18 C 89/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 108 680,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 108 680,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 944,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 108 680,27 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení s úrokem ve výši 11,50 % p.a. z částky 102 413,37 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení s úrokem ve výši 11,50 % p.a. z částky 2 976,90 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 30 500,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 zaplacení částky 108 680,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela dne 4. 10. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 17,99 % p.a. (žalobkyně však požaduje jen 11,5 % p.a.) a to v měsíčních splátkách po 2 008 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude zaplacena počínaje 20. 11. 2023. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a po tomto vyhodnocení byl posouzen jako úvěruschopný. Žalovaný nehradil splátky v termínu, úvěr nebyl řádně splácen, byl upomínán k zaplacení dlužných splátek, nereagoval, splátky nezaplatil, úvěr se stal splatný dne 2. 7. 2025 a přesto žalovaný svou povinnost nesplnil. Dlužná částka 105 390,27 Kč se tak skládá z:  nesplacené jistiny úvěru ve výši 102 413,37 Kč  neuhrazených úroků z úvěru ve výši 2 976,90 Kč  neuhrazených úroků z prodlení ve výši 2 944,35 Kč  poplatků ve výši 3 290 Kč Dále pak žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 11,5 % p.a. z neuhrazených úroků z úroků 2 976,90 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 11,5 % p.a. z dlužné jistiny úvěru od 2. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 108 680,27 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení. Do současné doby žalovaný dluh neuhradil.

2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2025, která nabyla účinnosti ke dni 1. 10. 2025, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu dne 21. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán, proto soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 12. právnická osoba poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě a Podmínkách, tj. ve splátkách po 2 008 Kč měsíčně vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 20. 11. 2023, úvěr měl být splacen do 20. 10. 2031, úroky byly sjednány úrokovou sazbou ve výši 17,99 % p.a., při řádném splácení pak zvýhodněná sazba měla činit 16,38 % p.a. V čl.

8. Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane žalovaný do prodlení se splacením více než 2 splátek. Tyto skutečnosti měl soud prokázány žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ue dme 3. 10. 22023, smlouvou o úvěru ze dne 4. 10. 2023.

13. Výpisy z účtu žalovaného měl soud za prokázané, že 4. 10. 2023 byl žalovanému poskytnut předmětný úvěr ve výši 100 000 Kč. Za měsíce červen až září 2023 bylo prokázáno, že žalovanému na tento účet pravidelně přicházela mzda od zaměstnavatele, z těchto výpisů je zřejmé, jaké běžné výdaje žalovaný měl v tom kterém měsíci. Pohyby na účtu žalovaného byly četné, např. v měsíci srpnu až 14 stránek, z čehož je možné provést závěr o životních potřebách žalovaného. Dále bylo provedeno ověření žalovaného v insolvenčním rejstříku, nebyly zjištěny žádné negativní informace. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr svobodny, bydlel v nájemním bytě s náklady 4 000 Kč měsíčně, neměl žádné vyživovací povinnosti.

14. Soud měl za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se splácením úvěr. Za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil celkem částku 34 463,63 Kč, což bylo prokázáno obratovou historií. Žalovanému byly zasílány upomínky k zaplacení dlužné částky, zejména pak dne 2. 7. 2025 bylo žalovanému doručováno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, který byl v té době ve výši 105 704 Kč, což bylo prokázáno citovanými listinami.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, ověřila výdaje žalovaného (výpisy z účtu), jeho pravidelné příjmy od zaměstnavatele. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 845 309 Kč jako účelový úvěr, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve sjednané výši. Mezi těmito účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z. Žalovaný tím, že úvěr nehradil ve sjednané lhůtě, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně rozhodla o okamžité splatnosti dluhu a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky 850 527 Kč, dále pak úroků z úvěru a úroků z prodlení stanoveného procentuální sazbou v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení, když prodlení žalovaného stále trvá(výrok I.).

16. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak  zaplaceným soudním poplatkem v částce 4 348 Kč  odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 5 460 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, účast u jednání)  odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 730 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř.,  náhradou jeho hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.  cestovným k jednání soudu osobním automobilem zn. Hyundai, RZ SPZ při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, ujetí 50 km k jednání z Hradce Králové do Pardubic a zpět, ceně 34,70 Kč/l benzinu natural, sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. celkem 404 Kč  náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. za 2 půlhodiny po 150 Kč, tj. 200 Kč  s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 500,94 Kč. Soud pouze doplňuje, že za předžalobní výzvu k plnění soud přiznal žalobkyni pouze odměnu v rozsahu ½ úkonu, neboť tato výzva obsahuje údaj o zesplatnění úvěru a o výši dlužné částky, dále výzvu k zaplacení dlužné částky na označený bankovní účet a oznámení, že v případě nezaplacení bude pohledávka vymáhána soudně. Taková výzva je jednoduchou výzvou ve smyslu výše citovaného ustanovení § 11. odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť si lze stěží představit, že by nějaký z uvedených údajů mohl být vynechán, a přesto by šlo o srozumitelnou předžalobní výzvu k plnění. Podle obsahu spisu žalobkyně prostřednictvím svého zástupce skutečně učinila podání ze dne 26. 5. 2026, jehož obsahem bylo doplnění skutkových tvrzení. Jde nepochybně o úkon ve věci samé, takže spadá do vymezení úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) o.s.ř. Přesto žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů spojených s tímto podáním, neboť šlo o náklad, který byl z hlediska uplatnění práva žalobkyně v tomto řízení zjevně neúčelný. Žalobkyně zahájila řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten lze ve smyslu § 172 odst. 1 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. vydat jen tehdy, vyplývá-li uplatněné právo na zaplacení peněžité částky ze skutečností uvedených žalobcem. Právo žalobkyně musí z uvedených skutečností vyplývat zcela, včetně veškerého příslušenství, jinak nelze platební rozkaz vydat. Této skutečnosti si žalobkyně zastoupená od počátku advokátem nepochybně musela být vědoma. Pokud žaloba neobsahovala všechny rozhodné skutečnosti a žalobkyně je dodatečně prostřednictvím svého zástupce doplňovala, pak nepochybně nelze přenášet na žalovaného následky nekvalitní práce zástupce žalobkyně. Pokud by žaloba všechny skutečnosti obsahovala, pak bylo podání ze dne 326. 5. 2026 zcela zbytečné. V každém případě však požadavek na náhradu nákladů vzniklých s tímto podáním neodpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Stejně tak nebyl přiznán úkon právní služby za vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání.

17. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.