18 C 217/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 82 688 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 82 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 82 688 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 47 141,60 Kč k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu domáhala zaplacení částky 82 688 Kč s příslušenstvím, představující vydání bezdůvodného obohacení, které podle jejího tvrzení vzniklo žalované přijetím pojistného na základě neplatné pojistné smlouvy , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené dne 17. 8. 2012 mezi účastníky řízení. Žalobkyně uvedla, že na pojistném uhradila celkem 93 188 Kč, zatímco žalovaná jí poskytla pojistné plnění pouze 10 500 Kč, a žalovaná tak získala majetkový prospěch bez právního důvodu, neboť pojistná smlouva je podle žalobkyně absolutně neplatná. Smlouva byla sjednána jako investiční životní pojištění, nikoliv jako smlouva „pouze na rizika“, jak namítala žalovaná. Žalobkyně od smlouvy očekávala jak pojistnou ochranu, tak i investiční složku, tedy zhodnocování části pojistného, vedení kapitálového účtu a vznik nároku na odkupné po delší době trvání smlouvy. Smlouva tak měla obsahovat komponenty spoření a investování a její plnění mělo být odvozeno mimo jiné od hodnoty pojištění vzniklé z podílových jednotek. Právě mechanismus výpočtu hodnoty pojištění považuje žalobkyně za stěžejní problém smlouvy. Tvrdí, že výše budoucího pojistného plnění byla zásadně závislá na hodnotě pojištění, která byla určována připsáním podílových jednotek až po odečtení celé řady poplatků, a byla dále snižována průběžnými poplatky a odečty prováděnými přímo z hodnoty pojištění. Výše většiny těchto poplatků byla obsažena ve Sazebníku administrativních poplatků a limitů, který však podle žalobkyně nebyl řádně inkorporován do pojistné smlouvy, nebyl jí nikdy předložen ani s ním nebyla prokazatelně seznámena. Žalobkyně uvedla, že tento dokument ani nyní nemá k dispozici. Ujednání o poplatcích jsou podle ní neurčitá, netransparentní a neumožňují určit, jaká část pojistného je investována, jaká je spotřebovávána na poplatky ani jaký bude dopad na hodnotu pojištění a tím i na budoucí plnění. Žalobkyně dále zdůraznila, že inkorporační klauzule odkazující na Sazebník představuje zneužívající smluvní ujednání, neboť žalované umožňovala jednostranně měnit poplatky bez jakýchkoli pravidel, omezení či kontrolního mechanismu, a spotřebitel tak neměl možnost dopad změn předvídat ani se jim bránit. Podle žalobkyně jde o ujednání vytvářející hrubou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, protože žalovaná mohla sama určovat výši poplatků, měnit je v průběhu trvání smlouvy a tyto poplatky následně srážela z hodnoty pojištění, kterou tím zásadně ovlivňovala. Žalobkyně uvádí, že takový mechanismus je netransparentní, nesrozumitelný a neumožňuje spotřebiteli posoudit ekonomickou výhodnost smlouvy. Z těchto důvodů žalobkyně dovozuje, že ujednání o poplatcích jsou neurčitá a proto neplatná, přičemž jde o ujednání, která tvoří nedílnou součást konstrukce investičního životního pojištění. Bez těchto ustanovení nemůže smlouva podle ní obstát, neboť právě poplatky a jejich mechanismus zásadně určují způsob tvorby hodnoty pojištění i výši budoucího plnění. Neplatnost těchto ujednání tak způsobuje neplatnost celé smlouvy jako celku.Žalobkyně poukázala na chování žalované v průběhu smluvního vztahu, které podle ní nemůže zakrýt skutečnost, že smlouva byla nastavena jednostranně ve prospěch žalované. Žalovaná podle žalobkyně vytvářela dojem, že smlouva byla řádně plněna jako platná, avšak parametry, podle nichž žalovaná pojistné plnění určovala, byly výsledkem jejího jednostranného rozhodování o poplatcích, odečtech a hodnotě pojištění.Pokud jde o judikaturu, žalobkyně se odvolávala na rozhodovací praxi nejvyšších soudních instancí a Soudního dvora Evropské unie, které se zabývají transparentností spotřebitelských smluv, požadavky na platné začlenění