18 C 345/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa původní účastnice a žalované zastoupená opatrovníkem územní celek sídlem adresa původní účastnice a žalované zastoupeným advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva <b>I. Návrh, aby soud určil, že žalovaná není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], posledně bytem [adresa původní účastnice a žalované], zemřelém dne [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 37 956,49 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované svědečné ve výši 5 141,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 19. 12. 2021 domáhala určení, že žalovaná není dědičkou po svém manželovi zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Tvrdila, že v rámci pozůstalostního řízení uplatnila námitku dědické nezpůsobilosti žalované a byla odkázána soudním komisařem k podání žaloby, což ve stanovené lhůtě učinila. Žalobkyně, coby sestra zůstavitele, namítá, že jeho nelze vyloučit, že se jeho manželka mohla dopustit proti zůstaviteli činu povahy úmyslného trestného činu, konkrétně neposkytnutí pomoci dle § 150 odst. 1 trestního zákoníku. Naplnění znaků tohoto trestného činu spatřovala v okolnostech, kdy v červenci až srpnu 2020 došlo ke zranění zůstavitele – zranění nohou a potřebnou pomoc mu poskytli až sousedi, manželé [příjmení], kteří náhodou zaslechli jeho volání o pomoc a přivolali záchrannou zdravotnickou službu. Žalovaná zůstala nečinná, naopak po příjezdu zdravotnické záchranné služby nechtěla umožnit záchranářům vstup na pozemek a umožnila ho až po následném příjezdu hlídky policie. Během řízení po provedení výslechů svědků – sousedů žalované, žalobkyně upřesnila, že ke zranění zůstavitele mělo dojít pravděpodobně v prosinci 2020. Uvedla, že pokud zůstavitel volal o pomoc, pak je zjevné, že o poskytnutí pomoci měl zájem a chtěl, aby mu byla poskytnuta. Připustila, že žalovaná požádala o přivolání lékařské pomoci, ale po jejich příjezdu jim v poskytnutí pomoci bránila a tímto jednáním žalované bylo zasaženo do právem chráněného zájmu zůstavitele na zdraví a život a mohlo být činem povahy úmyslného trestného činu. Vážnost stavu musela vnímat i žalovaná, když požádala [jméno] [příjmení] o přivolání zdravotnické záchranné služby.

2. Opatrovník žalované s návrhem nesouhlasil. Námitku žalobkyně považoval za účelovou, neboť žalobkyně se pouze snaží domoci dědictví po svém bratrovi, které jí však nenáleží. Zůstavitel byl jedinou osobou, se kterou žalovaná normálně komunikovala a žila a i přes duševní potíže měla svého manžela ráda. Naopak žalobkyně během života zůstavitele s ním nikterak výrazně nekomunikovala, žádný vážný zájem o jeho život neprojevovala. Neposkytovala mu jakoukoli pomoc. Je zřejmé, že ani neví, co se konkrétně mělo zůstaviteli stát za úraz nohou. Opatrovníkovi není nic známo o tom, že by proběhlo jakékoli šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení v souvislosti se spácháním trestného činu žalovanou vůči zůstaviteli. Poukázal na špatný duševní stav žalované, která dokonce rozporuje i smrt svého manžela. Manželé žili de facto odloučeni od společnosti, do svého domu neměli zavedenou vodu ani odpad, o obydlí se nikdo dlouhou dobu nestaral, hromadili nepotřebné věci a nedůvěřovali třetím osobám, zůstavitel byl uzavřený typ a s nikým se nesdružoval. Jejich soužití neprobíhalo za standardních podmínek, zůstavitele nikdo neviděl ani nepostrádal několik měsíců před jeho smrtí a na jeho smrt se přišlo až po aktivním konání žalované, která pokřikovala na kolemjdoucí, že jejího manžela někdo otrávil. Možnost otravy však byla soudním znalcem vyloučena a důvodem úmrtí bylo selhání srdce v důsledku chorobných příčin bez zavinění třetí osoby. Žalobkyně neuvádí, v čem měl spočívat úraz zůstavitele, jaké dosahoval intenzity, jak byl zůstavitel léčen. Významné je i to, zda si zůstavitel přál být ošetřen či odvezen do zdravotnického zařízení, což dle výpovědi žalované odmítal. <i>3. Podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.</i> <i>4. Podle § 1481 o.z z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.</i> <i>5. Podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.</i> 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a to na základě následujících skutkových zjištění:

7. Z usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 9. 2021 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že pozůstalá sestra [celé jméno žalobkyně] byla odkázána, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení, podala proti pozůstalé manželce [celé jméno původní účastnice], žalobu o určení, že pozůstalá manželka není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelém [datum]. Usnesení nabylo právní moci 20. 10. 2021.

