18 C 128/2016

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO sídlem v  obec , ulice a číslo zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem v  obec , obec a číslo , proti žalované právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 137.893,72 EUR s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 463 891,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částek:</b> <b>-) 263 961,18 Kč od 3. 12. 2011 do zaplacení,</b> <b>-) 96 914,07 Kč od 8. 9. 2012 do zaplacení,</b> <b>-) 173 294,75 Kč od 8. 9. 2012 do zaplacení,</b> <b>-) 41 011,20 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 142 963,20 Kč od 24. 1. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 15 707,12 Kč od 15. 3. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 463 468,55 Kč od 6. 4. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 5 949,66 Kč od 24. 5. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 511 420,50 Kč od 17. 8. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 470 722,10 Kč od 30. 8. 2013 do zaplacení,</b> <b>-) 387 187,70 Kč od 23. 4. 2014 do zaplacení,</b> <b>-) 25 051,50 Kč od 24. 1. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) 227 705,03 Kč od 12. 3. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) 162 341,42 Kč od 25. 4. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) 21 431,62 Kč od 18. 7. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) 18 569,61 Kč od 1. 12. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) 436 191,97 Kč od 10. 5. 2016 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 450 382,81 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 31. 5. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky 100 204. EUR s příslušenstvím z titulu smlouvy o obchodním zastoupení, na základě které žalobkyni vznikl nárok na vyplacení provize ve výši 15% z přijaté platby z obchodu uzavřeného v důsledku činnosti žalobkyně. Tvrdila, že účastnice uzavřely smlouvu o obchodním zastoupení v režimu obchodního zákoníku a žalobkyně se zavázala vyvíjet na území státu Indonésie činnost směřující k uzavření smluv, jejichž předmětem bude výroba a prodej výrobků, nebo dodávka služeb ze strany zastoupené tj. žalované třetím osobám. Mělo jít o výrobky: přepočítávače množství plynu (EVC) a komunikační moduly (AMR). Žalobní žádání žalobkyně se skládá z těchto nároků: nárok na provizi za školení a software, kdy z částky 69 831 EUR ji náleží provize ve výši 15%, tj. částka po zaokrouhlení 10 474 EUR. S ohledem na splatnost provize ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy bylo žalované zákazníkem zaplaceno (17. 11. 2011), se tato provize žalované stala splatnou dne 2. 12. 2011. Od 3. 12. 2011 je žalovaná s úhradou provize v prodlení. nárok na dlužnou provizi za dodávku výrobků žalované - přepočítávačů množství plynu (EVC) a komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, za období od 1. 6. 2012 do 31. 10. 2014. Dle svého odborného odhadu žalobkyně předpokládá, že v tomto období bylo dodáno ze strany žalované minimálně 1000 jednotek EVC s příslušenstvím v ceně 438 EUR/ks a 300 jednotek AMR s příslušenstvím v ceně 534 EUR/ks. Při stanovení cen vychází žalobkyně z cen, za které dodávala žalovaná své výrobky v období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012. Žalovaná tak podle odborného odhadu žalobkyně obdržela za své výrobky v období od 1. 6. 2012 do 31. 10. 2014 celkem částku 598 200 EUR (1000 x 438 EUR = 438.000 EUR za EVC + 300 x 534 EUR = 160 200 EUR za AMR). Provize ve výši 15% náležející žalobkyni z takových obchodů je ve výši 89 730 EUR. nárok na dlužnou provizi za dodávku výrobků žalované za období od 1. 11. 2014 do 31. 12. 2016 celkem částku 219 000 EUR (500 x 438 EUR za EVC). Provize ve výši 15% náležející žalobkyni z takových obchodů je ve výši 32 850 EUR. Žalobkyně odkazovala na již proběhlá předcházející soudní řízení, ve kterých se posuzovala platnost smlouvy o obchodním zastoupení, když tyto soudy shledaly předmětnou smlouvu za platnou a popisovala průběh výběrového řízení. Z takto uzavřené obchodní smlouvy vznikl žalobkyni nárok na dlužnou provizi, přičemž již za období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012 jí tento nárok byl přiznán rozsudkem podepsaného soudu pod sp. zn. 18 C 26/2015. Na základě těchto rozhodnutí byla provize vyplacena žalobkyni za dodávku mnohem většího počtu zařízení než 914 ks AMR, došlo k vyplacení provize za 1 108 ks, jak vyplývá z předkládaných faktur v řízení 18C 26/2015. Tendr na dodávku výrobků byl vyhlášen na dobu 5 let a žalované tedy musela být známa skutečnost, že pokud v tendru uspěje, má na toto období dodávky zajištěny. Za období od 1. 6. 2012 však žalovaná žádný výkaz o dlužné provizi žalobkyni neposkytla. Bez podkladů od žalované žalobkyně nebyla schopná svůj nárok konkretizovat. Žalovaná dosud přesná data nepředala, byť jí tato povinnost byla uložena rozsudkem podepsaného soudu ze dne 3. 4. 2019 č. j. 16 C 47/2016 – 479 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 5. 12. 2019 č. j. 23 Co 230/2019-531. Žalobkyně podala exekuční návrh na vydání výkazu o dlužné provizi a souvisejících dokladů. V rámci tohoto exekučního řízení však žalovaná nepředložila pravdivý a správný výkaz o dlužné provizi, nicméně za součinnosti celního úřadu bylo poskytnuto vývozní celní prohlášení žalované za období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 a z tohoto podkladu žalobkyně vyčísluje svůj nárok na provizi – součástí vývozních celní prohlášení byly faktury vystavené žalovanou [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě těchto faktur obdržela žalovaná částku 813 525 EUR a provize ve výši 15 % je tak vyčíslena ve výši 122 028,75 EUR. Pokud jde o počátek prodlení žalované, pak žalovaná měla celou kupní cenu již ke dni vystavení faktur a 14. den od vystavení faktury tedy byla v prodlení s úhradou provize. Žalobkyně navrhla změnu žaloby (č. l. 54, 102 spisu), kterou soud připustil (č. l. 138 spisu) a žalobkyně se tedy po takto provedené změně žalobního žádání domáhala: nároku na provizi za školení a software, kdy z částky 69 831 EUR jí náleží provize ve výši 15%, tj. částka po zaokrouhlení 10 474 EUR. S ohledem na splatnost provize ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy bylo žalované zákazníkem zaplaceno (17. 11. 2011), se tato provize stala splatnou dne 2. 12. 2011. Od 3. 12. 2011 je žalovaný s úhradou provize v prodlení. nároku za dlužnou provizi za dodávku výrobků žalované za období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 celkem částku 813 525 EUR. Provize ve výši 15% náležející žalobkyni z takových obchodů je ve výši 122 028,75 EUR Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení částky 132 503,40 EUR s příslušenstvím. Žalobkyně provedla přepočet svého nároku a domáhala se na základě další provedené změny žaloby zaplacení nároku v české měně a to ve výši 3 463 891,18 Kč (viz. č.l. 237spisu), kterou soud připustil (č.l. 309 spisu). Pokud žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k provizi za provedené školení, pak žalobkyně namítala, že žalovaná přijaté plnění za školení zatajila, do výkazu o dlužné provizi ho nezahrnula, a proto ani nemohla začít běžet promlčecí lhůta pro nepoctivé jednání ze strany žalované. Zde namítala žalobkyně rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že z předložené dokumentace nevyplývá, jaké konkrétní činnosti měla žalobkyně poskytnout, jaké konkrétní obchodní smlouvy měly být s indonéskou společností uzavřeny a jaký podíl na uzavření těchto obchodních dohod žalobkyně měla. Žalovaná tvrdila, že [právnická osoba] žádné výrobky nedodávala, [právnická osoba] je samostatný obchodní partner žalované, který odebírá zboží od žalované bez jakéhokoli přispění nebo pokynů ze strany žalované, zde žalovaná figuruje pouze jako dodavatel zboží a nemá možnost ovlivnit, kam produkty [právnická osoba] dále prodává. Pokud se žalovaná dotazovala [právnická osoba], komu dodává přepočítávače [anonymizováno] dodané v letech 2012 – 2016, bylo jí sděleno, že z těchto let [právnická osoba] žádné informace nemá. Pokud tedy žalovaná jedná se [právnická osoba], pak je to na základě samostatného jednání žalované, bez jakéhokoli přispění žalobkyně. Z dokumentů, na které odkazuje žalobkyně, tj. čestné prohlášení [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] vyplývá pouze to, že [právnická osoba] obchoduje na území Indonésie se samostatným subjektem [právnická osoba], přičemž tato spolupráce nebyla založena na základě jednání žádného jiného subjektu a dále, že [anonymizováno] je výhradním distributorem výrobků [anonymizováno]. Společnost [anonymizováno] je společnost s historií od roku 1997, dodává výrobky žalovaného, jejím hlavním zákazníkem je [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ([anonymizována dvě slova], tedy [anonymizováno] má i jiné dodavatele, než [anonymizována dvě slova]. K nároku na úhradu provize ve výši 10 474 EUR vznesla žalovaná námitku promlčení, když pohledávka se stala splatnou [datum] a kromě toho namítá, že takové služby žalobkyně neposkytla. Dále namítala, že z předložených dokumentů nijak nevyplývá, že by výrobky dodané na základě předkládaných faktur byly dodány do [právnická osoba]. Kromě faktury [číslo] nebylo zboží vůbec dodáno do Indonésie, ale do Singapuru. Z pouhé existence faktur nelze dovodit, že by zboží skončilo na území státu Indonésie, a že se jedná o výrobky dodané [právnická osoba] na základě činnosti ze strany žalobkyně. Žalovaná namítala, že se jednalo o 2 tendry, přičemž jeden se týkal dodávek zboží EVC a druhý dodávek zboží AMR, přičemž šlo o konkrétní dodávku 914 ks AMR a 767 ks EVC, dodávka těchto počtů zařízení byla splněna v květnu 2012, od začátku roku 2014 [právnická osoba] [anonymizováno] přestala se [právnická osoba] spolupracovat a [právnická osoba] dodává své výrobky [právnická osoba] na základě samostatné smlouvy bez využití třetího subjektu. Tuto partnerskou smlouvu společnosti uzavřeli v lednu 2014.

3. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. S odkazem na ust. § 3028 odst. 2 o.z. jelikož předmětem řízení jsou práva z tvrzeného závazkového vztahu vzniklého v roce 2011, posuzoval soud věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zákoník“) a zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“), tedy podle právních předpisů platných do 31. 12. 2013. <i>4. Podle § 652 odst. 1 obch. zákoníku smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Podle odst. 4 téhož ustanovení smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu.</i> <i>5. Podle § 654 odst. 1 obch. zákoníku předmětem závazku obchodního zástupce je vyhledávání zájemců o uzavření obchodů, jež jsou vymezeny ve smlouvě.</i> <i>6. Podle § 659 odst. 1 obch. zákoníku obchodní zástupce má nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na rozumnou odměnu, která přihlíží ke všem okolnostem uskutečněného úkonu. Každá část odměny, která se mění podle počtu a hodnoty obchodních případů, je považována za složku provize.</i> <i>7. Podle odst. 3 téhož ustanovení nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů nevzniká v případech, kdy obchodní zástupce byl při uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod.</i> <i>8. Podle § 659a odst. 1 obch. zákoníku za úkony uskutečněné po dobu trvání smluvního závazku má zástupce právo na provizi,</i> <i>a. jestliže byl obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti, nebo</i> <i>b. jestliže obchod byl uzavřen s třetí osobou, kterou před účinností smlouvy o obchodním zastoupení získal jako zákazníka za účelem uskutečňování obchodů tohoto druhu.</i> <i>9. Podle § 659 b obch. zákoníku jde-li o úkony uskutečněné po ukončení smlouvy, má zástupce právo na provizi,</i> <i>a. jestliže byl úkon uskutečněn především v důsledku činnosti obchodního zástupce, je-li smlouva uzavřena v rozumné lhůtě po ukončení smlouvy, nebo</i> <i>b. jestliže v souladu s podmínkami uvedenými v § 659a byla objednávka třetí osoby obdržena zastoupeným nebo obchodním zástupcem před ukončením smlouvy.</i> <i>10. Podle § 662a odst. 1 obch. zákoníku zastoupený předá obchodnímu zástupci výkaz o dlužné provizi nejpozději poslední den měsíce následujícího po čtvrtletí, ve kterém se stala splatnou. Tento výkaz obsahuje hlavní složky, na základě kterých byla provize vypočítána.</i> <i>Podle odst. 2 obchodní zástupce je oprávněn požadovat, aby mu byly poskytnuty veškeré údaje, zejména výpis z účetních knih, které má zastoupený k dispozici a které obchodní zástupce potřebuje k ověření výše provizí, které mu náleží.</i> <i>11. Podle § 609 věty prvné o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>12. Podle § 610 odst. 1 věty prvné o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>13. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 3 463 891,18 Kč (dříve 137 893,72 EUR) s příslušenstvím je důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

15. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 25. 5. 2011 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako zástupcem a žalovanou jako zastoupeným dle § 652 obchodního zákoníku a obchodní zástupce se zavázal pro zastoupeného vyvíjet na území státu Indonésie činnost směřující k uzavření smluv, jejichž předmětem bude výroba a prodej výrobků, nebo dodávka služeb ze strany zastoupené třetím osobám. Smlouva se týká zhotovení a prodeje výrobků zastoupeného, a to přepočítávačů množství plynu, komunikačních modulů a doplňujících modulů. Dle čl. V. této smlouvy se zastoupený zavazuje platit zástupci za činnost podle této smlouvy provizi ve výši 15% z přijaté platby z obchodu uzavřeného v důsledku činnosti zástupce. Provize je splatná nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy mezi zastoupenou a zákazníkem, v rámci této 6 měsíční lhůty však již dříve ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy bylo zastoupené zákazníkem zaplaceno. Právo na provizi zanikne, jestliže je zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a zákazníkem nebude splněna, a to nikoli z důvodů na straně zastoupené.

16. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 24. 9. 2013, č. j. 55 Cm 56/2012-201, bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] se proti žalované [právnická osoba] domáhala vydání výkazu o dlužné provizi a souvisejících dokladů, a to faktur vystavených za dodávku výrobků do Indonésie v období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012, smluvní dokumentace vážící se k takto vystaveným fakturám, vývozního celního prohlášení vztahujícího se k výrobkům vyvezeným žalovaným do Indonésie v období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012. Této žalobě bylo vyhověno. Z obsahu rozsudku soud zjistil, že bylo prováděno dokazování k uzavření, či neuzavření smlouvy o obchodním zastoupení mezi těmito účastníky ze dne 25. 5. 2011. Soud zde uzavřel, že došlo k završení kontraktačního procesu při uzavření smlouvy o obchodním zastoupení mezi žalobcem a žalovaným, a že tedy došlo mezi těmito účastníky k platnému uzavření písemné smlouvy o obchodním zastoupení dle § 652 a násl. obchodního zákoníku.

17. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2014, č. j. 3 Cmo 481/2013-256, byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 24. 9. 2013, č. j. 55 Cm 56/2012-201, potvrzen s tím, že byl doplněn text, že se má jednat o dokumenty týkající se zakázky indonéské státní [právnická osoba], realizované ve spolupráci se [právnická osoba]. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že i odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci jsou vázáni smlouvou o obchodním zastoupení datovanou dne 25. 5. 2011 a podle této smlouvy byly předmětem obchodů určité typy výrobků vyráběné žalovaným.

18. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 7. 2016 č.j. 18C 26/2015 – 455 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 14. 2. 2017 č.j. 22 Co 414/2016-541 bylo zjištěno, že žalované [právnická osoba] [anonymizováno]. bylo uloženo zaplatit žalobkyni [právnická osoba] [anonymizováno]. částku 137 893,72 EUR, což představuje provizi ve výši 15% z titulu smlouvy o obchodním zastoupení uzavřenou mezi účastnicemi dne 25. 5. 2011 a to za činnosti při účasti a vítězství žalované v tendru indonéské státní [právnická osoba], jako zadavatele, na konci května 2011, včetně zajištění spolupráce se [právnická osoba], která podala nabídku do tendru a do ceny výrobků zakalkulovala i náklady spojené s požadovaným servisem, jenž sama žalovaná nebyla ochotna poskytnout, a také za další činnost žalobkyně po vítězství v tendru spočívající v dojednávání podmínek pro dodání výrobků žalované do Indonésie a řešení technických obtíží při instalaci zkušebních výrobků žalované. Provize náležela žalobkyni za obchody uskutečněné v důsledku její činnosti jako obchodního zástupce v období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo dále zjištěno, že svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], obchodní ředitel žalované ve své výpovědi uvedl, že to byla žalobkyně, kdo zajišťoval školení pro osoby z indonéské [právnická osoba]

19. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2019 č.j. 16 C 47/2016-479 bylo zjištěno, že v tomto řízení mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná smlouva o obchodním zastoupení zanikla výpovědí žalovaného k 31. 10. 2014. Provedenými důkazy byl prokázán i záměr vyhlašovatele tendru k uzavření rámcových smluv s délkou trvání 5-ti let, tedy nejméně do 26. 5. 2016. Soud měl v řízení za prokázané, a to jednak čestným prohlášením vyhlašovatele tendru ze dne 21. 4. 2018, jakož i samotnou webovou prezentací žalované, i účastnickým výslechem jednatele žalovaného [příjmení] [příjmení], že žalovaná nadále po vítězství v tendru dodávala na indonéský trh.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 5. 12. 2019 č. j. 23 Co 230/2019-531 bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2019 č. j. 16 C 47/2016-479 byl změněn tak, že žalované [právnická osoba] byla uložena povinnost vydat žalobkyni [právnická osoba] [anonymizováno] výkaz o dlužné provizi spolu s výpisy ze svých účetních knih nezbytných k ověření výše provize, která žalobkyni náleží, a to následující dokumenty týkající se dodávek výrobků žalované, konkrétně přepočítávačů množství plynu (EVC), komunikátorů (AMR) a jejich příslušenství, indonéské státní [právnická osoba], ať již přímo či prostřednictvím jakýchkoli třetích subjektů: faktury vystavené žalovaným od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 za dodávku uvedených výrobků instalovaných v Indonésii ve výše uvedeném období a za dodávku služeb poskytnutých v souvislosti s dodávkou těchto výrobků, včetně dat uhrazení těchto faktur, smluvní dokumentaci, vážící se k takto vystaveným fakturám, vývozní celní prohlášení (vývozní doprovodné doklady), vztahující se k výrobkům vyvezeným žalovanou na základě takto vystavených faktur. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud považoval nárok žalobkyně na vydání výkazů za důvodný za dobu pěti let po vítězství v tendru, tedy po 26. 5. 2011, tedy nejenom za trvání smluvního vztahu mezi účastnicemi, ale i za dobu následnou s tím, že ujednání v dokumentaci počítá se lhůtou pěti let jako lhůtou, ve které budou činěny objednávky a pro účely výpočtu provize považoval odvolací soud za přiměřené poskytnutí další lhůty žalobkyni k postupu dle § 662a obchodního zákoníku, ve které lze předpokládat případnou realizaci objednávky učiněnou právě ve zmiňované pětileté lhůtě. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 1. 2020.

21. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2021 č. j. 16 EXE 7047/2020-165 bylo zjištěno, že návrh povinné [právnická osoba] na zastavení exekuce byl zamítnut. Z odůvodnění usnesení bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena k vymožení nároku uloženého povinné vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 5. 12. 2019 č. j. 23 Co 230/2019-531. Povinná předložila výkaz o dlužné provizi z 23. 3. 2020, z něhož plynula nulová dlužná provize za období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 a považovala tak svoji povinnost za splněnou. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila. Soud uzavřel, že důvody pro zastavení exekuce nejsou dány a považoval tvrzení povinné za účelové, pokud uváděla, že žádné faktury neeviduje, naopak soud za součinnosti celního úřadu zjistil, že od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2016 prodala [právnická osoba] a vyvezla minimálně ve 12-ti případech přes singapurské společnosti ([právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] a [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]) exekučním titulem označené výrobky, kdy koncovým zákazníkem měl být blíže neurčený subjekt v Indonésii a nejméně v 7 případech prodala své výrobky (DATCOM- AMR3/S, miniELCOR, DATCOM- K3, maxiELCOR a PT 1000 -teplotní snímač) přímo do Indonésie [právnická osoba]. Povinná pak nesporovala, že předmětné výrobky byly v minulosti dodávány [právnická osoba] prostřednictvím [právnická osoba], nečinila sporným ani to, že své výrobky do Indonésie dodává a dokonce nevyloučila, že jejich koncovým zákazníkem může být [právnická osoba].

22. Z e-mailové komunikace ze dne 20. 1. 2011 a navazující ze dne 1. 2. 2011 bylo zjištěno, že účastnice domlouvaly návštěvu indonéského partnera v ČR a následně u žalované pak návštěvu dne 7. 2. 2011, na které mělo dojít k prezentaci produktů žalované, přičemž v příloze byl odeslán návrh smlouvy o obchodním zastoupení.

23. Dopisem ze dne 20. 11. 2014 adresovaným žalované bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval k úhradě provize za období od 25. 5. 2011 do 31. 5. 2012 ve výši 168 083,40 EUR.

24. Z následujících faktur, které byly zajištěny v rámci exekučního řízení vedeném pod sp.zn. 16 EXE 7047/2020 a předloženy celním úřadem, pak bylo zjištěno, kdy byly žalovanou faktury vystaveny na dodávky zboří pro [právnická osoba] a na jaké částky (č.l. 104- 119) <b>č. faktury; Datum vystavení a datum vzniku nároku na provizi; Celkem (EUR)</b> [číslo]; 18.11.2011; 69 831,00 [číslo]; 24.08.2012; 26 280,00 [číslo]; 24.08.2012; 46 992,00 [číslo]; 09.01.2013; 10 680,00 [anonymizováno] [datum narozenížalované]; 09.01.2013; 37 230,00 [číslo]; 28.02.2013; 4 088,00 [číslo]; 22.03.2013; 119 922,00 [číslo]; 09.05.2013; 1 520,00 [číslo]; 02.08.2013; 132 150,00 [číslo]; 15.08.2013; 122 202,00 [číslo]; 08.04.2014; 93 932,00 [číslo]; 09.01.2015; 6 000,00 [číslo]; 25.02.2015; 55 626,00 [číslo]; 10.04.2015; 39 420,00 [číslo]; 03.07.2015; 5 281,00 [číslo]; 16.11.2015; 4 580,00 [číslo]; 25.04.2016; 107 622,00 <b>celkem;; 883 356,00</b> 25. Ze spisu podepsaného soudu sp. zn. 18 C 26/2015 z e-mailové komunikace bylo zjištěno, že: Z e-mailové komunikace mezi zástupcem žalobkyně [jméno] [příjmení] a zástupcem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] od ledna do července 2011 (č.l. 23-37, 344-5, 337, 390-6) soud zjistil, že účastníci jednak sjednávali konkrétní podmínky spolupráce na indonéském trhu, podmínky předmětné smlouvy o obchodním zastoupení (provizi), návštěvy indonéského zákazníka a cenové nabídky. Žalobkyně kontaktovala žalovaného v souvislosti s tendrem, přeposílala příslušné poptávky a dokumentaci, v období 11. 4. až 13. 4. 2011 zaslala výzvu k účasti v tendru společně se zadávací dokumentací na technologii AMR a EVC (Bid Enquiry Document z dubna 2011) a dne 12. 4. 2011 vyjádřila přesvědčení, že vyhlašovatel tendru má zájem stát se partnerem žalované v plném slova smyslu, tedy zajišťovat podporu a prodej nejen pro svou infrastrukturu, nýbrž také případným dalším zákazníkům. Dne 13. 4. 2011 pak [anonymizováno] [příjmení] přislíbil v případě úspěšnosti projektu s jejich technologií respektovat nárok na provizi. Dne 14. 4. 2011 žalovaná obdržela od žalobkyně seznam otázek a [anonymizováno] v souvislosti s výrobky AMR, ve kterém zadavatel tendru objasnil, že bude až do ukončení trvání rámcové smlouvy po dobu 5 let vystavovat některé další nákupní objednávky. Dne 27. 5. 2011 zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] sděloval [právnická osoba] výsledky výběrového řízení na dodávku EVC a téhož dne [anonymizována dvě slova] sdělovala [jméno] [příjmení] oznámení výsledků výběrového řízení na dodávku AMR, přičemž zvítězila a nejnižší nabídku podala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], když tendru se účastnily ještě další dvě [právnická osoba] informovala vítěze/předkladatele nejnižší nabídky k pohovoru o dojednání detailů kontraktu (č.l. 187-188, 197, 200-202). Již 31. 5. 2011 požadoval [jméno] [příjmení] po [anonymizováno] [příjmení] vyčíslení množství EVC a AMR, které jsou schopni rychle dodat (č.l. 92). V průběhu měsíce června 2011 [anonymizováno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ujasňovali strukturu a ceny dodávky do [anonymizována dvě slova] včetně provizí, dořešení obchodní smlouvy, časový harmonogram dodávek, školení, [anonymizováno] [příjmení] žádal o parametry pro první dodávku 100 ks výrobků, jak bylo zjištěno z jejich vzájemné e-mailové komunikace (č.l. 253, 194-5, 410). Z e-mailu ze dne 13. 7. 2011 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] žádal p. [příjmení] o předání seznamu osob, které se budou účastnit školení, formuláře cizinecké policii pro žádost o víza (č.l. 196). Z faktur předkládaných v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 26/2015 (č.l. 48-57) bylo zjištěno, že žalovaná účtovala dodání 1 109 kusů výrobků AMR odběrateli [právnická osoba] PT, přičemž u faktury [číslo] [datum narozenížalované], [číslo], [číslo] bylo zboží doručováno do Singapuru. Z webových stránek žalované [webová adresa] spolu s notářským zápisem [číslo] z 20. 12. 2013 bylo dále zjištěno, že žalovaná k datu 20. 12. 2013 a v současné době představuje na svých stránkách projekt Indonésia jako jeden z významných, přičemž u tohoto je uvedeno, že byl zahájen v roce 2011 se zákazníkem PGN Jakarta, v první fázi plánováno 1000 kusů stanic s použitou technologií EVC (miniElcor, Elcor2) a AMR (Datcom- AMR 3/S), s dovětkem, že v příštích 3-4 letech bude počet stanic navýšen na 3000 kusů. Z e-mailové komunikace ze dne 28. 1. 2020 bylo zjištěno, že zástupce [právnická osoba] sděloval [jméno] [příjmení], že z prodejů mezi lety 2012 2016 v Indonésii nemají již žádné další záznamy související s prodejem.

