18 C 147/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Leony Poplerové a přísedících Hany Svobodové a Růženy Vodičkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 224 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 174 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a.z částky 25 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplaceníz částky 25 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplaceníz částky 25 000 Kč od 1. 2. 2023 do zaplaceníz částky 25 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplaceníz částky 25 000 Kč od 1. 4. 2023 do zaplaceníz částky 25 000 Kč od 1. 5. 2023 do zaplaceníz částky 24 540 Kč od 1. 6. 2023 do zaplaceníto vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a.z částky 5 000 Kč od 1. 10. 2022 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 11. 2022 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 2. 2023 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 4. 2023 do zaplaceníz částky 5 000 Kč od 1. 5. 2023 do zaplaceníz částky 5 460 Kč od 1. 6. 2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 68 865,25 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , do tří dnů od právní moci tohoto výroku 1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 224 540 Kč s příslušenstvím po bývalém zaměstnavateli , Jméno žalované, ., a to z titulu nevyplacené mzdy, náhrady mzdy a odstupného. Tvrdila, že byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2022 na pozici „asistentka jednatele, odborná administrativní pracovnice“. Dne 27. 7. 2022 jí byla zaslána výpověď e-mailem, bez uznávaného elektronického podpisu, tato výpověď nebyla doručena v souladu s § 334 a § 335 zák. práce, a proto se k ní nepřihlíží. Pracovní poměr žalobkyně tak trval až do jeho platného rozvázání výpovědí ze dne 18. 1. 2023, a ukončila tedy pracovní poměr ke dni 31. 3. 2023. Žalobkyně v období do září 2022 vykonávala práci na dálku (aktualizace tabulky kontaktů obcí), ačkoliv jí nebyla poskytnuta žádná technika ani přístup k pracovním nástrojům. Práci odevzdala včas. Od října 2022 do poloviny ledna 2023 žalobkyně neměla přidělenu žádnou práci, přestože pracovní poměr trval. Až po doručení platné výpovědi jí byla zadána v polovině ledna 2023 práce (opětovná aktualizace tabulky), kterou vykonala a včas odevzdala v polovině února 2023, poté již jí nebyla zadána žádná další práce. Žalobkyně tvrdila, že jí náleží prémie ve výši 5 000 Kč měsíčně, které jsou dle pracovní smlouvy nárokovou složkou mzdy, požaduje tedy zaplacení dlužné části mzdy za srpen a září 2022, kdy jí nebyly vyplaceny sjednané prémie ve výši 5 000 Kč měsíčně, tj. 10 000 Kč, dále náhradu mzdy za období říjen 2022–březen 2023, kdy jí nebyla přidělována práce, ačkoliv pracovní poměr trval, tj. 180 000 Kč a dále pak odstupné, kdy jí bylo vyplaceno pouze 25 460 Kč z celkového nároku 60 000 Kč, tedy 34 540 Kč. Celkem dlužná částka činí 224 540 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že výpověď ze dne 27. 7. 2022 byla podle ní platně doručena žalobkyni, byla jí na pracovišti předána osobně. Žalobkyně nepodala žalobu na neplatnost výpovědi, ale pouze na určení trvání pracovního poměru. Soud v předchozím řízení (sp. zn. 6 C 413/2022) neposuzoval platnost výpovědi, a proto nelze její neplatnost uznat jako předběžnou otázku v tomto řízení. Podle žalované tím žalobkyně promarnila zákonnou lhůtu dle § 72 zák. práce pro uplatnění neplatnosti výpovědi. Odvolávala se na odborný komentář k zákoníku práce, podle kterého nelze neplatnost výpovědi posuzovat dodatečně jako předběžnou otázku v jiném řízení (např. o náhradě mzdy). Je proto nutné vycházet z toho, že pracovní poměr byl ukončen výpovědí z 27. 7. 2022 platně. Žalovaná zpochybňovala motivaci žalobkyně a tvrdí, že její postup je účelový a ekonomicky motivovaný, s cílem získat finanční výhodu na úkor žalované. Označila její jednání za zneužití práva, tedy formálně dovolené jednání, které je však v rozporu s účelem právní normy.

