18 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní titul Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul za jménem , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované o zaplacení 69 170 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 16 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. od 21. 6. 2019 do zaplacení</b> <b>b) částku 8 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. od 9. 8. 2019 do zaplacení</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 zaplacení celkem částky 69 170 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že a) žalovaná uzavřela dne 26. 4. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen [webová adresa]“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr – žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě, zejm. pracovní smlouvou, výplatními páskami za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouvou. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 22 400 Kč, celkem tedy 50 400 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 840 Kč, přičemž zápůjčka měla být splacena 20. 6. 2019. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 5 600 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 600 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 11 200 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,38 % p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 16. 5. 2018, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila do doby postoupení pohledávky částku 11 460 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 28 000 Kč dlužné částky poplatků ve výši 10 940 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 2 441,88 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 175,42 Kč, úroku ve výši 19,38 % p.a. z dlužné jistiny 28 000 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% z částky 28 000 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. b) žalovaná uzavřela dne 22. 12. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 2. smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr – žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě, zejm. pracovní smlouvou, výplatními páskami za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouvou. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 18 690 Kč, celkem tedy 39 690 Kč a to formou 78 týdenních splátek po 509 Kč, přičemž zápůjčka měla být splacena 8. 8. 2019. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 3 570 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 200 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 10 920 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,27 % p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 19. 11. 2019, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila do doby postoupení pohledávky částku 12 670 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 19 578,87 Kč dlužné částky poplatků ve výši 7 435,13 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 1 307,57 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 576,67 Kč, úroku ve výši 21,27 % p.a. z dlužné jistiny 19 578,87 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% z částky 19 578,87 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. c) žalovaná uzavřela dne 24. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ 3. smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr – žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě, zejm. pracovní smlouvou, výplatními páskami za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouvou. Podle ní poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 880 Kč, celkem tedy 20 880 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 360 Kč, přičemž zápůjčka měla být splacena 4. 1. 2019. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 800 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % p.a. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 19. 11. 2019, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaná uhradila do doby postoupení pohledávky částku 17 670 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení: jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 2 472,14 Kč dlužné částky poplatků ve výši 737,86 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 535,90 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 215,59 Kč, úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 2 472,14 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% z částky 2 472,14 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet obě poskytnuté zápůjčky dle § 84 -89 zák. č. 257/2016 Sb., v všech případech žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně, resp. [právnická osoba] před uzavřením každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty a dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet každou jednotlivou zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně však z listin, na které odkazovala, k výzvě soudu předložila pouze zákaznické karty s tím, že kopie žalovanou předkládaných dokladů nemá k dispozici. Pro případ, že by soud shledal, že nebylo dostatečně prokázáno splnění zákonné povinnosti dle zák. č. 257/2016 Sb., upozornila, že smlouva byla uzavřena po 1. 12. 2016 a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (fajn půjčka) ze dne 26. 4. 2018, Smluvní podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 26. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 60 pravidelných týdenních splátkách po 840 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 50 400 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 28 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 22 400 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 5 600 Kč, částky za hotovostní inkaso ve výši 11 200 Kč, částky za administrativní poplatek ve výši 5 600 Kč Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 19,38 % p.a. při 60 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru obsahují v čl. 5 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky.

14. Ze zákaznické ze dne 26. 4. 2018 karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla způsob bydlení nájemník, je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, uvedla, že společně s ní ve společné domácnosti žije partner, má příjem 5 940 Kč měsíčně invalidní důchod, další příjem v domácnosti je 4 800 Kč státní podpora a další příjmy 4 361 Kč blíže nespecifikované, celkem 15 101 Kč, odhadované měsíční náklady uvedla 1 000 Kč měsíčně na bydlení, osobní výdaje 4 200 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 300 Kč, celkem výdaje 8 500 Kč. Měla předložit doklad o výměře důchodu, složenky.

15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ([anonymizováno] půjčka) ze dne 8. 2. 2018, Smluvní podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 8. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 78 pravidelných týdenních splátkách po 509 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 39 690 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 21 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 18 690 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 3 570 Kč, částky za hotovostní inkaso ve výši 10 920 Kč, částky za administrativní poplatek ve výši 4 200 Kč Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 21,27 % p.a. při 78 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru obsahují v čl. 5 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky.

