18 C 4/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 586,10 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a.</b> <b>z částky 4 965,99 Kč od 25. 12. 2014 do 11. 6. 2018,</b> <b>z částky 4 338,26 Kč od 12. 6. 2018 do 9. 7. 2018,</b> <b>z částky 4 020,23 Kč od 10. 7. 2018 do 7. 8. 2018,</b> <b>z částky 3 727,93 Kč od 8. 8. 2018 do 5. 11. 2018,</b> <b>z částky 3 261,79 Kč od 6. 11. 2018 do 7. 1. 2019,</b> <b>z částky 2 575,28 Kč od 8. 1. 2019 do 10. 2. 2019,</b> <b>z částky 2 234,49 Kč od 11. 2. 2019 do 26. 2. 2019,</b> <b>z částky 1 858,37 Kč od 27. 2. 2019 do 21. 3. 2019,</b> <b>z částky 1 750,61 Kč od 22. 3. 2019 do 28. 4. 2019,</b> <b>z částky 1 649,21 Kč od 29. 4. 2019 do 21. 5. 2019,</b> <b>z částky 1 541,45 Kč od 22. 5. 2019 do 26. 6. 2019,</b> <b>z částky 1 429,27 Kč od 27. 6. 2019 do 29. 7. 2019,</b> <b>z částky 1 317,09 Kč od 30. 7. 2019 do 8. 9. 2019,</b> <b>z částky 1 306,31 Kč od 9. 9. 2019 do 26. 9. 2019,</b> <b>z částky 1 028,70 Kč od 27. 9. 2019 do 30. 10. 2019,</b> <b>z částky 920,94 Kč od 31. 10. 2019 do 25. 11. 2019,</b> <b>z částky 813,18 Kč od 26. 11. 2019 do 6. 1. 2020,</b> <b>z částky 768,26 Kč od 7. 1. 2020 do 28. 1. 2020,</b> <b>z částky 660,50 Kč od 29. 1. 2020 do 4. 3. 2020,</b> <b>z částky 552,23 Kč od 5. 3. 2020 do 2. 4. 2020,</b> <b>z částky 443,96 Kč od 3. 4. 2020 do 26. 4. 2020,</b> <b>z částky 371,18 Kč od 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020,</b> <b>z částky 272,93 Kč od 26. 5. 2020 do 29. 6. 2020,</b> <b>z částky 175,36 Kč od 30. 6. 2020 do 27. 7. 2020,</b> <b>z částky 77,11 Kč od 28. 7. 2020 do 26. 8. 2020,</b> <b>z částky 34,22 Kč od 27. 8. 2020 do 24. 9. 2020,</b> <b>zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 739 Kč a 1 290,01 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30 586,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 23 459 Kč od 25. 12. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 7 127,10 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení celkem částky 30 586,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že a) žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], dne 14. 11. 2014 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ 1. smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 600 Kč, obchodní úrok ve výši 3 920 Kč a službu hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč, celkem tedy 48 720 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 840 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 4965,99 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 23 459 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. b) žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], dne 20. 2. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ 2. smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč, obchodní úrok ve výši 2 100 Kč a službu hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy 26 100 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 7 127,10 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Pohledávka byla uplatněna kdo insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, sp.zn. [spisová značka] pro neplnění podmínek oddlužení bylo insolvenční řízení zastaveno. K opakované výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaný uhradil na 1. smlouvu částku 25 261 Kč ještě před postoupením pohledávky, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Pokud jde o 2. smlouvu pak před postoupením pohledávky uhradil žalovaný částku 8 744 Kč po postoupení pohledávky byla evidována částka 4 965,99Kč, nicméně žalobkyně na tuto pohledávku započetla úhradu ve výši 10 228,90 Kč.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 4. 2018.

3. Žalobkyně vzala částečně zpět nárok týkající se příslušenství, když úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. požadovala jen z dlužných jistin a to od 25. 12. 2014 do zaplacení z částky 23 459 Kč a od 1. 4. 2016 do zaplacení z částky 7 127,10 Kč. Soud tedy postupem dle § 96 odst. 1 o.s.ř. řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., když souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť se tak stalo před zahájením řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 7. Smlouvou o půjčce (správně zápůjčce), tzv. [anonymizováno] půjčka ze dne 14. 11. 2014, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14. 11. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 840 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 48 720 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 28 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 920 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost 5 600 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.

8. Ze zákaznické karty sepsané dne 14. 11. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v rodinném domě jako nájemník, je majitelem vozidla, má 1 nezaopatřené dítě, r. nar. 2006, má aktivní půjčku u [právnická osoba] [anonymizováno], pracuje jako řidič prodejce a má příjem 14 000 Kč + 4000 Kč bonusy, další příjem uvedl ve výši 10 000 Kč, výdaje na nájem uvedl 10 500 Kč, na domácnost 8 000 Kč, na splátky 3 780 Kč a na alimenty 1 500 Kč, celkem 23 780 Kč. Předložit měl nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky a občanský průkaz.

