18 C 12/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Jméno advokáta o výživné zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobci na výživu částkou 3 800 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem 6. 11. 2023 k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za dobu od 6. 11. 2023 do 15. 10. 2024 ve výši 44 967 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento výrok rozsudku nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2023 domáhal určení výživného pro svou osobu, coby zletilého syna žalovaného a to počínaje 6. 11. 2023 ve výši 3 800 Kč měsíčně. Tvrdil, že výživné pro jeho osobu bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 12. 2012 č.j. 28 Nc 3413/2012-17, kdy bylo výživné stanoveno pro jeho osobu ve výši 1 000 Kč měsíčně. Od té doby se podstatným způsobem změnily jeho poměry, neboť nabyl zletilosti, začal studovat od 6. 11. 2023 , adresa, , kam denně dojíždí z Trutnova. Před tím pracoval u společnosti , Anonymizováno, v Trutnově do 31. 8. 2023, pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době. Ještě před tím nedokončil střední školu ve , adresa, (správně , Anonymizováno, ) z důvodu špatného prospěchu, odešel za svou přítelkyní do jiného města, kde si našel práci. Po rozchodu se do Trutnova vrátil a bydlí s babičkou. Jeho matka mu dává peníze v hotovosti od ledna 2024 a to 3 000 Kč měsíčně. Na brigády chodil v době před zahájením studia (pivovaru , Anonymizováno, ). Minimální náklady na studium představují jízdné 1 728 Kč měsíčně, nákup pracovního oděvu a obuvi 2 090 Kč, sešity a učebnice 1160 Kč, povinný kurz 400 Kč, školní fond 220 Kč, dále si hradí běžné potřeby (hygiena, strava), permanentku do posilovny. O výživné žalovaného žádal, ale byl odmítnut.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval žalobu zamítnout pro jednoznačnou schopnost žalobce sám se živit. Uvedl, že žalobce je schopen sám se živit, což prokázal tím, že po skončení střední školy pracoval, a to jednak 9 měsíců na CNC strojích, přičemž toto zaměstnání sám opustil, dále pak u společnosti Kaufland, kde ho vyhodili – zde se projevila jeho značná nezodpovědnost. Již tím, že chybně podal přihlášku na hotelovou škodu do , Anonymizováno, a zvolil si , Anonymizováno, učiliště (správně , Anonymizováno, ), kde neudělal 3x závěrečné zkoušky, projevil nezodpovědný přístup ke studiu. Pak je otázkou, jak dopadne jeho nové studium. Žalovaný nežije v partnerském vztahu, má sice přítelkyni, ale nevede s ní společnou domácnost, občas u ní přespí. Vyživovací povinnost má k dceři , Anonymizováno, , která hradí výživné 4 000 Kč měsíčně. Je OSVČ v oblasti pomocné stavební práce nevlastní žádný nemovitý majetek, za bydlení hradí 10 000 Kč měsíčně. V současné době má zdravotní problémy.

3. Podle § 859 o.z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

4. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

6. Podle § 913 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

7. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:

8. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č.j. 28 Nc 3413/2012-17 ze dne 13. 12. 2012 bylo prokázáno, že soud rozhodl o výchově a výživě nezl. , adresa, pro dobu před rozvodem a pro dobu po rozvodu, obě nezl. děti byly svěřeny matce a otci stanoveno výživné 1 000Kč měsíčně pro každé z nezl. dětí. Tehdy obě děti chodily do základní školy, z rozsudku nebylo možné zjistit, z jakých příjmů rodičů soud vycházel při stanovení výživného.

9. Z potvrzení o zaměstnání, pracovní smlouvy a zrušením pracovního poměru ve zkušební době bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, . v době od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023 jako asistent prodeje s dosaženým základním vzděláním.

10. Potvrzeními o studiu bylo zjištěno, že žalobce je studentem Střední školy , adresa, , a to od školního roku 2023/2024.

11. Z dokladu o výši čtvrtletního příjmu žalobce za 3. čtvrtletí 2023, dohody o provedení práce, bylo zjištěno, že žalobce jako číšník měl u zaměstnavatele , právnická osoba, . příjem v průměru 4 .994 Kč měsíčně.

