18 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 86 632 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 86 632 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 86 632 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 48 690,40 Kč k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice státem zálohované svědečné ve výši 1 324 Kč na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 19-625561/0710, VS 1811000225, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu domáhala zaplacení částky 86 632 Kč s příslušenstvím představující vydání bezdůvodného obohacení, které podle jejího tvrzení vzniklo žalované přijetím pojistného na základě neplatné pojistné smlouvy , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené dne 10. 10. 2010 mezi účastníky řízení. Tvrdila, že po celou dobu trvání pojištění hradila sjednané pojistné, a to v celkové výši 89 032 Kč, zatímco žalovaná jí poskytla pojistné plnění pouze 2 400 Kč. Žalovaná získala majetkový prospěch bez právního důvodu, neboť pojistná smlouva je neplatná. Předmětná smlouva byla sjednána za přítomnosti zprostředkovatelky , jméno FO, a žalobkyní a byla účastníky vnímána jako smlouva o investičním životním pojištění, nikoli jako smlouva „pouze na rizika“, smlouva obsahovala „i spoření“, a část pojistného směřovala do investičního programu a existoval zde nárok na odkupné. Žalobkyně očekávala pojištění i investiční zhodnocení prostředků, jejich akumulaci v rámci kapitačního účtu a vznik nároku na odkupné po delší době trvání smlouvy. Podle žalobkyně pojistná smlouva byla sjednána jako investiční produkt, jehož parametry – zejména výši budoucího plnění – měla určovat hodnota pojištění odvozená od investičních jednotek. Právě mechanismus výpočtu hodnoty pojištění žalobkyně označuje za základní problém smlouvy. Tvrdí, že výše budoucího pojistného plnění byla zčásti určována hodnotou pojištění, jež vznikala připsáním podílových jednotek po odečtení různých poplatků a dále byla v průběhu pojištění snižována dalšími poplatky a odečty. Konkrétní výše naprosté většiny těchto poplatků však byla uvedena v externím dokumentu – Sazebníku administrativních poplatků a limitů, který podle žalobkyně nebyl nikdy řádně inkorporován do pojistné smlouvy, nebyl jí předložen ani jí nebyl jeho obsah sdělen před uzavřením smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že tento dokument neměla a nemá k dispozici dodnes, ujednání o poplatcích jsou neurčitá, netransparentní a v rozporu s požadavkem jasného vymezení hlavních smluvních parametrů. Bez znalosti jednotlivých poplatků a odečtů nemohla posoudit, jakým způsobem bude hodnota pojištění vytvářena a jak bude určovat výši pojistného plnění.Žalobkyně považuje inkorporační klauzule odkazující na Sazebník za zneužívající a nepřiměřené ujednání, neboť umožňovala žalované měnit poplatky jednostranně, bez omezení, bez pravidel a bez možnosti žalobkyně takovou změnu ovlivnit nebo na ni reagovat. Takové nastavení smlouvy podle žalobkyně zakládá hrubou nerovnováhu ve smluvním vztahu, přičemž veškeré ekonomické riziko nesl spotřebitel. Žalovaná měla možnost jednostranně upravovat nejen administrativní poplatky, ale též limity či další parametry spojené s tvorbou hodnoty pojištění, a spotřebitel nemohl zjistit, v jaké výši budou poplatky účtovány ani dopad na budoucí plnění. Ujednání o poplatcích podle ní nejsou jasná ani z hlediska výkladu, neboť ani ze samotného textu smlouvy nelze zjistit konečný mechanismus výpočtu hodnoty pojištění. Poplatková ujednání jsou neplatná pro neurčitost, a jelikož tvoří nedílnou a nezbytnou část konstrukce investičního životního pojištění, způsobují neplatnost smlouvy jako celku. Podle žalobkyně smlouva bez těchto ujednání nemůže obstát, neboť právě poplatky a mechanismus jejich zohledňování určují fundamentální ekonomické parametry pojištění, včetně výše hodnoty pojištění a výše plnění při dožití či smrti. Žalobkyně namítala, že chování žalované během celého smluvního vztahu, které žalovaná prezentovala jako plnění povinností z platné smlouvy, nemůže zakrýt skutečnost, že smlouva byla od počátku nastavena jednostranně v neprospěch spotřebitele. Žalovaná se nemohla „spoléhat“ na platnost smlouvy, kterou sama koncipovala způsobem, jenž podle ní umožňoval jednostranné úpravy poplatků, přičemž jakékoli plnění ze smlouvy odpovídalo pouze parametrům, které