a poplatky stal splatným. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Žalovaný dlužnou částku přes upomínky neuhradil. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 28 800 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. povinen hradit i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh nevznikl, že by tento splnil nebo že by dluh zanikl jinak.

8. Pokud však jde o smluvní úroky za poskytnutí úvěru, jednak v kapitalizované výši 4 625,40 Kč do 29. 11. 2019, jednak běžící ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, pak podle názoru soudu je požadavek žalobkyně nedůvodný, a proto jej zamítl. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdce, vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). V oddíle smlouvy konkretizujícím výši úvěru je zároveň uveden poplatek za poskytnutí úvěru, který obsahuje tři položky, z nichž jedna představuje vyčíslený úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč. Výše úroku v procentuální výši (23,72 % ročně) je uvedena výše, zhuštěným malým písmem, přičemž není najisto postaveno, zda se jedná pouze o konkretizaci způsobu výpočtu níže uvedeného úroku vyčísleného pevnou částkou. Ujednání o úrocích nad rámec sjednané pevné částky tak soud shledal absolutně neplatným. V zásadě jde totiž o to, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje, a proto je třeba od dodavatele služby vyžadovat, aby se ve vztahu ke spotřebiteli choval v obecné poloze poctivě, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně jasně, přehledně, srozumitelně a logicky uspořádán, a měl by obsahovat všechny pro spotřebitele významné a zásadní údaje, což zajisté úročení i doba trvání smlouvy jistě je. Postup žalobkyně v této části odporuje platnému právu, neboť jde o ujednání, které je v rozporu s dobrou vírou a znamená k újmě spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle názoru soudu žalobkyni tudíž náleží úroky za poskytnutí úvěru pouze ve výši sjednané ve smlouvě pevnou částkou, tj. ve výši 2 800 Kč, které byly žalobkyni přiznány jako část požadovaného souhrnného jednorázového poplatku.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 152 Kč; odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč (§14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.); 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených, vyjma soudního poplatku. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 604 Kč.