16. Ze zákaznické ze dne 8. 2. 2018 karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla způsob bydlení nájemník, je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, uvedla, že společně s ní ve společné domácnosti žije partner, má příjem 9 035 Kč měsíčně invalidní důchod, další příjem v domácnosti uvedla 5 000 Kč blíže nespecifikované, celkem 14 035 Kč, odhadované měsíční náklady uvedla 1 000 Kč měsíčně na bydlení, osobní výdaje 4 200 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 500 Kč, celkem výdaje 8 700 Kč. Měla předložit doklad o výměře důchodu.

17. Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (fajn půjčka) ze dne 24. 11. 2017, Smluvní podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 24. 11. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 20 880 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 12 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 880 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 680 Kč, částky za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč, poplatek ve výši 2 400 Kč Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 23,72 % p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru obsahují v čl. 5 následky nesplácení spotřebitelského úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácela, byla vyzvána k splacení celé pohledávky.

18. Ze zákaznické ze dne 24. 11. 2017 karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla způsob bydlení nájemník, je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, uvedla, že společně s ní ve společné domácnosti žije partner, má příjem 9 035 Kč měsíčně invalidní důchod, další příjem v domácnosti uvedla 4 200 Kč blíže nespecifikované, celkem 13 235 Kč, odhadované měsíční náklady uvedla 1 500 Kč měsíčně na bydlení, osobní výdaje 4 200 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 400 Kč, celkem výdaje 8 100 Kč. Měla předložit doklad o výměře důchodu.

19. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Je sice skutečností, že všechna výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti dle režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

24. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

25. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze 3 zákaznické karty. Pouhý vyplněný tiskopis však není dostatečným důkazem k prokázání, že by právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost, která mu je zákonem č. 257/2016 Sb., tak jak bylo uvedeno shora, ukládána. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. právní předchůdce ověřoval či vyžadoval doložení důkazů prokazujících veškeré příjmy a výdaje žalované, na tyto skutečnosti zcela rezignoval, spokojil se s nedostatečným tvrzením, že výdaje žalované jsou odhadované u 1. smlouvy ve výši 8 500 Kč měsíčně, ačkoliv věděl, že žalovaná minimálně musí mít prokazatelné výdaje na nájemní bydlení, uvedla, že žije ve společné domácnosti s partnerem, jeho příjmy však poskytovatel nijak neověřoval. Žalovaná uváděla, že má další splátky, k tomuto opět žádné důkazy předkládány nebyly, nebylo možné zjistit, jaká je platební morálka žalované apod.. Pokud pak jde o 2. Smlouvu a i o 3. Smlouvu, které však časově předcházely 1. a 2. smlouvě, pak zde byl zcela shodný postup právního předchůdce žalobkyně, nebylo provedeno žádné ověření příjmů a výdajů, opět bylo vycházeno jen z tvrzení žalované, pokud je zde uváděno, že se ověřoval výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, pak takovéto doklady nebyly předkládány. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a to v žádné z těchto projednávaných smluv. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány a pokud snad ano, nebylo toto v řízení před soudem prokázáno. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti v žádné ze 3 smluv řádně neprovedl a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost všech 3 úvěrových smluv a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právního předchůdce obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud uložil žalované zaplatit z titulu 1. Smlouvy pouze částku 16 540 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná jí do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 28 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 11 460 Kč. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 21. 6. 2019, tj. ode dne následujícího po posledním termínu splatnosti (výrok I a).) a dále pak z titulu 2. Smlouvy pouze částku 8 330 Kč, která byla žalované poskytnuta a žalovaná jí do současné doby nevrátila – žalovaná uhradila na poskytnutou částku 21 000 Kč dle tvrzení žalobkyně pouze 12 670 Kč. Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. a to od 9. 8. 2019, tj. ode dne následujícího po posledním termínu splatnosti (výrok I b).). Pokud jde o 3. Smlouvu, pak byla poskytnuta žalované částka 12 000 Kč, na tuto smlouvu žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 17 670 Kč, tedy více než je její povinnost, proto v této části i v části týkající se zbylých požadovaných příslušenství z té které smlouvy o úvěru soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 69 170 s příslušenstvím Kč, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 24 870 Kč, tj. jen 36 %, proto žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).

27. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.