8. Ze spisu tohoto soudu sp. zn. 21 Nc 906/2021 bylo zjištěno, že byl podán návrh na omezení svéprávnosti [celé jméno původní účastnice]. V řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to dne 6. 12. 2021 znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož závěrů vyplývá, že posuzovaná [celé jméno původní účastnice] trpí závažnou duševní chorobou v pravém slova smyslu, jedná se u ní o léta trvající paranoidní psychózu. Duševní onemocnění snižuje její schopnosti rozpoznávací i ovládací. Pod vlivem psychotických prožitků nepřiměřeně jedná, je těžce narušen kontakt s realitou, je pod vlivem bludů, je naprosto nekritická, chybí jí náhled chorobnosti stavu, její náhled na duševní onemocnění je nulový. Z rozsudku ze dne 4. 4. 2022 č.j. 21 Nc 906/2021-74 bylo zjištěno, že [celé jméno původní účastnice] byla omezena ve svéprávnosti na dobu tří let od právní moci rozhodnutí s tím, že nemůže nakládat s majetkem a finančními částkami v hodnotě přesahující 2 500 Kč v každém jednotlivém případě právního jednání, zároveň v samostatném hospodaření s částkou přesahující 10 000 Kč za jeden kalendářní měsíc, nemůže rozhodovat o přijetí a odmítnutí zdravotních služeb, uzavírat úvěrové, pojistné smlouvy, smlouvy o stavebním spoření, smlouvy o poskytování sociální péče, uzavírat pracovně právní smlouvy, podávat žádosti o dávky státní sociální podpory, dávky hmotné nouze a dávky pro osoby zdravotně postižené, vyřizovat osobní doklady a realizovat pasivní volební právo. Opatrovníkem jmenované byla ustanovena Obec Mikulovice. Rozsudek nabyl právní moci 12. 5. 2022.

9. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že tato je nyní hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v [obec], uvedla, že její manžel nebyl nemocný, nechtěl brát žádné léky. Pokud potřeboval ke své lékařce [anonymizováno] [příjmení], tak jeli autobusem, bylo to jednou až dvakrát za rok. S nohama nic neměl, normálně chodil do krámu v obci. Když mu nebylo dobře a chtěla mu zavolat ARO, takto nechtěl, nikdy k nim žádná sanitka nepřijela. Se sousedy se nenavštěvovali, ani s příbuznými.

10. Ze sdělení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje bylo zjištěno, že věc úmrtí [jméno] [příjmení] byla dne [datum] odložena dle § 159a odst. 1 trestního řádu, k žádnému trestnímu stíhání [celé jméno původní účastnice] nedošlo.

11. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bývalého starosty [územní celek], bylo zjištěno, že rodinný dům, ve kterém manželé [příjmení] žili, neudržovali, neopravovali, chovali zde hospodářské zvířectvo. Sousedské vztahy měli napjaté. Nikdo k nim domů nechodil, nikoho k sobě nepustili, byli to zvláštní lidé. Měli problém s vodou. Zůstavitel byl„ samorost“, hrubý až vulgární, každý od něj utekl, psychický stav paní [celé jméno původní účastnice a žalované] byl od roku 2020 velmi špatný, chovala se k občanům velice hrubě, vyhazovala psí exkrementy na ulici, pokřikovala sprostě na děti. V době, kdy byl starostou ([číslo]) si nepamatuje, že by u [anonymizováno] zasahovala policie nebo zdravotní záchranná služba.

