18 C 69/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka, IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupena advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 68 250 Kč s příslušenstvím, částky ve výši 14 106 Kč s příslušenstvím, částky 124 639 Kč s příslušenstvím a částky 7 739 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 73 046,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a z částky 29 520 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, b) částku 224 518,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 224 518,80 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení c) úrok z prodlení ve výši 77 404,21 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 224 518,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 224 518,80 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 241 241,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

IV. Žalovaná je povinna společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích č. 19-625561/0710, VS 1811006923, náklady řízení ve výši 6 469 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

V. Žalovaná je povinna společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek ve výši 96 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 17. 2. 2023 domáhala vůči žalované zaplacení peněžitých částek představujících doplatek bolestného, náhrady ušlé mzdy a náhrady nákladů spojených s léčením, a to z titulu odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou postupem non lege artis při poskytování zdravotní péče dne 19. 2. 2020. Tvrdila, že žalovaná při ambulantním neurologickém vyšetření pochybila v diagnostickém postupu, zejména tím, že neprovedla vyšetření CT mozku, ačkoliv klinický stav žalobkyně a její obtíže vyžadovaly vyloučení subarachnoidálního krvácení. Toto pochybení vedlo k opožděné diagnostice krvácení do mozku a následně k rozvoji závažných zdravotních komplikací s trvalými následky, které zásadně změnily zdravotní stav, pracovní schopnosti i osobní život žalobkyně. Žalobkyně uplatňuje tyto konkrétní nároky: a) doplatek bolestného ve výši 68 250 Kč jako doplatku bolestného, které jí nebylo uhrazeno v plné výši, ačkoliv bolestné bylo odborně ohodnoceno znaleckým posudkem soudní znalkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem na 1 139 bodů. Vedlejší účastník (dále i „pojišťovna“) jednostranně snížil bodové ohodnocení o 200 bodů a vyplatil pouze část odpovídající 939 bodům. Toto krácení považuje žalobkyně za neopodstatněné, a domáhala se proto doplacení rozdílu odpovídajícího 200 bodům včetně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to od 25. 1. 2022 do zaplacení, b) náhrada ušlé mzdy za období únor–březen 2020 ve výši 14 106 Kč jako náhrady ušlé mzdy za období od února do března 2020, kdy v důsledku náhlého a závažného zhoršení zdravotního stavu nebyla schopna pracovat. Tento nárok nebyl pojišťovnou žalované vůbec uspokojen, ačkoliv žalobkyně doložila výši své mzdy i vyplacené dávky nemocenského pojištění a opakovaně k plnění vyzývala, žalobkyně požadovala i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 25. 1. 2022 do zaplacení, c) náhrada ušlé mzdy za období duben 2021–duben 2022 ve výši 124 639 Kč představující náhradu ušlé mzdy za období od dubna 2021 do dubna 2022.Tento nárok odůvodnila tím, že následky pochybení žalované měly dlouhodobý charakter, žalobkyně nebyla schopna návratu do práce a její pracovní omezení přetrvávala i v dalším období po skončení prvotní hospitalizace a léčby. Žalovaná ani její pojišťovna tento nárok neuspokojily, přestože byl doložen pracovními a mzdovými podklady a potvrzeními o nemocenských dávkách. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 25. 5. 2022 do zaplacení, d) náhrada nákladů spojených s léčením ve výši 7 739 Kč jako náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, které musela nést v souvislosti s léčbou následků pochybení žalované. I zde požadovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to od 25. 5. 2022 do zaplacení 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Odmítala svou odpovědnost za tvrzenou újmu na zdraví a současně rozporovala důvodnost i výši všech uplatněných nároků. Zdůraznila, že poskytovatel zdravotních služeb odpovídá pouze za odborně správný postup (lege artis), nikoli za výsledek léčby, přičemž postup lékaře je nutno hodnotit ex ante, tedy podle informací, které měl k dispozici v době rozhodování. Podle žalované nelze pominout ani skutečnost, že každé onemocnění a jeho léčba jsou spojeny s určitým rizikem komplikací. K jednotlivým nároků žalobkyně uvedla: a) k nároku na doplatek bolestného ve výši 68 250 Kč, že výše bolestného nebyla stanovena se zohledněním primárního onemocnění žalobkyně, jímž bylo subarachnoidální krvácení, v jehož důsledku žalobkyně zdravotní péči vyhledala. Značná část bolestí a následků, které byly zahrnuty do bodového ohodnocení bolestného, nesouvisí s jejím postupem, nýbrž s původním onemocněním žalobkyně, a proto považuje krácení bodového hodnocení provedené pojišťovnou za oprávněné. b) k nároku na náhradu ušlé mzdy za období únor–březen 2020 ve výši 14 106 Kč namítala, že ztráta příjmu žalobkyně v období února a března 2020 vznikla v přímé souvislosti s primárním onemocněním, nikoli v důsledku zdravotní péče poskytnuté žalovanou. Podle žalované nemělo její jednání žádný vliv na skutečnost, že žalobkyně nebyla v uvedené době schopna výkonu práce, a proto mezi jejím postupem a vznikem ušlé mzdy neexistuje příčinná souvislost. c) k nároku na náhradu ušlé mzdy za období duben 2021 až duben 2022 ve výši 124 639 Kč, tj. za období po skončení pracovní neschopnosti žalovaná uvedla, že žalobkyně byla v dané době shledána práce schopnou, nicméně po nástupu do zaměstnání tento pracovní poměr ukončila. Žalovaná poukázala na posudek o invaliditě žalobkyně, podle něhož došlo k poklesu její schopnosti výdělečné činnosti pouze o 35 %, což dle žalované odpovídá určitému snížení výdělečné schopnosti, nikoli však ztrátě schopnosti pracovat. Z tohoto důvodu žalovaná tvrdila, že uplatněný nárok na náhradu ušlé mzdy za uvedené období není dán, resp. není v tvrzené výši důvodný. d) k nároku na náhradu nákladů spojených s léčením ve výši 7 739 Kč namítala, že žalobkyně tento nárok nedostatečně konkretizovala, když neuvedla jednotlivé položky nákladů ani jejich účel, a neprokázala jejich souvislost s poskytovanou zdravotní péčí. Na základě výše uvedeného žalovaná setrvala na stanovisku, že nejsou splněny předpoklady její odpovědnosti za újmu na zdraví žalobkyně, jednotlivé nároky žalobkyně považuje za nedůvodné či nepřiměřené a navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Žalobkyně následně rozšířila žalobu o e) nárok na náhradu na péči ve výši 287 936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 28. 1. 2023 do zaplacení (č.l. 172), f) nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“), když se na základě znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, domáhala zaplacení částky 1 571 631,60 Kč odpovídající mimořádnému navýšení základního ohodnocení ZSU o 40 %, tj. 1 122 594 Kč + 449 037 Kč, a to s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od 11. 12. 2023 do zaplacení (č.l. 207), g) náhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 32 929 Kč, h) úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 604 560,60 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení. Soud připustil rozšíření žaloby u jednání dne 30. 5. 2024.

4. Žalobkyně poté, kdy žalovaná, resp. vedlejší účastník, po podání žaloby poskytla žalobkyni částečné plnění, vzala žalobu v části zpět (č.l. 166, 252). Konkrétně žalobkyně vzala zpět své nároky představující  bolestné ve výši 68 250 Kč včetně úroků z prodlení (nárok pod bodem a),  část náhrady ušlé mzdy za měsíc únor 2020–březen 2020 ve výši 14 106 Kč (nárok pod bodem b)  část náhrady ušlé mzdy co do částky 95 119 Kč (nárok pod bodem c) za období duben 2021 až duben 2022 (ve znění opravného usnesení ze dne 4.8.2026),  náhradu nákladů spojených s léčením částku 7 739 Kč za (nárok pod bodem d),  ztížení společenského uplatnění jen co do částky 1 155 523 Kč (nárok pod bodem f),  náklady na péči ve výši 287 936 Kč (nárok pod bodem e),  náhradu za zpracování znaleckého posudku ve výši 32 929 Kč (nárok pod bodem g) tedy v rozsahu, v němž bylo plněno po podání žaloby. Částečné zpětvzetí se netýkalo příslušenství těchto nároků, neboť žalovaná ani vedlejší účastník na příslušenství do doby podání zpětvzetí ničeho neuhradili, a příslušenství zůstalo nadále předmětem řízení kromě úroků za bolestné. Soud tedy částečně řízení zastavil dle § 96 odst. 1 o.s.ř. u jednání dne 30. 5. 2024. Řízení tak bylo zahájeno o zaplacení částky 478 477,60 Kč s příslušenstvím.

5. Písařskou chybou došlo u nároku pod bodem c) - ušlá mzda za období duben 2021 až duben 2022 k zastavení řízení co do částky 95 199 Kč, když správně mělo jít od částku 95 119 Kč, tak jak bylo zpětvzetí učiněno. V této části tedy soud činí provedl opravu ve smyslu § 164 o.s.ř. usnesením ze dne 4. 8. 2026.