3. Podle § 109 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

4. Podle § 141 odst. 1 zák. práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

5. Podle § 208 zák. práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

6. Podle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle písm. b) téhož ustanovení od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

7. Podle § 67 odst. 1 písm. b) zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.

8. Podle § 67 odst. 4 zák. práce se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

10. Pracovní smlouvou uzavřenou dne 15. 3. 2022 mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a žalovanou jako zaměstnavatelem měl soud prokázáno, že mezi účastníky byl sjednán pracovní poměr uzavřený s účinností od 15. 3. 2022 na dobu neurčitou, a to na zkrácený pracovní úvazek v rozsahu 30 hodin týdně s místem výkonu práce v Pardubicích na pracovní pozici asistentka jednatele, odborná administrativní pracovnice. Přílohou č. 1 této pracovní smlouvy byla pracovní náplň žalobkyně, byla zařazena na pozici asistentky jednatele, odborné administrativní pracovnice. Přílohou č. 2 uzavřené pracovní smlouvy byl platový výměr č. 1, podle něhož základní hrubá mzda zaměstnance činí 25 000 Kč měsíčně. K základní hrubé mzdě měla být zaměstnanci po zkušební době vyplacena prémie ve výši 5 000 – 10 000 Kč v závislosti na hodnocení pracovních výsledků zaměstnance a týmu zaměstnavatelem. Jako příloha č. 3 k uzavřené pracovní smlouvě byla sjednána dohoda o zachování obchodního tajemství a přílohou č. 4 výše uvedené pracovní smlouvy byla dohoda o hmotné odpovědnosti žalované.

11. E-mailem ze dne 27. 7. 2022 oznámila žalovaná žalobkyni, že jí zasílá výpověď. Přílohou tohoto e-mailu je listina datovaná dnem 28. 7. 2022 označená jako výpověď z pracovního poměru zaměstnavatelem, s tím, že v souvislosti s rozhodnutím valné hromady bylo rozhodnuto o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů společnosti, čímž se žalobkyně stává pro žalovanou společnost nadbytečnou, a proto jí dává výpověď podle § 52 písm. c) zák. práce.

12. Listinou ze dne 18. 1. 2023 označenou jako výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem oznámil právní zástupce žalované žalobkyni, že s účinností od 1. 10. 2022 a dle rozhodnutí žalované společnosti z července 2022 došlo ke snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů společnosti (zrušení pracovního místa asistentky jednatele, odborné administrativní pracovnice), přičemž z důvodů těchto organizačních změn se žalobkyně pro další zaměstnávání u klienta stala nadbytečnou, přičemž tímto dává klient právního zástupce žalované v souladu s ustanovením § 50 zák. práce výpověď z pracovního poměru žalobkyni, a to podle § 52 písm. c) zák. práce s tím, že pracovní poměr skončí po uplynutí výpovědní doby, která činí 2 měsíce a začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení této výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Přílohou této listiny byla plná moc právního zástupce žalované. Podle dodejky byla zásilka obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 1. 2023 žalobkyní převzata dne 20. 1. 2023. Listinou ze dne 18. 1. 2023 označenou jako výzva ke splnění pracovního úkolu byla žalobkyně vyzvána právním zástupcem žalované k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ve lhůtě jednoho měsíce, tj. splnění pracovního úkolu, který byl žalobkyni zadán v měsíci červenci 2022 (aktualizace databáze kontaktu obcí).

13. Z výplatní pásky bylo zjištěno, že v září 2022 žalovaná čerpala dovolenou, nebyly jí vyplaceny žádné prémie, základní mzda byla 20 644 Kč, osobní náklady byly 59 001 Kč, čistá mzda celkem 42 749 Kč. Ze mzdového listu bylo zjištěno, že v roce 2022 v červnu a červenci čerpala žalobkyně dovolenou, od března do září 2022 není evidováno, že by jí byla vyplacena prémie, v září 2022 jí bylo vyplaceno odstupné 25 460 Kč a od října 2022 jí žádná částka vyplacena nebyla, nejsou evidovány ani odpracované dny od října 2022.

14. Z rozsudku tohoto soudu č.j. 6 C 413/2022-64 ze dne 20. 6. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2024 č.j. 18 Co 273/2023-93 bylo zjištěno, že návrh žalobkyně , Jméno žalobkyně, na určení, že pracovní poměr mezi ní a žalovanou , Jméno žalované, . trvá, byl zamítnut. V průběhu tohoto řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2022 u zaměstnavatele, listina datovaná 28. 7. 2022 a označená jako výpověď z pracovního poměru zaměstnavatelem, jí nebyla doručena v souladu s § 334 odst. 2 zák. práce. Dne 20.1. 2023 jí byla doručena výpověď z pracovního poměru datovaná dnem 18. 1. 2023 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a proti této výpovědi nebyla podána žaloba na učení neplatnosti tohoto rozvázání pracovního poměru, tudíž pracovní poměr žalobkyně u žalované byl ukončen ke dni 31. 3. 2023.

15. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2022 z účtu č. , č. účtu, s označením , jméno FO, , bylo doručeno žalobkyni 5 000 Kč.

16. Z e-mailové komunikace bylo zjištěno, že- dne 30. 9. 2022 žalobkyně odeslala , jméno FO, zpracovanou databázi kontaktů- dne 3. 10. 2022 jí bylo sdělováno , jméno FO, , že po provedené kontrole musí být úkol zpracován někde jinde, když přílohou byla zpráva od , jméno FO, , který kontrolou zjistil, že databáze obcí nebyla opravena. Současně jí byl zasílán zápočtový list a potvrzení o zdanitelných příjmech.- dne 17. 2. 2023 byla žalované odeslána zpráva od právního zástupce žalobkyně, jejímž předmětem byla aktualizace databáze kontaktu obcí.

17. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v prvním kole výběrového řízení jednala s panem , jméno FO, , řešila se mzda 25 000 Kč měsíčně i to, že po zkušební době bude mít prémie 5 – 10 000 Kč, logicky předpokládala, že půjde o měsíční prémie, druhé kolo bylo s panem , jméno FO, , s ním žádné mzdové nároky neprobírala. Pracovní smlouvu s platovým výměrem podepsala v den nástupu do práce, vše jí bylo jasné, i ohledně prémií. Pracovala na zkrácený úvazek 30 hodin týdně od úterý do pátku, mzda jí byla vyplácena měsíčně na účet, prémie dával pan , jméno FO, na ruku bez dokladu v zasedačce, sama dostala prémie ze soukromého účtu pana , jméno FO, . Poté, kdy jí byla doručena výpověď e-mailem, jí bylo sděleno, že bude pracovat nadále z domu, bude upravovat tabulku obcí a odevzdá ji do konce září 2022, což splnila. V říjnu 2022 už do práce nešla, měla za to, že její pracovní poměr skončil. Nešla tam až do konce března 2023. Od října 2022 jí žádná práce zadána nebyla, až po výzvě 18. 1. 2023 dělala znovu tabulku obcí a odevzdala ji v poslední den lhůty, kterou jí žalovaná zadala. Žádnou dohodu o práci z domova se zaměstnavatelem uzavřenou neměla. Odevzdala klíče, telefon. V polovině září jí byl zrušen pracovní e-mail. Do budovy, kde žalovaná sídlí, se není možné dostat bez ohlášení, nebo bez klíčů, nežádala, aby jí bylo umožněno dostavit se na pracoviště, aby mohla pracovat. Nežádala žalovanou o poskytnutí techniky, aby mohla zpracovat zadaný úkol.

18. Z výpovědi , jméno FO, , tichého společníka žalované, bylo zjištěno, že při výběrovém řízení s žalobkyní neřešil mzdové nároky, nepřiděloval jí práci, jejím nadřízeným byl pan , jméno FO, a k ukončení pracovního poměru v červenci 2022 došlo z důvodu zrušení jejího pracovního místa. Po dobu výpovědní lhůty neměla již žádnou agendu na starost, proto jí sám zadal úkol zaktualizovat databázi obcí. Ve dvouměsíční lhůtě byl úkol splnitelný, šlo o aktualizaci 6 000 položek, úkol žalobkyně nesplnila a ani se tím před svými spolupracovníky netajila, že ho neudělá. Sám provedl kontrolu odevzdané práce, zjistil, že nebylo na ní nic uděláno.

