18 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobce: jméno FO , IČ IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o ochranu rušené držby

I. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zdržet se svémocného rušení držby žalobce k nemovitostem – areálu na adrese , adresa, , PSČ , adresa, , sestávajícímu z těchto nemovitých věcí, vše v k. ú. , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to: stavební parcela parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba domu č. p. , Anonymizováno, (jiná stavba), stavební parcela parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e. (zemědělská stavba), pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , Anonymizováno, , pozemková parcela parc. č. , hodnota, ,zejména tím, že se žalovaní zdrží: svémocného vstupování či vjíždění na uvedené nemovitosti, parkování nebo odstavování motorových vozidel před vstupní bránou areálu nebo na přístupové cestě nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, způsobem, který brání nebo omezuje průchod či průjezd, umisťování, skládání či zřizování jakýchkoli překážek (včetně odpadu, materiálu apod.) před vstupní bránou areálu nebo na uvedené přístupové cestě, fyzického bránění průchodu či průjezdu po uvedených nemovitostech.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovaným, aby odstranili (popřípadě strpěli odstranění žalobcem) veškeré překážky, které umístili před vstupní bránu areálu nebo na přístupovou cestu, a uvedli tak vše do předešlého stavu, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 1. 2026 domáhá podle § 1003 občanského zákoníku a § 176 a násl. o. s. ř. ochrany proti svémocnému rušení své pokojné držby areálu nemovitostí v katastrálním území , adresa, , specifikovaných ve výroku shora, který je v jeho výlučném vlastnictví a které podle jeho tvrzení od 3. 10. 2025 fakticky a pokojně drží. Tvrdil, že žalovaní od 12. 1. 2026 opakovaně a bez právního důvodu zasahovali do výkonu jeho držby tím, že motorovým vozidlem a dalšími prostředky blokovali přístupovou cestu a vstupní bránu do areálu, čímž bránili průchodu a průjezdu osob a vozidel, a že k těmto zásahům docházelo opakovaně v následujících dnech. Tvrdí a předloženými důkazy prokazuje, že zásahy žalovaných do jeho pokojné držby nemovitostí neměly povahu ojedinělého či nahodilého jednání, nýbrž šlo o opakované, cílené a časově soustavné rušení držby, k němuž docházelo po několik po sobě jdoucích dní. Již dne 12. 1. 2026 žalovaní svým vozidlem zablokovali vstupní bránu do areálu a fyzicky bránili vjezdu a výjezdu vozidel i průchodu osob; toto jednání se v následujících dnech opakovalo několikrát denně, a to dne 13. 1. 2026, dne 14. 1. 2026 ve více časových okamžicích i dne 15. 1. 2026, kdy žalovaní opětovně přijížděli k areálu, parkovali své vozidlo bezprostředně před vstupní bránou a tímto způsobem úmyslně znemožňovali řádný přístup do nemovitostí. Dne 16. 1. 2026 došlo k dalšímu eskalujícímu zásahu do držby, když žalovaní nejen opět blokovali vstup do areálu, ale zároveň slovně napadali zástupce žalobce i třetí osoby, setrvávali u vstupní brány po delší dobu, opakovaně se na místo vraceli a svým jednáním způsobili i poškození vstupní brány, které si vyžádalo odbornou opravu. Dne 18. 1. 2026 žalovaní podle tvrzení žalobce v rušení pokračovali, když se záměrně vyhýbali kamerovému systému a manipulací s ním usilovali o zabránění záznamu svého jednání. Žalobce tak doložil, že zásahy žalovaných představovaly kontinuální sled úkonů směřujících k omezování výkonu jeho držby, vykazující znaky svévole, systematičnosti a vědomého rušení, nikoliv pouhého jednorázového konfliktu. Žalobce navrhl, aby soud žalovaným uložil povinnost zdržet se dalšího svémocného rušení držby, zejména vstupů a vjezdů na dotčené nemovitosti, blokování vstupní brány a přístupové cesty a fyzického bránění průchodu či průjezdu, a dále povinnost odstranit překážky, které před bránu či na přístupovou cestu umístili, a uvést tak vše do předešlého stavu.

2. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout, tvrdili, že žádným svým jednáním nerušili pokojnou držbu žalobce a že žaloba nesplňuje hmotněprávní ani procesní předpoklady držební ochrany. Žalobní petit je podle jejich názoru neurčitý a fakticky nevykonatelný, neboť nevymezuje konkrétní jednání ani místní či časové limity, a navrhují, aby soud žalobu jako celek zamítl. Tvrdili, že se v prostoru před bránou areálu pohybovali z legitimních a dlouhodobých důvodů, zejména z důvodu krmení kočky, která se má v místě zdržovat již od roku 2015, kdy byla nalezena v areálu, a o kterou se měli žalovaní dlouhodobě starat. Podle žalovaných se ve většině případů jednalo o prostor pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jenž je ve vlastnictví České republiky, a nikoli o pozemky ve vlastnictví nebo držbě žalobce, a žaloba proto podle jejich názoru postrádá aktivní legitimaci v rozsahu, v němž je rušení držby tvrzeno mimo areál žalobce. Namítali, že žalobce měl o jejich přítomnosti u areálu vědět již od října 2025, a žaloba je proto podle nich opožděná. Tvrdili, že , Jméno žalované A, se dostavoval k areálu žalobce také v souvislosti s řešením majetkových záležitostí, zejména ohledně kontejneru ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . či dalších věcí, které podle jeho tvrzení nebylo možné z areálu dříve odvézt po skončení pachtu. Podle žalovaných šlo o legitimní komunikaci týkající se vydání movitých věcí, přičemž popírají, že jejich jednání mělo sloužit k blokování vjezdu či jakémukoli zásahu do držby žalobce. Současně žalovaní uvedli, že žalovaná , Jméno žalované B, se do areálu žalobce nijak nedostávala a nepohybovala se na pozemcích ve vlastnictví žalobce, a proto podle nich nemohla do výkonu držby jakýmkoli způsobem zasahovat. Zpochybňovali interpretaci incidentů uvedenou žalobcem, který popisuje skutečný průběh událostí odlišně a tvrdili, že z kamerových záznamů není patrné ani blokování výjezdu, ani poškození branky či kamerového systému jejich jednáním. Z vyjádření žalovaných dále plyne, že incidentu ze dne 18. 1. 2026 nepřikládají povahu rušení držby, protože podle jejich tvrzení není z kamerových záznamů prokazatelné, že by kdokoli z nich překryl kameru nebo do její funkce zasahoval, přičemž textilie měla být podle nich zachycena pouze na ostnatém drátu nad kamerou. Poškození brány žalovaní rovněž popírají s tím, že k jakémukoli omezení její funkčnosti mělo dojít výhradně v důsledku nesprávné manipulace osob z okruhu žalobce, nikoliv v důsledku jejich jednání. Kamerové záznamy byly pořizovány v rozporu s předpisy na ochranu osobních údajů, převážně nesnímaly pozemky žalobce a některé záznamy jsou dle nich neúplné či střihané. Tvrdili, že se před bránou nezdržovali proto, aby bránili v průjezdu, a že žádnému vozidlu fakticky v odjezdu nezabránili.

3. Podle § 176 o.s.ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany vypuzené držby.

4. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o.s.ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

5. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Dle § 989 odst. 2 o. z. jiné právo (než vlastnické) drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

6. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

7. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

8. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

9. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

10. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

11. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 cit ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

12. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že členem představenstva žalobce je , jméno FO, , nar. , datum, .

14. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto usnesení, a to na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 30. 9. 2024 s právními účinky vkladu práva ke dni 1. 10. 2004. Dále pak bylo zjištěno, že pozemek č. , Anonymizováno, v k.ú. a obci , adresa, je ve vlastnictví České republiky.