6. Dále pak žalobkyně provedla přepočet náhrady ztráty na výdělku poté, kdy bylo zřejmé, jakého průměrného výdělku by dosahovala v rozhodném období a rozšířila nárok o částku 43 526,29 Kč (č.l. 387), přičemž úroky z prodlení z této částky nebyly požadovány. Soud připustil u jednání dne 23. 6. 2026 toto rozšíření.

7. Po provedených částečných zpětvzetích a zastavení řízení v rozsahu plnění poskytnutého po podání žaloby zůstaly nadále předmětem řízení nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě 40 % mimořádného navýšení základního bodového ohodnocení ZSU/uvedené pod bodem f)/, což odpovídá částce 449 037,60 Kč s úrokem z prodlení, nárok na doplatek náhrady ztráty na výdělku za období od dubna 2021 do dubna 2022 /uvedené pod bodem c)/, což představuje v konečném součtu částku 73 046,29 Kč s úroky z prodlení z částky 29 520 Kč a dále pak úroky z prodlení z částky zaplaceného ZSU a nákladů za zpracování znaleckého posudku, tj. z částky 1 155 523 za dobu od 4. 12. 2023 do 15. 5. 2024 ve výši 77 404,21 Kč.

8. Žalobkyně dovozovala důvodnost mimořádného navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění z toho, že základní bodové ohodnocení podle Metodiky Nejvyššího soudu nevystihuje plně rozsah a intenzitu následků, které jí v důsledku postupu žalované vznikly. Poukazovala zejména na trvalé poškození mozku, především frontálních laloků, které vedlo nejen k fyzickým omezením, ale především k závažným psychickým a kognitivním následkům. Tyto následky podle jejích tvrzení spočívají v poruchách paměti, poruchách orientace, poruchách exekutivních funkcí, tedy schopnosti plánovat, organizovat a zvládat běžné životní situace, dále v úzkostnosti, emoční nestabilitě, snížené frustrační toleranci a celkové změně osobnosti. Žalobkyně tvrdila, že právě psychické následky představují nejzávažnější složku její újmy a že jejich dopad do každodenního života není základním hodnocením podle Metodiky Nejvyššího soudu dostatečně zohledněn. Žalobkyně dále namítala, že následkem poškození zdraví došlo k zásadní změně její osobnosti a životního fungování. Uváděla, že před škodní událostí vedla samostatný, aktivní pracovní, rodinný a společenský život, zatímco po poškození zdraví se stala závislou na pomoci třetích osob a není schopna samostatně zvládat řadu běžných životních úkonů. V důsledku zdravotního stavu přišla o zaměstnání, musela opustit vlastní bydlení a přestěhovat se zpět do domácnosti svých rodičů, na jejichž pomoc je dlouhodobě odkázána. Tvrdila rovněž, že přišla o dlouhodobý partnerský vztah, ztratila možnost plnohodnotně vykonávat rodičovskou roli a výrazně se omezily její možnosti společenského kontaktu, volnočasových aktivit a celkové seberealizace. Podle jejího názoru tak došlo ke kvalitativní změně jejího života, která přesahuje rámec běžných případů ztížení společenského uplatnění. Jako další důvod pro navýšení náhrady žalobkyně uváděla mimořádnou závažnost a trvalost následků vzniklých v produktivním věku, nepříznivou prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu a ztrátu perspektivy plnohodnotného budoucího života. Zdůrazňovala, že její zdravotní stav se netýká pouze pracovní oblasti, ale zasahuje prakticky všechny složky života, včetně rodinných vztahů, společenského uplatnění, samostatnosti a osobní důstojnosti. Odkazovala přitom mimo jiné na lékařské zprávy, znalecký posudek, výpovědi svých rodičů a syna, které podle jejího názoru potvrzují existenci trvalých psychických a osobnostních změn, závislosti na pomoci jiných osob a zásadního omezení možností jejího dalšího společenského uplatnění, a dovozovala z těchto skutečností důvodnost mimořádného navýšení základní náhrady za ztížení společenského uplatnění.

9. Žalobkyně se dále domáhala náhrady ztráty na výdělku za období od dubna 2021 do dubna 2022. Tvrdila, že v důsledku trvalých následků na zdraví vzniklých v příčinné souvislosti s postupem žalované non lege artis nebyla po skončení pracovní neschopnosti schopna navázat na své dosavadní pracovní uplatnění a dosahovat výdělku srovnatelného s příjmem před vznikem škody. Namítala, že žalovaná i vedlejší účastník neoprávněně vycházeli z předpokladu zachované pracovní schopnosti žalobkyně a při výpočtu náhrady ztráty na výdělku odečítali hypotetický výdělek odvozený od minimální mzdy, ačkoliv její zdravotní stav reálné pracovní uplatnění neumožňoval. Dovozovala, že následkem poškození mozku trpí závažnými psychickými, kognitivními a osobnostními změnami, projevujícími se poruchami paměti, orientace a exekutivních funkcí, zvýšenou unavitelností, úzkostností, sníženou odolností vůči stresu a změnám prostředí, v jejichž důsledku není schopna samostatného a soustavného pracovního výkonu ani v omezeném rozsahu. Žalobkyně dále tvrdila, že ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je v plném rozsahu způsobena následky poškození zdraví, za něž odpovídá žalovaná, a že jí proto náleží náhrada představující rozdíl mezi výdělkem, kterého dosahovala před vznikem škody, a příjmy pobíranými po skončení pracovní neschopnosti. Uváděla, že původně vycházela z platového výměru ve výši 26 320 Kč měsíčně, avšak po doložení údajů zaměstnavatelem zjistila, že její skutečný průměrný výdělek před vznikem škody činil 29 842,33 Kč měsíčně, a z tohoto důvodu svůj nárok v průběhu řízení rozšířila. Současně namítala, že vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ani přiznání invalidního důchodu I. stupně samo o sobě neprokazují schopnost výdělečné činnosti a nemohou vést ke krácení nároku na náhradu ztráty na výdělku, jestliže zdravotní stav žalobkyně objektivně znemožňuje její pracovní uplatnění.

10. Žalobkyně se domáhala přiznání úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaná ani vedlejší účastník nereagovali na její předžalobní výzvy řádným a včasným plněním a k úhradě jednotlivých nároků docházelo až po podání žaloby, případně až v průběhu soudního řízení. Ve vztahu k náhradě za ztížení společenského uplatnění požadovala úrok z prodlení z částky 1 155 523 Kč za období od 4. 12. 2023 do 15. 5. 2024, neboť tato částka byla uhrazena až v průběhu řízení, a dále úrok z prodlení z dosud neuhrazené částky 449 037,60 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení. Namítala, že nečinnost žalované ani vedlejšího účastníka nelze odůvodnit délkou šetření pojistné události, neboť není účastníkem pojistného vztahu mezi žalovanou a jejím pojistitelem a případné vnitřní vztahy mezi těmito subjekty nemohou jít k její tíži. Současně tvrdila, že průběh mimosoudních jednání i předložená korespondence svědčí o tom, že k prodlení docházelo na straně žalované a vedlejšího účastníka, kteří přes opakované výzvy neposkytli požadované plnění dobrovolně a včas, a proto považovala svůj nárok na úroky z prodlení za důvodný.

11. Žalovaná naopak namítala, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod I. stupně, což odpovídá lehkému zdravotnímu postižení umožňujícímu běžný život i pracovní uplatnění, a proto odmítla jak mimořádné navýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, tak plnou náhradu ztráty na výdělku, když považovala za správné odečítat minimální mzdu.

12. Vedlejší účastník na straně žalované s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Pokud jde o nárok na navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, rozporoval požadované zvýšení základního ohodnocení o 40 %. Uváděl, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek, které by podle Metodiky Nejvyššího soudu odůvodňovaly navýšení základní náhrady, zejména že nevedla mimořádně aktivní život s celospolečenským přesahem a že nebyly doloženy konkrétní aktivity vykonávané před vznikem škody ani jejich úroveň. Zdůrazňoval, že samotná dřívější aktivita žalobkyně není důvodem k navýšení ZSU, přičemž poukazoval rovněž na věk žalobkyně v době škodní události a na skutečnost, že znalkyně tituly před jménem jméno FO hodnotila jednotlivé položky kvalifikátorem „lehká obtíž“. Namítal rovněž, že některé okolnosti uváděné žalobkyní souvisejí spíše s nárokem na náhradu péče a nemohou být zohledňovány opakovaně v rámci náhrady za ZSU. Poskytnuté odškodnění ZSU proto považoval za zcela dostačující a další navyšování náhrady za nedůvodné.