12. Z výpovědi [jméno] [příjmení], starosty obce, bylo zjištěno, že rodinu [příjmení] zná 20 let, žili sami pro sebe v uzavřeném světě, bez rodiny, kamarádů, v hrozných podmínkách pro život, bez elektriky, vody, kanalizace, plynu, v ruině, žili jeden pro druhého, nikde nepracovali, je to zvláštní rodina. Sám byl u mnoha zásahů záchranářů i policie, často ho volali spoluobčané, že mezi nimi a paní [celé jméno původní účastnice a žalované] dochází ke konfliktům. Při jednom ze zásahů mu volali z LDN z [obec], že pana [příjmení] přivezou domů, tehdy žalovaná neotvírala, nebylo možné se k domu dostat kvůli jejich psovi, byla zde tedy i hlídka policie. Žalovaná až potom vyšla z domu a po vysvětlení, že se jí vrací manžel, mu otevřela a pustila ho do baráku. Žalovaná neměla daleko k ostřejšímu slovu, takže nebyl rozdíl mezi jejím chováním k policii, záchranné službě nebo kolemjdoucím. O problémech s [anonymizováno] s žalobkyní nikdy nekomunikoval, vůbec jí nezná.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], souseda [anonymizováno] bylo zjištěno, že někdy v létě 2020, možná na podzim, viděl zůstavitele ležet asi hodinu až dvě venku, křičel„ áro, áro“ a nikdo na to nereagoval, ani on. Sanitku volali jiní sousedé – [příjmení]. Sanitka ho odvezla, byl nějaký čas v nemocnici, když se vrátil, byl jeho stav špatný. Nikdy u nich nebyl na návštěvě, neměli vodu, chodili pro ni do rybníka, nevařili, netopili, odstřihli jim elektriku, denně se mezi sebou hádali. Paní [celé jméno původní účastnice a žalované] urážela lidi, házela kamení na auta, nadávala dětem, lidé raději přecházeli na druhou stranu. Policie tam zasahovala několikrát.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky svědka [příjmení], sousedky [anonymizováno] bylo zjištěno, že u nich doma nikdy nebyli, nenavštěvovali se. Někdy na jaře 2021 slyšela, že zůstavitel křičel„ zavolejte záchranku, pomoc“. V té době byla doma s manželem a se synem, takže zavolali policii. Na jiný případ zásahu policie si nevzpomněla. Volání pana [příjmení] slyšela asi 10 minut. Na zásah policie a záchranky se podívat nebyla.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno], souseda [anonymizováno], který bydlí přes silnici, bylo zjištěno, že u [anonymizováno] zasahovala často policie, a to městská i státní i záchranná zdravotní služba. Někdy na Vánoce nebo na Silvestra přivezli pana [příjmení] z nemocnice, tehdy tam jeho manželka nechtěla nikoho pustit, pan [příjmení] seděl v sanitce, volali odchytovou službu na psa, situaci sledoval deset minut a pak se o to již nezajímal. Pan [anonymizováno] byl jednodušší, ale nebyl zlý, s lidmi vycházel v průměru kladně, nikomu nenadával, na nikoho neútočil.

16. Z výpovědi [jméno] [příjmení], sousedky [anonymizováno], bylo zjištěno, že paní [příjmení] a pan [příjmení] volali panu [příjmení] záchranku, tehdy tam žalovaná nechtěla pustit záchranku, takže musela přijet i policie. Podruhé tam byla policie, až když pan [příjmení] nebyl živý. O soužití manželů [příjmení] se nezajímala. Poslední dobou se u nich nesvítilo, nekouřilo se z komína, viděla žalovanou něco nosit v tašce.

17. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], souseda [anonymizováno], bylo zjištěno, že má okna do jejich zahrady, pokud byli [příjmení] venku na zahradě, tak je viděl i slyšel, jsou to velmi hluční sousedé, vulgárně pokřikují na celou vesnici, pokřikovali i mezi sebou. Naposledy u nich byl před čtyřiceti lety. Sám volal policii asi třikrát za posledních pět let, protože je vulgárně uráželi a vyhrožovali. Jednou na žádost žalované volal záchranku, tehdy žalovaná přišla o to poprosit s tím, že tam pan [příjmení] leží a bolí ho záda. Když záchranku zavolal a sdělil to žalované, začala ho vulgárně urážet. Mohlo to být někdy v prosinci 2021. Asi po třech týdnech pana [příjmení] přivezli domů, byl u toho i starosta obce, protože paní žalovaná nechtěla manžela pustit do baráku. Nikdy neslyšel pana [příjmení] volat o pomoc.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], sousedky [anonymizováno], bylo zjištěno, že žalovaná urážela každého, i je, když je viděla. Policii nebo záchrannou službu volal její manžel, bylo to někdy 21. prosince, přesný rok nevěděla. Nevěděla nic o tom, že by pan [příjmení] volal o pomoc. Dříve byli [příjmení] normální, měnit se začali tak před 18 – 20 lety.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], neteře účastnic, bylo zjištěno, že od roku 2000 se s manželi [příjmení] nestýkala. S žalobkyní se vídá tak dvakrát do roka. S panem [příjmení] – strýcem mluvila v březnu 2021 přes plot, sdělil jí, že je tam zamčený a požádal jí, zda by mu nezajela koupit něco k jídlu, neboť několik dní nejedl. ¨Na nákup dojela, ale když se vrátila, byla zde již žalovaná, takže k nim domů už nešla.

