20 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 295 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 354 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh se co do částky 8 941 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 025 Kč za dobu od 23. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet č.: č. účtu, VS var. symbol do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 14 295 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 025 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že dne 23. 6. 2024 byla mezi společností právnická osoba (dále též „původní věřitelka“) a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacením na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně vyzývána opakovaně k úhradě dluhu. V upomínce z 22. 11. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru a byla vyzvána k okamžité úhradě. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původní věřitelky. Původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKNI a úvěrové historie. Předmětem návrhu je nesplacená jistina úvěru 9 025 Kč smluvní úrok ke dni zesplatnění 5 270 Kč. Pohledávku za žalovanou původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně posouzení jejího nároku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované ve výši jistiny. K dotazu soudu doplnila, že žalovaná na pohledávku uhradila pouze 4 646 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel, a to dne 28. 7. 2025. Žalovaná ničeho nesporovala, po celé řízení byla pasivní.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

10. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. hodnota soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela dne 23. 6. 2024 s původní věřitelkou – právnická osoba, bylo ujednáno poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované do výše 10 000 Kč zasláním na účet č. č. účtu na dobu neurčitou. Minimální počáteční splátka měla činit 2 144 Kč měsíčně, úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně. Smluvní strany se dále dohodly na smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné jistiny úroku z prodlení v zákonné výši a příslušných poplatcích. Ve smlouvě byla uvedena adresa žalované (její trvalý pobyt) adresa.

11. Ze zprávy právnická osoba. soud zjistil, že účet č. č. účtu (tj. účet uvedený ve smlouvě o úvěru) patřil od 25. 5. 2023 žalované, že tato měla jako jediná právo dispozice s účtem a že od původní věřitelky byla na tento účet zaslána dne 23. 6. 2024 částka 10 000 Kč pod VS var. symbol.

12. Z upomínky ze dne 22. 11. 2024 soud zjistil, že původní věřitelka žalovanou na adresu uvedenou ve smlouvě vyzývala k úhradě dlužné jistiny 9 025 Kč, smluvního úroku 5 270 Kč, smluvní pokuty 58 Kč a poplatku za upomínku 150 Kč, neboť poskytnutá půjčka byla zesplatněna k 22. 11. 2024.

13. Předžalobní výzvou z 18. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové částky 18 622 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 13 880 Kč a nákladů řízení 4 742 Kč, s upozorněním na možné soudní řízení, pokud nedojde k uhrazení do tří dnů.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 18. 1. 2025 a přehledu postupovaných pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a že původní věřitelkou bylo žalované na adresu jejího trvalého bydliště oznámeno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 5 354 Kč. V prvé řadě se totiž soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo možné zjistit, jak posuzovala úvěruschopnost žalované. Z tohoto lze usuzovat, že nedisponuje příslušnými listinami, neboť mj. navrhovala případně posoudit její nárok ohledně 40 000 Kč jaké nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 4 646 Kč. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze rozdíl mezi těmi to částkami, co by bezdůvodné obohacení, tj. 5 354 Kč, a pro zbylou částku a úroky z prodlení žalobní návrh zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka).

18. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.

19. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch procesně úspěšnější žalované. Jelikož jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

20. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s přihlédnutím k návrhu žalobkyně. Proti rozsudku lze podat odvolání, a to do patnácti dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Pokud nebude soudní poplatek uhrazen do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu – Celnímu úřadu Liberec.