13. Ve vztahu k nároku na náhradu ztráty na výdělku vedlejší účastník namítal, že přiznání invalidního důchodu I. stupně samo o sobě neznamená ztrátu pracovní schopnosti, nýbrž pouze její omezení. Podle jeho názoru nic nebránilo tomu, aby žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost alespoň v omezeném rozsahu, například na zkrácený či flexibilní úvazek, přičemž ani nepříznivá situace na trhu práce nemůže být přičítána k tíži žalované. Poukazoval na to, že v rozhodném období byl pokles pracovní schopnosti žalobkyně posuzován pouze v rozsahu 45–50 % a že ani následné přiznání invalidního důchodu II. stupně nemůže zpětně založit nárok za období, které není předmětem tohoto řízení. Ve vztahu k pozdějšímu rozšíření žaloby navíc uplatnil námitku promlčení s tvrzením, že žalobkyně nově požadovanou část nároku na náhradu ztráty na výdělku uplatnila až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a současně namítal, že takový postup odporuje zásadě koncentrace řízení. Pro případ, že by soud rozšíření žaloby připustil, zpochybnil správnost výpočtu nároku za srpen 2021 a únor 2022.

14. K uplatněnému nároku na úroky z prodlení vedlejší účastník namítal, že mezi účastníky probíhala po určitou dobu aktivní komunikace směřující k mimosoudnímu vyřešení věci formou dohody o narovnání, přičemž k prodlevám v jednání docházelo podle jeho názoru na obou stranách. Přiznání úroků z prodlení považoval za nespravedlivé a poukazoval rovněž na zákonnou lhůtu k provedení šetření pojistné události podle § 2798 občanského zákoníku, s tím, že případné úroky z prodlení by bylo nutno posuzovat i s ohledem na průběh mimosoudního jednání a dobu potřebnou k vyřízení pojistné události.

15. K námitce promlčení vznesené vedlejším účastníkem žalobkyně uváděla, že nově uplatněná část náhrady ztráty na výdělku nepředstavuje nový samostatný nárok, nýbrž pouze upřesnění a správné vyčíslení již dříve uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku za období od dubna 2021 do dubna 2022. Tvrdila, že nárok na náhradu ztráty na výdělku byl v tomto rozsahu předmětem řízení od počátku a pozdější rozšíření žaloby bylo vyvoláno tím, že teprve v průběhu řízení zaměstnavatel doložil správnou výši průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody, který činil 29 842,33 Kč měsíčně, zatímco původně žalobkyně vycházela z částky 26 320 Kč uvedené v platovém výměru. Žalobkyně proto dovozovala, že nedošlo k uplatnění nového skutkového základu nároku ani nové škody, ale pouze ke zpřesnění výše již žalované pohledávky, a námitka promlčení vznesenou vedlejším účastníkem nepovažovala za důvodnou.

16. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

17. Podle § 2958 o.z při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

19. Podle § 2963 odst. 1 o. z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

20. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle § 636 odst. 1 o.z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

23. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to na základě následujících skutkových zjištění:

24. Z výpovědi svědka adresa, otce žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně před rozhodnou událostí vedla plnohodnotný, aktivní a samostatný život, byla pracovně plně činná jako ošetřovatelka v domovech pro seniory, fyzicky zdatná, společensky aktivní a výrazně se zapojovala jak do pracovního, tak rodinného a společenského života. Po prodělaném zdravotním poškození došlo k zásadní změně její osobnosti i životního fungování, když žalobkyně ztratila schopnost samostatného života, musela se vrátit do společné domácnosti s rodiči, je na nich výrazně závislá při běžných denních činnostech, trpí poruchami paměti, orientace, únavností, emoční labilitou, sníženou schopností soustředění a omezenou hybností levostranných končetin. Svědek popsal výrazný ústup žalobkyně ze společenského života, ztrátu zájmů, nemožnost výkonu původní profese i obtíže při vykonávání i jednoduchých domácích prací, stejně jako nutnost trvalého dohledu při užívání léků a běžných úkonech, což podle jeho výpovědi představuje zásadní a trvalou změnu oproti jejímu předchozímu životnímu standardu.

25. Z výpovědi svědkyně jméno FO, matky žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně před rozhodnou událostí žila samostatně, byla výrazně aktivní jak pracovně, tak volnočasově, sportovala, cestovala, vedla společenský život a plně se zapojovala do chodu domácnosti i péče o rodinu. Po zdravotní události však došlo k zásadnímu zhoršení jejího fyzického i psychického stavu, žalobkyně není schopna samostatného hospodaření, vaření, výkonu domácích prací ani organizace vlastního dne, je výrazně unavitelná, trpí poruchami krátkodobé paměti, emoční nestabilitou a ztrátou zájmu o dříve oblíbené činnosti. Svědkyně popsala potřebu každodenní pomoci žalobkyni, dohledu nad užíváním léků, doprovodu k lékařům i při běžných pochůzkách a nemožnost, aby žalobkyně žila samostatně bez podpory rodiny.

26. Z výpovědi svědka adresa, syna žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně byla před zdravotní událostí aktivní, samostatná, sportovně i společensky založená osoba, která plně fungovala v pracovním i osobním životě, zatímco po prodělaném poškození zdraví je dlouhodobě odkázána na pomoc blízkých, ztratila schopnost samostatného života a výrazně se stáhla z mezilidských vztahů. Svědek potvrdil výraznou únavnost žalobkyně, poruchy paměti, emoční labilitu, ztrátu sebedůvěry a neschopnost vykonávat jak běžné domácí činnosti, tak pracovní aktivity, a dále uvedl, že žalobkyně není schopna samostatného fungování ani při krátkodobém odloučení od rodiny.

27. Soud neprovedl výslech žalobkyně před soudem ani v místě jejího bydliště, tento byl ze zdravotních důvodů na straně žalobkyně dle lékařských zpráv vyloučen.

28. Z výpovědi svědkyně právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně je od září 2020 dlouhodobě v její psychiatrické péči pro závažné a trvalé následky po poškození mozku vzniklém v souvislosti s prodělaným subarachnoidálním krvácením, při němž došlo ke strukturálnímu poškození frontálních laloků mozku. U žalobkyně se jedná o kombinaci poruch psychických, kognitivních i motorických, přičemž dominantní jsou zejména poruchy paměti, poruchy exekutivních funkcí (schopnost plánovat, orientovat se v sociálních situacích, organizovat běžné činnosti), poruchy orientace, výrazná emoční nestabilita, úzkostnost a změna osobnosti. Tyto projevy jsou podle svědkyně přímým následkem organického poškození mozku, jsou trvalého charakteru a jejich prognóza je nepříznivá, neboť u poškození mozkové tkáně nelze očekávat regeneraci a s přibývajícím věkem naopak dochází k dalšímu zhoršování stavu. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně není schopna samostatného života, vyžaduje každodenní podporu rodiny při organizaci dne, užívání medikace, docházce k lékařům i při běžných životních situacích, a bez této podpory by nebyla schopna bezpečně fungovat. Zdůraznila, že žalobkyně na první pohled může působit upraveně a relativně zachovale, avšak jedná se o typický obraz pacientů s poškozením frontálních laloků, u nichž jsou závažné poruchy patrné zejména při delším kontaktu a v náročnějších situacích. Pokud jde o pracovní schopnost žalobkyně, svědkyně jednoznačně uvedla, že žalobkyně není schopna výkonu jakékoliv samostatné výdělečné činnosti, a to ani v chráněném pracovním prostředí, neboť jakýkoliv pracovní stres nebo změna prostředí vede ke zhoršení jejího zdravotního stavu a nutnosti navyšování medikace. Svědkyně popsala i neúspěšný pokus o pracovní zapojení žalobkyně v roce 2021, kdy žalobkyně nebyla schopna zvládnout ani zjednodušenou pracovní činnost. tituly před jménem jméno FO rovněž uvedla, že přiznaný invalidní důchod I. stupně podle jejího odborného názoru neodpovídá skutečné míře postižení žalobkyně, přičemž do budoucna předpokládá potřebu přehodnocení stupně invalidity. Žalobkyně není schopna samostatného bydlení a v budoucnu nelze vyloučit nutnost chráněného bydlení jako předstupně ústavní péče. Výslovně zdůraznila, že zdravotní obtíže žalobkyně mají jednoznačnou příčinnou souvislost s prodělaným poškozením mozku, a s vysokou mírou jistoty vyloučila, že by zdravotní stav žalobkyně byl způsoben jinými faktory.

29. Z lékařské zprávy právnická osoba ze dne 18. 12. 2024 bylo dále zjištěno, že žalobkyni vyšetřila dne 29. 11. 2024, toto vyšetření referuje o přetrvávajícím velmi významném vícedoménovém kognitivním deficitu, dominuje deficit pozornosti, paměti, celková kognitivní úroveň se nachází v oblasti významného podprůměru, výkony nedopovídají předpokládané premorbidní úrovni, změny jsou dále u emotivity, osobnosti, volní a motivační složky. Pracovní schopnost je velmi výrazně omezená, pacientka bude mít s největší pravděpodobností problém najít, udržet si a zvládat zaměstnání, a to i vzhledem k unavitelnosti (cca po 30minutách se zhoršuje unavitelnost, soustředěnost a chybovost), problémy pracovat pod stresem či pod časovým a psychickým talkem. Není schopna plnit plnohodnotně nároky zaměstnání, a to nejen vzhledem k deficitům mnestickým (porucha paměti), ale i vzhledem k poruše osobnosti, emoci, k významně snížené frustrační toleranci. Jedná se u pacientky o těžkou organickou duševní poruchu vzniklou po poškození mozku subarachnoideálním krvácení. Kombinace diagnóz činí pacientku neschopnou soustavné výdělečné činnosti.