20. Policie ČR sdělila, že u žalované za období do léta 2020 bylo pouze šetřeno její jednání ze dne 7. 7. 2022 pro trestný čin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku.

21. Léčebna dlouhodobě nemocných v [obec] sdělila, že zde byl [jméno] [příjmení] hospitalizován od 19. 2. do 1. 6. 2020.

22. Statutární město Pardubice, městská policie sdělila, že v posledních třech letech v bydlišti manželů [příjmení] nezasahovali.

23. Ze zprávy Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje bylo zjištěno, že záchranná služba na adrese [adresa původní účastnice a žalované], byla zde výjezdová skupina ve složení [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří vyjížděli po volání na tísňovou linku sousedem a věc byla řešena ve spolupráci s PCR a dále pak 10. 2. 2020 zde byla výjezdová skupina ve složení [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V období červenec až srpen 2020 záchranná služba nevyjížděla, další výjezd byl dne 18. 3. 2021 kde na místě byl nalezen [jméno] [příjmení] bez známek života, volajícím byl starosta [územní celek]. Dále zde zasahovali dne 7. 7. 2022 z důvodu agresivity [celé jméno původní účastnice].

24. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jako záchranář odváděl pana [příjmení] ze stodoly, nevzpomněl si, že by měl zraněnou nějakou část těla. Zasahovali zde v prosinci, byl zřejmě delší dobu ve studeném prostředí, byl podchlazený. Svvědek se domníval se, že tehdy s nimi pan [příjmení] nekomunikoval, což bylo spojeno s jeho zdravotním stavem. Převezli ho do nemocnice na kardiologii do [obec]. Tehdy zde byla přítomna i Policie ČR. V prostředí, ve kterém zasahovali, byl nějaký průchod do stodoly, byla tam úzká ulička, zarostlá zahrada, manželka je dovnitř nepustila.

25. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v únoru 2020 byl jako řidič záchranář u pana [příjmení], tehdy tam byla i policie, byli voláni proto, že pán upadl a nemohl vstát. V době jejich příjezdu zraněn nebyl. Seděl, nebo klečel, do sanitky ho zřejmě transportovali na kolečkové židli a odvezli ho na úrazovou ambulanci do nemocnice. Tehdy s nimi komunikoval při příjezdu, byl to starší pán, a pokud takoví lidé upadnou, už nemají sílu se postavit. Tehdy byla přítomna při jejich příjezdu policie, paní pobíhala po zahradě, sprostě křičela, bylo zřejmé, že není moc při smyslech, policie je k pánovi zavedla, v tom prostředí byla špína, takový dům, kde slepice mohou dovnitř a tomu odpovídal i zanedbaný stav pána.

26. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno], bylo zjištěno, že při výjezdu v [obec], byla vyostřená, vypjatá situace. Manželka pána, kterého přijeli ošetřit, byla slovně agresivní, tehdy tam byla i policie, bylo to asi dvakrát v zimě, pán byl v zanedbaném stavu, bylo tam nestandardní bydlení, nepořádek, zima, v prostorách, ve kterých byli, byl nepořádek, všude nějaké věci, odpadky. Jednou byli někde v hospodářské budově, jednou někde v předsíni. Na podrobnosti si nepamatoval, proto nahlížel do protokolu o výjezdu. Dne 19. 12. 2019 zde byli z důvodu toho, že si pán stěžoval na bolest na hrudi, natočili mu EKG a odvezli ho na kardiologické oddělení nemocnice. Uvedl, že se nedomnívá, že by díky chování manželky došlo k prodlevě ve smyslu poskytované pomoci z jejich strany. Nemuseli zde čekat, ta paní je nezajímala, starali se o pacienta, ona jim nebránila v jejich práci. Na obdobné chování jsou zvyklí, setkávají se s tím, takže si paní nevšímali.

27. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2019 je v záznamech uvedeno, že bylo voláno sousedem, je zde velmi agresivní a nespolupracující manželka, zřejmě psych. onemocnění, pacient při příjezdu stál v předklonu, na výzvu vyhověl, měl značně zpomalené psychomotorické tempo. Udával mírnou bolest na hrudi a pocit dušnosti. Žije v nevyhovujících podmínkách, netopí. Objektivní nález: při vědomí, orientován osobou, časem, místem, spolupracuje, špatně se mu dýchá, ale dýchání je klidné, neměřitelná tělesná teplota, provedeno EKG, předán na kardiologii [příjmení] krajské nemocnice.

28. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje bylo zjištěno, že dne 10. 2. 2020 je v záznamech uvedeno, že [jméno] [příjmení] asi v 18 hodin zakopl a upadl ve stodole, neměl sílu se postavit, v bezvědomí nebyl, nezvracel. Výzva byla přijata ve 20:20 hodin. Stěžuje si na bolest kolen, na místě agresivní manželka, objektivní nález: při vědomí, orientovaný, spolupracuje v rámci možností, pohyb bez omezení, hrudník pevný, nebolestivý, C páteř nebolestivá, dýchání čisté, bez dušnosti, bez bolesti na hrudi, DKK pohyb bez omezení, citlivost zachována, bez zjevných známek traumat, jiné potíže či bolesti neguje. Převezen na ER- emergency [příjmení] krajské nemocnice.

29. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

30. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Žalobkyně podala předmětnou žalobu v 2 měsíční lhůtě, jež jí byla stanovena v rámci pozůstalostního řízení, když usnesení s uložením povinnosti žalobkyni podat žalobu nabylo právní moci dne 20. 10. 2021 a žaloba byla podána dne 19. 12. 2021, tedy včas. Je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků.

31. Soud měl za prokázané usnesením podepsaného soudu ze dne 27. 9. 2021, č.j. [číslo jednací], že zůstavitel [jméno] [příjmení], zemřelý dne [datum], byl ženatý, nezanechal žádné potomky, jeho rodiče předemřeli a jedinou osobou sdílející se zůstavitelem společnou domácnost byla pozůstalá manželka [celé jméno původní účastnice], která se nabízí jako jediná dědička ze zákonné posloupnosti ve II. dědické třídě. S dědickým právem pozůstalé manželky nesouhlasí zůstavitelova sestra [celé jméno žalobkyně], která namítá dědickou nezpůsobilost pozůstalé manželky a sama uplatňuje dědické právo po zůstaviteli jako dědička [příjmení] zákonné dědické třídy. Jako důvod uvádí, že se pozůstalá manželka proti zůstaviteli dopustila úmyslného trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 trestního zákoníku, event. jiného trestného činu.

32. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovaná je osobu, která by byla vyloučena z dědického práva ve smyslu § 1481 o.z. K tomu, zda jsou dány důvody dědické nezpůsobilosti, musí soud přihlédnout z úřední povinnosti jak v řízení o dědictví (nyní pozůstalostní řízení), tak v případném sporném řízení před soudem (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3423/2011).

33. Dědická nezpůsobilosti vylučuje z dědického práva osobu, která se dopustila činu, v jehož důsledku se stala nehodnou dědictví nabýt, protože by její podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstaviteli odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce. Důvody dědické nezpůsobilosti jsou v tom, že se určitá osoba dopustila tak těžkého poklesku vůči zůstaviteli, vůči některým osobám zůstaviteli zvláště blízkým, anebo vůči projevu jeho poslední vůle. Ten, kdo v okamžiku smrti zůstavitele není z těchto důvodů způsobilý dědit, je z dědictví vyloučen. Toto ustanovení vylučuje z dědění toho, kdo se dopustil vůči zůstaviteli nebo osobám jemu blízkým tak závažného úmyslného jednání, kvalifikovaného trestním zákoníkem jako trestný čin (§ 13, § 14 tr. zákoníku), nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Dědická nezpůsobilost se vztahuje i na osoby, které se dopustily trestného činu, zakládajícího dědickou nezpůsobilost, avšak jsou osobami trestně neodpovědnými (tj. těmi, které v době spáchání činu nedovršily patnáctý rok svého věku, ty, které byly v době spáchání činu nepříčetné a tedy nemohly rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání).

34. Pokud se týče definice trestného činu, je třeba se obrátit na trestní zákoník. Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán (§ 1). Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákoník výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13).

