18 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 44 504,47 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 604,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 40 100,43 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44 504,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že dne 20. 11. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] jejíž součástí byl sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo elektronicky, žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr, varianta pojištění JISTOTA. K poskytnutí sjednaného úvěru ve výši 50 000 Kč pak došlo odesláním na účet žalovaného, kdy částky byly čerpané pomocí vydané a aktivované kreditní karty resp. převodem na účet obchodníka. Žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 900 Kč vždy k 15. dni v měsíci, a to s úrokem ve výši 34,33% p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, dostal se do prodlení, uhradil pouze částku 44 100 Kč. Žalobkyně tedy využila svého práva a od smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022 a toto dle smluvních podmínek nabylo účinnosti nejpozději dne 15. 2. 2022. Ještě před odstoupením od smlouvy a jejím zesplatněním byl v důsledku prodlení žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek samostatnými upomínkami. Celkový dluh žalovaného ve výši 44 504,47Kč sestává z poskytnutých nesplacených peněžních prostředků (jistiny) ve výši 40 100,43 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 2 904.04 Kč a dlužných nákladů za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč. Žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval a dlužnou částku do dnešního dne neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle l § 5 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecných pojistných podmínek (VPP) bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr na ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splácet měsíčními splátkami po 1 900 Kč s roční úrokovou sazbou 34,33 % s tím, že splatnost je vždy k 15. dni v měsíci a to bankovním převodem. Smlouva byla uzavřena elektronicky SMS kódem žalovaného. V části 5 smlouvy byly mimo jiné sjednány podmínky ukončení smlouvy a sankce. Přílohou smlouvy byl Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] platného od 15. 1. 2020, kde byly dále v části D jako sankční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalovaného sjednány částky 400 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou písemnou upomínku a 1 500 Kč pro případ ukončení smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce. Poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba]

12. Dle přehledu splátek žalovaný na dluh uhradil za dobu trvání smlouvy celkem částku 44 100 Kč.

13. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván, což bylo zjištěno z předložených upomínek. Z důvodu trvání prodlení pak žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, a to dopisem ze dne 1. 2. 2022, což bylo zjištěno z citovaných listin.

14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila tvrzení a předložila důkazy k tomu, zda a jak před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr uvedla, že žalovaným tvrzené informace o příjmech a výdajích ověřila, žalovaný předložil osobní doklady, výpis z běžného účtu za říjen 2019, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a výše příjmů 20 072 Kč byly ověřeny telefonicky, byla provedena kontrola v databázích SOLUS, insolvenčním rejstříku a CRIF. Byly zjištěny splátky úvěrů v CRIF ve výši 1 390 Kč, což bylo zohledněno v nové splátce úvěru. Žalovaný také předložil výpis z běžného účtu vedeného u [právnická osoba] za měsíc říjen 2019, z kterého bylo zjištěno, že jeho mzda je ve výši 20 072 Kč, jednalo se o jediný příjem připsaný na účet, výdaje za měsíc pak představovaly částku 20 105,70 Kč, přičemž v žádném z těchto výdajů nebyla splátka jiného úvěru.

17. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou ji zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. n. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žalobkyně kromě jednoho výpisu z běžného účtu a kopie občanského průkazu žalovaného nepředložila žádné jiné důkazy prokazující, že toto posouzení úvěruschopnosti provedla řádně. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele ve výši 20 000 Kč není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet částku cca 1 900 Kč měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky). Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby a zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Ověření výdajů za bydlení telefonicky soud nepovažuje za dostatečné, pokud žalovaný uváděl, že žije v nájmu, nebylo zjištěno, o jaký nájem se jedná, nebyla předkládána žádná nájemní smlouva, ze které by bylo možné toto tvrzení ověřit, nebylo zjištěno, zda sdílí společnou domácnost s další osobou, která by se event. podílela na nákladech na bydlení, které nepředstavují jen nájemné, ale i náklady na vodné a stočné a spotřebu energií, a případně i další platby za domácnost. Ani tvrzená částka 3 000 Kč měsíčně není částkou, která by odpovídala např. nákladům na ubytovnu. Jestliže bylo zjištěno, že žalovaný splácí jiné závazky, nebylo nijak zjišťováno, jak vysoký tento závazek je, jaká je jeho platební morálka. Ani na základě předloženého výpisu z účtu za jeden měsíc nemohla žalobkyně učinit závěr o běžných výdajích žalovaného, když přinejmenším měla reagovat na skutečnost, že v tomto výpisu z účtu se neobjevuje pravidelná měsíční splátka předcházejícího závazku, že zůstatek na účtu za tento měsíc je pouze ve výši 0,30 Kč. Pokud tedy žalobkyně chtěla z těchto informací vycházet, měla trvat na jejich řádném doložení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný do současné doby neuhradil 44 100 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 900 Kč (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 44 507,47 Kč s příslušenstvím (tj. 70 653,84 Kč s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), úspěch měla žalobkyně jen co do částky 10 900 Kč, tj. jen 15,4 %, proto žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).

20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.