30. Soud z výpovědi znalkyně tituly před jménem jméno FO, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a ze znaleckého posudku zjistil, že tento posudek zpracovaný ke dni 29. 9. 2023 považuje znalkyně za úplný, správný a nadále aktuální, přičemž od jeho vyhotovení nezjistila žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu jeho závěrů. Znalkyně vypočetla výši ZSU součtem korigovaných procent a to 7,880952381, vycházela z rámcové částky 14 244 400 Kč a vypočetla tak výši ZSU částkou 1 122 594 Kč s tím, že žádný modifikační koeficient neuplatnila. Hodnotila celkovou ztrátu potenciálu poškozené osoby do budoucna bez kompenzačních pomůcek (facilitátorů) a to v plném rozsahu všech domén. Hodnotila pouze to poškození, které je vyvolané v příčinné souvislosti s úrazem. Znalkyně uvedla, že při zpracování posudku vycházela z dostupné zdravotnické dokumentace i z osobního vyšetření žalobkyně a v posudku pouze věcně a bez úprav reprodukovala obsah lékařských zpráv. Ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo znalkyní Anonymizováno hodnoceno ke dni ustálení zdravotního stavu, k němuž podle podkladů došlo dne 7. 1. 2021. Základní bodové ohodnocení ZSU bylo stanoveno bez použití jakéhokoli modifikačního koeficientu či facilitátorů, neboť jejich aplikace podle metodiky Nejvyššího soudu nepřísluší znalci, nýbrž je otázkou právního posouzení soudem. Znalkyně také obecně uvedla, že metodika Nejvyššího soudu není zcela dokonalá, zejména pokud jde o postižení v oblasti psychiky, a proto otázka případného navýšení základní částky ZSU náleží výlučně soudu. Znalkyně vysvětlila, že modifikační koeficienty dle metodiky slouží ke zohlednění věku poškozeného a míry zapojení do společenských aktivit a jsou vyjadřovány procentuálně až z výsledné vypočtené částky ZSU, nikoli v rámci hodnocení jednotlivých funkčních domén; u žalobkyně, která byla v době ustálení zdravotního stavu ve věku 46 let, se podle metodiky věková modifikace neuplatňuje. Dále znalkyně objasnila, že při svém hodnocení vychází především z hodnocení tzv. kapacity, tedy z toho, co je pacient schopen zvládnout bez pomůcek, přičemž tzv. výkon v reálném prostředí má podpůrný význam. V projednávaném případě hodnotila zdravotní stav žalobkyně na základě lékařských zpráv a vlastního vyšetření, kapacitu hodnotila číslem 1, v posudku doplnila důvody pro ohodnocení té které domény. U žalobkyně jsou sníženy předpoklady jak mentální, tak fyzické, je u ní snížen potenciál lepší budoucnosti u jednotlivých domén(v získávání dovedností, soustředění pozornosti, myšlení, čtení, počítání, řešení problémů , rozhodování, řešení úkolů, v řešení mnohočetných úkolů, každodenní rutině, mluvení, vyprávění, konverzaci, diskuzi, udržení pozice těla, přemisťování, pohybování se v bytě, domě, po budově, využívat dopravu jako pasažér pro poruchy paměti, řídit automobil z důvodu poruchu orientace v místě, nemá rychlé a bezpečné řešení dopravních situací, provádění domácích prací, péče o předměty v domácnosti, ve volnočasových aktivitách), má omezenou motoriku i svalovou sílu levé horní končetiny , narušen stereotyp chůze, chůze hemiparetická, s 1 trekovou holí, kterou drží v pravé ruce, v levé ruce jí neudrží, nemůže běhat, lézt , skákat, má omezenou motoriku i svalovou sílu levé horní končetiny, vyžaduje nutný dohled a pomoc druhé osoby při osobní hygieně a další péči o tělo, snížená schopnost se obléknout, najíst se příborem, starat se o své zdraví, udržet se v odpovídající kondici (přibrala 15 kg), užívání léků je nutné s pomocí druhé osoby z důvodu poruchy paměti, zvládne jen malý nákup z důvodu poruchy krátkodobé paměti, snížená schopnost přípravy jídla, ztráta dlouhodobého partnerského vztahu, snížen potenciál ve vztahu k jakékoliv práci i ve vztahu ke své původní profesi – sanitářka v LDN, nutný dohled druhé osoby nad finančními transakcemi v internetovém bankovnictví. Současně uvedla, že další lékařské zprávy založené do spisu po vyhotovení posudku dokreslují závažnost a tíži zdravotního stavu žalobkyně, nicméně nejsou v rozporu se závěry znaleckého posudku.

31. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a spánkové medicíny, který zadala zpracovat žalovaná a byl zpracován dne 12. 5. 2021 soud nečinil žádné závěry, neboť účastníci se v průběhu řízení shodli na závěrech znaleckého posudku zpracovaného tituly před jménem jméno FO, a to, pokud šlo o základ bodové ohodnocení.

32. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a zaměstnavatelem právnická osoba bylo zjištěno, že zde žalobkyně pracovala od 1. 2. 2019 jako sanitářka na 100% úvazek, tento pracovní poměr byl dodatkem ze dne 15. 7. 2019 sjednán na dobu neurčitou. Od 2. 8. 2001 na základě dodatku č. 2 vykonala práci pracovníka v sociálních službách. Z platového výměru bylo zjištěno, že od 1. 1. 2020 měla žalobkyně stanoven tarifní plat 22 570 Kč, zvláštní příplatek 750 Kč a gerontol. příplatek 3 000 Kč, celkem 26 320 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a zaměstnavatelem právnická osoba bylo zjištěno, že zde žalobkyně znovu pracovala od 1. 9. 2021 jako sanitářka na 50 % úvazek. Dohodou o rozvázání pracovní poměru ze dne 26. 2. 2021 bylo prokázáno, že tento pracovní poměr byl ukončen dohodou ze zdravotních důvodů k 5. 3. 2021. Toto ukončení pracovního poměru bylo podloženo posudkem o zdravotní způsobilosti k výkonu pracovní činnosti ze dne 24. 2. 2021, kdy bylo konstatováno, že žalobkyně není způsobilá vykonávat práci ošetřovatelky s ohledem na současný zdravotní stav.

33. Ze zprávy právnická osoba, kde žalobkyně pracovala v době před vznikem škody, ze mzdových listů za rok 2019, bylo zjištěno, že její hrubý příjem v říjnu 2019 byl ve výši 27 976 Kč, v listopadu 2019 ve výši 27 839 Kč a v prosince 2019 byl ve výši 33 712 Kč. Stejného příjmu by dosahovala žalobkyně u zaměstnavatele i v roce 2021 a 2022.

34. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že pracovní neschopnost žalobkyně nastala od 25. 10. 2021 a trvala do 29. 3. 2022.

35. Ze zprávy OSSZ adresa bylo zjištěno, že žalobkyni byl vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění:  od 8. 11. 2021 do 23. 11. 2021 za 16 dnů celkem 4 016 Kč  od 24. 11. 2021 do 30. 11. 2021 za 7 dnů celkem 1 932 Kč  od 1. 12. 2021 do 23. 12. 2021 za 23 dní celkem 6 348 Kč  od 24. 12. 2021 do 31. 12. 2021 za 8 dní celkem 2 408 Kč  od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 za 31 dní celkem 9 331 Kč.

36. Z oznámení o podoře v nezaměstnanosti vydaného Úřadem práce ČR bylo zjištěno, že v době od 6. 3. 2021 pobírala žalobkyně po dobu první dvou měsíců částku 16 561 Kč měsíčně, po dobu dalších dvou měsíců částku 12 739 Kč měsíčně a po zbývající podpůrčí dobu částku 11 466 Kč měsíčně, dála pak od 30. 3. 2022 žalobkyně pobírala po dobu prvních dvou měsíců částku 8 175 Kč měsíčně. V evidenci uchazečů o zaměstnání byla žalobkyně od 6. 3. 2021, dále pak 30. 3. 2022, což bylo prokázáno potvrzeními úřadu práce.

37. Z lékařské zprávy ze dne 4. 3. 2021 vydané pro potřeby úřadu práce bylo zjištěno, že žalobkyně nemůže vykonávat práci vyžadující fyzickou námahu, manipulaci s břemeny, s většími nároky na přesnost rukou při jemné manipulaci, s velkou psychickou zátěží.

38. Ze zprávy ČSSZ ze dne 23. 6. 2021 měl soud za prokázané, že žalobkyně byla v době od 20. 2. 2020 do 5. 3. 2021 v pracovní neschopnosti, 7. 1. 2021 jí vznikla invalidita I. stupně (č.l. 16), rozhodující příčinou dlouhodobé nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) byly následky subarachnoidálního krvácení z února 2020, postižení funkčně odpovídá kritériím lehkého funkčního postižení po cévním postižení mozku. Je charakterizováno lehkou motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkcí, kdy jsou některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo je možno je vykonávat s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Nejde o středně těžké ani těžké funkční postižení. Přetrvává neurologický a psychický deficit, celková míra poklesu pracovní schopnosti činí 45 %.