12. Ze zprávy Úřadu práce, pracoviště Trutnov, bylo zjištěno, že žalobce pobírá přídavky na dítě ve výši 1 580 kč měsíčně od prosince 2023, v květnu a červnu 2023 pobíral příspěvek v nezaměstnanosti.

13. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 bylo zjištěno, že žalovaný vykázal dílčí základ daně 179 864 Kč, hradil daň ve výši 26 970 Kč. Za rok 2023 vykázal žalovaný dílčí základ daně 137 026 Kč, daň hradil ve výši 20 550 Kč.

14. Z nabídek volných pracovních míst inzerovaných Úřadem práce bylo zjištěno, že na trhu práce jsou volná pracovní místa v oboru pomocné stavební práce, kdy takovému zaměstnanci vyučenému v tomto oboru je nabízena mzda v rozmezí 26 000 – 35 000 Kč (č.l. 60). Pomocným pracovníkům ve výrobě jsou nabízena volná pracovní místa se mzdou 21 300 Kč, pracovníkům ostrahy a bezpečnostních agentur se základním vzděláním pak je nabízena mzda od 19 500 Kč do 21 600 měsíčně, řidičům autobusu či nákladního automobilu mzda v rozmezí 40 000 – 50 000 Kč měsíčně, řidičům osobních vozidel (rozvoz lahůdkářské výroby, pizzy) ve výši 19 500 Kč až 25 000 Kč měsíčně, pomocným kuchařům ve výši 26 500 Kč až 33 000 Kč měsíčně, prodavačům 21 300 Kč až 26 500 Kč měsíčně.

15. Výpovědí žalobce bylo zjištěno, že tento se s otcem – žalovaným – od roku 2012 nestýká, nikdy se ho neptal, jak studuje, jak se má, nepřál mu narozeninám, Vánocům, ale zrovna tak se o žalovaného nezajímal ani žalobce. Po základní škole chtěl studovat hotelnictví v Poděbradech, ale z důvodu chybně odeslané přihlášky na něj „zbyla“ jen , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, , k čemuž neměl žádný vztah. Studoval v době Covidu, a nakonec 3x neudělal závěrečné zkoušky z odborných předmětů, nemá tedy výuční list. Po ukončení školy v roce 2022 bydlel chvíli u babičky, pak se s přítelkyní přestěhoval do , Anonymizováno, , kde 8-9 měsíců pracoval jako obráběč a měl příjem 26 000 Kč -27 000 Kč měsíčně. Po rozchodu s přítelkyní se vrátil zpět do Trutnova k babičce, neboť matka má malý byt a šel pracovat brigádně do pivovaru , Anonymizováno, brigádně, pak do , Anonymizováno, , kde skončil ve zkušební době s odůvodněním zaměstnavatele, že již nemá takový drive jako na začátku. Proto se rozhodl jít studovat gastronomii, neboť práce v pivovaru ho bavila a chtěl se rozvíjet a do budoucna dostat pak lepší pracovní místo. Nastoupil na denní studium na učební obor s výučním listem. Do školy denně dojíždí, náklady má se studiem. Matka nepracuje, pobírá dávky, přispívá mu 1 500 Kč – 2 000 Kč měsíčně. Žalovaného požádal formou SMS o placení alespoň nákladů na dojíždění do školy, ale tento to odmítl. Chtěl se s ním i vidět, schůzku mu slíbil, ale k žádné nedošlo.

16. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že hradí dceři , Anonymizováno, výživné 4 000 kč měsíčně po dobu 2 let, s dcerou si občas zavolá, se synem – s žalobcem – se nestýká, při první návštěvě se syn psychicky zhroutil, poté, kdy ho matka vydeptala, takže se s ním přestal stýkat, dárky mu žádné nedával. Přestal na žalobce platit výživné, když mu bylo 18 let. Pro způsob, kterým mu žalobce rozkazovacím způsobem sdělil formou SMS, že bude platit výživné, utnul jejich vztah. Žalovaný má základní vzdělání, jako OSVČ vykonává pomocné práce ve stavebnictví, před tím vykonával práce číšníka, pomocné práce v továrně, na pile. Nyní má zdravotní problémy, od června 2024 má vyhřezlou ploténku, hrozí mu operace, ochrnutí, má předepsané rehabilitace. Nevydrží dlouho sedět, má problémy s chůzí, nemůže zvedat těžké předměty. Nemá žádné rozhodnutí o zdravotní způsobilosti k práci. Bydlí v pronajatém pokoji, za který platí 5 000 Kč měsíčně a své přítelkyni na energie dává 5 000 Kč měsíčně, aby si mohl u ní alespoň vyprat. Daňovému přiznání nerozumí, ale vydělá si tak 200 000 Kč čistého za rok.