žalovaná jednostranně určovala. Podle žalobkyně byla smlouva nastavena tak, že žalovaná mohla sama určovat výši poplatků, vést kapitační účet, odebírat z něj částky podle vlastních kritérií a následně se dovolávat hodnoty pojištění, kterou sama ovlivňovala. Ze všech těchto důvodů žalobkyně dovozuje, že pojistná smlouva je absolutně neplatná a že žalovaná je povinna vydat žalobkyni majetkový prospěch získaný přijetím pojistného po odečtení vyplaceného pojistného plnění, tedy částku 86 632 Kč s příslušenstvím.Pokud jde o odkazy na judikaturu, žalobkyně se dovolává rozhodnutí nejvyšších soudních instancí a Soudního dvora Evropské unie, která se zabývají požadavky na transparentnost spotřebitelských smluv, pravidly pro inkorporaci vedlejších dokumentů do pojistné smlouvy, testem zneužívajících ujednání, a povinností soudů přezkoumávat tato ujednání i bez návrhu. Z těchto rozhodnutí podle žalobkyně vyplývá, že podmínky a mechanismy určující cenu či plnění ve spotřebitelské smlouvě musí být jasné, srozumitelné a spotřebiteli přístupné ještě před uzavřením smlouvy; v opačném případě se jedná o ujednání neplatná. Judikatura také zdůrazňuje, že pokud smlouva nemůže bez takového ujednání existovat, je neplatná jako celek.Žalobkyně k v průběhu řízení původně vznesené námitce promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované, kterou posléze vzala zpět uvedla, že má zato, že i kdyby byla námitka uplatněna znovu, nemohla by být úspěšná, neboť objektivní promlčecí lhůta nemohla začít běžet bez toho, aby se spotřebitel dozvěděl o povaze ujednání, která považuje za zneužívající; žalobkyně tvrdí, že o jejich existenci a významu se dozvěděla teprve v rámci právního posouzení věci.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že pojistná smlouva byla od počátku sjednána platně jako čistě riziková, bez investiční složky, a přesně odpovídala vůli žalobkyně, která sama ve formuláři při sjednání uvedla, že o investování nemá zájem a investiční dotazník nevyplňovala. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně si přála široké rizikové krytí pro sebe i své děti, přičemž veškeré měsíční pojistné (635 Kč, později 466 Kč a následně jen 300 Kč) pokrývalo výhradně pojistná rizika, takže nebyl prostor pro tvorbu hodnoty pojištění ani odkupného. Žalobkyně byla každoročně informována, že hodnota pojištění je nulová a odkupné nevzniká. Tvrzení o neplatnosti smlouvy uplatňuje žalobkyně účelově až po čtrnácti letech trvání smlouvy, přestože celou dobu smlouvu aktivně používala, čerpala pojistná plnění, žádala četné změny, rozšiřovala pojistnou ochranu o další členy rodiny, a dokonce sama dvakrát smlouvu vypověděla (v roce 2013 a 2024). Sama žalobkyně podepsala v roce 2015 i dodatek o zrušení práva na výplatu kapitálové hodnoty, což podle žalované jednoznačně potvrzuje, že smlouvu chápala jako čistě rizikovou. Její nynější právní argumentace je podle žalované v přímém rozporu s jejím dlouhodobým chováním, z něhož vyplývá, že smlouvu celých čtrnáct let považovala za platnou a odpovídající jejím potřebám. Ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném nejsou neurčitá ani neplatná, protože vycházejí z pojistnětechnických zásad, které jsou podle zákona schvalovány odpovědným pojistným matematikem a pod dohledem ČNB. Zákon podle žalované nikdy neukládal povinnost rozepisovat pojistné na jednotlivé složky. Žalobkyně vždy věděla, jakou částku platí, a že jde o pojistné minimální, které pokrývá jen rizika. Judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu podle žalované potvrzuje, že neplatnost pojistné smlouvy je výjimečný institut a poplatková struktura u čistě rizikového pojištění nehraje roli, protože investiční složka nebyla sjednána ani aktivována. Žalovaná vznesla námitku promlčení, uvedla, že žalobkyně se nejpozději z výroční rekapitulace v květnu 2020 dozvěděla, že se netvoří žádná investiční hodnota ani nárok na odkupné, takže případný nárok na bezdůvodné obohacení by byl zčásti promlčen. Žalovaná ale tuto námitku promlčení nakonec vzala zpět, protože nadále považuje smlouvu za platnou a trvá na zamítnutí žaloby z věcných důvodů. Pokud by soud přesto dovodil neplatnost smlouvy, žalovaná uvedla, že by bylo nutné vzájemně vypořádat poskytnutá plnění a započíst hodnotu pojistného krytí, které žalobkyně po čtrnáct let čerpala, což představuje bezdůvodné obohacení na její straně.