39. Ze zprávy ÚSSZ ze dne 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyni byl změněn stupeň invalidity na II. stupně dle posudku ze dne 11. 3. 2025. Tomu odpovídá výše invalidního důchodu 13 504 Kč měsíčně od 18. 12. 2024, jak bylo prokázáno rozhodnutím ČSSZ. Bylo prokázáno, že od 18. 12. 2024 došlo k poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně o 50 %. Z rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí ČSSZ č.j. R—15.4.2025-426/7455223303 bylo zjištěno, že z doložené dokumentace je zřejmé, že ke zhoršování psychických funkcí docházelo postupně během roku, jednoznačné zhoršení však bylo potvrzeno až při psychologickém vyšetření dne 16. 11. 2024, proto až dne 18. 12. 2024 mohla lékařka vypracovat komplexní zprávu, ve které je uveden průběh léčby, popis zhoršení stavu a k práceschopnosti. Stav žalobkyně je hodnocen jako středně těžké funkční postižení. Tomuto závěru odpovídají i lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO.

40. Pokud jde o výši invalidního důchodu, soud měl zprávou ČSSZ prokázáno, že žalobkyně pobírala částku 7 825 Kč měsíčně od 6. 3. 2021 do 31. 12. 2021, dále pak od 1. 1. 2022 do 17. 6. 2022 částku 8 531 Kč (č.l. 328).

41. Z mzdový listů za rok 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně docházela do zaměstnání v březnu 2021 (toto není rozhodné období) dále pak od dubna do srpna 2021 nemá vykázánu žádnou mzdu, v měsíci září 2021 jí byla vyplacena mzda ve výši 13 056 Kč, v říjnu 12 252 Kč a v listopadu 1 708 Kč – čerpala pouze dovolenou (č.l. 401).

42. Z přehledu předloženého vedlejším účastníkem a výplatních dopisů ze dne 2. 6. 2023 a 24. 10. 2023 soud zjistil, že vedlejší účastník vypočetl ztrátu na výdělku žalobkyně za jednotlivé měsíce období od dubna 2021 do dubna 2022 následovně: Za měsíc duben 2021 stanovil ztrátu na výdělku částkou 1 934 Kč, za měsíc květen 2021 částkou 5 756 Kč, za měsíc červen 2021 částkou 5 756 Kč, za měsíc červenec 2021 částkou 7 029 Kč, za měsíc srpen 2021 částkou 7 575 Kč, za měsíc září 2021 částkou 5 439 Kč, za měsíc říjen 2021 částkou 6 243 Kč, za měsíc listopad 2021 částkou 10 839 Kč, za měsíc prosinec 2021 částkou 9 739 Kč, za měsíc leden 2022 částkou 8 458 Kč, za měsíc únor 2022 částkou 6 545 Kč, za měsíc březen 2022 částkou 9 626 Kč a za měsíc duben 2022 částkou 10 180 Kč. Součet takto vypočtené ztráty na výdělku činí podle výpočtu vedlejšího účastníka částku 95 119 Kč a tuto částku vyplatil.

43. Pokud jde o zprávy OSSZ adresa za období od března 2020 do března 2021, mzdové listy za rok 2021, 2022, doklady prokazující náklady spojené s léčením, pak tyto důkazy soud již dále nehodnotil, neboť se jednalo o důkazy, které se k rozhodnému období nevztahovaly, nebo došlo ze strany žalované k plnění. Dále pak soud zamítl návrh vedlejšího účastníka na provedení znaleckého posudku z oboru posudkového lékařství, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z již provedených důkazů, zejména znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, výslechu znalkyně a lékařských zpráv. Navrhovaný důkaz by nepřinesl nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a vedl by pouze k neúčelnému prodlužování řízení.

44. Z usnesení PČR č.j. KRPE- 18840-72/TČ-2020-170671 ze dne 17. 1. 2020 bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání tituly před jménem jméno FO jako obviněné ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že dne 19. 2. 2020 jako lékařka na neurologické ambulanci Pardubické nemocnice odborně pochybila při léčebném postupu u pacientky Jméno žalobkyně, u které neprovedla vyšetření na náležité odborné úrovni dle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů.

45. Ze zprávy žalované ze dne 7. 4. 2020 bylo zjištěno, že tato reagovala na stížnost rodičů žalobkyně na zanedbání zdravotní péče o jejich dceru, vyjádřila politování nad výdojem zdravotního stavu žalobkyně a nabídla osobní setkání a možnost jednání o narovnání. Zápisem ze schůzky s rodiči žalobkyně a zástupci žalované ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že byla předložena nabídka na hrazení nákladů na rehabilitační pobyt žalobkyně v léčebně v Luži, s čímž stěžovatelé vyslovili souhlas a dále se žalobkyně zavázala vstoupit do jednání s pojišťovnou.

46. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

47. Soud má za to, že žalobkyni vznikla škoda v důsledku postupu žalované, který nebyl veden lege artis, čímž došlo k porušení právní povinnosti při poskytování zdravotní péče; za vzniklou újmu proto žalovaná odpovídá podle § 2950 občanského zákoníku a je povinna ji žalobkyni nahradit. Pokud jde o samotný základ odpovědnosti žalované, ten již v průběhu řízení nebyl mezi účastníky nadále sporný. Ze skutkových zjištění učiněných soudem, z průběhu mimosoudního jednání účastníků i z procesních stanovisek žalované a vedlejšího účastníka vyplynulo, že středem sporu nebyla existence pochybení při poskytování zdravotní péče ani odpovědnost žalované za následky vzniklé na zdraví žalobkyně, nýbrž rozsah těchto následků a výše jednotlivých uplatněných nároků. Soud proto považoval odpovědnostní základ nároku za prokázaný a dále se zabýval již pouze důvodností a výší jednotlivých nároků žalobkyně.

48. Pokud jde o nárok pod bod bodem c) – ztráta na výdělku za dobu od dubna 2021 do dubna 2022:

49. Ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se rozumí majetková újma spočívající v tom, že poškozený v důsledku poškození zdraví po ukončení dočasné pracovní neschopnosti nedosahuje stejného výdělku, jakého dosahoval před vznikem škody, a to bez ohledu na to, zda je nadále výdělečně činný, veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo mu byl přiznán invalidní důchod. Smyslem této náhrady je dorovnat příjmovou situaci poškozeného tak, aby odpovídala stavu, v němž by se nacházel, pokud by ke škodné události nedošlo, nikoli jej sankcionovat za to, že v důsledku zdravotního omezení není schopen dosahovat srovnatelného nebo jakéhokoli výdělku. Náhrada ztráty na výdělku proto kompenzuje dlouhodobý či trvalý pokles výdělečné schopnosti a představuje samostatný majetkový nárok, který vzniká nezávisle na poskytování dávek sociálního zabezpečení a trvá po dobu, po kterou trvají následky poškození zdraví mající dopad do výdělečné činnosti poškozeného.

50. Náhrada škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, popřípadě při uznání invalidity, se stanoví jako rozdíl mezi průměrným výdělkem dosahovaným poškozeným před vznikem škody a součtem výdělku, kterého je poškozený schopen po poškození zdraví objektivně dosahovat, a invalidního důchodu přiznaného z téhož důvodu; invalidní důchod přitom snižuje náhradu škody, aniž by nahrazoval odpovědnost škůdce. Jeli poškozený po skončení pracovní neschopnosti veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nelze mu bez dalšího přičítat tzv. hypotetický výdělek; k němu lze přihlédnout pouze tehdy, jeli prokázáno, že poškozený je schopen konkrétní pracovní činnosti odpovídající jeho zdravotnímu stavu, kvalifikaci a situaci na trhu práce a že mu v dosažení takového výdělku nebrání následky poškození zdraví. Neníli takový výdělek reálně dosažitelný právě v důsledku zdravotního omezení, nemůže být poškozenému k tíži přičítána absence příjmu ani fakt, že úřad práce mu vhodné zaměstnání nezprostředkoval (viz rozsudek NS ČR sp.zn.25 Cdo 622/2006).

51. Při zjišťování rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti podle § 2963 o. z. je nutné vycházet ze způsobu výpočtu průměrného výdělku ze závislé činnosti, který se stanoví z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období podle § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, z doby odpracované v rozhodném období, neboť na náhradu za ztrátu příjmu se nevztahuje osvobození od daně z příjmu podle § 4 odst. 1 písm. d) bodu 1 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu. Peněžní náhrada za ztrátu na výdělku tedy podléhá dani z příjmu i v případě, že je přiznána rozhodnutím soudu, proto při určení náhrady je třeba vycházet z průměrného hrubého výdělku, neboť poškozeného nelze znevýhodnit tím, že z čistého příjmu bude hradit ještě povinné odvody. Škůdce je naopak povinen nahradit předpokládaný příjem z pracovní činnosti, který poškozenému ušel, včetně plnění, které je poškozený nucen dle příslušných zákonných ustanovení odvést státu (viz rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1401/2022).

