18 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 12 954 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. od 3. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Návrh se,</b> <b>a) co do částky 4 614 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 669 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 790,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% p.a. z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení</b> <b>b) co do částky 4 190 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 453,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 279,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3 226,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% p.a. z částky 3 226,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>z amítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 zaplacení celkem částky 12 954 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že a) žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], dne 23. 7. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 1.smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 84 - § 89 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházející ze statistických dat schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se ve zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 1 850 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 3. 2018. Žalované bylo známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 2. 9. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 2. 9. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 000 Kč ode dne 3. 9. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % p.a.. Ke dni postoupení pohledávky na současného věřitele, tj. k 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 8 764 Kč, která se skládá z: dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 653,80 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 967,55 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 142,65 Kč, Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 764 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč dlužných úhrad ve výši 2 764 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 790,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 669 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. b) žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], dne 24. 2. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 2.smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle § 84 - § 89 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházející ze statistických dat schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se ve zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 4. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 6 250 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 6. 2018. Žalované bylo známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 4. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 6. 4. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 226,81 Kč ode dne 7. 4. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % p.a.. Ke dni postoupení pohledávky na současného věřitele, tj. k 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 4 190, Kč, která se skládá z: dlužné jistiny ve výši 3 226,81 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 969,19 Kč Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 190 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 226,81 Kč dlužných úhrad ve výši 969,19 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 279,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 453,32 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 226,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 226,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ([anonymizováno] půjčka) [číslo] ze dne 23. 7. 2017, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 24. 2. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 10 614 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 6 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 840 Kč, doplňkovou službou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatkem ve výši 1 200 Kč ve výši 174 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu a to ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy obsahují v čl. 5 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzván k splacení celé pohledávky.

12. Z karty zákazníka ze dne 23. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě společně 1 nezaopatřeným dítětem, uvedla adresu zaměstnavatele, kde pracuje na částečný úvazek, čistý příjem uvedla 12 000 Kč, státní podporu 10 500 Kč, celkem 22 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč a vyživovací povinnost (vplacené výživné/alimenty, atd.) ve výši 720 Kč. Předložit měla žalovaná pracovní smlouvu a složenky (nijak blíže nespecifikované).

13. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ([anonymizováno] půjčka) [číslo] ze dne 24. 2. 2017, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 24. 2. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 10 440 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 6 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 840 Kč, doplňkovou službou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatkem ve výši 1 200 Kč Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu a to ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy obsahují v čl. 5 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzván k splacení celé pohledávky.

14. Z karty zákazníka ze dne 24. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě společně 1 nezaopatřeným dítětem, zdroj příjmu uvedla ČSSZ Pardubice, příjem ze zaměstnání neuvedla, uvedla vedlejší příjem 16 000 Kč, státní podporu ve výši 6 967 + 2 300 Kč, další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) uvedla 500 + 700 Kč, celkem 26 467 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 500 Kč, osobní výdaje 6 400 Kč. Předložit měla žalovaná pracovní smlouvu a složenky (nijak blíže nespecifikované).

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření jednotlivých smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

18. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

20. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila v každém jednotlivém případě pouze zákaznickou kartu, žádné jiné důkazy soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se omezila při uzavírání každé jednotlivé smlouvy pouze na prohlášení žalované, údaje nijak neověřovala. Při uzavírání 1. Smlouvy žalovaná uváděla, že má příjem ze zaměstnání, žalobkyně pak nepředložil žádné doklady, které by prokazovaly žalovanou tvrzené příjmy - pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtu apod., ani pak výdaje – výdaje na bydlení, osobní výdaje, žalobkyně nepředložila ani důkazy prokazující, že prováděla lustraci žalované v databázi dlužníků (SOLUS, insolvenční rejstřík, apod..). Žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost a hradí výživné, ani tyto skutečnosti nebyly nijak ověřovány. Pokud jde o 2.smlouvu, která časově předcházela 1.smlouvě, pak žalovaná neuváděla žádného zaměstnavatele, přestože měla právní předchůdkyně ověřovat situaci žalované právě z pracovní smlouvy, další příjmy – ve výši 16 000 Kč nebyly nijak ověřovány, stejně tak označené sociální dávky či pobírané výživné, nebyly ověřovány ani tvrzené výdaje na bydlení či osobní výdaje. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně v každém jednotlivém případě při uzavírání smluv ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalované, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly u žádné ze smluv dostatečně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo u každé ze smluv zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost obou úvěrových smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

22. Soud tedy z titulu 1.smlouvy uložil žalované zaplatit pouze částku 4 150 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná ji do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 6 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 1 850 Kč. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 3. 9. 2018, tj. ode dne následujícího po posledním termínu splatnosti (výrok I.). Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II. a).

23. Pokud jde o 2. smlouvu, pak zde byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu, neboť žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaná uhradila částku 6 250 Kč, tedy částku převyšující, proto soud nemohl žalobě z titulu bezdůvodného obohacení u této 2.smlouvy vyhovět (výrok II.b).

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 12 954 s příslušenstvím Kč, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 4 150 Kč, tj. jen 32,03 %, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nebylo prokázáno, že by žalované v tomto řízení nějaké náklady vznikly.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.