19. Z výpovědi jednatele žalované , jméno FO, bylo zjištěno, že se při výběrovém řízení s žalobkyní domluvili na mzdě 25 – 30 000 Kč měsíčně, o pohyblivé složce mzdy se nebavili, u žalované nejsou žádné finanční benefity, žádné prémie, odměny apod. Po skončení zkušební lhůty je jednorázová prémie, což platí u všech zaměstnanců a žalobkyni byla vyplacena. Tato se vyplácí na účet z účtu společnosti. Protože v době výpovědní lhůty (srpne – září 2022) pro žalobkyni neměli jinou práci, měla aktualizovat databázi obcí a kontaktů, ten úkol však nesplnila, nebyl jí prominut. Od zadání úkolu už nebyla žalobkyně s ním v kontaktu, nestěžovala si, že nemá dostatek pracovních prostředků. Mohla tu práci vykonávat z domu, nebylo jí bráněno v tom, aby přišla do kanceláře. Nevzpomněl si, že by žalobkyni vyzýval k odevzdání klíčů, do kanceláře mohla přijít i bez klíčů kdykoli od 8 do 16 hod, sám tam bývá i do 18 hod. Recepce v budově nikomu ve vstupu nebrání. Po uplynutí výpovědní doby žalobkyni již žádná jiná práce přidělována nebyla. Nevola jí, aby se dostavila na pracoviště, neposílal jí žádnou výzvu, nevzpomněl si, že by žalobkyně sama žádala, aby jí práce byla přidělována.

20. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

21. V řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované trval od 15. 3. 2022 do 31. 3. 2023, základní mzda byla sjednána ve výši 25 000 Kč měsíčně, prémie po zkušební době byla stanovena ve výši 5 000 – 10 000 Kč v závislosti na hodnocení pracovních výsledků zaměstnance. Spornou otázkou zůstalo, zda žalobkyně v období od 1. 10. 2022 do 31. 3. 2023 vykonala pro žalovanou práci a zda jí za tuto práci přísluší mzda ve smyslu § 109 zák. práce, zda žalobkyni náleží prémie v požadované výši 5 000 Kč, a zda jako jednorázová prémie či prémie vyplácená pravidelně měsíčně a jaká výše odstupného žalobkyni náleží.

22. Soud na úvod konstatuje, že výpověď ze dne 28. 7. 2022 nebyla doručena v souladu se zákonem. Skutkové okolnosti byly již posouzeny v řízení před podepsaným soudem sp. zn. 6 C 413/2022, kde bylo konstatováno, že pracovní poměr žalobkyně trval až do 31. 3. 2023. Nadále se tedy soud nezabýval otázkou platnosti či neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 18. 1. 2023 ani ze dne 28. 7. 2022, neboť v tomto řízení bylo jednoznačně uzavřeno, že pracovní poměr platně skončil ke dni 31. 3. 2023. Bylo prokázáno, že ve dvouměsíční lhůtě ve smyslu § 72 zák. práce nebyla žaloba na neplatnost výpovědi podána (viz. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 2 Cdon 475/96), tj. do 31. 5. 2023.

23. Vzhledem k tomu, že nebylo rozhodnuto o neplatnosti skončení pracovního poměru, nemůže tento nárok být posuzován jako náhrada mzdy z neplatně ukončeného pracovního poměru, ale jako nárok vycházející z ust. § 109 zák. práce a § 208 zák. práce.

24. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance.

25. K základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru náleží též povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce]. Tato povinnost zaměstnance trvá od vzniku pracovního poměru (zpravidla založeného pracovní smlouvou – § 33 odst. 1 zák. práce) až do jeho skončení některým ze způsobů upraveným ustanovením § 48 zák. práce. V průběhu trvání pracovního poměru může být pracovní závazek zaměstnance suspendován jedině, nastane-li některá z překážek v práci, ať je to již překážka v práci na straně zaměstnance (§ 191 a násl. zák. práce), nebo překážka v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 a násl. zák. práce). Jde o situaci, kdy zaměstnanec z důvodů objektivní nebo subjektivní povahy uznaných právními předpisy (popřípadě zaměstnavatelem na základě vnitřního předpisu, nebo sjednaných v kolektivní smlouvě) nekoná práci, kterou by jinak v daném časovém úseku zasahujícím do pracovní doby konat měl.

26. O jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zák. práce, při které přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy [§ 38 odst. 1 písm. a) zák. práce], a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat.

