18 C 222/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 28 175,22 Kč s příslušenstvím a zaplacení č 112 700,86 Kč s příslušenstvím, <b>I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28 175,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 28 175,22 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 112 700,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 112 700,86 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2022 zaplacení částky 28 175,22 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 9. 10. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb. Podle této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 1 485 000 Kč, které se zavázala vrátit věřitelce spolu úrokem ve vši 2,89% p.a. v 360 měsíčních splátkách po 6 173,07 Kč. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem: jednotka [číslo] (byt), vymezená v budově: [část obce], [adresa] (bydlení), [list vlastnictví], na parcele st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši id. [číslo], jak je zapsáno na [list vlastnictví] vedeným u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], pro obec a k.ú. [obec], a to dle zástavní smlouvy k nemovitým věcem [číslo] ze dne 26. 10. 2017, dle které bylo zástavní právo zapsáno s právními účinky ke dni 2. 11. 2017. Žalovaná neplnila povinnosti ze smlouvy, proto byla pohledávka ke dni 22. 3. 2022 zesplatněna. Žalovaná byla přípisem ze dne 1. 6. 2022 vyzvána ke zpřístupnění předmětu zástavy ve smyslu ustanovení čl. 5 odst. 5.5. e) zástavní smlouvy a zároveň byla upozorněna, že v případě nezpřístupnění jí bude vyúčtována smluvní pokuta. Jelikož předmět zástavy v daném termínu dle výzvy (tj. 21. 6. 2022) nebyl zpřístupněn, byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 28.175,22 Kč se splatností ke dni 25. 7. 2022, když tato vychází z porušení čl. 5 odst. 5.5. e) ve spojení s ust. čl. 5 odst. 5.6 zástavní smlouvy (Porušení prohlášení, kdy se zástavce zavazuje zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele zástavu zástupci zástavního věřitele za účelem kontroly stavu zástavy a způsobu hospodaření s ním). Konkrétní porušení spočívá v tom, že žalovaná předmět zástavy v termínu 21. 6. 2022 nezpřístupnila. Výše smluvní pokuty je stanovena dle čl. 5 odst. 5.6 zástavní smlouvy, kdy v případě porušení závazků stanovených v zástavní smlouvě je zástavní věřitel oprávněn uplatnit vůči klientovi nárok na smluvní pokutu až do výše 2 % z dosud nesplacené jistiny úvěru. Žalobkyně tak uplatňuje právě pokutu ve výši 2 % z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 408760,77 Kč.