vedlejších dokumentů do pojistné smlouvy, pravidly pro posuzování zneužívajících ujednání a povinností soudů přihlížet k těmto ujednáním i bez návrhu. Podle žalobkyně z těchto rozhodnutí vyplývá, že smluvní mechanismy ovlivňující cenu a rozsah plnění musí být pro spotřebitele jasné, srozumitelné a dostupné před uzavřením smlouvy, jinak jsou neplatné. Dále z judikatury dovozovala, že pokud smlouva nemůže bez těchto ujednání existovat, je neplatná jako celek.Ze všech uvedených skutečností žalobkyně dovozuje, že pojistná smlouva je absolutně neplatná a žalovaná je povinna vydat jí majetkový prospěch získaný přijetím pojistného po odečtení vyplaceného pojistného plnění, tj. 82 688 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí, neboť považovala pojistnou smlouvu za platně uzavřenou. Uvedla, že pojistná smlouva byla od počátku uzavřena platně, v souladu s vůlí žalobkyně a po celou dobu jejího trvání poskytovala přesně takové pojistné krytí, které si žalobkyně zvolila a kterému rozuměla. Při sjednání smlouvy byly žalobkyni předány předsmluvní informace, pojistné podmínky i produktový přehled, které potvrdila podpisem. Žalobkyně platila minimální pojistné (346 Kč, později na vlastní žádost 811 Kč), které pokrývalo cenu sjednaných rizik a poplatků, a proto se na smlouvě nevytvářela investiční složka ani kapitálová hodnota. Tuto skutečnost jí žalovaná každoročně oznamovala v pravidelných rekapitulacích, kde bylo výslovně uvedeno, že žalobkyni nenáleží odkupné a že hodnota pojištění činí 0 Kč. Žalobkyně si byla vědoma, že pojistka slouží primárně k rizikovému krytí, které sama požadovala zejména kvůli situaci v rodině a zdravotnímu stavu syna. Pokud jde o námitky neplatnosti smlouvy, pak žalovaná označila argumentaci žalobkyně za účelovou a vytrženou z kontextu. Tvrdí, že smluvní ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném jsou určitá a zákonná, protože odkazují na dokumenty a metody, které přímo předpokládal zákon o pojistné smlouvě a zákon o pojišťovnictví, zejména pojistnětechnické zásady schvalované odborným pojistným matematikem a dozorované ČNB. Žádná právní úprava přitom neukládala povinnost rozepisovat běžné pojistné na jednotlivé složky. Žalovaná se opírá o rozsáhlou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která vyžaduje výklad ve prospěch platnosti smlouvy, zdůrazňuje zásadu pacta sunt servanda a odmítá mechanické prohlašování právních jednání za neplatná. Soudy již navíc v obdobných kauzách týkajících se stejného typu pojistných smluv pojišťovny shledaly, že neurčitost poplatkových ujednání nemůže způsobit neplatnost smlouvy jako celku. Rozporovala tvrzení žalobkyně o údajných „zneužívajících“ podmínkách, uvedla, že pravidla o nepřiměřených ujednáních dle § 55 a § 56 o.z. ani Směrnice 93/13/EHS se neuplatní na ujednání o ceně a předmětu plnění, což je právě případ pojistného, poplatků a vymezení rizik. Navíc podle ustálené judikatury nemůže být ujednání současně „neurčité“ a „zneužívající“ – jde o dvě odlišné právní vady, které se vzájemně vylučují. Žalovaná rovněž poukázala na chování žalobkyně, které považuje za rozporné: více než dvanáct let smlouvu beze sporu využívala, nechala si vyplatit pojistná plnění, opakovaně žádala o změny parametrů a teprve poté, co si vyžádala kompletní dokumentaci, začala namítat údajné vady smlouvy. Žalovaná tento postup hodnotí jako zjevně účelový a možná i jako šikanózní výkon práva. I kdyby soud hypoteticky shledal smlouvu neplatnou, nemohlo by dojít k vrácení pojistného bez vzájemného vypořádání plnění, neboť žalovaná po celou dobu poskytovala rozsáhlé pojistné krytí s reálnou tržní hodnotou a vyplatila žalobkyni i jejímu synovi několikerá pojistná plnění. Jelikož pojistnou ochranu nelze vrátit v naturální podobě, musela by žalobkyně poskytnout peněžitou náhradu podle § 458 odst. 1 o.z., a to ve výši obvyklé ceny obdobného pojistného krytí. Proto žalovaná navrhla ustanovení znalce k ocenění hodnoty poskytované pojistné ochrany.

