18 C 244/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 147 701,88 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 147 701,88 Kč</b> <b>s úrokem ve výši 15,4 % p.a. z částky 95 206,87 Kč od 9. 1. 2023 do 6. 2. 2023,</b> <b>s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 95 206,87 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení,</b> <b>s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 95 206,87 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 684,65 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 18,9 % p.a. z částky 50 000 Kč od 9. 1. 2023 do 1. 3. 2023,</b> <b>s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 50 000 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení,</b> <b>s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 50 000 Kč od 2. 3 2023 do zaplacení</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 788,26 Kč,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 509 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 701,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. a) Dne 3. 2. 2022 uzavřeli účastníci Dodatek č. 11 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, což bylo dne 3. 2. 2022 schváleno a zároveň bylo částka vyplacena na běžný účet žalovaného. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný poskytl v žádosti o úvěr, osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci žalovaný sám poskytl a žalobkyně je dále dle potřeby ověřila. Dále žalobkyně posoudila informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku ve výši 2 501 Kč, která se skládala z jistiny a úroku ve výši 15,4% p.a. a to vždy k 8. dni měsíce počínaje dnem 8. 3. 2022 s tím, že úvěr měl být splacen do 8. 11. 2026 žalovaný uhradil splátky od 8. 3. 2022 do 8. 10. 2022, od 8. 11. 2022 nebyly žádné splátky uhrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně dne 9. 1. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 95 206,87Kč nesplaceným úrokem z úvěru ve výši 3 684,65 úrokem ve výši 15% p.a. z částky 95 206,87 Kč od 7. 2. 2023 zákonným úrokem z prodlení z částky 95 206,87 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení. b) Dne 2. 2. 2022 uzavřeli účastníci Dodatek č. 10 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, poskytnutí kontokorentu bylo dne 3. 2. 2022 schváleno a zároveň bylo umožněno jeho čerpání na účtu žalovaného. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný poskytl v žádosti o úvěr, osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci žalovaný sám poskytl a žalobkyně je dále dle potřeby ověřila. Dále žalobkyně posoudila informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Z důvodu porušení smluvních ujednání byl kontokorent zablokován a žalovaný jej nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu dne 9. 1. 2023 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 1 788,26 Kč (od 9. 1. 2023 do 1. 3. 2023) úrokem ve výši 18,9% p.a. z částky 50 000 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení úrokem ve výši 15% p.a. z částky 50 000 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení. Do dne podání žaloby žalovaná ani přes písemnou výzvu žalobkyni ničeho neuhradila. c) Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 2 495,01 Kč. Žalovaný se dostal na svém běžném účtu do záporného zůstatku ve výši 509 Kč, dále pak dlužnou částku 1 500 Kč představují nezaplacené náklady účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu po žalovaném, 50 Kč za nezaplacené měsíční poplatky za neomezené zasílání informačních SMS, částka 436 Kč odpovídá dlužnému pojistnému, které žalovaný sjednal dodatkem č. 11 dne 3. 2. 2022 a toto bylo z důvodu ukončení splátkového kalendáře rovněž ukončeno. Ani tuto částku žalovaný do současné doby neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemají námitek.

4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, ust. § 2662 a násl. upravující smlouvu o účtu a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</i> <i>7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 13. Rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 24. 1. 2020, Dodatkem číslo 10 k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 2. 2. 2022, Dodatkem číslo 11 k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 3. 2. 2022, bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o běžném účtu č. [bankovní účet] a úvěru poskytnutého prostřednictvím kontokorentu do výše 50 000 Kč s tím že úvěr bude splácen průběžně každým připsáním peněz na běžný účet č. [bankovní účet], sjednána byla úroková sazbou 18,90 % ročně. Dále pak byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a to převodem na běžný účet č. [bankovní účet], úroková sazba byla sjednána ve výši 15,4% p.a., bonusová úroková sazba 13,4% p.a., pravidelná měsíční splátka byla ve výši 2 501 Kč, měsíční pojistné 218 Kč, splátky byly splatné vždy k 8. dni v měsíci.

14. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný čerpala kontokorent průběžně, úvěr řádně nesplácel, poslední platba byla připsána 11. 10. 2022, ke dni zesplatnění 9. 1. 2023 činil dluh 50 000 Kč na jistině, na úrocích 1 788,26 Kč a záporný zůstatek na účtu 509,01 Kč.

15. Přehledem čerpání a splácení úvěru bylo zjištěno, že ke dni zesplatnění 9. 1. 2023 činil dluh 95 206,87Kč na jistině, na úrocích 3 684,65 Kč.

16. Dopisem ze dne 9. 1. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k uhrazení závazku, a to dluhu na kontokorentu, úvěru a běžném účtu ve výši 153 174,79 Kč nejpozději do 18. 1. 2023 s tím, že v případě neuhrazení uvedené částky bude věc řešena soudní cestou.

17. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 100 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 15,4% p.a.. Došlo tedy k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení, když výše dluhu byla prokázána platební historií. Stejně tak považuje soud oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o kontokorentu, která se řídí shodným ustanovením občanského zákoníku – § 2395 o.z. a násl. I zde žalobkyně poskytla žalovanému jako úvěrující peněžní částku ve výši 50 000 Kč, která nebyla žalovaným – úvěrovaným splácena dle sjednané smlouvy. I zde soud smlouvu o kontokorentu považuje s odkazem na zák. č. 257/2016 Sb. za platnou. Tuto smlouvu žalovaný rovněž porušil neplněním svých povinností ze smlouvy vyplývajícím, proto došlo i zde k zablokování kontokorentu, k následnému zesplatnění a žalobkyně oprávněně požaduje zaplacení dlužní jistiny úvěru i úrokového příslušenství (výrok I.).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. Soud tedy přiznal ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 909 Kč a paušální náhradu za dva úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. (předžalobní upomínka a podání žaloby).