18 C 278/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 360 350,92 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 360 350,92 Kč</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 12 976,58 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 29 663,97 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 331 572,50 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem ve výši 14,8 % p.a. z částky 324 846,50 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 1 299,48 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 2 702,43 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 28 778,42 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem ve výši 22,99 % p.a. z částky 28 020,97 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 45 088,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 360 350,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným s dne 9. 11. 2018 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 360 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit s úroky ve výši 14,8% p.a. a dále pak hradit poplatky za pojištění a za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný byl povinen splácet úvěr s úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši dle smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s úhradou sjednaných měsíčních splátek, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva sjednaného v podmínkách a dne 29. 112. 2021 poskytování úvěru ukončila a úvěr zesplatnila. Současně uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 361 663,93 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 324 846,50 Kč poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 726 Kč kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 29 663,97 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 12 976,58 Kč úroků z úvěru ve výši 14,8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 324 846,50 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% p.a. z dlužné částky ve výši 331 572,20 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 324 846,50 Kč, poplatků ve výši 6 726 Kč, od 25. 6. 2022 do zaplacení. Do současné doby žalovaný dlužnou částku nezaplatil. V souladu se smlouvou pak žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a byla mu poskytnuta kreditní karta MoneyCard Gratis MC Standard, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky. Zavázal se splácet tento úvěr v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výši 2% z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci. Současně byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. I zde žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku porušení smluvních povinností využila banka svého práva a dne 1. 12. 2021 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, která činila 31 480,85 Kč. Dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, dluh se úročil v souladu se smlouvou úrokem ve výši 22,99% p.a. z jistiny a dále také úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 28 020,97 Kč poplatků ve výši 757,45 Kč kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 702,43 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 299 Kč úroků z úvěru ve výši 22,99 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 020,97 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% p.a. z dlužné částky ve výši 28 778,42 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 020,97 Kč, poplatků ve výši 757,45 Kč, od 24. 6. 2022 do zaplacení. Do současné doby žalovaný ani tuto dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, a to s účinností ke dni 21. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 14. 7. 2022.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, zástupce žalobkyně vyjádřil s tímto postupem souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2395 o.z smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 ZSU. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček ze dne 9. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému [právnická osoba] (dále jen„ banka“) poskytla úvěr ve výši 360 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách po 6 278,05 Kč, což zahrnovalo i úhradu pojištění a to vždy do každého 26. dni v měsíci počínaje 26. 12. 2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,8% p.a.. Úvěr byl poskytnut na úhradu dluhů u společnosti [právnická osoba], u banky a zbývající částka byla vyplacena na účet žalovanému. Ve smlouvě byly mimo jiné sjednány podmínky upravující prodlení klienta s úhradou pohledávek vůči bance.

14. Z rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru bylo zjištěno, že banka v důsledku porušování smluvních podmínek zesplatnila svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. č. [bankovní účet] ke dni 29. 12. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě luhu ve výši 361 663,93 Kč do 14. 1. 2022.

15. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal sjednaný úvěr dle smlouvy, od 28. 12. 2020 nehradil splátky řádně, naposledy provedl úhradu 26. 7. 2021.

16. Ze žádosti o smlouvu, ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. [číslo] ze dne 24. 9. 2012, Dispozicemi ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené de 24. 9. 2012, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr, který byl čerpán prostřednictvím kreditní karty, úvěrový rámec byl do 20 000 Kč, minimální splátka byla stanovena ve výši 2% čerpaného úvěru a úroková sazba pro hotovostní čerpání činila 26,28% p.a a pro bezhotovostní čerpání 25,08% p.a.

17. Z rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru bylo zjištěno, že banka v důsledku porušování smluvních podmínek zesplatnila svou pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě luhu ve výši 31 480,85 Kč do 15. 12. 2021.

18. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný prováděl čerpání peněžních prostředků - výběrem v bankomatech, platbou u obchodníka, bylo zjištěno, jakým způsobem byly vyúčtovány úroky, poplatky za odeslání upomínek, za přečerpání úvěrového rámce, za vedení kreditní karty dle Sazebníku.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, když žalovaný předložila potvrzení o výši příjmu, s odkazem, že žádné jiné splátky měsíční nemá, nemá srážky ze mzdy. Soud tedy s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou.

20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 360 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 14,8 % p.a. Dále pak žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla úvěrující žalovanému v jeho prospěch finanční prostředky formou úvěrového rámce a to až do výše 20 000 Kč. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření obou smluv o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení, když žalobkyně prokázala k výzvě soudu, že banka provedla dostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný tím, že úvěry nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovených smluv, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila oba úvěry za splatné a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěrů, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistin, oprávněný je i nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.

21. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 14 415 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 9 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 4 890 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 45 088,50 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.