3. Předmětná pojistná smlouva se dle § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč.zák.“), zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a zák. č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

4. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. platného ke dni uzavření pojistné smlouvy pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

5. Podle § 3 písm. x) zák. č. 37/2004 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

6. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

7. Podle § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

9. Z Formuláře ke sjednání pojistné smlouvy s pojistníkem (č.l.10) bylo zjištěno, že zprostředkovatelka , jméno FO, pro pojistníka , Jméno žalobkyně, , vyplnila tento tiskopis s počátkem předložení návrhu dne 24. 8. 2012. Pojistné bylo v částce 346 Kč. Pojistníkem je žalobkyně, sjednávala pojištění od 1. 9. 2012, byla jako hlavní pojištěný, další pojištěnou osobou byl její syn , Anonymizováno, . Žalobkyně byla pojištěna pro případ plné invalidity na pojistnou částku 500 000 Kč, pro případ smrti následkem úrazu na pojistnou částku 500 000 Kč, dále pro případ hospitalizace na denní dávku 500 Kč. Byla zaškrtnuta automatická ochrana investic. Přílohou k této pojistné smlouvě byly VPP pro životní pojištění, ZPP pro životní pojištění , Anonymizováno, , doplňkové pojistné podmínky, podmínky pro případ smrti, pro případ vážných chorob, plné invalidity následkem nemoci nebo úrazu, pro úrazová pojištění, pro případ pracovní neschopnosti, pro případ hospitalizace, pro pojištění dětí; rizikové skupiny pro pojištění pro případ smrti, trvalých následků a léčení úrazu.

10. Z VPP pro životní pojištění z čl. 1 (č.l. 12) bylo zjištěno, že hodnota pojištění znamená hodnota příslušné technické rezervy, vč. připsaných podílů na zisku – nestanoví-li pojistná smlouva jinak – náležející ke každému jednotlivému životnímu pojištění, z něhož se vyplácí pojistné plnění při dožití, nebo u kterého vzniká nárok na odkupné. Stanoví se k určitému časovému okamžiku pojistně matematickými metodami. Sazebník administrativních poplatků a limitů je dokument pojistitele obsahující aktuální hodnoty administrativních poplatků a dalších limitů pro daný pojistný produkt; při stanovení konkrétní výše daného poplatku nebo limitu postupuje pojistitel v souladu s čl. 13 odst. 6 těchto VPP. Sazebník je k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. Odkupné je část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku pojištění. Odkupné pojistitel vyplatí při zániku pojištění, a to v případech blíže stanovených v pojistné smlouvě.