3. Předmětná pojistná smlouva se dle § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč.zák.“), zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a zák. č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

4. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. platného ke dni uzavření pojistné smlouvy pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

5. Podle § 3 písm. x) zák. č. 37/2004 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

6. Podle § 3036 podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Podle § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

10. Z Formuláře ke sjednání pojistné smlouvy s pojistníkem (č.l.27) bylo zjištěno, že zprostředkovatel , jméno FO, pro pojistníka , Jméno žalobkyně, a její dceru , jméno FO, vyplnila tento tiskopis s počátkem předložení návrhu dne 10. 10. 2010. Pojistné bylo uvedeno v částce 540 Kč. Pojistníkem je žalobkyně, sjednávala pojištění od 1. 11. 2010, byla jako hlavní pojištěný, další pojištěnou osobou byla její dcera , jméno FO, . Žalobkyně byla pojištěna pro případ smrti následkem úrazu na pojistnou částku 200 000 Kč, dále pro případ trvalých následků úrazu na pojistnou částku 500 000 Kč, denní odškodné pro případ léčení úrazu od 8. dne zpětně bylo stanoveno pojistnou částkou 300 Kč. Do programu investování pro běžné a dodatečné běžné pojistné byl zaškrtnut garantovaný fond v rozsahu 100 %. Přílohou k této pojistné smlouvě byly VPP pro životní pojištění, ZPP pro životní pojištění FORTE, doplňkové pojistné podmínky, podmínky pro případ smrti, pro případ vážných chorob, plné invalidity následkem nemoci nebo úrazu, pro úrazová pojištění, pro případ pracovní neschopnosti, pro případ hospitalizace, pro pojištění dětí; rizikové skupiny pro pojištění pro případ smrti, trvalých následků a léčení úrazu.

11. Z Formuláře k uzavíraným smlouvám, který je formulářem společnosti Fincentrum (č.l. 58) bylo zjištěno, že zprostředkovatel , jméno FO, pro žalobkyni a její dceru dne , datum, řešila požadavek zákazníka – žalobkyně na životní pojištění od ČSOB Pojišťovny, označení produktu Forte s tím, že v oddíle 7 zprostředkování investic bylo zaškrtnuto, že zákazník nežádá uzavřít smlouvu o investičním zprostředkování a nebyl vyplňován investiční dotazník.

12. Z VPP pro životní pojištění z čl. 1 (č.l. 8) bylo zjištěno, že hodnota pojištění znamená hodnota příslušné technické rezervy, vč. připsaných podílů na zisku – nestanoví-li pojistná smlouva jinak – náležející ke každému jednotlivému životnímu pojištění, z něhož se vyplácí pojistné plnění při dožití, nebo u kterého vzniká nárok na odkupné. Stanoví se k určitému časovému okamžiku pojistně matematickými metodami. Sazebník administrativních poplatků a limitů je dokument pojistitele obsahující aktuální hodnoty administrativních poplatků a dalších limitů pro daný pojistný produkt; při stanovení konkrétní výše daného poplatku nebo limitu postupuje pojistitel v souladu s čl. 13 odst. 6 těchto VPP. Sazebník je k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. Odkupné je část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění. Odkupné pojistitel vyplatí při zániku pojištění, a to v případech blíže stanovených v pojistné smlouvě.

13. Z informací pro zájemce o pojištění ve smyslu § 65 a § 66 zák. č. 37/2000 Sb. (č.l. 61), které byly vypracovány žalovanou, byl v odstavci 6 popsán způsob určení výše odkupného. Nárok na odkupné vzniká v souladu s čl. 14 odst. 3,4 ZPP. Nárok na odkupné z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného vzniká u pojištění tehdy, je-li hodnota pojištění vytvořená na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného kladná (dále jen „hodnota pojištění“), nejdříve však může vzniknout po dvou letech trvání pojištění a za podmínky, že za tyto dva roky trvání pojištění bylo zaplacení běžné a dodatečné běžné pojistné. Je-li v pojistné smlouvě sjednáno pouze pojistné stanovené pojistitelem jako pojistné minimálně postačitelné k pokrytí rizik veškerých pojištění sjednaných v pojistné smlouvě a nákladů pojištění (výši tohoto pojistného vám sdělí pojišťovací zprostředkovatel) (dále jen „minimální pojistné“), nelze předpokládat vznik nároku na odkupné z hodnoty pojištění bezprostředně po dvou letech trvání pojištění, tento vzniká až v případě, kdy je v průběhu pojištění v souladu s čl. 6 ZPP vytvořena kladná hodnota pojištění. Minimální pojistné je určeno pouze na pokrytí rizik sjednaných pojištění a nákladů pojištění a významně nepodporuje vznik kladné hodnoty pojištění, a tedy ani vznik nároku na odkupné z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Výše odkupného z běžného a dodatečného běžného pojistného, vznikne-li již na něj nárok, se stanoví jako hodnota pojištění vytvořená na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného snížená o poplatek za provedení odkupného z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného, jehož výše je stanovena v sazebníku.

