18 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem budova anonymizována dvě slova , adresa anonymizováno obec – část obce o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 20. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 8 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a to nejprve z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že dne 10. 9. 2019 její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] poskytla bezhotovostně žalované částku 20 000 Kč. Právní předchůdkyně tedy plnila bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Žalovaná ani po upomínkách ničeho nevrátila.

2. Poté, kdy žalovaná sporovala dlužnou částku, sdělila žalobkyně, že nerozporuje provedení plateb ve výši 27 989 Kč ze strany žalované, neboť si vyžádala výpis z historického úvěrového konta od původního věřitele. Provedené platby byly započteny na příslušenství dluhu v souladu s platně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru, dluh tedy trvá ve výši 23 646,37 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena zcela po právu a je platná, žalovaná čerpala úvěr a platila dílčí platby. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaná předložila výplatní pásky za období červen – srpen 2019, z kterých vyplývá, že její čistý měsíční příjem byl v průměru 31 147 Kč. Opravila tak tvrzení o tom, že není schopna doložit uzavřenou smlouvu, neboť tuto k žalobě předložila. Současně doplnila, že nadále požaduje zaplacení částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacená.

3. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 11. 2022.

4. Žalovaná uvedla, že si předmětnou částku skutečně půjčila dne 10. 9. 2019, smlouva byla uzavřena elektronicky, neměla její kopii a k její žádosti o zaslání smlouvy, jí nebylo vyhověno. Tvrdila, že uhradila splátky ve výši 4 999 Kč za listopad, částku 4 999 Kč a 1600 Kč za prosinec 2019, v únoru 2020 částku 11 450 Kč a 4 833 Kč. K únoru 2020 bylo uhrazeno celkem 27 898 Kč, dále pak ještě uhradila částku 1 000 Kč po výzvách žalobkyně. Ke svým tvrzením předložila e-mailovou komunikaci se žalobkyní, která jí potvrzovala provedené platby.

5. Žalobkyně se k jednání soudu dne 18. 4. 2023 nedostavila, omluvila se a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tedy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti žalobkyně. <i>6. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která není datována, není podepsána žalovanou, z formuláře pro standardní informace ze dne 9. 9. 2019, který rovněž není žalovanou podepsán bylo zjištěno, že se zde uvádí datum poskytnutí úvěru 10. 9. 2019 ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 25% měsíčně, úvěr je na dobu neurčitou, splácení je v měsíční frekvenci ke každému 10. dni v měsíci.

13. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č [bankovní účet] odeslána dne 10. 9. 2019 částka 20 000 Kč.

14. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet společnosti [právnická osoba] pod variabilním symbolem [anonymizováno] byly zaslány platby ve výši 4 999,99 Kč dne 8. 10. 2019, dále pak dne 6. 12. 2019 je příchozí platba ve výši 6 616,67 Kč, dne 6. 2. 2020 pak platba ve výši 11 450 Kč a dne 7. 2. 2020 platba ve výši 4 833,33 Kč. Všechny platby odešly z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalované]. Provedení těchto plateb bylo zjištěno i z výpisu účtu žalované za období od října 2019 do února 2020.

15. Tvrzení žalobkyně byla rozporná, nejprve v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu není schopna doložit, ale současně smlouvu k návrhu přikládá, poté, kdy je doloženo plnění ze strany žalované, změnila svá tvrzení tak, že se jedná o platně uzavřenou smlouvu o úvěru a v závěru opět požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč.

16. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. pro právního předchůdce žalobkyně proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobkyně jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou ji zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy.

19. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, zbavila se tedy tak možnosti být poučena soudem dle § 118a) o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy prokazující, že bylo řádně provedeno zkoumání úvěruschopnosti žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla řádně ověření výdajů žalované. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, když nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by její výdaje zkoumány a ověřovány byly, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, očividně ve snaze učinit formálně zadost textu zákona. To samo o sobě diskvalifikuje posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, předloženy byly jen příjmy ze zaměstnání. Důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. její právní předchůdkyně obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uhradila minimálně částku 27 989 Kč, tedy více, než jí bylo poskytnuto, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a dodává, že je to naopak žalobkyně, která se v rozsahu přesahující 20 000 Kč bezdůvodně obohatila.

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a proto jí soud uložil povinnost zaplatit náklady řízení žalované. Tyto jsou představovány: odměnou advokátky za 4 úkony právní služby po 1 900 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé, účast u jednání) náhradou jejích hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 800 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.