52. Soud konstatuje, že nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku je třeba posuzovat podle § 2963 občanského zákoníku, neboť jde o nárok na náhradu majetkové újmy vzniklé v důsledku ublížení na zdraví. Pracovní neschopnost žalobkyně trvala do 5. 3. 2021, přičemž ztráta na výdělku po jejím skončení vzniká až ode dne následujícího po skončení pracovní neschopnosti, tedy od 6. 3. 2021, bez ohledu na skutečnost, že invalidní důchod byl žalobkyni přiznán již ke dni 7. 1. 2021. Přiznání invalidního důchodu samo o sobě nezakládá vznik nároku na náhradu ztráty na výdělku, nýbrž osvědčuje pokles pracovní schopnosti žalobkyně a má význam při stanovení výše náhrady, neboť se od ztráty na výdělku odečítá. Pro zjištění výše náhrady podle § 2963 občanského zákoníku je proto třeba vycházet z průměrného výdělku, kterého žalobkyně dosahovala před vznikem škody, a to z posledního uzavřeného rozhodného období před započetím pracovní neschopnosti v únoru 2020, konkrétně ze 4. čtvrtletí roku 2019, a tento výdělek porovnat s příjmy, kterých žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti skutečně dosahovala, popřípadě byla schopna objektivně dosahovat s ohledem na svůj zdravotní stav, přičemž k těmto příjmům se připočítává invalidní důchod pobíraný z téhož důvodu.

53. Soud dále uvádí, že náhrada za ztrátu na výdělku podle § 2963 o.z. nepodléhá automatické valorizaci podle pracovněprávních předpisů a nařízení vlády vydávaných k zákoníku práce. Valorizace výdělku zde není mechanická, nýbrž je součástí úvahy soudu ve smyslu § 2963 odst. 2 o.z., podle něhož je při stanovení výše peněžitého důchodu třeba přihlížet ke zvyšování výdělků v daném oboru a k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání. Soud proto při výpočtu náhrady nevychází ze „zmrazeného“ výdělku z roku 2019, ale hodnotí, jaký výdělek by žalobkyně s ohledem na své pracovní zařazení, kvalifikaci a vývoj mezd objektivně dosahovala, pokud by ke škodné události nedošlo.

54. Žalobkyně tento nárok vyčíslila původně částkou 124 639 Kč po podání žaloby bylo částečně plněno ze strany vedlejšího účastníka, a to celkem částkou ve výši 95 119 Kč. Nárok žalobkyně tedy byl ve výši 29 520 Kč. Soud měl za prokázané, že průměrný výdělek žalobkyně ve 4. čtvrtletí roku 2019 představoval 29 842,33 Kč hrubého. Tohoto výdělku by dosahovala žalobkyně i v období let 2021 a 2022, jak bylo prokázáno zprávou zaměstnavatele, a proto i s touto částkou soud při stanovení nároku dále pracoval. Při výpočtu nároku vycházel tedy soud z rozhodného měsíčního výdělku 29 842,33 Kč, od tohoto odečet výši vyplaceného invalidního důchodu, dávky nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti. Nemocenské dávky byly pro účely výpočtu náhrady ztráty na výdělku přepočteny na jednotlivé kalendářní měsíce, neboť v podkladech OSSZ jsou uváděny po krátkých časových úsecích zasahujících do více měsíců. Od této částky pak bylo odečteno plnění, které poskytl vedlejší účastník. Za měsíc duben 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a současně podpora v nezaměstnanosti ve výši 16 561 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 5 456,33 K, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 1 934 Kč, oprávněný nárok pak činí částku. 3 522,33 Kč. Za měsíc květen 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a současně podpora v nezaměstnanosti ve výši 12 739 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 9 278,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 5 756 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc červen 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a současně podpora v nezaměstnanosti ve výši 12 739 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 9 278,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 5 756 Kč, oprávněný nárok pak činí částku. 3 522,33 Kč. Za měsíc červenec 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a současně podpora v nezaměstnanosti ve výši 11 466 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 10 551,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 7 029 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc srpen 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 22 017,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 7 575 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 14 442,33 Kč. Za měsíc září 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč, mzda pak v tomto měsíci představuje částku 12 252 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 5 439 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc říjen 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč, mzda pak v tomto měsíci představuje částku 13 056 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 9 765,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 6 243 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc listopad 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a nemocenské dávky ve výši 5 948 Kč a mzda pak v tomto měsíci představuje částku 1 708 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 14 361,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 10 839 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc prosinec 2021 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 7 825 Kč a nemocenské dávky ve výši 8 756 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 13 261,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 9 739 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc leden 2022 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 8 531 Kč a nemocenské dávky ve výši 9 331 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 11 980,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 8 458 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 3 522,33 Kč. Za měsíc únor 2022 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 8 531 Kč a mzda pak v tomto měsíci představuje částku 2 505 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 18 806,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 6 545 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 12 261,33 Kč. Za měsíc březen 2022 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 8 531 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 21 311,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 9 626 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 11 685,33 Kč. Za měsíc duben 2022 činil výdělek žalobkyně částku 29 842,33 Kč, od této částky byla odečtena výše invalidního důchodu ve výši 8 531 Kč a současně podpora v nezaměstnanosti ve výši 8 175 Kč; měsíční ztráta na výdělku pak v tomto měsíci představuje částku 13 136,33 Kč, plnění ze strany vedlejšího účastníka představovalo částku 10 180 Kč, oprávněný nárok pak činí částku 2 956,33 Kč. Součtem jednotlivých měsíčních částek soud dospěl k závěru, že celková ztráta na výdělku žalobkyně za období od dubna 2021 do dubna 2022 činí částku 73 046,29 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení ve výši odpovídající nař. vl.č. 351/2013 Sb. a to jen z částky 29 520 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, neboť z později rozšířené části nároku ve výši 43 526,29 Kč úrok z prodlení požadován nebyl (výrok I. a) rozsudku).

55. Vedlejší účastník vznesl námitku promlčení nároku na náhradu mzdy za dobu od února 2021 do února 2022 v části co do 43 526 Kč. Nárok na náhradu ztráty na výdělku je jedním z nároků vznikajících z újmy na zdraví. Proto se na něj vztahuje § 636 odst. 3 občanského zákoníku a neuplatní se objektivní desetiletá ani patnáctiletá promlčecí lhůta. Promlčení se posuzuje podle subjektivní tříleté promlčecí lhůty, přičemž každé jednotlivé plnění náhrady ztráty na výdělku představuje samostatný dílčí nárok s vlastním počátkem běhu promlčecí lhůty.

56. Vedlejší účastník vznesl námitku promlčení nároku na náhradu ztráty na výdělku v části představované částkou 43 526,29 Kč, o niž žalobkyně rozšířila žalobu podáním ze dne 19. 6. 2026. Soud tuto námitku neshledal důvodnou. Žalobkyně tímto podáním neuplatnila nový samostatný nárok ani nový skutkový základ, ale pouze zpřesnila výši již dříve uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku za období od dubna 2021 do dubna 2022. Po celou dobu řízení žalobkyně tvrdila, že jí v uvedeném období vznikla ztráta na výdělku v důsledku následků poškození zdraví způsobeného postupem žalované, a domáhala se náhrady rozdílu mezi výdělkem, kterého by dosahovala bez škodní události, a příjmy, kterých dosahovala po skončení pracovní neschopnosti. Ke změně došlo pouze v určení výše průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody, když teprve v průběhu řízení byly zajištěny podklady umožňující přesné zjištění tohoto údaje. Skutkový základ nároku zůstal po celou dobu nezměněn. Nejedná se proto o uplatnění nového práva, u něhož by bylo třeba samostatně posuzovat běh a uplynutí promlčecí lhůty, nýbrž o upřesnění rozsahu již včas uplatněného nároku. Z uvedených důvodů soud námitku promlčení nepřijal.

57. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i v případě, že by bylo možno na nově uplatněnou část nároku pohlížet jako na nárok samostatný a formálně promlčený, nebylo by namístě vznesené námitce promlčení přiznat ochranu, neboť by její uplatnění za okolností projednávané věci bylo v rozporu s dobrými mravy. K újmě na zdraví žalobkyně došlo již v únoru 2020 a z obsahu spisu i z předložené mimosoudní komunikace je zřejmé, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce po celou dobu aktivně usilovala o mimosoudní vyřešení věci, opakovaně vyzývala žalovanou k plnění a soustavně rozporovala stanoviska vedlejšího účastníka, jimiž byly jednotlivé nároky odmítány nebo kráceny. Bylo to naopak až v průběhu soudního řízení, kdy žalovaná, resp. vedlejší účastník, postupně přistoupili k úhradě podstatné části žalobou uplatněných nároků. Za této situace by připuštění námitky promlčení založené na pozdějším upřesnění výše již dříve uplatněného nároku znamenalo nepřiměřeně tvrdý následek pro žalobkyni a vedlo by k poskytnutí ochrany subjektu, který navzdory opakovaným výzvám neposkytl plnění dobrovolně a včas. Soud by proto ani z tohoto důvodu nemohl námitce promlčení přiznat úspěch.

