18 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení anonymizováno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 6 219,47 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 219,47 Kč</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 28. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 219,47 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci mezi sebou prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 2. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl sjednán na dobu určitou a to do 30. 3. 2021. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutou jistinou vrátit celkem částku 5 247,47 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, úvěr ani poplatek neuhradil a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení i úroků z prodlení a na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, tak jak bylo sjednáno ve smlouvě a to za dobu od 31. 3. 2021 do 28. 11. 2021 ve výši 972 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá v tomto řízení zaplacení: jistiny ve výši 4 000 Kč úroků a poplatku za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 1 247,47 Kč smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 4 000 Kč od 31. 3. 2021 do 28. 11. 2021 úroku z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 4 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení. Pokud jde o smluvní pokutu, tak žalobce požaduje s odkazem na § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu, která představuje jen polovinu nesplacené jistiny poskytnutého úvěru. Ke zkoumání samotné úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., přičemž rozsah posouzení u poskytovaného úvěru ve výši 4 000 Kč je jiný, než v případě úvěru v částce několika desítek či set tisíc. Žalovaný předložil výplatní pásky za období listopadu 2020 – ledna 2021, jeho pravidelný příjem byl ve výši cca 12 000 Kč, podle výpisů z databáze EUCB, neměl žalovaný žádné úvěry po splatnosti, v databázi CEE, ISIR, Black List neměl žádné záznamy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupkyně žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>10. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>11. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> <i>12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 13. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2021, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla k žádosti žalovaného peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč na účet, který žalovaný ve smlouvě označil, když před tím byla posouzena bonita žalovaného, vyhodnocena jeho úvěruschopnost. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36% p.a.,, úvěr měl být splacen jednorázově společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 137 Kč a úrokem 110,47 Kč a to do 28 dnů. Účastníci dle bodu 4.4.3 smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, a to do zaplacení.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů o příjmu žalovaného, který byl prokázán výplatními páskami, kdy jeho měsíční příjem přesahuje částku 12 000 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen ve sjednané lhůtě úvěr zaplatit. Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr poskytla, žalovaný však úvěr ve sjednaném termínu nezaplatil a to ani po předcházejících výzvách, proto se žalobkyně nyní po právu domáhala zaplacení dlužné částky včetně sjednaného úroku, poplatků i smluvní pokuty. Žalobkyně předloženými listinami prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného, naopak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 219,47 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky, kdy žalovaný se nejpozději dnem 31. 3. 2021 ocitl v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení, přičemž výše sjednané smluvní pokuty není v rozporu s aktuální judikaturou (výrok I.).

16. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud zde dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za písemné podání ve věci, které obsahovalo doplnění tvrzení k výzvě soudu. Žalobkyně zahájila řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten lze ve smyslu § 172 odst. 1 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. vydat jen tehdy, vyplývá-li uplatněné právo na zaplacení peněžité částky ze skutečností uvedených žalobcem. Právo žalobkyně musí z uvedených skutečností vyplývat zcela, včetně veškerého příslušenství, jinak nelze platební rozkaz vydat. Této skutečnosti si žalobkyně zastoupená od počátku advokátem nepochybně musela být vědoma. Pokud žaloba neobsahovala všechny rozhodné skutečnosti a žalobkyně je dodatečně prostřednictvím svého zástupce doplňovala, pak nepochybně nelze přenášet na žalovaného následky nekvalitní práce zástupce žalobkyně. Pokud by žaloba všechny skutečnosti obsahovala, pak bylo podání ze dne 17. 3. 2022 zcela zbytečné. V každém případě však požadavek na náhradu nákladů vzniklých s tímto podáním neodpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč.

17. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.