18 C 287/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Leony Poplerové a přísedících ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený anonymizováno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: ; název žalované , IČO sídlem adresa žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 23. 11. 2020, jež byl sjednán pracovní smlouvou uzavřenou účastníky dne 10. 7. 2020, doručené žalobci dne 25. 11. 2020 podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je neplatné.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Ustanovenému advokátovi [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] se přiznává odměna za poskytování právní pomoci ve výši 22 815,76 Kč.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích odměnu ustanoveného advokáta ve výši 11 407,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>V. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 4. 12. 2020 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dala žalovaná, co by zaměstnavatel dne 23. 11. 2020 podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je neplatné. Tvrdil, že byl v pracovním poměru u žalované na dobu neurčitou se zařazením zedník, v době od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 byl v pracovní neschopnosti a v této době mu doručila žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení pracovní kázně, kterého se měl dopustit tím, že se od 11. 11. 2020 nedostavil bez udání důvodu do pracovního procesu. Žalobce namítal, že tak učinit nemohl právě z důvodu dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem. Potvrdil, že okamžité zrušení pracovního poměru obdržel prostřednictvím České pošty a to 25. 11. 2020.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce se nedostavil bez udání důvodu do pracovního procesu, omluvu nijak nedoložil, neinformoval žalovanou o své pracovní neschopnosti. Žalovaná vycházela z informací o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance získané z ČSSZ, ze kterých vyplývá, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 2. 11. 2020 do 10. 11. 2020. Dne 15. 11. 2020 předával jednatel žalované žalobci v nákupním centru výplatu za říjen 2020 a tehdy nesděloval žalobci, že byl stále nemocný, kromě toho jednání proběhlo v době, kdy neměl žalobce povoleny vycházky. Dále v průběhu měsíce listopadu 2020 žalobce velmi intenzivně hledal nové zaměstnání, mimo jiné jednal se zástupcem společnosti [právnická osoba] a sdělil jednateli, že je schopen nastoupit prakticky ihned a i tento pohovor byl veden v době, kdy vycházky žalobce povoleny neměl. Postoj žalobce hodnotil jako krajně nemorální, nemravný a nemůže požívat právní ochrany. <i>3. Podle § 191 zák. práce je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.</i> <i>4. Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen " nemoc) nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,</i> <i>5. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.</i> <i>6. Podle § 60 zák. práce musí okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn.</i> <i>7. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.</i> 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění:

9. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalované do funkce zedníka a to dne 10. 7. 2020, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.

10. Z listiny nazvané Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datované dne 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná zrušila se žalobcem okamžitě pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce porušil pracovní kázeň, když se od 11. 11. 2020 nedostavil do pracovního procesu bez udání důvodu, případnou svou omluvu nijak nedoložil a svou absencí ohrozil zdárnou realizaci zakázky„ revitalizace bytového domu [anonymizováno]“ a tudíž i dobrou pověst zaměstnavatele. Listina je opatřena razítkem žalované a podpisem jednatele [jméno] [příjmení].

11. Žalovaná předložila rovněž listinu, která je označená Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele, je datována 23. 11. 2020, je stejného obsahu, pouze u datumu, kdy se žalobce nedostavoval do pracovního procesu je uvedeno pouze 11.

11. A rukou je dopsán rok 2020, tato listina byla předložena v kopii, je na ní podpis jednatele žalované bez razítka a rukou připsáno„ převzal 25. 11. 2020 osobně a podpis [celé jméno žalobce]“.

12. Z oznámení zaměstnance ze dne 3. 12. 2020 a 4. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce dle sjednané pracovní smlouvy.

13. Ze zprávy ČSSZ nazvané„ informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance“, která byla získána z ePortálu ČSSZ dne 30. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce je neschopen práce od 2. 11. 2020, má povolené vycházky v době od 2. 11. 2020 do 10. 11. 2020 a neschopen práce je žalobce do 10. 11. 2020.

14. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce byl neschopen práce od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020 a žalobci byly povoleny vycházky od 13 do 17 hodin. Kontrola u lékaře byla stanovena na 27. 11. 2020.

15. Z listiny předložené žalovanou, kde je zachycen scan obrazovky počítače, kdy je otevřeno webové rozhraní ePortal CSSZ bylo zjištěno, že u žalobce bylo uvedeno trvání pracovní neschopnosti od 2. 11. 2020 do 10. 11. 2020.

16. Z webového rozhraní [webová adresa] aplikace NEM-evidence pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že pracovní neschopnost žalobce trvala od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020.

17. Ze zprávy OSSZ Pardubice ze dne 25. 5. 2021, která byla poskytnuta k výzvě soudu bylo zjištěno, že žalobce byl nemocen od 2. 11. 2020, téhož dne bylo elektronicky doručeno toto oznámení do evidence do OSSZ MUDr. [jméno] [příjmení], dočasná pracovní neschopnost trvala do 30. 11. 2020, o tomto rozhodl lékař dne 27. 11. 2020, téhož dne bylo rozhodnutí doručeno na OSSZ elektronicky. Pojištění žalobce u žalované trvalo od 10. 7. 2020 do 10. 11. 2020, nemoc pokračovala i po ukončení pojistného vztahu.

