18 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 20 308,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 308,14 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 714,28 Kč</b> <b>s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 18 149,98 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 388,76 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 308,14 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 083,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [příjmení], [anonymizováno]</b> 1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 13. 4. 2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 20 308,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 14. 2. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Úvěrová smlouva“). Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím Kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutí úvěru úroky. Úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě.Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky a to vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpala částku 20 000 Kč, na úvěr uhradila 3 3 696 Kč, když tato částka byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila své oprávnění - možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 12. 2020, přičemž žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 31. 12. 2020. Žalovaná dlužnou částku ani po zesplatnění neuhradila. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku ve výši celkem 20 308,14 Kč, která se skládá z: -) neuhrazené jistiny ve výši 18 149,98 Kč -) poplatků za pojištění ve výši 128,16 Kč -) nákladů na vymáhání ve vši 530 Kč -) smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč Příslušenství pak představuje: -) úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 714,28 Kč -) úrok ve výši 26,28 % p.a. od 10. 4. 2021 do zaplacení z částky 18 149,98 Kč -) zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 388,76 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění z jistiny, případných poplatků a pokut, do dne sepsání žalobního návrhu) -) zákonný úrok z prodlení od 10. 4. 2021 (tj. ode dne následujícím po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 20 308,14 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila. Ke zkoumání samotné úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že zkoumala, zda tyto skutečnosti v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy se posuzovala její příjmová a výdajová stránka, zkoumaly se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíželo se do externích úvěrových registrů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k tomuto postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým limitem 20 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky bude činit 4% z dlužné částky, výše RPSN je 37,82 %, roční úroková sazba 26,28 %. Žalovaná měla cekem vrátit společnosti 23 555 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Tyto skutečnosti měl soud prokázány z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 14. 2. 2020, Úvěrovými podmínkami, kterými byly sjednány podmínky revolvingového úvěru. Povinností klienta bylo splácet řádně a včas poskytnutý revolvingový úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Klient je povinen platit úrok z poskytnutého revolvingového úvěru ve výši 26,28% p.a..

13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná průběžně čerpala finanční prostředky převodem hotovosti na účet, nákupem zboží na splátky, prováděla splátky jak řádné, tak i mimořádné, platby byly prováděny opožděně, za což byl žalované účtován úrok z prodlení, náklady za vymáhání, smluvní pokuty. Od září 2020 však na předepsané splátky přestala žalovaná provádět úhrady. K 31. 12. 2020 došlo pak k zesplatnění úvěru. Ani po tomto datu již nebyla provedena žádná úhrada dlužné částky.

14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2020 měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy a to ve výši 21 831,77 Kč a to nejpozději ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobkyně prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů, které žalovaná uvedla při podání žádosti o úvěr, kdy její čistý příjem byl uváděn ve výši 22 000 Kč, výše příjmu byla prokázána pohybem na běžném účtu žalované u jiného peněžního ústavu – [právnická osoba], jakož i další výdaje žalované ověřené z předmětných výpisů z účtu. Výdaje na domácnost kromě toho byly uváděny ve výši 12 000 Kč, což zahrnovalo i náklady na podnájem a 7 104 Kč souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků, přičemž žádný z nich nebyl po splatnosti. Žalovaná neměla žádné vyživovací povinnosti a byla svobodný. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a že žalovaná je tak schopna splácet pravidelné splátky úvěru (4%, tj. min. 800 Kč měsíčně). Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalované sjednaný úvěr poskytla, žalovaná však úvěr řádně nesplácela, došlo proto k jeho zesplatnění a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvní pokuty. Žalobkyně předloženými listinami, a to smlouvou o úvěru, výpisy z účtů, předžalobní výzvou, prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalované, naopak žalovaná v řízení zůstala nečinná, netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 308 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky, když prodlení žalovaného stále trvá. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení a současně i smluvního úroku z prodlení ve výši 8,25 %, který byl mezi účastníky sjednán v souladu s § 122 zák. č. 257/2016 Sb. (výrok I.).

17. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 813 Kč, odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb. odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud zde dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za písemné podání ve věci, které obsahovalo doplnění tvrzení k výzvě soudu. Žalobkyně zahájila řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten lze ve smyslu § 172 odst. 1 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. vydat jen tehdy, vyplývá-li uplatněné právo na zaplacení peněžité částky ze skutečností uvedených žalobcem. Právo žalobkyně musí z uvedených skutečností vyplývat zcela, včetně veškerého příslušenství, jinak nelze platební rozkaz vydat. Této skutečnosti si žalobkyně zastoupené od počátku advokátem nepochybně musela být vědoma. Pokud žaloba neobsahovala všechny rozhodné skutečnosti a žalobkyně je dodatečně prostřednictvím svého zástupce doplňovala, pak nepochybně nelze přenášet na žalovanou následky nekvalitní práce zástupce žalobkyně. Pokud by žaloba všechny skutečnosti obsahovala, pak bylo podání ze dne 418. 11. 2020 zcela zbytečné. V každém případě však požadavek na náhradu nákladů vzniklých s tímto podáním neodpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 083,50 Kč.

18. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.