2. Žalobkyně žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 10. 2022 uplatnila vůči žalované další nárok na zaplacení částky 112 700,86 Kč s příslušenstvím rovněž z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila shodně jako v řízení o zaplacení částky 28 175,22 Kč, tedy že z důvodu porušení povinností vycházejících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 10. 2017, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 3. 2022. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 4 smluvních pokut po 28 175,22 Kč z důvodu porušení povinností: smluvní pokuta dle čl. 4 odst. 4.1 písm. c) ve spojení s ust. čl. 5 odst. 5.6 zástavní smlouvy (Porušení prohlášení, dle kterého se zástavce zavazuje, že bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele zástavu nezatíží zástavním právem, věcným břemenem nebo právem stavby s výjimkou případů, kdy je zástavou jednotka a nemovitá věc, v níž je jednotka vymezena a funkčně související nemovité věci budou zatěžovány věcnými břemeny k zajištění přístupu, provozu, údržby a správy takových nemovitých věcí nebo jednotek v nich vymezených). Porušení spočívající v tom, že žalovaná zástavu zatížila - ze zápisu v katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na [list vlastnictví], kat. území [číslo] [obec] je evidován Zápis [anonymizováno] [číslo] - Exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 11. 8. 2022. Právní účinky zápisu k okamžiku 11. 8. 2022. smluvní pokuta dle čl. 4 odst. 4.1 písm. f) ve spojení s ust. čl. 5 odst. 5.6 zástavní smlouvy (Porušení prohlášení, dle kterého se zástavce zavazuje o zástavu řádně pečovat). Porušení spočívající v tom, že žalovaná o zástavu řádně nepečovala, když v katastru nemovitosti je evidován shora citovaný Exekuční příkaz sp. zn. [spisová značka] smluvní pokuta dle čl. 5 odst. 5.5 písm. g) ve spojení s ust. čl. 5 odst. 5.6 zástavní smlouvy (Porušení prohlášení, dle kterého se klient od nabytí vlastnického práva k zástavě zavazuje zdržet se jakékoliv jiné dispozice se zástavou, která by znesnadňovala možnost zástavu zpeněžit). Konkrétně se jedná o porušení uvedeného ustanovení vyplývající z katastru nemovitostí, když zde je evidován shora citovaný Exekuční příkaz sp. zn. [spisová značka] smluvní pokuta dle čl. 1 odst. 1.3 písm. d) ve spojení s ust. čl. 5 odst. 5.6 a čl. 1 odst. 1.4 zástavní smlouvy (Porušení prohlášení, dle kterého zástavce prohlašuje a ujišťuje zástavního věřitele, že podle jeho nejlepšího vědomí neprobíhá ani podle vědomí zástavce nehrozí řízení před soudem či jiným orgánem veřejné moci (zejména výkon rozhodnutí, exekuce nebo insolvenční řízení), rozhodčí řízení ani šetření týkající se záležitostí zástavce, jeho majetku nebo jeho práv, které by mu mohlo byť jen potenciálně bránit v plnění jeho povinností podle zástavní smlouvy nebo které by mohlo znemožnit či ztížit vznik nebo výkon věcných práv či závazků založených zástavní smlouvou). Dle čl. 1 odst. 1.4 je stanoveno, že přestane-li být některé prohlášení učiněné v zástavní smlouvě kdykoliv za trvání zástavní smlouvy pravdivé, zavazuje se zástavce o takové skutečnosti zástavního věřitele bez zbytečného odkladu informovat. Porušení spočívající v tom, že došlo k porušení předmětného ustanovení tím, že žalovaná neinformovala zástavního věřitele, že na nemovitost je vedeno exekuční řízení, což vyplývá ze shora citovaného Exekučního příkazu sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]. Ani přes opakované výzvy žalovaná dlužné částky neuhradila.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 5. 2022 došlo k postoupení pohledávek ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni Toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno přípisem ze dne 11. 5. 2022.

3. Žalobkyně podala tyto dva samostatné návrhy – jednak o zaplacení částky 28 175,22 Kč s příslušenstvím a jednak o zaplacení částky 112 700,86 Kč s příslušenstvím, které soud spojil ke společnému řízení.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že neví, co žalované částky znamenají, nebyla o nich nijak informována, jen je žalobkyní nechutně vydírána, vyhrožují jí a tlačí na okamžitý prodej nemovitostí jejich investorům pod cenou. Sdělili jí, že jí budou dávat takové pokuty a v takové intenzitě, posílat na ní několik různých lidí denně, až jim prodej podepíše.

5. Žalovaná se k jednání soudu dne 4. 4. 2023 nedostavila, ačkoliv jí předvolání k jednání bylo doručeno v souladu s o.s.ř.. Soud tedy projednal věc bez její přítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř.. <i>6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2048 odst. 1o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 9. 10. 2017, z žádosti o čerpání hypotečního úvěru ze dne 1. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalované byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 1 485 000 Kč za účelem koupě bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] včetně spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech domu včetně pozemku st.p. [číslo] v k.ú. [obec]. Dluh byl zajištěn ve prospěch banky zástavním právem k této nemovitosti. Úroková sazba byla sjednána ve výši 2,89% p.a. a žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 360 splátkách měsíčně po 6 173,07 Kč.

12. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet úvěr na bydlení bylo zjištěno, že žadatelka doložila příjem ze závislé činnosti, což bylo ověřeno potvrzením o výši pracovního příjmu, z kterého bylo zjištěno, že potvrzený příjem byl ve výši 33 618 Kč měsíčně za období posledních 6 měsíců, dále ve výpisech z účtu. Pokud jde o výdaje, pak žadatelka v době žádosti o úvěr splácela spotřebitelský úvěr se zůstatkovou hodnotou 152 759 Kč a měsíční splátkou 2 617 Kč, který byl řádně splácen. Žadatelka uvedla měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, které banka navýšila na 7 500 Kč měsíčně. Dále vycházela banka z informací z externích úvěrových registrů, kontrolou insolvenčního rejstříku, interního Black listu, kontrolou databáze neplatných dokladů, a uzavřela, že nevznikly pochybnosti o schopnosti žadatelky úvěr splácet.