15. Ze snímku katastrální mapy a výpisu z katastru nemovitostí soud z úřední činnosti zjistil, že k nemovitostem ve vlastnictví žalobce se přijíždí po hlavní silnici ze , Anonymizováno, směr , adresa, , odtud se po uježděné cestě přijíždí po pozemcích č. , Anonymizováno, (vlastník , adresa, ), dále po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník společnost , právnická osoba, .) , po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník společnost , právnická osoba, .), po pozemku č. , Anonymizováno, (vlastníkem Obec , Anonymizováno, ) a pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník , Anonymizováno, ) až k budovám na pozemcích č. , hodnota, (vlastník Obec , adresa, ) a k pozemku č. , Anonymizováno, (vlastník žalobce). Mezi budovou na pozemku č. , hodnota, a pozemkem č. , Anonymizováno, je dle snímku katastrální mapy a kamerových záznamů umístěna zelená brána, která brání dalšímu vstupu, touto bránou je však rozdělen pozemek č. , Anonymizováno, , který je ve vlastnictví , Anonymizováno, (viz též www.mapy.com).

16. Z protokolu o trestním oznámení ze dne 20. 1. 2026, č.j. , adresa, sepsaného Policií ČR Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru , adresa, , Obvodního oddělení , Anonymizováno, bylo zjištěno, že , jméno FO, , narozený dne , datum, , jako fyzická osoba a současně jako předseda představenstva společnosti , Anonymizováno, , podal trestní oznámení , které směřovalo především proti , Jméno žalované A, (1. žalovanému), a v části popisovaného jednání též proti , Jméno žalované B, (2. žalované). V trestním oznámení bylo popsáno jednání, k němuž mělo docházet zejména ve dnech 16. 1. 2026 až 19. 1. 2026 u areálu společnosti , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , spočívající zejména v opakovaném setrvávání oznámených osob u vstupní brány areálu, bránění jejímu otevření a vjezdu vozidel, slovních útocích vůči oznamovateli a dalším osobám, jakož i v manipulaci s kamerovým zabezpečovacím systémem, v jejímž důsledku mělo dojít k poškození vstupní brány a kamery. Oznámení dále obsahovalo tvrzení o opakovaném návratu oznámených osob na místo, jejich sledování dění v areálu a o údajném šíření nepravdivých tvrzení o protiprávním jednání společnosti , Anonymizováno, Oznamovatel připojil kamerové a obrazové záznamy zachycující popisované události.

17. Z úředního záznamu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru , adresa, , Obvodního oddělení , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 12. 1. 2026, bylo zjištěno, že téhož dne v 10:11 hod. bylo na tísňovou linku 158 přijato oznámení o blokování vjezdu do areálu na adrese , adresa, . Na místě se policejní hlídka setkala s oznamovatelkou a zástupkyní společnosti užívající areál, , jméno FO, , a s , Jméno žalované A, (1. žalovaným). Oznamovatelka uvedla, že dotčená osoba má již od října 2025 opakovaně parkovat vozidlo před vjezdem do areálu, a to i několikrát denně, čímž znemožňuje výjezd vozidel a současně se domáhá domnělého vlastnického práva k pozemku. , Jméno žalované A, na místě připustil, že se k vjezdu areálu opakovaně dostavuje, přičemž své jednání odůvodňoval osobními důvody a tvrzenými majetkovými nároky.

