18 C 38/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaná: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalované zastoupená advokátem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu <b>I. Žalovaná je povinna vyklidit a žalobci vyklizenou předat bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] postavené na st.p. [číslo] v [obec], k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 17 061, 28 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou podanou k podepsanému soudu dne 9. 9. 2019 domáhal proti žalované mimo jiné i vyklizení bytu [číslo] v budově [adresa] na pozemku st.p. [číslo] v obci, části obce k.ú. [obec], včetně všech jejich součástí a příslušenství zapsaného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice. Tvrdil, že bytový dům [adresa] na pozemku p.č. st [číslo] v obci [obec] byl původně vlastnictvím [příjmení] [příjmení] [jméno], smlouvou o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 02. 1994 se členkou tohoto bytového družstva stala matka žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce] a tím zároveň vzniklo právo na uzavření nájmu družstevního bytu, k čemuž došlo na základě Smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 17. 03. 1994. V tomto bytě bydleli účastníci, právo na užívání tedy bylo odvozováno od práva nájmu družstevního bytu nájemkyně [jméno] [celé jméno žalobce]. Smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemkům, která byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] dne 02. 04. 2008, byla předmětná bytová jednotka převedena do výlučného vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobce], s právními účinky vkladu ke dni 24. 04. 2008. Žalobce se stal výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky na základě darovací smlouvy ze dne 21. 08. 2008, vyhotovené ve formě notářského zápisu sp. zn.: NZ [číslo], N 79/2008. Tedy předmětnou bytovou jednotku žalobce nabyl touto bezplatnou formou od své matky [jméno] [celé jméno žalobce]. Po rozvodu manželství žalovaná bytovou jednotku nadále užívá, za užívání žalobci ničeho na nájemném neplatí, nikdy nehradila ani veškeré vznikající náklady na služby – uhradila jen v únoru a březnu 2020 částky 2x 1 541 Kč, bytovou jednotku užívá bez právního důvodu, de facto zadarmo,byla jí poskytnuta ze strany žalobce dostatečně dlouhá doba na to, aby bytovou jednotku vyklidila a zajistila si vlastní bydlení. To se však do současné doby nestalo.

2. Žalovaná nesouhlasila s tímto nárokem žalobce na vyklizení předmětného bytu, neboť sporuje, že by tento byl ve výlučném vlastnictví žalobce a nikoli součástí společného jmění manželů.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. 12. 2020 k němuž se žalovaná, resp. její právní zástupce, ač řádně a včas předvolán, nedostavil, soud tak věc dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v jeho nepřítomnosti. <i>4. Podle § 770 o.z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno.</i> 5. V řízení měl soud za prokázané následující skutečnosti:

6. Žalobce výpisem z katastru nemovitostí prokázal, že je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky.

7. Smlouvou o převodu členských práv ze dne 10. 2. 1994, členským průkazem vystaveným pro [jméno] [celé jméno žalobce] dne [datum], a smlouvou o nájmu družstevního bytu ze dne 17. 3. 1994 dále prokázal, že nájemcem předmětné bytové jednotky a členem družstva byla matka žalobce [jméno] [celé jméno žalobce].

8. Smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu a spoluvlastnického podílu ze dne 2. 4. 2008 bylo prokázáno, že [příjmení] [příjmení] převedlo na [jméno] [celé jméno žalobce] jako na nabyvatelku bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku označeném jako st. [parcelní číslo], ul. [ulice], obec Opatovice nad Labem.

9. Notářským zápisem sp.zn NZ [číslo], N 79/2008 ze dne 21. 7. 2008 bylo prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalobce] darovala předmětnou bytovou jednotku svému synovi [celé jméno žalobce].

10. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 6. 2017 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 2. 8. 1991 bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 29. 6. 2017.

11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se za trvání manželství účastníků stal výlučným vlastníkem bytové jednotky, která je označena ve výroku tohoto rozsudku a to na základě darovací smlouvy, kdy tuto bytovou jednotku mu darovala jeho matka. V době trvání manželství účastníků měla pak žalovaná odvozené právo z titulu manželství bydlet a užívat předmětný byt. Toto právo byt užívat jí však zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků, v době rozvodu účastníků již syn účastníků byl zletilý. Žalovaná na výzvu žalobce k vyklizení bytu nereagovala, nevyklidila byt dobrovolně ani po více jak 3 letech od rozvodu manželství, za užívání bytu ničeho nehradí. Je proto dán nárok žalobce ve smyslu citovaného § 770 o.z. na vyklizení předmětného bytu žalovanou. V daném případě je žalovaná proto povinna předmětný byt vyklidit, výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými, neboť žalovaná užívá předmětný byt žalobce bez právního důvodu, a ani nehradí nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu (výrok I.).

13. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 000 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní pomoci po 1 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) , g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé – podání žaloby, účast u jednání soudu), tj. 6 750 Kč, odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 750 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 5 úkonů právní pomoci po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 1 500 Kč, cestovným k jednání soudu osobním automobilem zn.. při průměrné spotřebě 9,03 l /100 km, ujetí 2x 75 km k jednání z Rychnova nad Kněžnou do Pardubic a zpět, ceně 36 Kč benzinu natural 98, sazbě základní náhrady 4,20Kč, tj. celkem 1 118 Kč, náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 061,28 Kč (výrok II.).

14. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty o.s.ř., když žalobce sám navrhoval lhůtu k vyklizení bytu v rozsahu 1 měsíce, pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, pak zde soud stanovil zákonnou třídenní lhůtu.