58. Pokud jde o nárok pod bod bodem f) – mimořádné navýšení základního ohodnocení ZSU:

59. Dalším nárokem byla částka 449 037 Kč, která představovala 40% navýšení základního bodového ohodnocení ZSU. Znalecké ohodnocení ZSU představuje pouze výchozí základ (100 %), nikoli konečnou výši náhrady; soud je oprávněn a povinen individuálně posoudit, zda základní náhrada skutečně vyvažuje újmu konkrétního poškozeného.

60. Soud má za to, že psychické obtíže vzniklé v důsledku poškození zdraví představují relevantní složku nemajetkové újmy na zdraví, která musí být při odškodňování ztížení společenského uplatnění náležitě zohledněna, a to i tehdy, pokud se tyto obtíže neprojevují trvale, jednotně nebo navenek zjevně. Skutečnost, že se poškozený jeví v určitých situacích jako společensky adaptovaný nebo je schopen dílčího zapojení do běžného života, sama o sobě nevylučuje existenci ani závažnost psychických obtíží, neboť tyto se mohou proměnlivě projevovat v různých oblastech života, zejména v oblasti soustředění, zvládání psychické zátěže, emoční stability a schopnosti reagovat na stresové podněty. Psychické obtíže proto nelze bagatelizovat ani popírat na základě izolovaných projevů chování poškozeného či povrchního hodnocení jeho společenského fungování, nýbrž je nutno je hodnotit v jejich celkovém a dlouhodobém dopadu na kvalitu života a společenské uplatnění poškozeného (viz např. rozsudek NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1361/2021).

61. Soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku, který v jednotlivých doménách zachycuje kognitivní, psychické i funkční následky poškození zdraví žalobkyně a promítá je do výchozí náhrady za ztížení společenského uplatnění. Znalecké hodnocení tak zohledňuje zejména obtíže žalobkyně v oblasti paměti, orientace, pozornosti, plánování a organizace běžného života, zvládání psychické zátěže, emoční stability, sociální interakce, samostatného fungování a plnění obvyklých životních rolí. Tyto následky proto nelze bez dalšího hodnotit opakovaně jen proto, že je žalobkyně subjektivně prožívá jako závažné a dlouhodobě zatěžující. Soud současně nepřehlédl, že samotné objektivizované hodnocení jednotlivých funkčních omezení nemusí ve všech případech plně vyjadřovat konkrétní dopad jejich souběhu do života poškozeného. Z výpovědi svědkyně právnická osoba, znalkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, lékařských zpráv, výpovědí rodičů žalobkyně a jejího syna i ze zprávy jejího zaměstnavatele soud zjistil, že zdravotní následky žalobkyně se neprojevují izolovaně, nýbrž se vzájemně prolínají a ve svém souhrnu podstatně omezují její každodenní fungování. Žalobkyně v důsledku poškození mozku trpí poruchami paměti, sníženou schopností plánovat a organizovat běžné životní záležitosti, emoční labilitou a změnou osobnosti. Tyto obtíže se promítají do její snížené samostatnosti, do schopnosti dlouhodobě zvládat běžné životní situace a do jejího rodinného, pracovního a sociálního fungování. V porovnání se stavem před vznikem újmy žalobkyně ztratila podstatnou část své dřívější autonomie a možnosti naplňovat dosavadní pracovní, rodinné a společenské role. Zdravotní stav žalobkyně je ustálený, následky mají trvalý charakter a podle provedeného dokazování nelze očekávat podstatné zlepšení. Soud proto uzavírá, že újma žalobkyně nepředstavuje pouze souhrn dílčích omezení zachycených ve znaleckém hodnocení, ale též dlouhodobý a souběžný zásah do základních oblastí jejího života. Uvedené okolnosti nepředstavují další samostatné zdravotní následky stojící vedle těch, které byly podkladem znaleckého hodnocení. Odůvodňují však omezenou individuální modifikaci výchozí náhrady, neboť základní náhrada nevystihuje plně souhrnný a dlouhodobý dopad souběhu kognitivních, psychických a funkčních omezení na autonomii žalobkyně, její schopnost obstarávat vlastní záležitosti, udržovat dosavadní sociální vazby a naplňovat její dřívější životní role. Soud přitom zohlednil, že žalobkyně byla poškozením zdraví významně omezena v osobním, rodinném, pracovním i společenském životě a že omezení její samostatnosti není jen přechodným důsledkem léčby, ale trvalým následkem poškození zdraví. Současně vzal v úvahu, že rozhodující zdravotní následky již byly ve znaleckém posudku zohledněny, a nelze je proto odškodnit podruhé v plném rozsahu prostřednictvím dalšího navýšení.

62. Soud proto při stanovení náhrady podle § 2958 občanského zákoníku a zásad slušnosti zvýšil výchozí náhradu o 20 %, tj. o 224 518,80 Kč. Toto zvýšení přiměřeně vyjadřuje individuální dopad trvalých následků do života žalobkyně, aniž by vedlo k duplicitnímu zohlednění následků již zahrnutých ve znaleckém hodnocení (výrok I. b rozsudku).

63. Navýšení požadované žalobkyní v rozsahu 40 % soud neshledal důvodným. Žalobkyně neprokázala další kvalitativně odlišné omezení, které by nebylo ve znaleckém hodnocení zachyceno, ani takovou mimořádnou okolnost jejího osobního, pracovního či společenského života, jež by odůvodňovala vyšší korekci základní náhrady. Soud přitom nepřehlédl mimořádnou závažnost následků, ty však již byly ve značném rozsahu promítnuty do samotného znaleckého hodnocení. V rozsahu přesahujícím 20 % by proto šlo o nepřiměřené opětovné zohlednění týchž zdravotních následků.

64. Žalobkyně se domáhala částky 449 037,60 Kč, soud však přiznal pouze polovinu tohoto nároku, proto v rozsahu částky 224 518,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.)

65. Pokud jde o nárok pod bod bodem h) – úroky z prodlení:

66. Soud se dále zabýval uplatněným nárokem žalobkyně na úhradu úroků z prodlení. Ze skutkových zjištění vyplývá, že veškerá peněžitá plnění, jichž se žalobkyně v řízení domáhala, byla ze strany žalované poskytnuta až po podání žaloby, přestože žalobkyně žalovanou k plnění před zahájením soudního řízení opakovaně vyzývala předžalobními výzvami, na něž žalovaná nijak nereagovala. Žalovaná se tak dostala do prodlení s plněním své povinnosti. Soud v této souvislosti vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž je nárok na peněžitou náhradu nemajetkové újmy nárokem majetkové povahy, u něhož vzniká povinnost dlužníka plnit již porušením právní povinnosti (ex delicto), nikoli až na základě konstitutivního rozhodnutí soudu. Neníli taková náhrada poskytnuta řádně a včas, vzniká poškozenému právo na úroky z prodlení, zpravidla ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené výzvou, popřípadě ode dne doručení žaloby. Nepřiznání úroků z prodlení by vedlo k popření satisfakční i preventivněsankční funkce náhrady nemajetkové újmy a umožnilo by povinnému bezdůvodně odkládat splnění jeho povinnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2149/2017). Za dané situace proto soud shledal nárok žalobkyně na úroky z prodlení z nároku na zaplacení ztížení společenského uplatnění a nákladů za zpracování znaleckého posudku, tj. z částky 1 155 523 Kč důvodným, neboť žalovaná setrvala v prodlení s plněním své povinnosti i přes předžalobní výzvy a splnila svůj dluh až v průběhu soudního řízení. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vl. č. 351/2013 Sb. a počátek úroků z prodlení je požadován od uplynutí lhůty k plnění po doručené výzvě a končí buď poskytnutým plněním (viz částečné zpětvzetí) a v případě soudem přiznaného nároku pak je stanoven do zaplacení. V tomto případě byl požadován žalobkyní úrok z prodlení od 4. 12. 2023 do doby provedeného plnění ze strany vedlejšího účastníka, tj. do 15. 5. 2024, který byl vyčíslen v částce 77 404,21 Kč (výrok I. písm. c).