26. Ze spisu podepsaného soudu sp. zn. 16 C 47/2016 bylo zjištěno, že: Z předběžné smlouvy (č.l. 359-363) 16. 6. 2021 byla žalobkyně informována [právnická osoba] [anonymizováno], že tato společnost byla vybrána jako vítěz nabídkových řízení Smlouva na dodávku výrobků EVC a AMS s tím, že výrobky budou vyrobeny [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a současně opravňuje [právnická osoba] [anonymizováno], aby jednala o cenách a finančních podmínkách stávajících AMR a EVC včetně možnosti následných nákupů s tím, že se předpokládá, že během následujících 12 měsíců cena výrobků nepřekročí současnou cenovou úroveň.

27. Z e-mailové komunikace mezi zástupcem žalobkyně [jméno] [příjmení] a zástupcem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] z období května 2021 (č.l. 181-188) bylo zjištěno, že tito se vzájemně informovali o datech, do kdy je třeba podat cenové nabídky na EVC a AMR, včetně nutnosti zakalkulovat do celkové částky provizi pro žalobkyni.

28. Z úředně ověřeného překladu tlumočníka [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedené dokumentace (smluvního balíčku) na technologii AMR (čl. 168-196) bylo rovněž prokázáno, že i ohledně technologie AMR byla učiněna nabídka rámcové smlouvy s dobou trvání 5 let, přičemž počet objednaných systémů AMR vychází z nákupní objednávky, kterou žalovanému jako prodejci vystaví vyhlašovatel tendru (oddíl II, čl. 8, 8.2), dále byla nabídnuta pevná jednotková cena, neměnná po dobu trvání smlouvy (čl. 6, bod 1.2) a záruční lhůta na zboží 1 rok (čl. 17 bod 1). Stejné zjištění bylo učiněno i z úředně ověřeného překladu téhož tlumočníka [příjmení] [jméno] [příjmení] z 18. 3. 2019 (č.l. 198-203), kdy byly pokládány žalované technické dotazy v souvislosti s výrobky AMR, ve kterém zadavatel tendru objasnil, že bude až do ukončení trvání rámcové smlouvy po dobu 5 let vystavovat některé další nákupní objednávky (č.l. 201 p.v) ..

29. Z čestného prohlášení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 21. srpna 2018 (č.l. 209) bylo zjištěno, že tato společnost prohlásila, že je srozuměná s vedením soudních řízení [právnická osoba] s.r.o. a za tímto účelem prohlašuje, že výrobky této společnosti nakupuje výhradně na základě obchodní spolupráce se [právnická osoba] se sídlem v Indonésii, která je jejich výhradním dodavatelem produktů [právnická osoba]. Na těchto obchodních vztazích se nezasloužila žádná jiná třetí osoba, a to nejméně od roku 2014. K tomuto prohlášení se připojila i [právnická osoba].

30. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], obchodního ředitele žalované bylo zjištěno, že předmětem tendru byly 770 ks EVC a asi 900 ks AMR. Obsahem rámcové smlouvy byly i obchodní podmínky, tuto rámcovou smlouvu však svědek neviděl a žalovaná jí nepodepsala. Potvrdil, že běžně se cena výrobků stanovuje podle doby trvání tendru, kam je třeba kalkulovat určité riziko délky trvání tendru. Svědek uvedl, že žalovaná spolupracovala se [právnická osoba] ještě před tím, než zvítězila žalovaná v předmětném tendru. Tato společnost je její exkluzivních obchodní partner, která je zastupuje od roku 2010 do současné doby, zajišťuje podporu jejich výrobků, dělá jejich servis, dodává zboží do Singapuru, Malajsie, Indonésie a Brunei. Uvedl, že žalovaná nedodávala zboží [právnická osoba], z 90% dodává přímo partnerovi. Společnost [anonymizována dvě slova] se rozpadla. Přesto však svědek uvedl, že žalovaná neví, kam [anonymizováno] dodává a na dotazy, zda může vyloučit, že výrobky neskončily u [právnická osoba] uvedl, že toto neví a nedomnívá se, že všechny skončily u [anonymizována dvě slova]. Svědek uvedl, že ceny výrobků se vyjednávají každý rok, zpravidla e-mailem, což je standardní jednání. Nevěděl však, jak se dohodli na ceně za dodávky do tendru. Poté, co svědkovi byly předestřeny objednávky na č.l. 248, 253, 271, 279 spisu uvedl, že pokud objednávka je činěna na základě nabídky ze dne 3.10.2011, pak pravděpodobně objednávky, které byly učiněny 20. 12. 2012, souvisejí s tendrem a je z těchto objednávek zřejmé, že cena je stále stejná 31. V průběhu řízení soud nepřipustil z důvodu hospodárnosti řízení další důkazy (výslech [anonymizováno] [příjmení], a další e-mailovou komunikaci stran), neboť relevantní skutková zjištění čerpal z jiných (výše specifikovaných) listinných důkazů.

32. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

33. Předmětem sporu je zda žalovaná na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřela další smlouvy o prodeji výrobků nebo dodávek služeb s třetími osobami a to v důsledku činnosti žalobkyně, zda k uzavření takovýchto smluv došlo v době trvání předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, zda vznikl nárok žalobkyni na provizi i za dobu po skončení smlouvy a jakou konkrétní dobu od zániku smlouvy o obchodním zastoupení lze považovat za lhůtu rozumnou dle § 659b písm. a) obch. zákoníku a jaká výše provize žalobkyni náleží.

34. Nárok na sjednanou provizi může vzniknout za situace, že je platně uzavřena mezi účastníky smlouva o obchodním zastoupení. Okresní soud dospěl k závěru a to již v řízení vedeném před podepsaným soudem pod sp.zn. 18C 26/2015, že mezi účastníky byla platně uzavřena předmětná smlouva o obchodním zastoupení ze dne 25. 5. 2011 dle § 652 a násl. obchodního zákoníku, což bylo potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice č.j. 22 Co 414/2016-541 ze dne 14. 2. 2017. Tento závěr byl pak i v souladu s pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 55 Cm 56/2012-201 ze dne 24. 9. 2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 481/2013-256 ze dne 9. 6. 2014, v nichž již byla ve sporu mezi účastníky vyřešena předběžná otázka platnosti uvedené smlouvy. Soud tedy s odkazem na § 159 odst. 4 o.s.ř. považuje otázku platnosti předmětné smlouvy za vyřešenou a závaznou.

35. Dle předmětné smlouvy o obchodním zastoupení byla žalovaná jako obchodní zástupce povinna vyvíjet na území státu Indonésie činnost za účelem uzavření smluv s předmětem výroby a prodeje výrobků nebo dodávky služeb ze strany žalované jako zastoupené ve vztahu k třetím osobám. Jednalo se o výrobky označené jako přepočítávače množství plynu (EVC) a komunikační i doplňující moduly (AMR).

36. Obchodní zástupce má obecně nárok na provizi z obchodů uzavřených zastoupeným během trvání smlouvy o obchodním zastoupení, pokud byl obchod uzavřen v důsledku činnosti obchodního zástupce a třetí osoba závazek z tohoto obchodu splnila. Obchodní zástupce má právo i na provizi z obchodů uzavřených po zániku smlouvy o obchodním zastoupení, došlo-li k obchodu v důsledku činnosti, kterou vykonal v rámci smlouvy o obchodním zastoupení, a pokud je obchod uzavřen v přiměřené době po zániku smlouvy. Zástupce má nárok na provizi i za obchody, které zajistil před ukončením obchodního zastoupení, avšak bylo z nich plněno až po ukončení zastoupení. Naproti tomu obchodní zástupce nemá nárok na provizi v případech, kdy k uzavření obchodu došlo bez ohledu na činnost obchodního zástupce.

37. Soud má za to, že ve věci bylo shora provedenými důkazy prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou minimálně od ledna 2011 vyvíjela sjednanou činnost obchodního zástupce směřující jednak k úspěšné účasti žalované v tendru, který v Indonésii na jaře 2011 vyhlásila jako zadavatel [právnická osoba] na dodávku předmětných výrobků EVC a AMR. Bylo již v řízení vedeném před podepsaným soudem pod sp.zn. 18 C 25/2015 prokázáno, že žalobkyně zajistila komunikaci mezi tímto zadavatelem tendru a žalovanou, když zajistila osobní návštěvu zástupců [právnická osoba] v sídle žalované a následně žalobkyně připravovala a zajišťovala potřebné podklady pro účast žalované ve vyhlášeném tendru, včetně potřebných vyhovujících technických parametrů výrobků žalovaného a jejich vyhovující cenové nabídky. Žalovaná se tohoto tendru účastnila, dne 26. 5. 2011 byla předmětná technologie žalované v tendru vybrána jako vítězná, přičemž soud měl za prokázané, že žalovaná se tohoto výběrového řízení účastnila na základě činnosti žalobkyně ve spolupráci, resp. prostřednictvím indonéské [právnická osoba], kterou žalobkyně zprostředkovala. Žalovaná podala nabídku svých výrobků EVC a AMR do předmětného tendru právě přes [právnická osoba], a to na základě činnosti a výzvy žalobce a dle svého tzv. autorizačního dopisu ze dne 21. 4. 2011 (čl. 117 spisu 18 C 26/2015). Dle vyhlášených výsledků předmětného tendru ze dne 26. 5. 2011 se vítězem tendru stala žalovaná se svými výrobky EVC a AMR, a to na základě jejich nejnižší cenové nabídky. Na základě prokázaného úspěchu žalované v daném tendru započala žalobkyně jako obchodní zástupce žalované vyvíjet i další činnost směřující k dojednání podmínek pro dodání předmětných výrobků žalovaného do Indonésie, včetně zajištění školení zaměstnanců [právnická osoba] v sídle žalované. Žalovaná začala požadovat zvýšení ceny výrobků a následně došlo k dodávce výrobků až obchodem žalované se [právnická osoba], spočívajícím právě v dodávce v tendru vítězných výrobků žalované přes [právnická osoba] indonéské [právnická osoba] jako konečnému odběrateli, a to ve zjištěné celkové hodnotě 919.291,50 EUR, jak vyplývá z rozsudku podepsaného soudu sp.zn 18 C 26/2015 citovaného shora.