27. V projednávané věci nebylo pochyb o tom, že žalobkyně přestala docházet k výkonu práce v měsíci říjnu 2022, nedocházela na pracoviště a nevykonávala pro žalovanou práci podle pracovní smlouvy (neodpracovala žádnou pracovní směnu) až do 31. 3. 2023, vyjma doby od 18. 1. 2023 do 17. 2. 2023. Jednání žalobkyně spočívající v neomluveném zmeškání práce lze nepochybně hodnotit jako zaviněné porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Jak bylo uvedeno výše, k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru náleží též povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a tato povinnost zaměstnance trvá od vzniku pracovního poměru až do jeho skončení. Je pravdou, že povinností zaměstnavatele není, aby zaměstnance v pracovním poměru vyzýval k docházce do zaměstnání. Zde však šlo o specifickou situaci, kdy obě smluvní strany, tedy jak zaměstnavatel, tak zaměstnankyně se chovaly tak, že pracovní poměr platně skončil, ačkoliv tomu tak nebylo. Žalovaná nevyzývala žalobkyni k nástupu do práce po 1. 10. 2022, neboť považovala její pracovní poměr za skončený k 30. 9. 2022, vyplatila jí taktéž odstupné, což bylo prokázáno mzdovými listy. Až poté, kdy žalobkyně podala žalobu na určení, že pracovní poměr trvá (řízení vedené před podepsaným soudem pod sp.zn. 6 C 413/2022), zadal jí zaměstnavatel práci, a to znovu opravit aktualizovanou tabulku obcí. Žalobkyni byla tedy v době od 18. 1. 2023 do 17. 2. 2023 ze strany žalované zadána práce, kterou vykonala a odevzdala dne 17. 2. 2023, jak bylo prokázáno e-mailovou komunikací mezi zástupcem žalobkyně a žalovanou. Soud uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný za dobu od 1. 10. 2022. do 17. 1. 2023 a za dobu od 18. 2. 2023 do 31. 3. 2023 z titulu § 208 zák. práce a za dobu od 18. 1. 2023 do 17. 2. 2023 titulu § 109 zák. práce, kdy práci jí přidělenou vykonala.

28. Soud se dále zabýval výkladem ustanovení přílohy č. 2 pracovní smlouvy, kde je uvedeno: „K základní hrubé mzdě bude zaměstnanci po zkušební době vyplacena prémie ve výši 5 000–10 000 Kč, v závislosti na hodnocení pracovních výsledků zaměstnance a týmu zaměstnavatelem.“ Z jazykového výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že se jedná o jednorázovou prémii, která má být zaměstnanci vyplacena po zkušební době, nikoli o pravidelně se opakující měsíční složku mzdy. Ustanovení neobsahuje žádné časové určení, které by nasvědčovalo tomu, že se prémie vyplácí měsíčně. Naopak formulace „bude vyplacena“ v jednotném čísle a bez opakování naznačuje jednorázový charakter této odměny. Výše prémie je navíc stanovena intervalem, což odpovídá diskreční pravomoci zaměstnavatele při jejím přiznání, nikoli automatickému nároku zaměstnance. Žalobkyně sice tvrdí, že prémie ve výši 5 000 Kč byly pravidelnou měsíční nárokovou složkou mzdy, avšak z jazykového znění platového výměru takový závěr nevyplývá a žalobkyně ke svému tvrzení, že takto byly vypláceny odměny i jiným zaměstnancům, neoznačila žádné důkazy, neprokázala, že by při uzavření pracovního poměru byla sjednán nárok na opakující se měsíční frekvenci odměn. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na opakující se měsíční prémie, ale pouze na jednorázovou prémii, která jí ve výši 5 000 Kč po skončení zkušební doby byla vyplacena, jak bylo prokázáno výpovědí žalobkyně, jednatele žalované i výpisem z účtu.

29. Soud má tedy za to, že žalobkyni vznikl nárok na mzdu či náhradu mzdy v jednotlivých obdobích od října 2022 do skončení pracovního poměru. V období od 1. 10. 2022, Anonymizováno, do 17. 1. 2023 žalobkyni nebyla přidělena žádná práce, ačkoliv pracovní poměr trval. Zaměstnavatel tím neplnil svou základní povinnost dle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce. V důsledku této překážky v práci na straně zaměstnavatele vznikl žalobkyni nárok na náhradu mzdy dle § 208 zák. práce. V období od 18. 1. 2023 do 17. 2. 2023 byla žalobkyni přidělena práce – opětovná aktualizace tabulky kontaktů obcí. Žalobkyně práci vykonala a odevzdala včas. Za toto období jí náleží mzda dle § 109 zák. práce. V období od 18. 2. 2023 do 31. 3. 2023 po odevzdání pracovního úkolu žalobkyni nebyla přidělena žádná další práce, přesto pracovní poměr trval až do 31. 3. 2023. I v tomto období se jednalo o překážku v práci na straně zaměstnavatele, a žalobkyni proto náleží náhrada mzdy dle § 208 zák. práce.

30. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku zaměstnance pro účely náhrady mzdy (platu) z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele (§ 208 zák. práce) je kalendářní čtvrtletí, které předchází čtvrtletí, v němž tato překážka vznikla (NS 21 Cdo 815/2022). Z pracovní smlouvy a platového výměru vyplývá, že žalobkyně měla sjednanou měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč.

31. Za uvedené období, tj. od 1. 10. 2022 do 31. 3. 2023 tedy náleží žalobkyni částka 150 000 Kč (6 x 25 000 Kč), když za dobu od 1. 10. 2022 do 17. 1. 2023 jde o náhradu mzdy dle § 208 zák. práce, za dobu od 18. 1. 2023 do 17. 2. 2023 jde o nárok na mzdu dle § 109 zák. práce a za dobu od 18. 2. 2023 do 31. 3. 2023 jde opět o náhradu mzdy dle § 208 zák. práce, kdy soud vychází z průměrné mzdy 25 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyni náleží odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, tedy 2 × 25 000 Kč = 50 000 Kč. Z této částky jí již bylo zaměstnavatelem dle mzdového listu vyplaceno 25 460 Kč, a proto jí nyní náleží doplatek odstupného ve výši 24 540 Kč. Zde soud dodává, že přisouzená částka odpovídá hrubé mzdě, ze které je zaměstnavatel povinen provést zákonné odvody (pojistné na sociální zabezpečení, veřejné zdravotní pojištění srážku z daně z příjmu fyzických osob). Zaměstnavatel se dostává do prodlení s výplatou mzdy, pokud ji zaměstnanci nevyplatí nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla práce vykonána; prodlení tedy začíná prvním dnem následujícího měsíce. Žalovaná je v prodlení s plněním, proto jí bylo uloženo zaplatit i úroky z prodlení ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení byl stanoven právě s odkazem na s odkazem na § 141 odst. 1 zák. práce (výrok I.).

32. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

33. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Účelně vynaložené náklady žalobkyně jsou představovány:- zaplaceným soudním poplatkem v částce 11 277 Kč- odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby po 9 220 Kč z punkta 224 540 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, 2x vyjádření, 4x účast u jednání), tj. 73 760 Kč- odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 4 610 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř.,- náhrada advokáta za promeškaný čas ve výši jedné poloviny za účast u jednání dne 3. 12. 2024 dle § 14 odst. 2 písm. vyhl č. 177/96 Sb.ve výši 4 610 Kč- náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné do 31. 12. 2024, tj. 1 200 Kč- náhradou jeho hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 450 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025, tj. 2 700 Kč- cestovným k jednání soudu dne 3. 12. 2024 vlakem z Prahy do Pardubic a zpět ve výši 334 Kč- cestovným k jednání soudu dne 18. 3. 2025 osobním automobilem zn. Škoda Scala, RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 5 l/100 km, ujetí 248 km k jednání z Prahy do Pardubic a zpět, ceně 35,80 Kč/l benzinu natural, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, tj. celkem 1 882 Kč- cestovným k jednání soudu dne 12. 6. 2025 vlakem z Prahy do Pardubic a zpět ve výši 338 Kč- cestovným k jednání soudu vlakem dne 2. 9. 2025 z Prahy do Pardubic a zpět ve výši 314 Kč- cestovným k jednání soudu vlakem dne 23. 9. 2025 z Prahy do Pardubic a zpět ve výši 314 Kč- náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. účinné do 31. 12. 2024 za 5 půlhodiny po 100 Kč, tj. 500 Kč- náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. účinné od 1. 1. 2025 za 19 půlhodin po 150 Kč, tj. 2 850 Kč- s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 19 616,52 Kč.Celkem tedy náklady představují částku 124 305,52 Kč. Žalobkyně byla však v řízení úspěšná co do částky 174 540 Kč, tj. v rozsahu 77,7 % a po odečtení úspěchu od neúspěchu (77,7 % – 22,3 %), náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 55,4 %, tj. 68 865,25 Kč a tuto povinnost k zaplacení soud žalované uložil (výrok II.).

34. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., třídenní, když neshledal důvody pro stanovení jiné než zákonné lhůty.