18. Z předložených kamerových obrazových záznamů soud zjistil, že u areálu žalobce dne 11. 1. 2026 v 13:44 hod., v 14:05 hod. a v 15:54 hod., v 16:44 hod. k bráně areálu přijíždí osobní automobil červené barvy zn. Ford Transit Connect (dále jen „předmětné vozidlo“), brána je zavřená, vždy do 2 minut od brány odjíždí dne 12. 1. 2026 kolem 10:00 hod. došlo k blokování vjezdu předmětným vozidlem, v důsledku toho nákladní vozidlo nemohlo odjet z areálu žalobce, probíhala zde komunikace 1. žalovaného s posádkou blokovaného nákladního vozidla a dalšími osobami(zřejmě i s , jméno FO, ), v 10:32 hod na místo přijela hlídka Policie ČR, v 10: 54 hod. předmětné vozidlo odjelo, ale následně se během dne vrátilo ještě v 11:58 hod. a v 16: 08 hod. a setrvalo vždy po dobu do 2 minut dne 13. 1. 2026 v 16:39 hod přijíždí předmětné vozidlo k bráně areálu žalobce, brána je zavřená a do 2 minut vozidlo odjíždí dne 14. 1. 2026 v 10:34 hod. a v 13:09 hod. přijíždí předmětné vozidlo k bráně areálu žalobce, brána je zavřená a do 2 minut vozidlo odjíždí dne 15. 1. 2026 v 8:52 hod., v 12:44 hod. a v 12:57 hod. přijíždí předmětné vozidlo k bráně areálu žalobce, brána je zavřená a do 2 minut vozidlo odjíždí dne 16. 1. 2026 oba žalovaní přijeli předmětným vozidlem v 8:29 hod., brání otevření brány za účelem vjezdu nákladního vozidla do areálu, oba žalovaní se pohybují v takové blízkosti brány, že jí nelze otevřít tak, aby nedošlo k jejich zranění, dochází k verbálnímu konfliktu mezi žalovanými a osobou, která se snaží otevřít vrata, po otevření malé branky uprostřed vrat vstupuje do jejího prostoru 2. žalovaná následovaná 1. žalovaným a verbální konflikt pokračuje; poté, kdy na chviličku žalovaní odstoupí se brána daří otevřít, dochází však k jejímu poškození a nelze jí otevřít tak, aby nákladní vozidlo mohlo do areálu vjet, poté oba žalovaní z místa odjíždějí předmětným vozidlem, dále je zachycen pohyb a návraty u brány v časech 9:26 hod., 11:05 hod., 11:21 hod., 12:18 hod. a 14:25 hod. (s delším setrváním v blízkosti brány) dne 17. 1. 2026 je příjezd předmětného vozidla zachycen v 14: 35 hod, kdy oba žalovaní z vozu vystoupí a snaží se dírou v bráně koukat do areálu, 1. žalovaný vyndal bednu, kterou umístil před vrata a 2. žalovaná podávala misku, kterou dali k bedně, další příjezd je zachycen v 14: 40 hod. a v 16: 58 hod., kdy se jen předmětné vozidlo otočí a odjíždí dne 18. 1. 2026 je zaznamenán příjezd předmětného vozidla, dále pak manipulace s kamerovým systémem v 14:10 hod., dochází k zakrytí kamery, následně zřejmě větrem (usuzováno dle zvukového záznamu) je částečně překážka z kamery odstraněna, tudíž jsou zachyceni oba žalovaní před bránou, v 14: 13 hod. od brány vozidlem odjíždí, následné dění u brány a opakované příjezdy jsou zachyceny opět v 14:18 hod. a 14:33 hod. Téhož dne je zaznamenáno sledování předmětného vozidla, které odjíždělo od areálu žalobce, toto vozidlo bylo , jméno FO, a jeho matkou sledováno až do obce , adresa, , kde předmětné vozidlo krátce zastavilo, sledující , jméno FO, vystoupil z vozu a natočil na mobilní telefon oba žalované, coby pasažéry vozidla Ford Transit Connect, přičemž vozidlo řídil 1. žalovaný a spolujezdcem byla 2. žalovaná.

19. Z žádosti Policie ČR ze dne 20. 8. 2025 adresované Městskému soudu v Praze nebylo učiněno žádné zjištění, neboť toto se týká držení akcií evidovaných na majitele , Jméno žalované A, a sporu mezi společností , jméno FO, a rodinnými příslušníky rodiny , jméno FO, .

20. Z dopisu ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že , jméno FO, žádal žalobce o umožnění odvozu kontejneru, který byl na přelomu září a října zapůjčen , Jméno žalované A, za účelem vyklizení materiálu, tento kontejner je majetkem firmy , právnická osoba, . a nyní se tento nachází v areálu žalobce.