38. Soud měl za prokázané, že dodávka předmětných výrobků, na které byly vystaveny faktury uvedené v tabulce tohoto rozsudku, vyjma faktury [číslo] za provedené školení, byla žalovanou učiněna v příčinné souvislosti s prokázanou činností žalobkyně jako obchodního zástupce dle uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 25. 5. 2011, neboť tato činnost vedla k vítězství žalované v předmětném tendru. Právě vítězství žalovaného v tendru bylo nutnou podmínkou a předpokladem pro to, aby zadavatel tendru - [právnická osoba] od žalovaného odebírala jeho výrobky EVC a AMR, neboť bez tohoto vítězství by žalovaný své výrobky tomuto zadavateli tendru nedodal. Smlouva o obchodní spolupráci byla mezi účastníky uzavřena na dobu neurčitou, byla to právě činnost žalobkyně, která vedla k úspěšné účasti žalované v daném tendru, bez níž by k uvedené dodávce zboží nedošlo. Bez této činnosti žalobkyně by nedošlo ani k následnému uzavření jiných konkrétních smluv ohledně dodání a odběru předmětných výrobků od žalované pro [právnická osoba], proto soud uzavřel, že i tyto následné obchody byly uzavřeny v důsledku činnosti žalobkyně v souladu se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 25. 5. 2011 a vzniká tak žalobkyni nárok na provizi v době trvání smlouvy o obchodním zastoupení.

39. Další otázku, kterou soud řešil, bylo, zda vznikl nárok žalobkyni na provizi i za dobu po skončení smlouvy a jakou konkrétní dobu od zániku smlouvy o obchodním zastoupení lze považovat za lhůtu rozumnou dle § 659b písm. a) obch. zákoníku V řízení nebylo sporu o tom, že k ukončení spolupráce mezi účastnicemi došlo na základě výpovědí žalované k 31. 10. 2014. Účastnice si však sjednaly (čl. V. smlouvy) právo žalobkyně na zaplacení provize i z plateb uhrazených po ukončení smlouvy (jestliže byl obchodní případ otevřen v době jejího trvání) a záměr vyhlašovatele tendru k uzavření rámcových smluv byl s délkou trvání 5-ti let, tedy nejméně do 26. 5. 2016. Nárok na provizi je tedy podmíněn uzavřením obchodu v důsledku činnosti zástupce (viz § 659a odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku). Činnost žalobkyně jako obchodního zástupce pro žalovanou na indonéském trhu byla spojena s činností ve prospěch žalované jako dodavatele pro vyhlašovatele tendru, nikoliv všeobecně pro jakékoliv dodávky na indonéský trh. Okresní soud ve shodě s odvolacím soudem (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 5. 12. 2019 č.j. 23 Co 230/2019-531) shledává nárok žalobkyně důvodný nejenom po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastnicemi, ale i za dobu pěti let po vítězství v tendru, tedy po 26. 5. 2011, s tím, že ujednání v dokumentaci počítá se lhůtou pěti let jako lhůtou, ve které budou činěny objednávky a pro účely výpočtu, když v této době bylo lze předpokládat případnou realizaci objednávek učiněné právě ve zmiňované pětileté lhůtě.

40. K námitce žalované, že dodávky zboží nebyly pouze do Indonésie, ale i do Singapuru a tudíž za tyto dodávky žalobkyni nárok na provizi nevznikl, soud uvádí, že i v pravomocně skončeném řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. 18 C 26/2015, kdy byl žalobkyni přiznán nárok na provizi za dodané zboží, šlo minimálně v 7 případech fakturace dodávky zboží o dodávky do Singapuru (viz faktury uvedené v odstavci … tohoto rozsudku), přestože odběratelem byla označena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Soud tedy nemá žádný důvod v tomto případě postupovat odlišně, žalovaná se ve svých obchodních stycích chová konzistentním způsobem, tedy dodávala zboží i v období před 1. 6. 2012 s místem dodání do Singapuru a činí tak i nadále.

41. Pokud jde o námitku žalované, že žalobkyně žádné školení pro zaměstnance neprovedla, pak soud má tuto námitku za vyvrácenou e-mailovou komunikací mezi účastnicemi ze dne 20. 1. 2011 a 13. 7. 2011, odůvodněním rozsudku podepsaného soudu ze dne 12. 7. 2016 č.j. 18C 26/2015- 455 (výpověď svědka [anonymizováno]. [příjmení]), dále pak samotnou fakturou [číslo] vystavenou žalovanou dne 18. 11. 2011. Žalovaná vůči tomuto nároku vznesla námitku promlčení. Posouzení námitky promlčení jako nesouladné s dobrými mravy je v praxi výjimečné a lze je akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. ¨V daném případě bylo nesporné, že je to žalovaná, která znemožňuje žalobkyni domoci se svých práv, neboť z dosud proběhlých řízení je zřejmé, že žalobkyně nedisponuje žádnými podklady, na základě kterých by se svých nároků mohla domáhat, vydání těchto podkladů se žalovaná brání v soudních řízeních a ani poté, kdy je jí tato povinnost vykonatelným rozsudkem uložena, tak dobrovolně nekoná a opět se musí žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí. Je to právě žalobkyně, která je zcela odkázána na konání žalované, nemůže nárok na tuto provizi uplatnit dříve, než jí žalovaná tuto fakturu předloží. Soud proto k vznesené námitce promlčení ze strany žalované uvádí, že takovéto vznesení námitky promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy a k této námitce nepřihlédl.

42. Z předcházejících řízení je zřejmé, že žalovaná znemožnila žalobkyni další spolupráci, tendr byl vyhlášen na 5 let, dodávky v rozsahu 914 ks AMR a 767 ks EVC byly jen první dodávkou zboží v rámci tendru indonéské státní [právnická osoba] realizované v rámci spolupráce s [anonymizována dvě slova], žalovaná nemá žádnou vůli i nadále vyplácet jakoukoliv provizi žalobkyni, jednání mezi účastnicemi je vždy jen předmětem dlouhotrvajících soudních sporů, zaplacení provizí se brání i v exekučním řízení, když odmítá vydat jakékoliv podklady, z kterých by žalobkyně mohla učinit závěr, zda a v jaké výši jí nárok na provizi vznikl. Žalovaná vědomě zatajuje podstatné skutečnosti, její chování hodnotí soud jako obstrukční a účelové s cílem neposkytnout žalobkyni jakoukoliv provizi. Sama žalovaná soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že by žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy o obchodním zastoupení nesplnila a že by jí nárok na provizi nevznikl. Žalovaná na svou obranu nepředložila žádné důkazy prokazující, že výrobky žalované, nebyly v rozhodném období na území Indonésie instalovány, popřípadě, že jejich koncovým zákazníkem není [právnická osoba], eventuálně, že se jedná o jiný konkrétně specifikovaný kontrakt, na jehož uzavření se žalobkyně nepodílela.