11. Z informací pro zájemce o pojištění ve smyslu § 65 a § 66 zák. č. 37/2000 Sb. (č.l. 50), které byly vypracovány žalovanou, byl v odstavci 6 popsán způsob určení výše odkupného. Nárok na odkupné vzniká v souladu s čl. 14 odst. 3,4 ZPP. Nárok na odkupné z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného vzniká u pojištění tehdy, je-li hodnota pojištění vytvořená na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného kladná (dále jen „hodnota pojištění“), nejdříve však může vzniknout po dvou letech trvání pojištění a za podmínky, že za tyto dva roky trvání pojištění bylo zaplacení běžné a dodatečné běžné pojistné. Je-li v pojistné smlouvě sjednáno pouze pojistné stanovené pojistitelem jako pojistné minimálně postačitelné k pokrytí rizik veškerých pojištění sjednaných v pojistné smlouvě a nákladů pojištění (výši tohoto pojistného vám sdělí pojišťovací zprostředkovatel) (dále jen „minimální pojistné“), nelze předpokládat vznik nároku na odkupné z hodnoty pojištění bezprostředně po dvou letech trvání pojištění, tento vzniká až v případě, kdy je v průběhu pojištění v souladu s čl. 6 ZPP vytvořena kladná hodnota pojištění. Minimální pojistné je určeno pouze na pokrytí rizik sjednaných pojištění a nákladů pojištění a významně nepodporuje vznik kladné hodnoty pojištění, a tedy ani vznik nároku na odkupné z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Výše odkupného z běžného a dodatečného běžného pojistného, vznikne-li již na něj nárok, se stanoví jako hodnota pojištění vytvořená na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného snížená o poplatek za provedení odkupného z hodnoty pojištění vytvořené na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného, jehož výše je stanovena v sazebníku.

12. Z informací o stavu pojistné smlouvy k 31. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni sdělovala údaje o rozsahu pojištění, hodnotě pojištění, mimo jiné uváděla informace o rozložení hodnoty pojištění do programu investování a sdělila, že parametry pojistné smlouvy má žalobkyně nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí jeho pojištění. Z toho důvodu eviduje žalovaná na konci vykazovaného období hodnotu pojištění na základě běžného pojistného ve výši 0 Kč. Stejná informace byla poskytnuta žalobkyni dopisem ze dne 16. 4. 2021, 31. 3. 2022, 31. 12. 2022, Anonymizováno, , datum, .

13. Z informací o stavu pojistné smlouvy k 1. 1. 2017 bylo zjištěno, že obsahovala informaci o tom, že k tomuto datu z pojištění není nárok na odkupné. Dopis je datován 18. 2. 2017. Stejná informace byla žalobkyni poskytnuta dopisem, Anonymizováno, ze dne 24. 2. 2018, 28. 2. 2019.

14. Z návrhu pojistníka na změnu pojistné smlouvy bylo zjištěno, že dne 21. 9. 2016 žalobkyně žádala změnu v pojištění u trvalých následků a denního odškodnění. Zprostředkovatelka , jméno FO, zde uvedla, že s žalobkyní je v kontaktu déle jak rok, třikrát spolu jednaly ohledně změny pojištění.

15. Z oznámení změny ze dne 23. 1. 2013 bylo zjištěno, že pojišťovací zprostředkovatel , jméno FO, řešila s žalobkyní změnu obmyšlené osoby. Další návrh na změnu pojistné smlouvy byl činěn dne 21. 9. 2016, kdy žalobkyně požadovala změnu pojistných rizik a pojistné bylo stanoveno ve výši 811 Kč měsíčně.

16. Z likvidace pojistných událostí bylo zjištěno, že žalovaná plnila denní odškodné ve výši 4 200 Kč za úraz (č.l. 92). Z e-mailové komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že žalovaná řešila 3 likvidní pojistné události, a to hospitalizace syna žalobkyně ve výši 3 500 Kč, úraz syna žalobkyně 2 800 Kč a úraz žalobkyně 4 200 Kč.

17. Z návrhu dodatku o zrušení práva na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění k pojistné smlouvě č. , hodnota, pojištění , Anonymizováno, (č.l. 87) bylo zjištěno, že dne 5. 1. 2015 bylo předmětem dodatku zrušení veškerých ujednání pojistné smlouvy (zejména ustanovení pojistných podmínek pojistitele), která zakládají právo pojistníka na plnění z pojištění, které není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, tzn. pojistník od 1. 1. 2015 nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění. Tento dodatek bez výhrad žalobkyně přijala 31. 3. 2015, a potvrdila svým podpisem.