21. Po posouzení předložených listin shora dospěl soud k následujícímu závěru:

22. Soud se v prvé řadě zabýval včasností podané žaloby ve smyslu § 1008 o. z. Dospěl k závěru, že dozvěděl-li se žalobce o svém právu i osobě, která její držbu ruší, nejdříve dne 12. 1. 2026, přičemž toto jednání trvalo minimálně do 18. 1. 2026 a zároveň byla žaloba podána dne 20. 1. 2026, pak byla žaloba podána včas.

23. Soud se dále zabýval naplněním výše uvedených hmotněprávních podmínek ochrany rušené držby.

24. V této souvislosti soud předesílá, že prozatímní ochrana držby je založena na kombinaci existence nerušeného faktického stavu (držby) a vůle držitele k jeho zachování procesní cestou (podáním žaloby) v konkrétní propadné lhůtě. Občanský zákoník upravuje dva typy ochrany držby, a to ochranu petitorní a ochranu posesorní. V souzené věci jde o posesorní ochranu, která je poskytována držbě práva, což je dle o. z.,, vyšší pojem držby“, který zahrnuje pod tento pojem držbu hmotné věci (ta je podmnožinou pojmu držba vlastnického práva), držbu práva k nehmotné věci i držbu práva jiného. Má svůj základ, jde-li o ochranu před rušením držby, v § 1003 o. z., a jde-li o ochranu před zbavením držby, v § 1007 o. z.

25. V projednávané věci žalobce podal žalobu na ochranu proti vypuzení z držby, tudíž musel prokázat, že: 1) měl poslední držbu (byla držitelem práva ve smyslu shora uvedeném) a 2) jeho žalovaní z držby vypudili (tím je mimo jiné svémocné překážení výkonu drženého práva – věci). Ustálená soudní praxe (mimo jiné i judikatura Ústavního soudu – např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3018/18 a IV. ÚS 278/21) zdůrazňuje, že v řízení podle § 176 a násl. o.s.ř. (i v případě vypuzení z držby) jde pouze o prozatímní ochranu držby, jde o rozhodnutí, které do práv a povinností účastníků zasahuje nikoli konečným způsobem v tom směru, že držba musí mít svůj původ v právním titulu (zakládat se na něm); teprve vyřešení sporu o něj má ve svém důsledku dopad na další trvání držby. V daném řízení se tak v nejvyšší možné míře vylučují námitky petitorní (právní otázky týkající se oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby, námitky o existenci práva). Žalovaní tak mohou relevantně pouze namítat – vedle toho, že žaloba byla podána po uplynutí prekluzivní hmotněprávní lhůty uvedené v § 1008 o. z. – zejména to, že žalobce získal proti nim nepravou držbu nebo že je z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 o. z.).

26. Soud se dále zabýval námitkou žalovaných, podle níž se tvrzené rušení držby mělo odehrávat nikoli na pozemcích ve vlastnictví či držbě žalobce, nýbrž na pozemku parc. č. 728/1 v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví České republiky. Tato námitka není důvodná. V řízení o ochraně držby soud nezkoumá vlastnické právo, nýbrž výhradně existenci poslední faktické držby a svémocný zásah rušitele (§ 178 o. s. ř.). Je tedy nerozhodné, komu pozemek svědčí vlastnicky, pokud žalobce prokáže, že jej fakticky užíval jako přístupovou cestu k areálu, ohradil jej branou, kontroloval vstup a výstup a vykonával nad ním moc jako držitel. Z provedených důkazů, zejména z kamerových záznamů, z katastrální mapy a z popisu umístění vstupní brány, soud dovodil, že žalobce měl držbu prostoru bezprostředně před bránou, byť formálně ležícího na pozemku parc. č. 728/1, neboť tento prostor tvoří funkční a nezbytnou součást přístupu do jeho areálu a žalobce jej dlouhodobě fakticky ovládal.

