17 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem obec a číslo o zaplacení 187 441,67 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 144 462 Kč s úrokem z prodlení z částky 144 462 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 18 717,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 1. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 187 441,67 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 1. 2020. Návrh odůvodnila tím, že jako věřitel poskytla žalovanému úvěr ve výši 194 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit (spolu s úrokem ve výši 19,87 % p.a. a měsíční úhradou za pojištění ve výši 364 Kč) v 96 měsíčních splátkách po 4 458 Kč; celkem se žalovaný zavázal zaplatit 385 536 Kč. Na úvěr však uhradil pouze 49 538 Kč, svůj závazek hradit úvěr řádně a včas porušil, a proto žalobkyně ke dni 12. 5. 2021, dopisem ze dne 12. 5. 2021, úvěr zesplatnila. Dlužná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 185 021,67 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 456 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že svoji zákonnou povinnost v tomto směru naplňuje důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta, neboli credit scoringu. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tímto je zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, příp. další skutečnosti, využívány jsou úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. U žalovaného byla zjištěna jedna vyživovací povinnost, výše čistého měsíčního příjmu jako zaměstnance činila 20 000 Kč, výdaje na domácnost nebyly uvedeny a příjmy ostatních členů domácnosti činily 18 000 Kč. Dle výpisů z účtů byly ověřeny příjmy za měsíce [číslo] (včetně), dle kterých činil průměrný měsíční příjem 18 316 Kč. Suma splátek úvěrů z NRKI včetně HC úvěrů činila 6 547 Kč.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do vlastních rukou doručeny dne 2. 5. 2022).

3. Smlouvou o hotovostním úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru (návrh na uzavření úvěrových smluv [číslo]) ze dne 28. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 194 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 19,87 % p.a. a měsíční úhradou za pojištění ve výši 364 Kč v 96 měsíčních splátkách po 4 458 Kč; celkem se zavázal splatit 385 536 Kč. Dle přílohy [číslo] smlouvy byla částka 93 382 Kč použita na splacení dluhu u [právnická osoba] s.r.o., částka 6 867 Kč + částka 13 728 Kč na splacení dluhu u společnosti [právnická osoba] Zbývající částka 80 023 Kč byla použita neúčelově ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 12. 5. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru ve výši 198 834,67 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Poskytnutí úvěru, splácení a konečnou výši dluhu žalobkyně doložila výpisem z účtu.

4. Dle výpisů z účtu žalovaného činily zůstatky na účtu k 31. 10. 2019 plus 14 546,74 Kč, k 30. 11. 2019 mínus 2 997,41 Kč a k 31. 12. 2019 mínus 5 866,81 Kč.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

8. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze z části. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze„ úvěrovou zprávu“, ze které byly zjištěny další existující úvěry žalovaného se splátkami celkem 6 547 Kč měsíčně a výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, ze kterých vyplývá, že poslední dva měsíce před poskytnutím úvěru byly zůstatky na účtu v mínusových hodnotách. Ohledně příjmů ostatních členů domácnosti a zejména prověření dalších výdajů žalovaného (např. nájem, inkaso, výživné pro nezletilé dítě apod.) se žalobkyně omezila na doplnění tvrzení o tom, že vycházela z údajů uvedených žalovaným s přihlédnutím k zákonem stanovenému životnímu minimu. V případě žalovaného neměla pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Výdaje žalovaného (nájem, inkaso, telefon, výdaje spojené se zdravotním stavem, výživné pro nezletilé dítě apod.), za situace, kdy byly zjištěny další existující úvěry, nebyly nikterak blíže zjišťovány a zejména ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 194 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 49 538 Kč, a proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni rozdíl těchto částek, tj. 144 462 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku potom žalobní návrh zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 187 441,67 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 144 462 Kč, tj. co do 77 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení co do 54 % Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 7 498 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 8 620 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 4 714,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 34 662,50 Kč, ze kterých 54 % činí 18 717,75 Kč.