67. Ve sporném řízení se uplatňuje především zásada úspěchu ve věci dle ustanovení § 142 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy procesně úspěšný účastník má právo na plnou či částečnou náhradu nákladů řízení. Výjimku z této obecné zásady, představuje ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení může soud přiznat účastníku plnou náhradu nákladů řízení, jde-li o neúspěch v nepatrné výši nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění (nikoliv však o základu nároku) na znaleckém posudku. Povahu nároků dle hmotného práva je třeba reflektovat i procesně při rozhodování o náhradě nákladů řízení, kdy je třeba rozlišovat, jakou část z nároků uplatněných v řízení je třeba posoudit dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tj. dle úspěchu ve věci a jakou dle § 142 odst. 3 o.s.ř. závisela-li výše plnění na znaleckém posudku. V daném případě soud proto posuzoval nároky žalobkyně odděleně. Tato požadovala celkovou částku 2 150 756,80 Kč, z toho bolestné a ztížení společenského uplatnění a náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 1 672 810,60 Kč (68 250 + 1 571 631,60 + 32 929 Kč), ostatní nároky – ušlá mzda, náklady spojené s léčením, náklady na péči představovaly částku 477 946,29 Kč (14 106 Kč + 124 639 +43 526, 29 + 7 739 + 287 936). U částky 477 946,29 Kč soud vycházel a tuto posuzoval dle míry úspěchu a neúspěchu, tedy dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přičemž žalobkyně byla úspěšná v celém rozsahu, zde žalovaná jednak po podání žaloby částečně nároky žalobkyně uspokojila, v řízení pak soud přiznal žalobkyni zbývající část nároku (náhrada mzdy za duben 2021–duben 2022) včetně příslušenství. Pokud jde o náhradu nákladů řízení týkající se bolestného a ztížení společenského uplatnění zde soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když v tomto směru výše plnění závisela na znaleckém posudku. V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala plnění z titulu náhrady škody na zdraví. Žalovaná tento nárok popírala, během řízení částečně nárok uznala a poskytla žalobkyni plnění, a to v rozsahu bolestného a výchozí náhrady za ztížení společenského uplatnění, i nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku, tj. celkem 1 223 773 Kč (68 250 + 1 122 594 + 32 929 Kč). Bylo znaleckým posudkem prokázáno, že škoda na zdraví žalobkyně vznikla v důsledku pochybení na straně žalované, znalkyně se vyjádřila k oprávněnosti základu nároku a bez konkrétního znaleckého posouzení postižení zdraví žalobkyně by nebylo možno výpočtem dospět k výši škody a pokud jde o nárok na požadované zvýšení ZSU, pak zde závisela přiznaná částka na rozhodnutí soudu. Proto i v této části má soud za to, že je na místě žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

68. Jeli předmětem řízení peněžité plnění, včetně nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, je pro výpočet náhrady nákladů řízení rozhodná tarifní hodnota odpovídající skutečné výši uplatněného, resp. přisouzeného nároku podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu; použití náhradní tarifní hodnoty dle § 9 advokátního tarifu přichází v úvahu pouze výjimečně, nelzeli hodnotu věci vyjádřit v penězích. (viz. Nález ÚS sp.zn. IV. ÚS 1788/2023).

69. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány:  odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. a), i) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednání s právním zástupcem protistrany), tj. 6 200 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 9 460 Kč (z tarifní hodnoty 285 072 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva z 5. 1. 2022), tj. 9 460 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 9 180 Kč (z tarifní hodnoty 214 734 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (žaloba na plnění ze dne 17. 2. 2023), tj. 9 180 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 4 250 Kč (z tarifní hodnoty 77 377 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 19. 6. 2023), tj. 4 250 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 9 460 Kč (z tarifní hodnoty 287 936 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (rozšíření žalobního návrhu ze dne 19. 6. 2023), tj. 9 460 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 14 620 Kč (z tarifní hodnoty 1 604 560,60 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (rozšíření žalobního návrhu ze dne 29. 4. 2024), tj. 14 620 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 14 620 Kč (z tarifní hodnoty 1 519 448 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (částečné zpětvzetí žaloby, rozšíření žaloby a úprava žalobního návrhu ze dne 29. 5. 2024), tj. 14 620 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 9 180 Kč (z tarifní hodnoty 214 734 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (účast u jednání soudu dne 30. 5. 2024), tj. 9 180 Kč,  odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby po 10 540 Kč (z tarifní hodnoty 555 881 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (účast u jednání soudu dne 18. 7. 2024, účast u jednání soudu dne 19. 9. 2024, za které náleží odměna za dva úkony právní služby, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny, dále účast u jednání soudu dne 16. 1. 2025, 12. 3. 2026, 7. 5. 2026, 23. 6. 2026 a 4. 8. 2026), tj. 84 320 Kč,  odměnou advokáta za 1 úkon právní služby po 2 860 Kč (z tarifní hodnoty 43 526 Kč) dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (rozšíření žalobního návrhu ze dne 19. 6. 2026), tj. 2 860 Kč,  odměnou advokáta za celkem 19 úkonů právní služby uskutečněných do 31. 12. 2024, za které náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. 5 700 Kč,  odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 2 250 Kč,  cestovným k jednání s protistranou dne 10. 6. 2021 a k jednáním soudu dne 30. 5. 2024, 18. 7. 2024, 19. 9. 2024, 16. 1. 2025, 12. 3. 2026, 7. 5. 2026, 23. 6. 2026 a 4. 8. 2026 osobním automobilem Volvo V40, RZ SPZ při průměrné spotřebě 3,7 l motorové nafty na 100 km a ujetí 290,4 km při jedné cestě z Brna do Pardubic a zpět, a to:  za jednu cestu uskutečněnou v roce 2021 při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km, tj. 1 570 Kč,  za tři cesty uskutečněné v roce 2024 při sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km, tj. 3 × 2 042 Kč = 6 126 Kč,  za jednu cestu uskutečněnou v roce 2025 při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, tj. 2 057 Kč,  za čtyři cesty uskutečněné v roce 2026 při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. 4 × 2 080 Kč = 8 320 Kč,  náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.:  za jednání s protistranou dne 10. 6. 2021 v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč,  za jednání soudu dne 30. 5. 2024, 18. 7. 2024 a 19. 9. 2024, vždy v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 2 400 Kč,  za jednání soudu dne 16. 1. 2025 v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč,  za jednání soudu dne 12. 3. 2026, 7. 5. 2026, 23. 6. 2026 a 4. 8. 2026, vždy v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 4 800 Kč,  s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, Soud nepřiznal náhradu nákladů za úkony právní služby spočívající v opakovaných mimosoudních uplatněních jednotlivých nároků před zahájením řízení, za další mimosoudní jednání právních zástupců účastníků a za podání představující toliko sdělení soudu na jeho výzvu ohledně stavu mimosoudního jednání, aktuálního stavu řízení o uplatněném nároku na invalidní důchod u OSSZ Uvedená podání soud hodnotí jako procesně-informativní sdělení, nikoli jako písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nešlo ani o jiný samostatný úkon právní služby, jehož náklady by bylo možno přenést na neúspěšného účastníka řízení. Jakkoli mohlo být sdělení pro vedení řízení prakticky užitečné, nešlo o náklad potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto úkony tedy soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady potřebné k uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť jejich obsah byl následně promítnut do dalších procesních podání žalobkyně, případně šlo pouze o reakce na požadavky soudu bez samostatného významu pro uplatnění nároku. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 241 241,33 Kč (výrok III.).

70. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalované tyto předpoklady nebyly zjištěny ani tvrzeny, ve věci byla neúspěšná, je proto povinna nahradit státu náklady představující uhrazené znalečné v celkové výši 6 469 Kč (výrok IV.).

71. O soudním poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla v projednávané věci od soudního poplatku osvobozena ze zákona. Za situace, kdy osvobozenému účastníkovi bylo ve věci zcela nebo zčásti vyhověno, přechází podle výsledku řízení poplatková povinnost na žalovaného. Při stanovení poplatkové povinnosti soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že podstatná část žalobou uplatněných nároků byla žalobkyni uspokojena až po podání žaloby. V rozsahu poskytnutého plnění vzala žalobkyně žalobu zpět, přičemž k zastavení řízení došlo pro chování žalované, resp. jejího pojistitele, kteří poskytli plnění teprve v průběhu soudního řízení. Tato část nároku proto musela být zohledněna při posouzení výsledku řízení ve prospěch žalobkyně. Po rozšíření žaloby činila hodnota uplatněných nároků celkem 2 150 756,80 Kč. Po podání žaloby poskytla žalovaná, resp. vedlejší účastník, žalobkyni plnění v celkové výši 1 628 673 Kč, v jejímž rozsahu byla žaloba vzata zpět. Ve zbývající části zůstal předmětem řízení nárok na náhradu ztráty na výdělku ve výši 73 046,29 Kč a nárok na mimořádné navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 449 037 Kč. Soud přitom žalobkyni přiznal náhradu ztráty na výdělku v plné výši 73 046,29 Kč a nárok na mimořádné navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění shledal důvodným z jedné poloviny, tedy v částce 224 518,50 Kč. Celkový úspěch žalobkyně tak představuje součet plnění poskytnutého po podání žaloby ve výši 1 628 673 Kč a soudem přiznaného plnění ve výši 297 564,79 Kč, tedy celkem 1 926 237,70 Kč. Z této částky činí soudní poplatek podle položky 1 Sazebníku soudních poplatků 5 %, tj. 96 312 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit na soudním poplatku částku 96 312 Kč (výrok V.).

72. Soud si je vědom toho, že správně měla být povinnost k zaplacení soudního poplatku i k zaplacení nákladů státu uložena jen žalované, byť při vyhašení rozsudku soud tuto povinnost uložil společně a nerozdílně žalované i vedlejšímu účastníkovi, po vyhlášení rozsudku však již tuto opravu provést nemohl.

73. Lhůta k plnění byla žalované stanovena postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí. Pokud nebude peněžité plnění (znalečné) uhrazeno do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu – Celnímu úřadu v Liberci.