18 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 127 076,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 910 Kč a částku 3 160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 090,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 920,19 Kč, s úrokem ve výši 4 365,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 33 058,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky 33 058,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, částku ve výši 37 915,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 163,64 Kč, s úrokem ve výši 4 156,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 022,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 022,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 zaplacení celkem částky 127 076,39 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že a) žalovaná uzavřela dne 29. 4. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „1. smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 49 387 Kč, který představuje kapitalizovaný úrok ve výši 36 636 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % p.a., a poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 7 912 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to formou 21 měsíčních splátek po 4 162 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 29. 1. 2025. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 17 090 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky 86 000,80 Kč, která se skládá z :  jistiny ve výši 33 058,74 Kč  poplatku ve výši 33 942,06 Kč  smluvní pokuty ve výši 19 000 Kč  úroku ve výši 4 365,69 Kč  úroku z prodlení ve výši 2 920,19 Kč  úroku z úvěru ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 33 058,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení  úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 33 058,74 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. b) žalovaná uzavřela dne 28. 12. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, a.s. smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „2. smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 40 008 Kč, který představuje kapitalizovaný úrok ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % p.a., a poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a částku 6 246 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to formou 21 měsíčních splátek po 3 334 Kč, přičemž úvěr měl být splacen 28. 9. 2024. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 26 840 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky 41 075,59 Kč, která se skládá z :  jistiny ve výši 23 022,28 Kč  poplatku ve výši 18 053,31 Kč  úroku ve výši 4 156,48 Kč  úroku z prodlení ve výši 3 163,64 Kč  úroku z úvěru ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 23 022,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení  úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 23 022,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí v obou případech posoudil schopnost žalované splácet úvěr dle § 84–89 zák. č. 257/2016 Sb., žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty a dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná její příjem je 18 318 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost. Tyto skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy, z výplatních pásek za říjen a listopad 2022 a únor a březen 2023, dále bylo nahlédnuto do veřejných registrů, zjištěno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná dále předložila nájemní smlouvu.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repro sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 29. 4. 2023 (smlouva č. 1), Smluvními podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 29. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 38 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 162 Kč, tedy celkem částku 87 387 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 38 000 Kč, úrokem ve výši 36 636 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 912 Kč. Dále pak pojistné za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 88 % p.a. a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN byla ve výši 136,02 %. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě (čl. 6.1.), a to ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky. Na pohledávku dle tabulky umoření uhradila částku 17 090 Kč.

12. Z žádosti o úvěr (zákaznická karta) ze dne 29. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, pracuje, uvedla adresu zaměstnavatele, její příjem činí 18 318 Kč, další příjem domácnosti činí 22 000 Kč, bydlí v nájmu, úvěr žádá na vybavení domácnosti, má interní splátku u poskytovatele úvěru ve výši 3 334 Kč, má externí splátku ve výši 2 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvu a výplatní pásky z února a března 2023.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 28. 12. 2022 (smlouva č. 2), Smluvními podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 28. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 334 Kč, tedy celkem částku 70 008 Kč, která je tvořena úvěrem v částce 30 000 Kč, úrokem ve výši 28 923 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč. Dále pak pojistné za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu, a to ve výši 86 % p.a. a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN byla ve výši 137,8 %. Smluvní podmínky obsahují i ujednání o smluvní pokutě (čl. 6.1.), a to ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, pokud není splátka hrazena řádně a včas. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky. Na pohledávku dle tabulky umoření uhradila částku 26 840 Kč.

14. Z žádosti o úvěr (zákaznická karta) ze dne 28. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, pracuje, uvedla adresu zaměstnavatele, její příjem činí 18 231 Kč, další příjem domácnosti činí 22 000 Kč, bydlí v nájmu, úvěr žádá na vybavení domácnosti, nemá interní splátku u poskytovatele úvěru, má externí splátku ve výši 2 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvu a výplatní pásky z října a listopadu 2022.

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

18. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018)i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

20. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila u každé ze smluv žádost o úvěr, dále výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2022 a dále pak za únor a březen 2023 a pracovní smlouvu. Z žádostí k oběma smlouvám je zřejmé, že žalovaná měla uvést, že je svobodná, že žije v nájmu, její výdaje za bydlení však nebyly nijak ověřeny, předloženo bylo jen potvrzení o zajištění ubytování, ze kterého nebylo možné zjistit, jaké náklady na ubytování žalovaná má. Nebylo ani v jednom případě zjišťováno, co je zdrojem dalších příjmů domácnosti ve výši 22 000 Kč, které žalovaná uvedla. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. právní předchůdce ověřoval či vyžadoval doložení všech důkazů prokazujících veškeré příjmy a výdaje žalované, na tyto skutečnosti rezignoval, spokojil se s nedostatečným tvrzením žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

22. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány, a pokud snad ano, nebylo toto v řízení před soudem dostatečně prokázáno. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právního předchůdce obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta v případě smlouvy č. 1 částka 38 000 Kč a žalovaná do současné doby uhradila částku 17 090 Kč, proto jí soud uložil, aby uhradil částku 20 910 Kč. Pokud jde o smlouvu č. 2 pak zde byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč a na ní žalovaná uhradila částku 26 840 Kč, proto jí soud uložil povinnost zaplatit částku 3 160 Kč (výrok I.).

23. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok III.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 86 000,80 Kč s příslušenstvím (tj. 86 000,80 + 19 835,25 + 19 835,25=125 671,30 Kč) a dále pak částka 41 075,59 Kč s příslušenstvím (tj. 41 075,59 + 14 676,70 + 14 676,70=70 428,99 Kč), s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) úspěch měla žalobkyně jen co do částky 20 910 Kč, tj. jen 16,6 % a co do částky 3 160 Kč, tj. jen 4,48%, proto žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.