35. Soud je dle § 135 o. s. ř. (§ 1 odst. 3 z. ř. s.) vázán pravomocným rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, a o tom, kdo jej spáchal. Jestliže trestní řízení nemůže být zahájeno, nebo bylo zastaveno, musí soud v toto řízení učinit úsudek o tom, zda jednání dědice vykazuje znaky skutkové podstaty úmyslného trestného činu, ovšem s účinky jen pro řízení o dědictví (srov. např. rozhodnutí R 21/79).

36. V tomto řízení bylo prokázáno zprávou Policie ČR, že vůči žalované nebylo zahájeno trestní řízení za trestný čin směřující vůči zůstaviteli. V řízení nebylo ani provedenými svědeckými výpověďmi prokázáno, že by se žalovaná dopustila vůči zůstaviteli takového konkrétního jednání, které by bylo trestným činem či činem povahy úmyslného trestného činu. Žalobkyně z počátku tvrdila, že k takovému jednání mělo dojít někdy v červenci až srpnu 2020, v průběhu řízení po provedeném dokazování změnila tvrzení, že se mělo jednat o období prosince 2020, ale ani v tomto období nebylo prokázáno, že by se žalovaná takového činu povahy úmyslného trestného činu dopustila. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná mohla dopustit jednání, které lze podřadit pod trestný čin neposkytnutí pomoci dle § 150 trestního zákoníku Trestní odpovědnost není důsledkem každého neposkytnutí pomoci, ale je vyvozována jen v těch případech kdy poškozené osobě hrozí smrt nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění. Pro případnou trestní odpovědnost je dále rozhodné, jak se zranění jeví osobě, která má povinnost poskytnout pomoc, tj. na co tato osoba může usuzovat z příznaků, které vykazuje zraněná osoba. Má-li se jednat o čin proti zůstaviteli, je (logicky) nezbytné, aby nešlo o jednání v souladu s vůlí (přáním) zůstavitele nebo snad o jednání na jeho výslovnou žádost, neboť v takové případě nelze dovodit, že jednání směřuje proti zůstaviteli (viz. např. rozhodnutí NS ČR 24 Cdo 106/2021).

37. V řízení bylo prokázáno rozhodnutím tohoto soudu 21 Nc 906/2021-74 ze dne 4. 4. 2022, že žalovaná je osobou, která trpěla podle zjištěného skutkového stavu závažnou duševní chorobou v pravém slova smyslu, jedná se u ní o léta trvající paranoidní psychózu. Toto duševní onemocnění snižuje její schopnosti rozpoznávací i ovládací. Pod vlivem psychotických prožitků nepřiměřeně jedná, je těžce narušen její kontakt s realitou, je pod vlivem bludů. Žalovaná tedy nebyla s největší pravděpodobností ani schopna sama posoudit, jakou péči by měla v případě zranění svému manželovi poskytnout, čeho by se mohla dopustit svým nekonáním. Slyšení svědci, sousedé žalované, se rozcházeli v datech, pokud jde o kalendářní rok, kdy měla záchranná služba u manželů [příjmení] zasahovat. Soud vycházel ohledně správnosti těchto dat ze zprávy Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje, tedy že se mělo jednat o výjezdy ve dnech 19. 12. 2019 a 10. 2. 2020. Žalovaná ve své výpovědi uvedla, že její manžel [příjmení] zavolat nechtěl, přesto bylo prokázáno, že žalovaná v případě úrazu zůstavitele (bolest zad) dne 19. 12. 2019 požádala svědka [jméno] [příjmení] o přivolání záchranné služby. Rozporné se naopak jevili výpovědi svědků manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když svědek [příjmení] [příjmení] uváděl, že slyšel několik hodin volat zůstavitele o pomoc a jeho manželka uvedla, že toto slyšela jen pár minut. Ostatně je s podivem, že svědek, který několik hodin slyší volání o pomoc, pomoc ve skutečnosti sám nezavolá, nikoho neinformuje, tuto situaci nechává bez povšimnutí, přičemž žalobkyně sama taková nekonání vyhodnocuje jako jednání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Výpověďmi sousedů – svědků [příjmení]. [příjmení], [anonymizováno]. [jméno], manželů [příjmení], [anonymizována dvě slova] i starosty [územní celek], bylo prokázáno, že žalovaná a její manžel žili odtrženi od společnosti, neměli do domu zavedenou vodu elektřinu, o obydlí se nestarali, hromadili nepotřebné věci, nedůvěřovali třetím osobám, nestýkali se s nikým a to ani s rodinou, což bylo prokázáno i výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] (neteře účastnic). Ani žalobkyně neprojevovala zájem o styk se svým bratrem a jeho manželkou (žalovanou), neprojevovala zájem o jeho život a zdraví, proto ani nevěděla, kdy k jednání, které označila za neposkytnutí pomoci ve smyslu § 150 tr. zákoníku, mělo dojít. V řízení bylo prokázáno výpověďmi slyšených svědků – zaměstnanců Záchranné zdravotnické služby svědka [příjmení] [jméno]. [jméno], [anonymizováno] [příjmení], [titul], že zůstavitel v době poskytování jejich pomoci nejevil známky vážné poruchy zdraví, nebyl v nebezpečí smrti, lékařskou péči mu mohly poskytnout i s ohledem na chování žalované, která je verbálně napadala, za asistence policie mohli vstoupit do obydlí zůstavitele a žalované a odvézt žalovaného do zdravotnického zařízení. Nedošlo ani k žádné časové prodlevě, která by se projevila negativně na možnosti poskytnout adekvátní lékařskou péči.