14. Z návrhu dodatku o zrušení práva na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění k pojistné smlouvě č. , hodnota, pojištění , Anonymizováno, ze dne 5. 1. 2015 bylo zjištěno, že předmětem dodatku bylo zrušení veškerých ujednání pojistné smlouvy (zejména ustanovení pojistných podmínek pojistitele), která zakládají právo pojistníka na plnění z pojištění, které není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, tzn. pojistník od 1. 1. 2015 nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění. Tento dodatek bez výhrad žalobkyně přijala 28. 1. 2015, a potvrdila svým podpisem.

15. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou z 16. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyni k jejímu dotazu bylo vysvětleno, jakým způsobem se uplatňuje daňový odečet za rok 2014.

16. Z informací o stavu pojistné smlouvy k 1. 1. 2017 bylo zjištěno, že obsahovala informaci o tom, že k tomuto datu z pojištění není nárok na odkupné. Dopis je datován 18. 2. 2017. Stejná informace byla žalobkyni poskytnuta dopisem ze dne 24. 2. 2018, 28. 2. 2019.

17. Z informací o stavu pojistné smlouvy k 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni sdělovala údaje o rozsahu pojištění, hodnotě pojištění, mimo jiné uváděla informace o rozložení hodnoty pojištění do programu investování a sdělila, že parametry pojistné smlouvy má žalobkyně nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí jeho pojištění. Z toho důvodu eviduje žalovaná na konci vykazovaného období hodnotu pojištění na základě běžného pojistného ve výši 0 Kč. Stejná informace byla poskytnuta žalobkyni dopisem ze dne 16. 4. 2021, 31. 3. 2022, 11. 4. 2023, 15. 4. 2024.

18. Z potvrzení o stavu pojistné smlouvy ze dne 2. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná sdělovala údaje o pojištěných a rozsahu pojištění s tím, že měsíční pojistné pro žalobkyni a její dcery činilo 635 Kč měsíčně.

19. Z návrhu pojistníka na změnu pojistné smlouvy bylo zjištěno, že dne 14. 8. 2013 žalobkyně žádala přidání do smlouvy o pojištění další osoby, a to , jméno FO, . Dalším návrhem z 29. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně přidávala další rizika pro , jméno FO, .

20. Ze záznamu z jednání při podstatné změně pojištění ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že , jméno FO, řešila s žalobkyní odebrání pojištěné osoby, i změnu poradce. Tomu odpovídá i návrh pojistníka na změnu pojistné smlouvy ze dne 18. 9. 2019, i potvrzení žalobkyně o provedené změně s účinností od 1. 10. 2019 s tím, že pojistné činí 466 Kč měsíčně. Další změna pojištění byla řešena dne 25. 1. 2021, kdy bylo ze záznamu z jednání při podstatné změně pojištění zjištěno, že , jméno FO, řešila s žalobkyní odebrání pojištěné osoby. Tomu odpovídá i návrh pojistníka na změnu pojistné smlouvy ze dne 25. 1. 2021, i potvrzení žalobkyně o provedené změně s účinností od 1. 2. 2021 s tím, že pojistné činí 300 Kč měsíčně.

21. Z listiny nazvané Modelace vývoje pojištění při změně pojištění bylo zjištěno, že tato modelace měla reflektovat na změnu pojištění od 1. 2. 2021, řeší předpokládané zhodnocení programu investování při předpokládaném ročním zhodnocení 1,3 %. Tato modelace představuje pouze ilustrativní ukázku vycházející z tam uvedených předpokladů a nezavazuje pojistitele k žádné konkrétní výši plnění a nenahrazuje pojistnou smlouvu. Současně je zde uvedeno, že zde není možnost výplaty z hodnoty pojištění.