17. Z lékařských zpráv , právnická osoba, , neurologické kliniky bylo zjištěno, že žalovaný se léči na neurologii pro bolesti zad s propagací do obou DKK. Nyní se léčí analgetiky, důležitá je pravidelná rehabilitace a cvičení. Není pro něj vhodná fyzicky náročná práce.

18. Citovaná skutková zjištění jsou základem pro tento právní závěr soudu:

19. Obecně lze říci, že vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá po dobu, po kterou není dítě schopno se samo živit a je tedy svou výživou odkázáno na rodiče. K zániku vyživovací povinnosti rodičů přitom dochází ze zákona. Typickým příkladem může být např. ukončení studia a nástup do zaměstnání, kde již dítě dosahuje vlastního příjmu a je tedy zpravidla schopno živit se samo. Není přitom vyloučeno, aby vyživovací povinnost rodičů k dítěti zanikla a následně byla obnovena. Soud měl za prokázané, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zanikla ukončením studia žalobce na , adresa, , byť toto studium nebylo ukončeno výučním listem a v současné době tedy žalobce má pouze základní vzdělání. Bylo tedy na místě posoudit, zda došlo k obnovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci tím, že žalobce znovu zahájil studium za účelem získání vzdělání.

20. Problematika znovuobnovené vyživovací povinnosti je poměrně zevrubně řešena v judikatuře Ústavního soudu, kdy za všechny lze poukázat na usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014, ve kterém se Ústavní soud vyjadřuje k dané problematice následovně: „Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako bezbřehou. Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není, jak je již shora uvedeno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. V obecné rovině nezletilí této způsobilosti nabývají dosažením věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, byť jsou i nadále v určitém rozsahu zákoníkem práce chránění. Jak nastínil již krajský soud, povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.… Výživné je nezletilému poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti platit potomkovi výživné. …“21. Trvání a zánik vyživovací povinnosti rodičů k dítěti nelze v žádném případě obecně paušalizovat, neboť okolnosti každého jednotlivého případu jsou různé. V tomto konkrétním případě bylo prokázáno, že žalobce již po neúspěšném studiu střední školy prokázal schopnost sám se živit, nicméně je stále osobou se základním vzděláním, a v současné době není schopen se plně uživit vlastním přičiněním. Je nesporné, že studium České lesnické akademie nebylo prioritním výběrem žalobce, ani jeden z rodičů tehdy 15letému nezletilému dítěti nepomohl při volbě budoucího povolání či v jeho dalším vzdělávacím a profesním rozvoji. V tomto případě žalobce neměl dostatečnou podporu, což vedlo k tomu, že zahájit studium školy, ke které neměl žádný vztah, která nebyla pro žalobce vhodná, o čemž svědčí nedokončení studia v odborných technických předmětech. Žalobce od svých 12 let není v kontaktu s žalovaným a ani žalovaný se o kontakt v době dospívání žalobce nijak výrazně nezasadil, nepomohl mu s dalším směrováním v životě, s výběrem povolání. Naopak žalobce poté, kdy nedokončil úspěšně studium, se snažil být nezávislý na svých rodičích, na své babičce, u které bydlel, našel si zaměstnání, projevil schopnost se sám živit. Zde tedy vyživovací povinnost žalovaného skutečně zanikla ze zákona. Soud však přihlédl k tomu, že se z hlediska dosaženého vzdělání a kvalifikace žalobce nachází v nevýhodném postavení na trhu práce. Je všeobecně známo, že s pouhým základním vzděláním je velmi obtížné najít stabilní a slušně placené zaměstnání, které by umožnilo jedinci nejen samostatný život, ale i dosažení dalších životních cílů, jako je například založení rodiny či rozvoj vlastní kariéry. Jestliže tedy žalobce dospěl k závěru, že se základním vzděláním není schopen v současné době obstát pouze se základním vzděláním a rozhodl se nastoupit studium školy, o kterou při ukončení základní školy stál, a v tomto studiu pokračuje druhým rokem, projevuje tedy s ohledem i na svou vyzrálost a zodpovědnost ke svému životu do budoucna, snahu připravit se skutečně na své budoucí povolání, pak má soud za to, že jde právě o ten případ, kdy by k obnovení vyživovací povinnosti ze strany rodičů mělo dojít. Rodiče mají povinnost podporovat své děti nejen materiálně, ale i formou rad a vedení při rozhodnutích zásadních pro jejich budoucí život. Měli by měli mít zájem na tom, aby jejich dítě našlo odpovídající uplatnění na trhu práce a tím i v životě a za tím účelem mu pomohli minimálně tím, že mu po dobu studia zajistí minimálně jeho výživu. Soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobce, který se nachází v takto složité životní situaci, měl znovu nárok na výživné, což mu umožní lépe čelit překážkám spojeným s jeho nedostatečným vzděláním a zvýší jeho šance na další vzdělání nebo kvalifikaci, které by mu v budoucnu umožnily nalézt stabilní zaměstnání a dosáhnout vyšší životní úrovně. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že je na místě určit výživné žalovanému, což reflektuje princip spravedlnosti.