18. Z přehledu plateb na pojistnou smlouvu bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila běžné pojistné 91 566 Kč a k datu 1. 6. 2024 byl stav přeplatku 1 874 Kč.

19. Z daňových potvrzení, který vystavila žalovaná pro žalobkyni, bylo zjištěno, že pro účely daně z příjmu uhradila žalobkyně pojistné ve výši 2 240 Kč s tím, že lze o tuto částku snížit základ daně, a to pro rok 2019. Obdobná potvrzení byla vydávána pro rok 2020-2023, přičemž se měnila výše pojistného pro tyto účely.

20. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že v letech 2008–2013 pracovala pro žalovanou nejprve jako administrativní asistentka a později i jako osoba uzavírající pojistné smlouvy. Uvedla, že si po obdržení předvolání od soudu ověřovala, zda se podílela na uzavření smlouvy se žalobkyní, neboť si toto již nepamatovala, bylo jí sděleno, že šlo o produkt , Anonymizováno, , který si pamatuje pouze jako životní a úrazové pojištění. Vzpomněla si na návštěvu žalobkyně či jejího manžela s dítětem, avšak nepamatovala si obsah jednání ani sjednávaná rizika; u jednání měl být přítomen i vedoucí kanceláře žalované. Svědkyně si již nevybavila, jaké listiny se předávaly ani zda se vyplňoval investiční dotazník, a k produktu , Anonymizováno, si pamatovala jen jeho základní charakter jako kombinaci životního a úrazového pojištění.

21. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že tato si na žalobkyni nepamatuje a její osobu si vybavila pouze poté, co si ji vyhledala na sociálních sítích po obdržení soudního předvolání. Pro žalovanou pracovala přibližně před sedmi lety, avšak na okolnosti případného jednání se žalobkyní ani na uzavírání konkrétních smluv si již nevzpomíná.

22. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že po narození syna zamýšlela sjednat úrazové, životní a investiční pojištění, přičemž na doporučení kamarádky navštívila pobočku žalované, kde jí byl nabídnut produkt , Anonymizováno, , jehož investiční složka byla pro ni podmínkou. Chtěla zajistit sebe i syna pro případ úrazu, hospitalizace, invalidity či úmrtí, přičemž výši pojistných částek určovala pojišťovna. Předpokládala, že část pojistného bude směřovat do investic a že se v budoucnu vytvoří určitá hodnota, aniž by znala konkrétní procenta či podmínky této hodnoty. Byla jí předložena pouze jedna modelace. V době uzavření smlouvy měla hypotéku, dostatečný příjem i úspory. O údajné neplatnosti smlouvy se dozvěděla až v roce 2024 prostřednictvím společnosti nabízející kontrolu pojistných smluv, na jejíž doporučení kontaktovala právního zástupce. Uvedla, že smlouvu nikdy nevypověděla, pojistné nadále platí a obává se uzavřít nové pojištění, aby i toto nebylo v budoucnu neplatné. Připustila, že jí pojišťovna vyplatila pojistné plnění, ač si pamatuje jen jednu pojistnou událost. K informacím od pojišťovny o neexistenci nároku na odkupné uvedla, že je chápala jako údaj vztahující se k průběhu smlouvy, nikoli k jejímu konci. Nepamatovala si, zda vyplňovala investiční dotazník či zda obdržela pojistné podmínky, a uvedla, že v době po uzavření smlouvy řešila rozvod, psychické obtíže a existenční problémy, takže se dokumentům nevěnovala. Žalobu podala výhradně proto, že jí bylo sděleno, že smlouva je neplatná.

23. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

24. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi zaplaceným pojistným a poskytnutým pojistným plněním) s tvrzením, že pojistná smlouva je neplatná. Základem posouzení projednávané věci je proto vyhodnocení platnosti předmětné smlouvy, která byla mezi účastnicemi uzavřena dne 17. 8. 2012.

