18 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení 20 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 411,79 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 20 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 360,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2025 zaplacení celkem částky 20 800 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 19. 4. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Podle ní poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 20 870 Kč, celkem tedy 45 870 Kč a to formou 12 měsíčních splátek po 3 823 Kč, přičemž úvěr měl být splacen dne 19. 4. 2024. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 13 107 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky 1 500 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, uhradila do doby postoupení pohledávky částku 4 200 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje vrácení pouze částky 20 800 Kč představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, přičemž vyčíslila kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 411,79 Kč, což je za dobu od 20. 4. 2024 do 27. 1. 2025, dále pak za dobu od 28. 1. 2025 požaduje zákonný úrok z prodlení v procentuální výši. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

7. Smlouvou o Spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2023, Smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 19. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 3 823 Kč, první splátka byla splatná vždy ke konci splátkového období – měsíčního období, tedy celkem částku 45 870 Kč, která je tvořena jistinou v částce 25 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 18 962 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 13 107 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Dále pak pojistným 1 908 Kč. Smlouva obsahuje i zápůjční úrokovou sazbu, a to ve výši 86 % p.a. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky.

8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil do 21. 9. 2023 částku 4 200 Kč.

9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je částečně důvodný. V dané věci požaduje žalobkyně plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když sice tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak neprokazuje, že by před uzavřením té které smlouvy došlo k ověření schopnosti žalované splácet ten který úvěr. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, mezi účastníky předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyni tak vznikl nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud tedy uložil žalované zaplatit pouze částku 20 800 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná ji do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 25 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 4 200 Kč (výrok I.). Ve zbývající části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu z každého úvěru bez dalších smluvených úroků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

11. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

12. Výše nákladů řízení je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 832 Kč odměnou advokáta za 2,5 úkony právní služby po 400 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 200 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnotyCelkem tedy účelně vynaložené náklady představují částku 2 405 Kč.

13. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Původně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 800 Kč s příslušenstvím, tj. jistina + úrok z prodlení při pětiletém plnění. Předmětem sporu byla tedy částka 36 140 Kč (20 800 + 15 340), úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 57,5 % a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) pak žalobkyni náleží náklady řízení v rozsahu 15 %, což odpovídá částce 360,75 Kč. Soud tedy uložil žalované tuto částku na nákladech řízení nahradit žalobkyni (výrok III.).

14. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.