18 C 163/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 70 174 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3 954,21 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 44 243 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, dále částku 25 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 993,20 Kč, s úrokem ve výši 13 629,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 17 205,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 17 205,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 zaplacení celkem částky 70 174 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, žea) žalovaný uzavřel dne 28. 2. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva č. 1“). Podle ní poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 63 684 Kč, celkem tedy 115 687 Kč, a to formou 30měsíčních splátek po 3 857 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 2. 9. 2022. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 58 317 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, uhradil do doby postoupení pohledávky částku 7 757 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje vrácení pouze částky 44 243 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení, přičemž vyčíslila kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 954,21 Kč, což je za dobu od 13. 5. 2021 do 27. 9. 2023, dále pak za dobu od 28. 9. 2023 požaduje zákonný úrok z prodlení v procentuální výši. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.b) žalovaný uzavřel dne 9. 9. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva č. 2“). Podle ní poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 38 281 Kč, celkem tedy 83 281 Kč, a to formou 18měsíčních splátek po 4 627 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 9. 3. 2021. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 11 028 Kč, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, uhradil do doby postoupení pohledávky částku 57 350 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení: dlužné jistiny ve výši 17 205,72 Kč dlužných poplatků ve výši 8 725,28 Kč kapitalizovaných úroků ve výši 13 629,34 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 993,20 Kč úroků ve výši 29 % p.a. z částky 17 205,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení úroků z prodlení ve výši 11,75 % p.a z částky 17 205,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplaceníŽalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo s účinností k 27. 9. 2023 k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 28. 2. 2020 (Smlouva č. 1), Smluvními podmínkami, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 857 Kč, první splátka byla splatná vždy ke konci splátkového období, tedy celkem částku 111 817 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 52 000 Kč a poplatkem ve výši 59 817 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 58 317 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 69 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou o úvěru řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.

11. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na Smlouvu č. 1 do 13. 4. 2021 částku 7 757 Kč.

12. Smlouvou o zápůjčce – Zelená v hotovosti č. , číslo, ze dne 9. 9. 2019 (Smlouva č. 2), Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 9. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4 627 Kč, první splátka byla splatná vždy ke konci splátkového období, tedy celkem částku 83 281 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 45 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 35 959 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 11 028 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 29 % p.a. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.

13. Ze zákaznické karty sepsané dne 9. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl způsob bydlení spoluvlastník, je svobodný, má 2 vyživovací povinnosti, pracuje jako operátor, uvedl adresu svého zaměstnavatele, čistou mzdu uvedl ve výši 22 549 Kč, další čistý příjem domácnosti uvedl 19 200 Kč, odhadované měsíční náklady pak uvedl ve výši 3 800 Kč měsíčně, externí splátky zápůjček pak ve výši 8 000 Kč měsíčně. Měl předložit pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky za červen a červenec 2019.

14. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na Smlouvu č. 2 do, Anonymizováno, 13. 3. 2022 částku 57 350 Kč.

15. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný.

16. V dané věci požaduje žalobkyně u Smlouvy č. 1 plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak neprokazuje, ba ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit pouze částku 44 243 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a žalovaný jí do současné doby nevrátil – žalovaný uhradil na poskytnutou částku 52 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 7 757 Kč (výrok I.). Ve zbývající části nárok žalobkyně, pokud jde o příslušenství zamítl (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Dalším nárokem žalobkyně požadovala plnění z titulu smlouvy o zápůjčce (Smlouva č.2.). Zde má soud za to, že nárok není důvodný. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky, tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

18. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce – Smlouvy č. , hodnota, . Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23.7.2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

20. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného u Smlouvy č. 2 předložila pracovní smlouvu žalovaného u společnosti , právnická osoba, , výplatní pásky, z kterých bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl 20 686 Kč v červenci 2019 a v červnu 2019 pak 24 413 Kč. Žádné jiné důkazy, žádné listiny prokazující, že je v domácnosti žalovaného další příjem, jak vyplývá ze zákaznické karty, předložen nebyl, nebyly zjišťovány ze strany právního předchůdce žalobkyně, že by zjišťoval blíže ke komu má žalovaný vyživovací povinnost, zda tyto osoby s ním bydlí ve společné domácnosti nebo zda hradí na tyto osoby výživné a v jaké výši, u koho má další závazky, které dosahují výše 8 000 Kč měsíčně a jak tyto závazky plní, jaká je jeho platební morálka, jaký je aktuální dluh těchto závazků apod.. Žalobkyně se pouze omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak u Smlouvy č. 2 omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky, tj. na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku 45 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 57 350 Kč, jak vyplývá z tabulky umoření, z čehož vyplývá, že je to žalovaný, který zaplatil více, než je jeho zákonná povinnost, a proto soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobkyně uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

22. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

23. S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Původně se žalobkyně domáhala u 1. Smlouvy zaplacení částky 44 243 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 44 243 Kč do zaplacení. Při pětiletém plnění úroku z prodlení ve výši 8,25 % p.a. se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka18 250,23 Kč, celkem tedy 62 493,23 Kč. U 2. Smlouvy se domáhala zaplacení částky 25 931 Kč, úroku ve výši 29 % p.a. z částky 17 205,72 Kč do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 17 205,72 Kč do zaplacení. Při pětiletém plnění úroku ve výši 29 % p.a. a pětiletém plnění úroků z prodlení ve výši 11,75 % p.a., se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka 24 948,29 Kč + 10 108,36 Kč, celkem tedy 60 987,65 Kč Úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 35,8 % (44 243Kč) a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ve věci ji pak žádná náhrada nákladů nepřísluší, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.