25. V prvé řadě je třeba vyložit projev vůle smluvních stran při uzavírání pojistné smlouvy, tj. k jakému závazkovému vztahu, s jakým obsahem jejich vůle směřovala (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Platí přitom, že jazykový výklad smlouvy představuje pouze východisko pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu. Při výkladu textu smlouvy je třeba zvažovat význam smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu, a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek, ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Na vůli je nutno usuzovat z vnějších okolností, spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména na okolnosti spojené s podpisem smlouvy a následné jednání účastníků po podpisu smlouvy (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

26. V ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. nálezy ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1783/11, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14) je dále vymezen jeden ze základních principů výkladu smluv, kterým je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tímto je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být výjimkou a nikoliv zásadou. Ústavní soud opakovaně připomíná, že v soukromém právu se aplikuje zásada „pacta sunt servanda“ (smlouvy se musí dodržovat), a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12).

27. Soud předně musel posoudit otázku platnosti či neplatnosti předmětné pojistné smlouvy. Na pojistnou smlouvu obecně je nutno nahlížet jako na tzv. absolutní neobchod (absolutní občanskoprávní vztah) a rovněž jako na smlouvu spotřebitelskou, jelikož naplňuje znaky uvedené v ustanovení § 52 obč. zák., kdy na jedné straně stojí pojišťovna jako osoba, která při uzavírání a plnění pojistných smluv jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a na straně druhé žalobce jako spotřebitel, tedy fyzická osoba, která při uzavírání a plnění pojistných smluv nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Tato smlouva rovněž podléhá úpravě obsažené ve Směrnici Rady 93/12/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“).

28. Zásadní pro posouzení platnosti pojistné smlouvy v této věci bylo, jaký byl obsah závazkového vztahu účastníků. Žalovaná se dovolává toho, že v daném případě bylo sjednáno pouze rizikové pojištění osob. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 206/2025, který se podává, že i na formuláři smlouvy o investičním životním pojištění lze sjednat rizikové pojištění neobsahující žádné investiční životní pojištění, jestliže dojde k projevu vůle účastníků směřující k pojištění pouze konkrétně vymezených rizik bez aktivace spořící složky. Pokud se vyčerpá pojistné plně na pojištění rizik, zůstává bez významu výše poplatků spojených s investičním životním pojištěním.

29. Závěr o shodném projevu vůle obou smluvních stran sjednat investiční životní pojištění bez tvorby investice a s nulovou pojistnou částkou pro případ dožití (jedno ze svou základních pojištění) však přichází v úvahu jen tehdy, jestliže je obsah vůle účastníků nepochybný. Výklad vůle stran smlouvy je založen na zjišťování všech okolností souvisejících s projevem vůle včetně následného chování stran, přičemž jazykové vyjádření právního jednání zachycené ve smlouvě musí být vykládáno prostředky gramatickými z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů, logickými z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů či systematickými zhlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního jednání. Kromě toho soud posuzuje na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy.

30. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena shora citovaná pojistná smlouva, soud měl za prokázané výpovědí žalobkyně, že pohnutkou žalobkyně k uzavření předmětné smlouvy bylo zajistit sebe a svého syna pro případ úrazu, nemoci, hospitalizace a invalidity, a současně očekávala, že část pojistného bude tvořit investiční složku a v budoucnu vznikne určitá hodnota pojištění, byť bez znalosti konkrétních podmínek a mechanismů její tvorby.