18. Z listiny předložené žalovanou bylo zjištěno, že žalobce dne 15. 11. 2020 v [anonymizována dvě slova] v [obec] převzal od [jméno] [příjmení] výplatu za říjen 2020.

19. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora cit. zák. ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněné ze strany zaměstnavatele je důvodný.

20. Z hmotněprávní úpravy rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením – z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce - vyplývá, že povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení pracovní kázně (že se žalobce ode dne 11. 11. 2020 nedostavoval do zaměstnání), má zaměstnavatel. Naproti tomu zaměstnanec má povinnost tvrdit a prokázat, že se o porušení pracovní kázně nejednalo (že zde byl legitimní důvod, proč se do zaměstnání nedostavoval – že byl dočasně práce neschopný).

21. V řízení bylo prokázáno pracovní smlouvou ze dne 10. 7. 2020, že byl platně sjednán pracovní poměr žalobce u žalované společnosti.

22. Okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným dopisem ze dne 23. 11. 2020 splňuje nejen formální předpoklady okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy písemná forma, konkrétní vymezení důvodu a doručení listiny druhé straně, ale i materiální předpoklady okamžitého zrušení pracovního poměru. Mezi účastníky nebylo sporné, že k doručení písemnosti došlo 25. 11. 2020, ať již to bylo prostřednictvím České pošty, jak tvrdil žalobce, či snad osobním převzetím - pokud by k němu totiž skutečně došlo, rovněž by se tak stalo k 25. 11. 2020, proto soud nečinil další dokazování k prokázání, zda došlo k převzetí této listiny i osobně, což sporoval žalobce.

23. Soud konstatuje, že žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru dne 25.. 11. 2020, žaloba byla podána již 4. 12. 2020, tudíž s odkazem na § 72 zák. práce byla žaloba podána včas.

24. Spornou otázkou zůstalo, zda se žalobce dopustil porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů, a to zvlášť hrubým způsobem, které by splňovalo podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, tedy ze strany žalované.

25. Dočasná pracovní neschopnost podle zvláštního předpisu (zákona o nemocenském pojištění) představuje důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanec po tuto dobu není povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, a zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu, přičemž hmotné zabezpečení zaměstnance po dobu trvání překážky v práci upravují předpisy o nemocenském pojištění a zákon o státní sociální podpoře. Po dobu trvání překážky v práci se tedy jedná o nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit (§ 191 zák. práce). Nepřítomnost v práci za takové situace proto nemůže představovat porušení pracovních povinností zaměstnance.

26. Brání-li zaměstnanci v konání práce některá z překážek v práci, zákoník práce mu ukládá, aby včas požádal zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Zaměstnanec je povinen zaměstnavatele uvědomit o této překážce a předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu, tj. prakticky hned, jak to bude možné (§ 206 odst. 1 zák. práce). Zákon ukládá zaměstnanci povinnost existenci překážky prokázat, může jej uvědomit o překážce v práci i dodatečně a může rovněž její existenci dodatečně prokazovat. Zaviněné nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnance je pouze porušením pracovní povinnosti, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence zaměstnance; rozhodující je existence překážky v práci a její trvání (k tomu srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1981, sp. zn. 6 Cz 21/87, uveřejněné ve Sborníku stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu, díl IV, SE Praha 1986, str. 912). Jestliže tedy zaměstnanec – byť i dodatečně – prokáže, že překážka v práci na jeho straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být jeho případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená a nemůže představovat porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

27. Je tedy zřejmé, že porušení pracovních povinností tím, že zaměstnanec podle pokynu zaměstnavatele odmítá v pracovní době osobně konat práce podle pracovní smlouvy (nebo vůbec nastoupit do práce a být přítomen na svém pracovišti), se může zaměstnanec dopustit mimo jiné jen tehdy, má-li podle pokynu zaměstnavatele vykonávat ty práce, pro jejichž výkon je (objektivně) zdravotně způsobilý. Odmítnutí výkonu práce, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zaměstnanec zdravotně způsobilý, tedy není porušením pracovních povinností a tudíž ani důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Obdobně nemůže být posouzena jako neomluvená (a tedy jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci) ani případná nepřítomnost zaměstnance v práci, kterou zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (objektivně) není schopen vykonávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2779/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 714/2010.