22. Z listiny datované 18. 7. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně dala výpověď pojistné smlouvy k nejbližšímu splatnému období a uvedla číslo účtu, kam žádá zaslat odbytné, pokud by na něj vznikl nárok. Listinu předala osobně 2. 8. 2013 žalované. Téhož dne požádala o maximální možnou výši odkupného a rovněž předala žádost žalované dne 2. 8. 2013.

23. Žalovaná sdělila dopisem ze dne 6. 8. 2013 žalobkyni, že dne 2. 8. 2013 obdržela její výpověď pojistné smlouvy, informovala jí o délce výpovědní lhůta s tím, že pojistná smlouva zanikne k 1. 10. 2013 bez finanční náhrady. Dne 14. 8. 2013 sdělila žalovaná žalobkyni, že k její žádosti zůstává pojistná smlouva č. , hodnota, v platnosti.

24. Z formuláře nazvaného Výpověď pojištění datovaného 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla pojistnou smlouvu č. , hodnota, a pro případ, že by ji vznikl nárok na odkupné, uvedla číslo účtu.

25. Žalovaná sdělila dopisem ze dne 1. 10. 2024 žalobkyni, že dne 30. 9. 2024 obdržela její výpověď pojistné smlouvy, informovala jí o délce výpovědní lhůta, která byla šestitýdenní, s tím, že pojistná smlouva zanikne k 1. 12. 2024. V souladu s pojistnými podmínkami nevznikl v současné době nárok na odkupné. Pojištění zanikne bez finanční náhrady.

26. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uzavírala předmětnou pojistnou smlouvu v roce 2010 prostřednictvím své kamarádky z dětství, paní , jméno FO, , která jí produkt doporučila jako vhodný pro životní a úrazové pojištění. Smlouva byla sjednána v jejím bydlišti, žalobkyně pojišťovala sebe a případně i některé z dětí. Tehdy neměla sjednáno rizikové životní pojištění, pouze majetková pojištění a kapitálové životní pojištění u žalované, avšak nebyla si jistá, zda to bylo již v době uzavření této smlouvy. V době uzavírání předmětné smlouvy nebylo možné sjednat rizikové pojištění samostatně, vždy bylo spojeno s životním pojištěním, byla si vědoma nízkých pojistných částek i dlouhé doby trvání smlouvy a domnívala se, že hodnota pojistné smlouvy se bude tvořit až po letech, neboť počáteční prostředky jsou spotřebovány na provizi zprostředkovatele a administrativní náklady, a výhodou pro ni bylo zejména snížení základu daně. Nebyla jí sdělena očekávaná výše plnění po skončení smlouvy. Návrh smlouvy vyplnila zprostředkovatelka, žalobkyně jej přečetla a podepsala. Pojistné události dvakrát uplatnila, jednalo se o drobné částky. K informacím o stavu smlouvy uvedla, že některé listiny dostávala, avšak ne každoročně, a že údaj o neexistenci nároku na odkupné chápala pouze jako údaj vztahující se k určitému datu, nerozuměla podmínkám tvorby hodnoty. Připustila, že smlouvu jednou vypověděla a následně si to rozmyslela, a že již v roce 2013 byla informována o zániku pojištění bez náhrady, avšak tuto informaci nepochopila. Domnívala se, že odkupné se začne tvořit asi po deseti letech, a nulovou hodnotu přičítala neúspěšnosti fondů. O údajné neplatnosti smlouvy se dozvěděla v roce 2024 z internetových diskuzí a od právního zástupce. Uvedla, že v době uzavření smlouvy se záznamy z jednání nevyhotovovaly, nevybavila si, zda vyplňovala investiční dotazník, všeobecné podmínky nečetla a důvěřovala své kamarádce. Smlouvu uzavírala za účelem zajištění a ochrany, přičemž pojišťovna jí v minulosti vycházela vstříc při změnách smlouvy. Neplatnost smlouvy spatřuje v tom, že platila pojistné, aniž by byla kryta životním pojištěním, a že jí nebyly vysvětleny poplatky. Rozdíl mezi životním a úrazovým pojištěním vnímá v krytí pro případ smrti či dožití a v neobvykle dlouhé době trvání smlouvy. Uvedla, že je daňovou účetní a tuto profesi vykonávala i v době uzavření smlouvy.

27. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že tato zná žalobkyni dlouhodobě z osobních vztahů, pracuje jako samostatná zprostředkovatelka a v roce 2010 pro žalobkyni sjednávala pojistnou smlouvu jako konzultantka Fincentra. Žalobkyně požadovala rizikové pojištění pro sebe, manžela a děti, které sama označila jako „životní rodinnou úrazovku“, zahrnující krytí pro případ smrti, úrazu a trvalých následků. Dle požadavku žalobkyně tedy vyhodnotila na základě tehdejší analýzy jako nejvhodnější produkt pojištění žalované, který považovala za cenově přijatelný a s dobrým rozsahem krytí, přičemž žalobkyni seznámila s výší pojistného za jednotlivá rizika i s modelací, spořicí složka byla minimální a pojistné směřovalo převážně na rizika. Svědkyně potvrdila, že žalobkyni předávala předsmluvní informace, smlouva byla uzavírána v jejím bydlišti a formuláře vyplňovala ona sama. K investiční složce uvedla, že pokud byl zaškrtnut garantovaný fond, jednalo se o povinné minimální spoření, a že v roce 2010 se investiční dotazníky běžně nevyhotovovaly. Žalobkyně po uzavření smlouvy prováděla změny, zejména doplnění dcery a úpravy pracovních neschopností, řešily i pojistnou událost týkající se manžela. K předloženým dokumentům uvedla, že formulář obsahující informaci „klient nechce investovat“ odpovídá tehdejší praxi, a že informace pro zájemce o pojištění byly součástí smlouvy. Produkt Forte byl jediným produktem žalované, který bylo možné sjednat, vždy obsahoval minimální spořicí složku a nárok na odkupné, a nebylo možné jej uzavřít bez této složky. Po nahlédnutí do listiny Informace o stavu pojistné smlouvy uvedla, že pojistné bylo spotřebováno na krytí sjednaných rizik, a snížení pojistného se promítlo do snížení rozsahu krytí.

28. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

29. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi zaplaceným pojistným a poskytnutým pojistným plněním) s tvrzením, že pojistná smlouva je neplatná. Základem posouzení projednávané věci je proto vyhodnocení platnosti předmětné smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 10. 10. 2010 a ukončena byla na základě výpovědi ze strany žalobkyně k 1. 10. 2024.

30. V prvé řadě je třeba vyložit projev vůle smluvních stran při uzavírání pojistné smlouvy, tj. k jakému závazkovému vztahu, s jakým obsahem jejich vůle směřovala (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Platí přitom, že jazykový výklad smlouvy představuje pouze východisko pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu. Při výkladu textu smlouvy je třeba zvažovat význam smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu, a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek, ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Na vůli je nutno usuzovat z vnějších okolností, spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména na okolnosti spojené s podpisem smlouvy a následné jednání účastníků po podpisu smlouvy (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

31. V ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. nálezy ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1783/11, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14) je dále vymezen jeden ze základních principů výkladu smluv, kterým je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tímto je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být výjimkou a nikoliv zásadou. Ústavní soud opakovaně připomíná, že v soukromém právu se aplikuje zásada „pacta sunt servanda“ (smlouvy se musí dodržovat), a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12).

32. Soud předně musel posoudit otázku platnosti či neplatnosti předmětné pojistné smlouvy. Na pojistnou smlouvu obecně je nutno nahlížet jako na tzv. absolutní neobchod (absolutní občanskoprávní vztah) a rovněž jako na smlouvu spotřebitelskou, jelikož naplňuje znaky uvedené v ustanovení § 52 obč.zák., kdy na jedné straně stojí pojišťovna jako osoba, která při uzavírání a plnění pojistných smluv jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a na straně druhé žalobce jako spotřebitel, tedy fyzická osoba, která při uzavírání a plnění pojistných smluv nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Tato smlouva rovněž podléhá úpravě obsažené ve Směrnici Rady 93/12/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“).

33. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena shora citovaná pojistná smlouva, soud měl za prokázané výpovědí žalobkyně, že pohnutkou žalobkyně k uzavření předmětné smlouvy bylo zajistit sebe a své dcery pro případ úrazu, nemocí, hospitalizace či invalidity, a současně očekávala, že v budoucnu může vzniknout určitá investiční hodnota, byť bez znalosti konkrétních podmínek a mechanismů její tvorby.

34. Zásadní pro posouzení platnosti pojistné smlouvy v této věci bylo, jaký byl obsah závazkového vztahu účastníků. Žalovaná se dovolává toho, že v daném případě bylo sjednáno pouze rizikové pojištění osob. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 206/2025 se podává, že i na formuláři smlouvy o investičním životním pojištění lze sjednat rizikové pojištění neobsahující žádné investiční životní pojištění, jestliže dojde k projevu vůle účastníků směřující k pojištění pouze konkrétně vymezených rizik bez aktivace spořící složky. Pokud se vyčerpá pojistné plně na pojištění rizik, zůstává bez významu výše poplatků spojených s investičním životním pojištěním.