31. Přestože žalovaná pro uzavření pojistné smlouvy použila formulář pojistných smluv investičního životního pojištění , Anonymizováno, (a v návrhu pojistné smlouvy byl vyplněn alokační poměr investování pojistného 100 % v garantovaném fondu), nelze jednoznačně uzavřít, že bylo uzavřeno investiční životní pojištění. Tento závěr plyne zejména z toho, že sjednané pojistné ve výši 346 Kč (a později 811 Kč) plně odpovídalo ceně rizikového krytí, nikoliv investiční složky, a že předsmluvní dokumenty i následné rekapitulace výslovně uváděly, že se z minimálního pojistného investiční hodnota nevytváří. Cílem žalované, ale také žalobkyně, při uzavření smlouvy bylo sjednání pojistné ochrany, která byla žalobkyni ze strany žalované po dobu trvání pojistného vztahu řádně poskytována, kdy žalovaná při pojistných událostech – úraz žalobkyně i úraz syna, a to opakovaně (v souhrnné částce 10 500 Kč). Soud současně podotýká, že tvrzení žalobkyně o údajné investiční povaze smlouvy není podpořeno žádným z provedených důkazů. Obě vyslechnuté zprostředkovatelky – , jméno FO, i , jméno FO, – shodně uvedly, že si na okolnosti sjednání smlouvy již nevzpomínají, nepamatují si obsah jednání, předané dokumenty ani případné sjednávání investiční složky. Nelze tak z jejich výpovědí dovodit, že by při jednání byla akcentována investiční funkce pojištění či že by byla žalobkyni nabízena investiční varianta. Naopak, skutečnost, že žádná ze svědkyň nepotvrdila okolnosti tvrzené žalobkyní, oslabuje její verzi o tom, že investiční složka byla její podmínkou při sjednávání smlouvy. Obě účastnice dlouhodobě (12 let) považovaly smlouvu za platnou, obě smluvní strany se podle smlouvy chovaly a své závazky ze smlouvy plnily (žalobkyně platila pojistné a žalovaná vyplácela při pojistných událostech pojistné plnění). Kromě toho žalobkyně podepsala dne 31. 3. 2015 dodatek, ve kterém vyjádřila souhlas se zánikem kapitálové hodnoty (č.l. 87 spisu, odst. 17. rozsudku), tedy že nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění. Tento dodatek uzavřela necelé 3 roky po uzavření smlouvy, a 10 let před tím, než podala tuto žalobu. Tímto podpisem žalobkyně jednoznačně potvrdila, že trvá na ryze rizikovém charakteru smlouvy, a odstranila tak případné nejasnosti o existenci nebo očekávání investiční složky. Soud dále zdůrazňuje, že sama žalobkyně po celou dobu trvání pojistného vztahu – a to i po podání této žaloby – nadále hradí běžné pojistné a pojistnou smlouvu nikdy nevypověděla ani jinak formálně nezpochybnila. O tom, že z uzavřené smlouvy nemá žalobkyně nárok na odkupné, byla žalobkyně každoročně informována dopisem ze strany žalované a žalobkyně nikdy neprojevila zájem o vysvětlení těchto informací, což v kontextu podepsaného dodatku, že nemá právo na výplatu z (kapitálové) hodnoty pojištění, soud hodnotí tak, že si naopak byla žalobkyně vědoma toho, že nárok na odkupné z této smlouvy nemá. Takové jednání žalobkyně je v přímém rozporu s jejím tvrzením, že pojistná smlouva je absolutně neplatná. Pokud by žalobkyně skutečně měla za to, že smlouva nemůže vyvolat žádné právní účinky, nelze rozumně očekávat, že by nadále dobrovolně plnila své smluvní povinnosti. Její setrvalé plnění závazků naopak svědčí o tom, že smlouvu sama považuje za platnou a účinnou a její výpověď před soudem považoval soud za účelovou, přizpůsobenou tomu, že jí bylo řečeno, že smlouva je neplatná, ač sama jí za neplatnou nepovažovala.