28. Soud tedy v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobce byl lékařem uznán dočasně práce neschopným, což bylo prokázáno jednak rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti vystavené MUDr. [jméno] [příjmení], zprávou OSSZ Pardubice a to v době od 2. 11. 2020 do 30. 11. 2020, tedy v uvedeném období byly na straně žalobce překážky v práci, v této době nebyl žalobce povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, a žalovaná, coby zaměstnavatel, nebyla povinna přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Tyto překážky v práci na straně žalobce byly objektivně omluvitelné, nikoli neomluvitelné. Tím, že zaměstnanec neinformuje zaměstnavatele o trvání dočasné pracovní neschopnosti, se zaměstnanec dopustí dle § 129 zákona o nemocenském pojištění přestupku, za který může být sankcionován OSSZ. Toto žalobcovo neoznámení trvání dočasné pracovní neschopnosti žalované není však způsobilé přivodit následky spojené s § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, tak jak je uvedeno shora. Soud z tohoto důvodu tedy neprovedl důkaz výslechem stavbyvedoucího [jméno] [příjmení], který měl prokázat, že žalobce nesdělil svou nepřítomnost zaměstnavateli. Stejně tak ani tvrzení žalované o tom, že žalobce převzal mzdu v době své pracovní neschopnosti mimo dobu povolených vycházek, že si hledal nové zaměstnání v měsíci listopadu 2020, není právě tím porušením pracovních povinností, které by naplňovaly skutkovou podstatu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce Ani v době trvání pracovního poměru žádný právní předpis nezakazuje zaměstnanci, aby činil kroky směřující ke změně dosavadního pracovního poměru. Z těchto důvodů soud neprovedl také navrhované důkazy ze strany žalované a to výslech jednatele společnosti [právnická osoba] Ročeně. Soud tedy ze shora uvedených důvodů žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, je neplatné, neboť žalobce nebyl objektivně způsobilý vykonávat práce, které by mu v období od 11. 11. 2020 přiděloval zaměstnavatel, jeho nepřítomnost na pracovišti byla omluvitelná právě pro trvání dočasné pracovní neschopnosti (výrok I.) ..

29. Pokud jde o náklady řízení, pak v řízení byl žalobce zcela úspěšný, jemu však v řízení žádné náklady nevznikly, proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

30. Žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven pro toto řízení advokát. Odměna ustanoveného advokáta byla vypočtena postupem dle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Sazby mimosmluvní odměny činí 2 500 Kč. Podle obsahu spisu bylo soudem přiznáno 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b),c) ,g) vyhl. č. 177/96 Sb., a to za převzetí a přípravu, za účast u 2 jednání soudu, sepis vyjádření, 2x porada s klientem tj. 6x 2 500 Kč. Celkem tedy za právní služby náleží [anonymizováno] [příjmení] částka ve výši 15 000 Kč. Náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.) přísluší ke každému poskytnutému úkonu právní služby, tj. 6 x 300 Kč, celkem tady 1 800 Kč. Dále pak byla přiznána náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 4 půlhodiny ke každému z jednání soudu, tj. 8 x 100 Kč, celkem tedy 800 Kč. Za cestovné k jednání soudu z Kolína do Pardubic a zpět při ujetí 2x 100 km, průměrné spotřebě 6,77l/ 100 km, ceně benzinu 27,80Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km, pak přísluší advokátovi částka 1 256 Kč. Hotové výdaje tedy představují částku 3 856 Kč. [anonymizováno] [příjmení] je plátcem DPH proto mu soud přiznal i náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty ze shora uvedené odměny a náhrad ve výši 3 959,76 Kč dle § 137 o.s.ř.. Advokátovi tedy byla přiznána odměna v celkové výši 22 815,76 Kč (výrok III.).

31. Podle § 148 odst. 1 os.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

32. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný, uložil soud žalované povinnost zaplatit státu náklady ustanoveného zástupce, které hradil. Soud však při určení výše těchto nákladů přistoupil k jejich snížení a to s odkazem na § 150 o.s.ř., když na straně žalované společnosti shledal důvody zvláštního zřetele hodné, které spočívají v tom, že žalovaná, coby zaměstnavatel, při ukončení pracovního poměru s žalobcem vycházela z informací, které jí byly poskytnuty ČSSZ (viz. odstavec 13., 15. rozsudku), z kterých bylo zřejmé, že došlo k 10. 11. 2020 k ukončení pracovní neschopnosti žalobce. Až v průběhu řízení bylo zjištěno, že tyto informace zadané do systému ČSSZ byly nesprávné. Žalobce však, aby se domohl neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, neměl jinou možnost, než podat předmětnou žalobu, rozhodně tedy v jeho konání soud nespatřuje rozpor s dobrými mravy ani šikanózní jednání ve vztahu k žalované společnosti. Soud tedy uložil žalované, aby uhradil náklady státu v rozsahu 50%, tj. 11 407,88 Kč (výrok IV.)

33. Žalobce byl v řízení zcela osvobozen od placení soudních poplatků, byl v řízení zcela úspěšný, proto poplatková povinnost přešla na žalovanou společnost s odkazem na § 2 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb. a protože tento zákon možnost snížení zaplacení soudního poplatku z důvodu zvláštního zřetele hodného či obdobného neupravuje, soud uložil žalované zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok V.).

34. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. – třídenní.