9. Smlouvou o půjčce (správně zápůjčce), tzv. [anonymizováno] půjčka ze dne 20. 2. 2015, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 26 100 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 15 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.

10. Ze zákaznické karty sepsané dne 20. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v podnájmu, není majitelem vozidla, neuvedl žádné nezaopatřené dítě, má aktivní půjčku u [právnická osoba] [anonymizováno], pracuje jako řidič a má příjem 18 000 Kč, další příjem uvedl ve výši 12 000 Kč, výdaje na nájem uvedl 6 700 Kč, na domácnost 8 000 Kč, na spoření 900 Kč, na splátky 3 780 Kč + 1 500 Kč + 1 200 Kč, celkem 22 080 Kč. Předložit měl nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky a občanský průkaz.

11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

12. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústavy, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník, tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

13. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření každé z jednotlivých smluv o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že vycházel z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, informace pak dále byly ověřeny nahlédnutím kdo databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky, zohlednil dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného, vycházel i z údajů o životním a existenčním minimu dle zák. č. 110/2006Sb.

15. Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu ke každé ze smlouvy, kde se sice odkazuje na listiny, které žalovaný předkládá, ale bohužel žádné listiny prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, na výzvu soudu nepředložila. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány a zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdce žalobkyně nijak blíže nehodnotil tvrzení žalovaného, že již splácí jiné závazky, nezjišťoval jaká je jeho platební morálka. Podepsaný soud naopak vychází ze znalosti nastavených mechanismů právního předchůdce žalobkyně, který k uzavírání smluv využívá pracovníky, kteří nejsou v pracovním poměru, ale pracují pouze na dohodu o provedení práce či provedení činnosti, jsou finančně motivováni za každé uzavření smlouvy, z poskytnuté částky každého úvěru získávají určité procento finanční částky jako svou odměnu. Z úřední činnosti soudu je známo, že smlouvy z velké části nejsou uzavírány v místě provozovny poskytovatele úvěru, což se stalo i v tomto případě, soud má tedy pochybnosti o tom, zda údaje, které jsou do zákaznické karty vyplňovány ručně, jsou vyplněny skutečně zákazníkem, zda právě z důvodu finanční motivace obchodních zástupců jsou tyto údaje pravdivé, proto soud i nadále setrvává na svém stanovisku, že nebylo prokázáno, že by údaje, které žalovaný při žádosti o úvěr poskytl, byly pravdivé, úplné a pokud byly listiny předkládány, nic nebrání poskytovateli, aby si pořídil kopie listin (byť třeba i pořízením fotografie předkládané listiny mobilním telefonem) a tyto pak soudu v řízení o zaplacení dlužné částky soudu předložil. I kdyby však pravdivé byly, pak už z údajů vedených v zákaznické kartě u 1. Smlouvy, kdy žalovaný uvádí další nijak neověřený zdroj příjmu, uvádí i výdaje a zbývá mu volná měsíčně pouze částka 4 220 Kč, přičemž splátky měly činit 3 360 Kč měsíčně a to nebylo nijak prověřováno, jak žalovaný splácí předchozí zápůjčky – i v tomto případě by soud měl za to, že za této situace nelze žalovanému zápůjčku poskytnout. Stejně tak u 2. Smlouvy, kdy žalovaný uvádí navýšení splátek předchozích zápůjček, není nijak jeho platební morálka zjišťována, neuvedl již další vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti, které naopak uvedl u 1. Smlouvy, měl být poskytovatel zápůjčky obezřetný a údaje důkladně prověřit. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla ani v jednom případě, toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost obou předmětných smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právního předchůdce obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

16. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému z 1. smlouvy částku 28 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil dle tvrzení žalobkyně 25 261 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 2 739 Kč. Z 2. smlouvy pak právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 13 709,99 Kč, proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 1 290,01 Kč (výrok II.).

17. Ve zbývajícím rozsahu pak nezbylo než žalobu zamítnout (výrok III.). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., pak vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Věcí se rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobkyně uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967).

19. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980).

20. S ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu soud posuzoval míru úspěchu ve věci jednak podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Původně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 586,10 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,05% p.a. z dlužné jistiny od 25. 12. 2014 do zaplacení u 1. smlouvy a od 1. 4. 2016 do zaplacení u 2. smlouvy. Při pětiletém plnění úroků z prodlení ve výši 8,05% p.a., se pak předmětem řízení vedle jistiny a poplatků stala i částka 9 442,24 Kč + 2 868,6 Kč, celkem tedy 42 897 Kč. Úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 9,3% (4 029,01 Kč) a podle zásad výpočtu úspěchu účastníka ve věci ji pak žádná náhrada nákladů nepřísluší, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.