35. Závěr o shodném projevu vůle obou smluvních stran sjednat investiční životní pojištění bez tvorby investice a s nulovou pojistnou částkou pro případ dožití (jedno ze svou základních pojištění) však přichází v úvahu jen tehdy, jestliže je obsah vůle účastníků nepochybný. Výklad vůle stran smlouvy je založen na zjišťování všech okolností souvisejících s projevem vůle včetně následného chování stran, přičemž jazykové vyjádření právního jednání zachycené ve smlouvě musí být vykládáno prostředky gramatickými z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů, logickými z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů či systematickými z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního jednání. Kromě toho soud posuzuje na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy.

36. Přestože žalovaná pro uzavření pojistné smlouvy použila formulář pojistných smluv investičního životního pojištění , Anonymizováno, (a v návrhu pojistné smlouvy byl vyplněn alokační poměr investování pojistného 100 % v garantovaném fondu), nelze jednoznačně uzavřít, že bylo uzavřeno investiční životní pojištění. Tento závěr odpovídá zejména také obsahu formuláře , Anonymizováno, (č.l. 58), kde žalobkyně výslovně označila, že nemá zájem o zprostředkování investic a dále z toho, že sjednané pojistné ve výši 635 Kč (a později snížené na 466 Kč, dále pak na 300 Kč) plně odpovídalo ceně rizikového krytí, nikoliv investiční složky, a že předsmluvní dokumenty i následné rekapitulace výslovně uváděly, že se z minimálního pojistného investiční hodnota nevytváří. Cílem žalované, ale také žalobkyně, při uzavření smlouvy bylo sjednání pojistné ochrany, která byla žalobkyni ze strany žalované po dobu trvání pojistného vztahu řádně poskytována, kdy žalovaná při pojistných událostech – úraz žalobkyně i úraz dcer, a to opakovaně (v souhrnné částce 10 500 Kč). Obě účastnice dlouhodobě (14 let) považovaly smlouvu za platnou, obě smluvní strany se podle smlouvy chovaly a své závazky ze smlouvy plnily (žalobkyně platila pojistné a žalovaná vyplácela při pojistných událostech pojistné plnění). Kromě toho žalobkyně podepsala dne 28. 1. 2015 dodatek, ve kterém vyjádřila souhlas se zánikem kapitálové hodnoty (č.l. 118 spisu, odst. 14 rozsudku), tedy že nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění. Tento dodatek uzavřela po necelých 5 letech po uzavření smlouvy, a 10 let před tím, než podala tuto žalobu. Tímto podpisem žalobkyně jednoznačně potvrdila, že trvá na ryze rizikovém charakteru smlouvy, a odstranila tak případné nejasnosti o existenci nebo očekávání investiční složky. O tom, že z uzavřené smlouvy nemá žalobkyně nárok na odkupné, byla žalobkyně každoročně informována dopisem ze strany žalované a žalobkyně nikdy neprojevila zájem o vysvětlení těchto informací, což v kontextu podepsaného dodatku, že nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění, soud hodnotí tak, že si naopak byla žalobkyně vědoma toho, že nárok na odkupné z této smlouvy nemá. Takové jednání žalobkyně je v přímém rozporu s jejím tvrzením, že pojistná smlouva je absolutně neplatná. Kromě toho soud upozorňuje na Formulář k uzavíraným smlouvám (č.l. 58 spisu, odst. 11 rozsudku), ve kterém žalobkyně výslovně uvedla, že nežádá zprostředkování investic a nevyplnila investiční dotazník. V kontextu těchto důkazů pak soud výpověď žalobkyně před soudem považoval za účelovou, přizpůsobenou tomu, že jí bylo řečeno, že smlouva je neplatná, ač sama jí za neplatnou nepovažovala.