13. Ze zástavní smlouvy k nemovitým věcem [číslo] bylo zjištěno, že zástavní věřitel – [právnická osoba] na straně jedné a [jméno] [příjmení], coby zástavce a [celé jméno žalované], coby klient na straně druhé, uzavřeli předmětnou zástavní smlouvu dne 9. 10. 2017, kterou bylo sjednáno zástavní právo k nemovitostem: k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] na pozemku st. [parcelní číslo] včetně spoluvlastnického podílu [číslo] na společných částech domu včetně pozemku st.p. [číslo] v k.ú. [obec]. Obsahem smlouvy byl zákaz zcizení zástavy, závazky zástavce, závazky klienta. V případě porušení závazků stanovených v zástavní smlouvě klientem je zástavní věřitel oprávněn uplatnit vůči klientovi nárok na smluvní pokutu až do výše 2% z dosud nesplacené jistiny úvěru (č.l. 5 zástavní smlouvy).

14. Z výzvy ke splacení hypotečního úvěru ze dne 23. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně bezúspěšně vyzývána k zaplacení dlužné částky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 22. 3. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 478 294,83 Kč do 12. 4. 2022.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že byl vydán exekuční příkaz k prodeji shora citovaných nemovitých věcí [exekutorský úřad], [číslo jednací] [anonymizováno] – [číslo] ze dne 11. 8. 2022 právní účinky zápisu nastaly k okamžiku 11. 8. 2022.

16. Výzvou ke zpřístupnění předmětu zástavy ze dne 1. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke zpřístupnění zástavy dne 21. 6. 2022 mezi 11 – 13 hod. Současně byla upozorněna na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 28 175,22 Kč v případě, že zástava nebude zpřístupněna. Z protokolu o provedené kontrole stavu zástavy bylo zjištěno, že dne 21. 6. 2022 v 11. 15 hod. nikdo neotevřel.

17. Výzvou úhradě smluvní pokuty ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve výši 28 175,22 Kč, neboť nebyl zpřístupněn předmět zástavy.

18. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

19. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvních pokut, které vycházejí z porušení povinností úvěrové smlouvy a tomu související zástavní smlouvy. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru.

20. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

24. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

25. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované pouze zopakovala tvrzení v žalobě a odkázala na již předložené důkazy (potvrzení o příjmu, 3 výpisy z účtu zachycující přicházející platbu od zaměstnavatele), tak jak bylo uvedeno shora. Žádné důkazy o ověření výdajů žalované nebyly soudu předloženy., nebyly zjišťovány osobní a majetkové poměry žalované, nebylo zjištěno jaký je její osobní stav, zda má vyživovací povinnosti a pokud ano, ke komu a zda má tyto děti ve své péči či nikoli, jaké jsou pak výdaje na bydlení, na běžnou spotřebu (zde je naopak podstatné, zda žije sama či s nezletilými dětmi) apod. Žalobkyně nepředložila k výzvě soudu důkazy prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla řádně ověření výdajů žalované. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, když žádné její výdaje zkoumány a ověřovány ani nebyly, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované.

26. Podepsaný soud má tedy s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

27. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Jestliže je tedy úvěrová smlouva neplatná, pak na základě takto neplatné smlouvy nemůže vzniknout žalobkyni platně nárok na zaplacení smluvních pokut, a proto soud oba nároky žalobkyně na zaplacení smluvních pokut zamítl (výrok I. a II.).

28. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně v řízení nebyla v úspěšná a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

29. Soud zde na závěr ještě dodává, že je mu známo z úřední činnosti, že u podepsaného soudu se žalobkyně vůči žalované domáhá v řízeních vedených pod sp. zn. 6 C 386/2022, 20 C 413/2022 a 17 C 382/2022 zaplacení smluvních pokut ze stejného titulu jako v tomto řízení, v řízení pod sp. zn. 15C 297/2022 zaplacení zůstatku z úvěrové smlouvy, a v řízení pod sp. zn. 17C 173/2022 soudního prodeje zástavy, tato řízení doposud nejsou pravomocně skončena.