32. Tento rozpor mezi tvrzeným právním názorem a faktickým chováním žalobkyně oslabuje její argumentaci a současně potvrzuje, že obě smluvní strany smlouvu po celou dobu realizovaly jako platnou. Zásada autonomie vůle, jakož i zásada pacta sunt servanda, vyžadují respekt k závazkům, které strany dobrovolně převzaly; není přípustné, aby se jedna ze stran dodatečně dovolávala neplatnosti smlouvy jen proto, že se jí její ekonomický výsledek jeví nevýhodný. S tím úzce souvisí rovněž zásada právní jistoty, která je jedním ze základních pilířů soukromého práva. Právní jistota předpokládá předvídatelnost právních vztahů a stabilitu již existujících závazků. Pokud smluvní strany po dlouhou dobu smlouvu plní a svým chováním dávají zřetelně najevo, že ji považují za platnou, nelze připustit, aby později jedna ze stran jednostranně a účelově tvrdila opak. Takový postup by byl v rozporu nejen s principem ochrany dobré víry a legitimního očekávání žalované, ale i se zásadou zákazu jednání proti vlastním předchozím projevům vůle (venire contra factum proprium). Tento závěr odpovídá rovněž obsahu výročních dopisů z let 2017–2024, dodatku z 31. 3. 2015 a žádosti o změnu pojistných rizik z roku 2016, které všechny potvrzují, že žalobkyně pojistný vztah chápala a realizovala jako platný a ryze rizikový.

33. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že neplatnost pojistné smlouvy spatřuje v tom, že jí nebyla známa výše poplatků, která měla být ze strany pojišťovny ze zaplaceného pojistného strhávána, nejde o skutečnost, jež by mohla neplatnost pojistné smlouvy způsobit. Jestliže bylo sjednáno pouze rizikové pojistné (ke krytí konkrétních pojistných událostí, s konkrétně specifikovanými pojistnými částkami), kdy pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, a nedocházelo k realizaci investic, je bez právního významu, jakým způsobem žalovaná se zaplaceným pojistným nakládala, tj. jaká je výše jejích poplatků. Nelze pominout, že při investičním pojištění by zřejmě musela být výše pojistného (při totožném rozsahu pojistného krytí z hlediska počtu osob, pojistných událostí a pojistných částek) podstatně vyšší, a to při porovnání s výší pojistného ve smlouvách o investičním pojištění. V daném případě bylo vymezeno krytí pojistných rizik u konkrétních osob, a to, že jde pouze o rizikové pojištění, kdy z předsmluvního dokumentu je patrno, že pojistná smlouva neupravuje použití platby pojistného za účelem investic. Žalobkyni se také dostalo sdělení o konkrétní každoměsíční výši pojistného. Ta ostatně stěží mohla vyvolat představu o tom, že v částce, resp. v částce 811 Kč měsíčně je vedle krytí pojistných rizik dvou osob zahrnuta i investiční složka. Žalobkyni bylo známo, co je a co naopak není předmětem pojistné smlouvy a při vymezení předmětu byla respektována a naplněna vůle žalobkyně o obsahu smlouvy. Za této situace je otázka výše poplatků právně irelevantní, neboť poplatky neměly žádný dopad na rozsah pojistného krytí ani na výši pojistného plnění, a proto nemohly způsobit neplatnost smlouvy.

34. Za situace, kdy žalobkyně smlouvu nevypověděla, nadále hradí pojistné a podle smlouvy se chová i po zahájení soudního řízení, nelze její tvrzení o absolutní neplatnosti považovat za přesvědčivé. Jde o tvrzení účelové a vnitřně rozporné, které neobstojí. Soud proto uzavírá, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno, že by pojistná smlouva byla neplatná, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak nemůže být shledán oprávněným.

35. Žalovaná navrhovala pro případ, že by soud posoudil pojistnou smlouvu jako neplatnou a vznikla by jí tak povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, vyčíslit hodnotu poskytovaného pojistného krytí za celou dobu trvání smlouvy, a to na základě znaleckého posudku a tuto částku pak proti nároku žalobce započíst. S ohledem na skutečnost, že soud posoudil smlouvu jako platnou, soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl.

36. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst.1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady žalované byly představovány: odměnou advokátky za 8 úkonů právní služby po 4 420 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé –vyjádření k žalobě, písemné vyjádření, písemný závěrečný návrh, účast u 4 jednání – 3. 4. 2025, 4. 9. 2025, 6. 1. 2026, 24. 2. 2026), tj. 35 360 Kč náhradou jejích hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 3 600 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalované je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupkyně za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupkyně povinna odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 8 181,60 KčŽádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v této výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 47 141,60 Kč (výrok IV.).

37. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.