37. Tento rozpor mezi tvrzeným právním názorem a faktickým chováním žalobkyně oslabuje její argumentaci a současně potvrzuje, že obě smluvní strany smlouvu po celou dobu realizovaly jako platnou. Tento závěr odpovídá i listinám č. l. 58, 118 a výročním dopisům 2017–2024, které všechny korespondují s tím, že žalobkyně smlouvu chápala jako platnou a ryze rizikovou.“ Zásada autonomie vůle, jakož i zásada pacta sunt servanda, vyžadují respekt k závazkům, které strany dobrovolně převzaly; není přípustné, aby se jedna ze stran dodatečně dovolávala neplatnosti smlouvy jen proto, že se jí její ekonomický výsledek jeví nevýhodný. S tím úzce souvisí rovněž zásada právní jistoty, která je jedním ze základních pilířů soukromého práva. Právní jistota předpokládá předvídatelnost právních vztahů a stabilitu již existujících závazků. Pokud smluvní strany po dlouhou dobu smlouvu plní a svým chováním dávají zřetelně najevo, že ji považují za platnou, nelze připustit, aby později jedna ze stran jednostranně a účelově tvrdila opak. Takový postup by byl v rozporu nejen s principem ochrany dobré víry a legitimního očekávání žalované, ale i se zásadou zákazu jednání proti vlastním předchozím projevům vůle (venire contra factum proprium). Tento závěr odpovídá rovněž obsahu výročních dopisů z let 2017–2024, dodatku z 28. 1. 2015 a žádosti o změnu pojistných rizik z roku 2019, které všechny potvrzují, že žalobkyně pojistný vztah chápala a realizovala jako platný a ryze rizikový.

38. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že neplatnost pojistné smlouvy spatřuje v tom, že jí nebyla známa výše poplatků, která měla být ze strany pojišťovny ze zaplaceného pojistného strhávána, nejde o skutečnost, jež by mohla neplatnost pojistné smlouvy způsobit. Jestliže bylo sjednáno pouze rizikové pojistné (ke krytí konkrétních pojistných událostí, s konkrétně specifikovanými pojistnými částkami), kdy pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, a nedocházelo k realizaci investic, je bez právního významu, jakým způsobem žalovaná se zaplaceným pojistným nakládala, tj. jaká je výše jejích poplatků. Nelze pominout, že při investičním pojištění by zřejmě musela být výše pojistného (při totožném rozsahu pojistného krytí z hlediska počtu osob, pojistných událostí a pojistných částek) podstatně vyšší, a to při porovnání s výší pojistného ve smlouvách o investičním pojištění. V daném případě bylo vymezeno krytí pojistných rizik u konkrétních osob, a to, že jde pouze o rizikové pojištění, kdy z předsmluvního dokumentu je patrno, že pojistná smlouva neupravuje použití platby pojistného za účelem investic. Žalobkyni se také dostalo sdělení o konkrétní každoměsíční výši pojistného. Ta ostatně stěží mohla vyvolat představu o tom, že v částce 635 Kč, resp. v částce 466 Kč, po snížení i 300 Kč měsíčně je vedle krytí pojistných rizik dvou až tří osob zahrnuta i investiční složka. Žalobkyni bylo známo, co je a co naopak není předmětem pojistné smlouvy, jak bylo prokázáno i výpovědí svědkyně , jméno FO, a při vymezení předmětu byla respektována a naplněna vůle žalobkyně o obsahu smlouvy. Za této situace je otázka výše poplatků právně irelevantní, neboť poplatky neměly žádný dopad na rozsah pojistného krytí ani na výši pojistného plnění, a proto nemohly způsobit neplatnost smlouvy. Za této situace tedy nemá struktura interních nákladů žalované právní význam, neboť žalobkyně platila pouze minimální pojistné určené na krytí rizik, nikoliv investiční složku.

39. Soud proto uzavírá, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno, že by pojistná smlouva byla neplatná, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak nemůže být shledán oprávněným.

40. Žalovaná navrhovala pro případ, že by soud posoudil pojistnou smlouvu jako neplatnou a vznikla by jí tak povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, vyčíslit hodnotu poskytovaného pojistného krytí za celou dobu trvání smlouvy, a to na základě znaleckého posudku a tuto částku pak proti nároku žalobce započíst. S ohledem na skutečnost, že soud posoudil smlouvu jako platnou, soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl.

41. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst.1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady žalované byly představovány: odměnou advokátky za 8 úkonů právní služby po 4 580 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé –vyjádření k žalobě, písemné vyjádření, písemný závěrečný návrh, účast u 4 jednání – 3. 4. 2025, 4. 9. 2025, 6. 1. 2026, 24. 2. 2026), tj. 36 640 Kč náhradou jejích hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 600 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalované je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupkyně za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 8 450,40 KčŽádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v této výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 48 690,40 Kč (výrok IV.).

42. V tomto řízení bylo státem hrazeno svědečné v celkové výši 1 324 Kč, proto soud uložil podle výsledku řízení – tedy žalobkyni dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady státu v plné výši (výrok IIII).

43. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.