43. Ze všech shora uvedených důvodů lze konstatovat, že žaloba o zaplacení částky je v celém rozsahu důvodná. V posuzované věci byl předmětem smlouvy o obchodním zastoupení závazek obchodního zástupce dosáhnout pro zastoupenou osobu rozvoje obchodování se stanovenými výrobky na území státu Indonésie, tedy aby zastoupený mohl dodávat zboží na tamní trh ve výrazném rozsahu. Takovou činnost žalobkyně jako obchodní zástupce pro žalovanou jako zastoupeného vykonala, což vyplynulo z provedeného dokazování a proto má nárok na smluvenou 15% provizi z platby z obchodu uzavřeného v důsledku uvedené činnosti žalobkyně, a to ve sjednaném termínu splatnosti (do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy, resp. v rámci této 6 měsíční lhůty již dříve ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy bylo zaplaceno). Ve smlouvě o obchodním zastoupení nebylo ujednáno, že by se žalovaná měla se svými výrobky účastnit tendru vyhlášeného indonéskou státní [právnická osoba], ani že by předmětem bylo uzavření obchodu výslovně se [právnická osoba], či se [právnická osoba] [anonymizováno]. Předmětem závazku bylo vyhledat zájemce o uzavření obchodu (viz § 654 odst. 1 obch. zákoníku), což žalobkyně splnila. Nárok žalobkyně na provizi je oprávněný jak za dobu trvání smlouvy o obchodním zastoupení, tak i po jejím skončení, když za rozumnou lhůtu soud považuje dobu 5 let od vyhlášení tendru, tj. nejméně do 26. 5. 2016. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 15% provizi podle smlouvy o obchodním zastoupení z roku 2011 za obchody uskutečněné v důsledku činnosti žalobkyně jako obchodního zástupce celkem v částce 3 463 891,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., když tato částka vychází z žalovaným předložených faktur na základě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích 3. 4. 2019 č.j. 16C 47/2016-479 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 5. 12. 2019, č. j. 23 C o 230/2019-531, a to za obchody realizované v období od 1. 11. 2014 do 26. 5. 2016, tak jak je uvedeno v níže uvedené tabulce: <b>č. faktury; Datum vystavení a datum vzniku nároku na provizi; Celkem (EUR); Provize (EUR) 15%; Datum splatnosti provize; Kurz ČNB EUR/CZK ke dni splatnosti provize; Provize v (CZK) dle kurzu ČNB ke dni vzniku nároku na provizi</b> [číslo]; 18.11.2011; 69 831,00; 10 474,65; 02.12.2011; 25,200; 263 961,18; [číslo]; 24.08.2012; 26 280,00; 3 942,00; 07.09.2012; 24,585; 96 914,07; [číslo]; 24.08.2012; 46 992,00; 7 048,80; 07.09.2012; 24,585; 173 294,75; [číslo]; 09.01.2013; 10 680,00; 1 602,00; 23.01.2013; 25,600; 41 011,20; 5 11130001; 09.01.2013; 37 230,00; 5 584,50; 23.01.2013; 25,600; 142 963,20; [číslo]; 28.02.2013; 4 088,00; 613,20; 14.03.2013; 25,615; 15 707,12; [číslo]; 22.03.2013; 119 922,00; 17 988,30; 05.04.2013; 25,765; 463 468,55; [číslo]; 09.05.2013; 1 520,00; 228,00; 23.05.2013; 26,095; 5 949,66; [číslo]; 02.08.2013; 132 150,00; 19 822,50; 16.08.2013; 25,800; 511 420,50; [číslo]; 15.08.2013; 122 202,00; 18 330,30; 29.08.2013; 25,680; 470 722,10; [číslo]; 08.04.2014; 93 932,00; 14 089,80; 22.04.2014; 27,480; 387 187,70; [číslo]; 09.01.2015; 6 000,00; 900,00; 23.01.2015; 27,835; 25 051,50; [číslo]; 25.02.2015; 55 626,00; 8 343,90; 11.03.2015; 27,290; 227 705,03; [číslo]; 10.04.2015; 39 420,00; 5 913,00; 24.04.2015; 27,455; 162 341,42; [číslo]; 03.07.2015; 5 281,00; 792,15; 17.07.2015; 27,055; 21 431,62; [číslo]; 16.11.2015; 4 580,00; 687,00; 30.11.2015; 27,030; 18 569,61; [číslo]; 25.04.2016; 107 622,00; 16 143,30; 09.05.2016; 27,020; 436 191,97; <b>celkem;; 883 356,00; 503,40;;; 3 463 891,18;</b> 44. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 176 486 Kč, odměnou advokáta za 10 úkonů právní pomoci po 22 180 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, 3x změna žaloby, doplnění vyjádření, 4x účast u jednání soudu s tím, že jednání dne 8. 3. 2022 překročilo 2 hodiny), tj. 221 800 Kč náhradou jeho hotových výdajů za 10 úkonů právní pomoci po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 000 Kč cestovným k jednání soudu osobním automobilem zn. Volkswagen Passat, [registrační značka] při průměrné spotřebě 4,67 l /100 km, ujetí 52 km k jednání dne 21. 10. 2021 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, ceně 27,20 Kč motorové nafty, sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km, tj. celkem 295 Kč cestovným k jednání soudu osobním automobilem zn. Volkswagen Passat, [registrační značka] při průměrné spotřebě 4,67 l /100 km, ujetí 52 km k jednání dne 8. 3. 2022 a 15. 3. 2022 z Hradce Králové do Pardubic a zpět, ceně 36,10 Kč motorové nafty, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km, tj. 333 Kč x 2 jednání, celkem 666 Kč náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. ke 3 jednáním soudu za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 47 535,81 Kč Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 450 382,81 Kč.

45. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.