22. Pokud jde o majetkové, výdělkové a osobní poměry otce, pak tento je sice OSVČ, dle daňového přiznání by dosahoval v roce 2022 příjmu 12 741 Kč čistého měsíčně a v roce 2023 9 706 Kč čistého měsíčně, sám však ve své účastnické výpovědi uvedl, že jeho příjem je 200 000 Kč čistého ročně, což by odpovídalo částce 16 666 Kč měsíčně čistého. Je tedy zřejmé, že jeho skutečné příjmy jsou vyšší, než vykazuje a je otázkou, zda nejsou ještě vyšší, neboť jen na bydlení vynakládá dle své výpovědi 10 000 Kč měsíčně, pro dceru , Anonymizováno, platí výživné 4 000 Kč měsíčně a pak by mu jen pro jeho potřebu zůstávala částka, která je nižší než životní minimum. Soud proto vycházel při stanovení výživného z příjmu, kterého by žalovaný mohl dosahovat, kdyby byl zaměstnancem, a to s ohledem na jeho zdravotní stav popsaný shora a vzdělání. Dospěl k závěru, že na trhu práce je dostatek takových volných pracovních míst, jak je uvedeno v rozsudku shora a je tedy povinností žalovaného zajistit si takový příjem, aby mohl dostát všem svým povinnostem, mezi které patří i povinnost vyživovací ve vztahu k jeho dětem.

23. Soud tedy uzavřel, že v možnostech a schopnostech otce, který by mohl i s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu a dosaženému vzdělání dosahovat průměrného měsíčního příjmu minimálně 30 000 Kč, je hradit výživné v žalobci požadované výši 3 800 Kč měsíčně, když tato výše ve spojení s výživným, které hradí žalovaný dceři , Anonymizováno, , odpovídá 25 % příjmu žalovaného a odpovídá ustanovení § 913 o.z., kdy dítě má právo na zásadně shodnou životní úroveň svých rodičů. Ačkoliv by zde byl nárok na určení výživného v částce vyšší, jedná se o návrhové řízení, soud tedy nemohl žalobní žádání žalobce překročit a přiznal výživné dle jeho žalobního žádání, tj. od 6. 11. 2023 ve výši 3 800 Kč měsíčně. Počátek vyživovací povinnosti pak stanovil ve shodě se zahájením studia žalobce na střední škole (výrok I.).

24. Za dobu od 6. 11. 2023 do 15. 10. 2024 vznikl na výživném dluh v celkové částce 44 967 Kč (tj. 11x 3 800 Kč + poměrná část za listopad 2023 ve výši 3 167 Kč), který bylo žalovanému umožněno zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, tak aby došlo k úhradě dlužného výživného do doby, než žalobce ukončí studium (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce náklady řízení nepožadoval.