38. Žalobkyně označila jednání žalované za jednání, které by mohlo naplňovat znaky trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 150 tr. zákoníku, tato tvrzení však v řízení prokázána nebyla. Soud neshledal v jejím konání ani znaky jiného činu povahy úmyslného trestného činu. Ani úmrtí zůstavitele nebylo dle policie předmětem trestního stíhání, tento zemřel bez zavinění třetí osoby.

39. Soud neprovedl další navrhované důkazy a to znalecký posudek ke zdravotnímu stavu žalované v rozhodném období, neboť bylo v řízení prokázáno, že se u ní projevuje léta trvající neléčená paranoidní psychóza a je tedy nepochybné, že v takovém stavu se žalovaná nacházela i v rozhodném období. Dále pak soud neprovedl opětovné dotaz na policii ohledně jejich výjezdů, neboť stav, kdy zasahovala záchranná služba za asistence policie, byl dostatečně podrobně popsán slyšenými svědky a soud jej považuje za objektivní, neboť tito nemají žádný vztah k věci, k účastníkům.

40. Při vyhodnocení těchto důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti lze uzavřít, že dle ust. § 1481 o. z., žalovaná není vyloučena z dědického práva jak to má na mysli shora citovaná judikatura a proto žalobu zamítl.

41. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak odměnou advokáta za 7,5 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 3 písemná podání ve věci samé, účast u 3 jednání – 15. 12. 2022, 16. 3. 2023, 6. 4. 2023 a u jednání o vyhlášení rozhodnutí 17. 4. 2023 ve výši ½ úkonu), tj. 18 750 Kč náhradou jeho hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2 400 Kč cestovným k jednání soudu dne 15. 12. 2022 osobním automobilem zn. Mercedez - Benz, [registrační značka] při průměrné spotřebě 7 l /100 km, ujetí 238 km k jednání z Prahy do Pardubic a zpět, ceně 47,10 Kč benzinu natural, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km, tj. 1 903 Kč cestovným k jednání soudu dne 16. 3. 2023, 6. 4. 2023 a 17. 4. 2023 osobním automobilem zn. Mercedez - Benz, [registrační značka] při průměrné spotřebě 7 l /100 km, ujetí 238 km k jednomu jednání z Prahy do Pardubic a zpět, ceně 44,10 Kč benzinu natural, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km, tj. 1 972 Kč k jednomu jednání, za cestovné k 3 jednáním tedy celkem 5 916 Kč náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 24 půlhodiny po 100 Kč, tj. 2 400 Kč s ohledem na skutečnost, že zástupce žalované je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tj. 6 587,49 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 37 956,49 Kč.

42. Soud pouze doplňuje, že pokud jde o další zástupcem účtované úkony právní služby, a to nahlížení do spisu ve dvou případech a k tomu náhradu za cestovné a ztrátu času, pak tuto odměnu soud zástupci nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhl. č. 177/96 Sb.

43. Soud rozhodoval dále o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy hradil svědečné ve výši 5 141,16 Kč a podle úspěchu ve věci tedy uložil žalobkyni nahradit tyto náklady státu.

44. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.