27. Držbu lze vykonávat i k části pozemku ve vlastnictví třetí osoby, pokud ji držitel fakticky užívá jako součást své dispozice a ostatní osoby toto užívání respektují. Žalovaní se podle zjištění soudu svým jednáním nacházeli přímo v prostoru, který žalobce fakticky držel jako vstup do areálu, a svým aktivním chováním mu bránili v jeho užívání, ať již fyzickým postavením se do vjezdu, parkováním vozidla či jinou aktivní překážkou. Pro účely posesorní ochrany tak žalobce má dostatečnou aktivní legitimací, neboť prokázal existenci poslední pokojné držby prostoru před bránou, a žalovaní do této držby svémocně zasahovali, a to i přesto, že část zásahu fyzicky proběhla na pozemku vlastněném Českou republikou. Skutečnost, že žalobce není vlastníkem pozemku parc. č. 728/1, tak nemá na poskytnutí držební ochrany vliv.

28. Dále soud musel vyřešit, zda jednání žalovaných naplňuje znak svémocného rušení držby ve smyslu § 1003 o. z. Svémocí se rozumí takové jednání, kterým rušitel bez právního důvodu zasáhne do faktické sféry držitele tak, že mu znemožní nebo podstatně ztíží výkon držby. Z provedeného dokazování, zejména z kamerových záznamů, úředního záznamu Policie ČR a trestního oznámení podaného , jméno FO, , soud zjistil, že žalovaní se v období od 12. 1. 2026 do 18. 1. 2026 opakovaně dostavovali k bráně areálu žalobce, parkovali zde motorové vozidlo, bránili otevření brány, vstupovali či se stavěli do prostoru nutného pro její otevření a slovně napadali osoby, které se snažily bránu otevřít. V několika případech došlo k situaci, kdy fyzické postavení se žalovaných znemožnilo otevření brány v rozsahu potřebném pro průjezd vozidla, přičemž v jednom případě bylo prokázáno, že i v důsledku jejich jednání došlo k poškození brány vyžadujícímu následnou opravu. Skutečnost, že se část jejich jednání odehrávala na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví , Anonymizováno, , není významná, neboť pro posouzení svémocnosti je relevantní to, zda rušení směřovalo proti prostoru, jejž držel žalobce a který tvořil nezbytný přístup k jeho areálu. Je dále nerozhodné, zda žalovaní sledovali jiný subjektivní motiv (např. krmení kočky nebo řešení kontejneru), neboť svémocnost je objektivní kategorií – posuzuje se dopad jejich jednání do držby žalobce, nikoli jejich úmysl nebo vnitřní pohnutky. Jelikož jednání žalovaných přímo a opakovaně omezovalo výkon držby, a to způsobem bezprostředním, aktivním a opakovaným, dospěl soud k závěru, že znak svémocnosti byl naplněn.

29. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce prokázal existence poslední pokojné držby, a to držby vstupu do areálu a prostoru před vstupní bránou, který jako funkční součást areálu fakticky ovládal a užíval. Dále bylo prokázáno, že žalovaní do této držby svémocně a opakovaně zasahovali, a to způsobem způsobilým znemožnit či podstatně ztížit výkon držby, zejména bráněním otevření brány, blokováním vjezdu a přítomností v bezprostředním prostoru nezbytném k manipulaci s bránou. Námitky žalovaných směřující proti vlastnictví pozemku, na kterém se část jejich jednání odehrávala, nejsou v řízení o ochraně držby právně relevantní, neboť posesorní ochrana chrání faktickou držbu bez ohledu na právní titul. Soud proto poskytl žalobci ochranu v rozsahu výroku I., neboť byly splněny zákonné předpoklady podle § 1003 občanského zákoníku. Pokud jde o návrh ve výroku II., nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaní umístili před bránu či na přístupovou cestu samostatné překážky, které by bylo možno odstranit rozhodnutím soudu, a žaloba byla proto v této části zamítnuta. Ve zbývající části soud žalobě vyhověl, neboť žalobce unesl důkazní břemeno ohledně existence poslední držby i svémocného rušení.

30. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemám právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšných jen v rozsahu 50 % svého nároku.